oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Nevhodné příkazy a skryté překážky při provádění stavby

autor: Autor: JUDr. TOMÁŠ GRULICH, Ph.D.
publikováno: 22.01.2015

Velmi častým zdrojem nedorozumění mezi stranami smlouvy o dílo je zejména při provádění stavebních prací výskyt nevhodných příkazů k provádění díla anebo skrytých překážek vyskytnuvších se na staveništi.

Je přitom překvapující, jak málo pozornosti obvykle účastníci smlouvy věnují detailnější smluvní úpravě vzniku nestandardních situací v průběhu provádění díla. Zvláště v podnikatelské stavební praxi se smluvní strany mnohdy dopouštějí toho, že v rámci smlouvy o dílo upraví možnost případné změny předmětu díla či změny způsobu provádění díla velmi rigidním způsobem, který jim následně v případě nutnosti změny postupu při realizaci stavebních prací prakticky znemožňuje operativně reagovat na vzniklou situaci. Především objednatelé, vedeni snahou vyhnout se případným dodatečně vznášeným nárokům ze strany zhotovitelů, do smluv o dílo často prosazují časově, administrativně či organizačně velmi náročné procesy, jež se později stávají překážkou dosažení rychlé dohody o změně díla a tím i úspory nákladů souvisejících s jeho prováděním. V takovýchto situacích pak významně (a zcela zbytečně) roste napětí mezi stranami smlouvy a přímo úměrně s tím se zvyšuje riziko vzniku sporu. Typickými momenty, které si vynucují změnu způsobu provádění díla anebo přímo změnu samotného předmětu díla, je výskyt skrytých překážek v místě provádění díla anebo nesprávné pokyny k provedení díla, příp. nevhodné věci předané objednatelem k provedení díla. Na tyto situace pamatuje občanský zákoník v § 2594 a § 2627.[1] 

Důsledky výskytu nevhodného příkazu či skryté překážky 

Jak nevhodná povaha věci předané objednatelem zhotoviteli k provedení díla nebo příkazu daného objednatelem zhotoviteli k provedení díla (dále jen „nevhodný příkaz“), tak i výskyt skryté překážky týkající se místa, kde má být dílo provedeno (dále jen „skrytá překážka“), mají pravidelně své dopady buďto na vymezení předmětu díla jako takového (tzn. zjednodušeně řečeno na to, jak má hotové dílo vypadat) anebo přinejmenším na vymezení způsobu provedení díla (např. na zvolenou technologii stavebních prací, na výběr stavebních materiálů a hmot, apod.). Změna předmětu díla či způsobu provedení díla však zpravidla ovlivní také další parametry závazku ze smlouvy o dílo, jako jsou zejména doba výstavby (včetně případných časových či věcných milníků realizace díla) a finanční podmínky realizace díla (změna díla si ve většině případů vynutí též úpravu ceny díla, přičemž ne vždy musí popisované situace znamenat navýšení ceny díla, byť tomu tak povětšinou bývá). Pokud si nevhodný příkaz či skrytá překážka vynutí změnu smlouvy, měly by strany vždy současně pamatovat na odpovídající úpravu všech navazujících smluvních ujednání, která jsou či mohou být změnami dotčena, a to zejména ustanovení věnovaných termínům realizace díla a ceně díla.[2]  

Pro zhotovitele může být mnohdy nelehké přesně určit, zda je v konkrétní situaci konfrontován s nevhodným příkazem k provedení díla anebo se skrytou překážkou znemožňující mu provedení díla původně dohodnutým způsobem. Za příklad může posloužit situace, kdy zhotovitel má provádět dílo na základě projektové dokumentace předané mu objednatelem (zde projektová dokumentace nejen definuje předmět díla jako takový, ale současně také představuje příkaz objednatele vymezující způsob provádění díla – použití určitého technologického postupu, stanovení návaznosti jednotlivých stavebních prací, apod.) a současně na staveništi zastihne geologické poměry znemožňující mu provést dílo způsobem vyplývajících z této dokumentace.[3] V takovém případě dochází k určité konkurenci nevhodného příkazu (pokyny objednatele obsažené v projektové dokumentaci nejsou správné, neboť podle nich nelze řádně dílo provést) a současně také skryté překážky týkající se místa provádění díla (toto místo svými vlastnostmi opět neumožňuje řádné provedení díla sjednaným způsobem). Správné posouzení vzniklé situace přitom není věcí pouhé akademické úvahy, neboť jak bude dále zmíněno, rozsah práv a povinností vyplývajících z nevhodného příkazu a z výskytu skryté překážky se poněkud liší, takže správné vyhodnocení situace je pro zhotovitele předpokladem pro správnou volbu jeho dalšího postupu. 

Ustanovení § 2590 odst. 1 občanského zákoníku zakotvuje mj. povinnost zhotovitele provést dílo s potřebnou péčí, a stejně tak § 2594 i § 2627 občanského zákoníku kladou na zhotovitele při posuzování nevhodnosti příkazu, resp. zjištění skryté překážky, požadavky jednání s potřebnou péčí. Právní úprava obsažená v obchodním zákoníku (§ 551 a § 552) v této souvislosti požadovala vynaložení odborné péče, která představuje nepochybně vyšší stupeň odborné zdatnosti a pečlivosti, než je tomu v případě „pouhé“ potřebné péče. Nicméně vzhledem k zaměření tohoto příspěvku na problematiku provádění stavebních prací stavebními podnikateli, tedy osobami hlásícími se ve smyslu § 5 odst. 1 občanského zákoníku k odbornému výkonu své činnosti a náležejícími k určitému stavu, platí i pro takové zhotovitele povinnost jednat s náležitou odbornou péčí. Vedle toho je samozřejmě zhotovitel povinen při realizaci díla postupovat též v duchu obecné prevenční povinnosti vyplývající z § 2900 občanského zákoníku, tzn. počínat si tak, aby mj. šetřil vlastnictví i další oprávněné zájmy objednatele. Jednání zhotovitele v zákonném rámci vymezeném § 2594 a § 2627 občanského zákoníku je proto zapotřebí poměřovat prizmatem jak požadavku odborné péče, tak i prevence možných škod na straně objednatele. 

Velmi častým důsledkem výskytu nevhodných příkazů nebo skrytých překážek je potřeba dodatečné změny (úpravy) předmětu díla, resp. nutnost provedení dodatečných stavebních prací.[4] Na tomto místě je proto vhodné připomenout, že pokud by se strany na nezbytné úpravě vymezení předmětu díla nedohodly a zhotovitel přesto vzniklou situaci zohlednil při realizaci díla (v důsledku čehož provede byť jen částečně jiné než smlouvou sjednané dílo), pak může být takto provedené dílo považováno za vadné, neboť nebude odpovídat výsledku sjednanému ve smlouvě o dílo. Pokud navíc budou v této souvislosti zhotovitelem vynaloženy na provádění díla dodatečné (tj. smlouvou nepředvídané) náklady za tzv. vícepráce, pak na zaplacení těchto víceprací zhotovitel nebude mít nárok, a to ani z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení.[5] 

Nevhodný příkaz k provedení díla 

Podle § 2594 odst. 1 občanského zákoníku je zhotovitel povinen upozornit objednatele na nevhodný příkaz bez zbytečného odkladu, čímž je myšlena notifikace nevhodného příkazu neprodleně poté, co tuto jeho nevhodnost zhotovitel mohl či měl zjistit při vynaložení odborné péče. Podle § 2594 občanského zákoníku dále platí, že zachová-li se zhotovitel dle § 2594 odst. 1 a 2 (tedy mj. oznámí-li nevhodnost příkazu objednateli včas, resp. bez zbytečného odkladu), pak objednateli nenáleží práva z vad díla vzniklých pro nevhodnost příkazu. Pokud by se zhotovitel dostal do prodlení s notifikací nevhodného příkazu a příslušné oznámení uskutečnil později (tzn. nikoli bez zbytečného odkladu, ale např. až po určité době, kdy o nevhodnosti příkazu sice věděl, ale z nejrůznějších důvodů na ni objednatele neupozornil), pak by odpovídal objednateli za škodu způsobenou takovým prodlením (škoda by mohla spočívat např. ve vynaložení tzv. vícenákladů objednatelem v příčinné souvislosti s pozdním oznámením nevhodnosti příkazu). Na druhé straně není důvodu zhotoviteli odepřít dobrodiní zproštění se odpovědnosti z vad díla ve smyslu § 2594 odst. 4, pokud zhotovitel notifikuje nevhodnost příkazu sice s prodlením (tj. nikoli bez zbytečného odkladu), ale ještě v době, kdy je možné nepříznivé následky nevhodného příkazu odvrátit a nevhodný příkaz kupř. odpovídajícím způsobem upravit či odvolat. Opačný výklad by byl v rozporu s účelem § 2594, v němž lze spatřovat především nástroj směřující k efektivní korekci nevhodných příkazů k realizaci díla. Pokud zhotovitel sice se zpožděním, ale přesto ještě v době, kdy je možné dosáhnout odpovídající nápravy vadného příkazu, splní svou oznamovací povinnost, pak zřejmě není důvodu zatěžovat jej odpovědností za vady díla způsobené nevhodným příkazem (pozdní oznámení nevhodného příkazu přirozeně neznamená, že by objednatel neměl takové oznámení vyhodnotit a na vzniklou situaci adekvátně a bez odkladu reagovat např. změnou svého příkazu). 

S ohledem na zhotovitelovu obecnou prevenční povinnost platí, že zhotovitel je povinen oznámit nevhodný příkaz objednateli i tehdy, nemohl-li nevhodnost příkazu včas zjistit ani při vynaložení potřebné (odborné) péče a nelze-li již nepříznivé následky splnění nevhodného příkazu napravit. Zhotovitel tímto způsobem poskytuje objednateli alespoň možnost zmírnit nepříznivé důsledky provedení nevhodného příkazu a případně přijmout opatření k eliminaci možných škod. 

Jestliže nevhodný příkaz znemožňuje řádné provádění díla, pak je zhotovitel ve smyslu § 2594 odst. 2 občanského zákoníku povinen v nezbytném rozsahu jeho provádění přerušit až do doby změny příkazu (výměny nevhodné věci). V této souvislosti je nutné zdůraznit, že zhotovitel nemá právo volby, zda při naplnění hypotézy této právní normy provádění díla přeruší či nikoli. Pokud by plnění nevhodného příkazu znamenalo odchylku od řádného provádění díla, je zhotovitel povinen plnění přerušit. Na druhé straně je zapotřebí upozornit na to, že přerušení prací musí být uskutečněno pouze v takovém rozsahu, aby práce nebyly prováděny v rozporu s požadavkem řádného provádění díla. Jinak řečeno, zhotovitel je povinen přerušit pouze ty práce, které jsou nevhodným příkazem ovlivněny, a ve zbývajícím rozsahu může, resp. musí pokračovat v dalším provádění díla. V praxi bývá nicméně velmi časté, že důsledky nesprávného příkazu zasahují provádění díla v celé šíři, a že případná změna či úprava nevhodného příkazu má (může mít) vliv i na všechny ostatní stavební práce bezprostředně nedotčené nevhodným příkazem (lze to vyjádřit i tak, že práce prováděné do doby změny nevhodného příkazu řádně se mohou stát po následné úpravě příkazu zbytečnými či nevhodnými, apod., takže v dané situaci může být žádoucí i přerušení těch prací, kterých se nevhodný příkaz zdánlivě netýká). 

Oznámení nevhodného příkazu může být prvním zásadnějším momentem prověřujícím daný smluvní vztah. Nezřídka totiž dochází ke sporu ohledně samotné nevhodnosti příkazu (např. zdali projektová dokumentace vykazuje určité nedostatky, zdali je objednatelem požadovaný technologický postup adekvátní poměrům na staveništi, apod.), přičemž v této chvíli je řešení především v rukou objednatele. Je zásadní chybou, pokud objednatel např. s poukazem na objektivní neexistenci nevhodného příkazu odmítá jakkoli reagovat na oznámení zhotovitele, tím de facto zablokuje další realizaci díla, a přispěje k další eskalaci napětí mezi stranami. Podle § 2594 odst. 2 občanského zákoníku platí, že trvá-li objednatel na dalším provádění díla podle nesprávného příkazu, pak je zhotovitel oprávněn požadovat, aby tak objednatel učinil v písemné formě. Objednatel je tímto způsobem – na základě zhotovitelova požadavku – ve smyslu § 559 občanského zákoníku omezen ve volbě formy právního jednání, když je mu ukládána povinnost právně jednat v písemné formě. Objednatel je povinen reagovat, a to opět v kvalifikované písemné formě, i když odmítá uznat oprávněnost zhotovitelova tvrzení ohledně nevhodnosti příslušného pokynu. V takovém případě samozřejmě objednateli nic nebrání v tom, aby například zhotoviteli sdělil, že svůj příkaz nepokládá za vadný, resp. za nevhodný, a eventuálně předložil argumenty podporující takové tvrzení. Pokud bychom připustili, že objednatel má právo fakticky ignorovat upozornění zhotovitele na nevhodný příkaz k provádění díla (např. tím, že s odkazem na nepravdivost zhotovitelova tvrzení odmítne reagovat v kvalifikované písemné formě a postaví tak zhotovitele v případě následného sporu do krajně nepříznivé situace), pak by procedura zakotvená § 2594 odst. 2 občanského zákoníku v podstatě ztratila svůj smysl.[6] 

V obdobných situacích se ukazují přednosti eventuální podrobnější smluvní úpravy vzájemné komunikace stran, kdy za praktické lze považovat např. výslovné sjednání možnosti písemného kontaktu prostřednictvím stavebního deníku či s využitím elektronické pošty, která za stanovených podmínek rovněž splňuje náležitosti písemné formy (srov. § 562 občanského zákoníku), stanovení lhůt k vyjádření protistrany apod. 

Kromě toho, že objednatel by měl mít přirozený zájem na rychlém řešení vzniklého problému, stíhá i ho obecná prevenční povinnost, což v dané situaci znamená, že je povinen reagovat na notifikaci nevhodného příkazu co nejdříve, tzn. neprodleně poté, co si opatří podklady a informace nezbytné k zaujetí kvalifikovaného stanoviska. Prodlení s vyjádřením objednatele samozřejmě znamená další navyšování nákladů na straně zhotovitele, který nemůže pokračovat v plynulém provádění díla. 

Trvá-li objednatel na provedení díla podle nevhodného příkazu i přes upozornění zhotovitele, stojí zhotovitel před rozhodnutím ohledně svého dalšího postupu. Ustanovení § 2595 občanského zákoníku poskytuje zhotoviteli právo odstoupit v takovém případě od smlouvy o dílo, nicméně výkon tohoto oprávnění je podmíněn okolností, že se jedná o „zřejmě“ nevhodný příkaz, resp. „zřejmě“ nevhodnou věc určenou k provedení díla. Zákonodárce chtěl patrně tímto způsobem zdůraznit, že důvodem (či záminkou) pro odstoupení od smlouvy nemůže být jakákoli pochybnost zhotovitele o správnosti určitého příkazu k provádění díla, nýbrž pouze takový nevhodný příkaz (či věc určená k provedení díla), který je na první pohled (a neměl by to být pouze subjektivní pohled zhotovitelův – mělo by se jednat o objektivně daný stav) zcela zjevně nesprávný. Ačkoli to z § 2595 explicitně nevyplývá, je nutné poznamenat, že dalším předpokladem, který by měl být naplněn, aby zhotovitel mohl odstoupit od smlouvy, je určitá míra závažnosti příslušného nevhodného příkazu. Zhotovitel sice může od objednatele obdržet příkaz, který je nade vší pochybnost nevhodný, nicméně ani uskutečněním takového nevhodného příkazu nemusí být negativně dotčen předmět díla a ani zhotovitel nemusí být nijak zásadně omezen v řádném provádění díla. Zvláště v případě velkých výstavbových projektů dostává zhotovitel od objednatele řádově stovky nejrůznějších příkazů vztahujících se ke způsobu provádění díla, přičemž řada z nich může být sporných či dokonce vysloveně nesprávných. Ani realizace takového nesprávného příkazu (trvá-li na něm objednatel) však nemusí mít nutně vliv na konečnou podobu díla anebo ji přinejmenším nemusí ovlivňovat podstatným způsobem (např. co se týče kvality, funkčních či estetických vlastností předmětu díla, apod.). Pokud se zhotovitel v takové situaci zachová podle nevhodného příkazu objednatele, je dostatečně chráněn prostřednictvím § 2594 odst. 4 občanského zákoníku (objednatel nemá práva z vad díla vzniklých pro nevhodnost příkazu, na niž zhotovitel upozornil), přičemž na případný výkon jeho práva na odstoupení od smlouvy by bylo nutné pohlížet jako na zakázané zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku. Jinak řečeno, právo zhotovitele na odstoupení od smlouvy pro nevhodnost objednatelova příkazu by se nikdy nemělo stát nástrojem k tomu, aby se zhotovitel např. mohl dodatečně vyvázat ze závazku, v němž se z určitých důvodů (např. ukáže-li se, že daný projekt bude pro zhotovitele ztrátový, nedisponuje-li zhotovitel dostatkem personálních či technických kapacit k provedení díla, apod.) přestane cítit dostatečně komfortně. 

Zbývá ještě doplnit, že v obchodním zákoníku ustanovení podobné § 2595 chybělo, nicméně i § 551 odst. 2 obchodního zákoníku hovořil o nemožnosti dokončení díla z důvodu trvání objednatele na uskutečnění nesprávného příkazu. Vzhledem k tomu, že odstoupení od smlouvy bylo vnímáno jako určitý druh sankce za porušení smlouvy (srov. § 344 a násl. obchodního zákoníku), přičemž trvání objednatele na nevhodném příkazu nelze striktně vzato pokládat za porušení smlouvy o dílo, lze mít za to, že v § 551 odst. 2 obchodního zákoníku se spíše počítalo se zánikem obchodního závazkového vztahu v důsledku následné nemožnosti plnění ve smyslu § 575 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

Na závěr úvah věnovaných problematice nevhodného příkazu k provedení díla je zapotřebí připomenout, že aplikace § 2594 občanského zákoníku přichází v úvahu pouze za předpokladu, že zhotovitel je povinen příkazy objednatele respektovat. Podle § 2592 občanského zákoníku zhotovitel postupuje při provádění díla v zásadě samostatně a příkazy objednatele je vázán pouze tehdy, plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno. Zůstává nicméně pravdou, že smluvní ujednání o vázanosti zhotovitele příkazy objednatele bývá pravidelnou součástí většiny smluv o dílo týkajících se provádění staveb. 

Skrytá překážka v místě provádění díla 

Jestliže zhotovitel při provádění díla zjistí skryté překážky, týkající se místa, kde má být dílo provedeno, a znemožňující provést dílo dohodnutým způsobem, oznámí to bez zbytečného odkladu objednateli a navrhne mu změnu díla, přičemž do dosažení dohody o změně díla může jeho provádění přerušit (§ 2627 odst. 1 občanského zákoníku). Jak bylo řečeno výše, v praxi je často problémem odlišit situaci, kdy se jedná o nevhodný příkaz k provedení díla, od situace, kdy lze naopak hovořit spíše o skryté překážce týkající se místa provedení díla. Uvedené rozlišování přitom má svůj praktický význam, neboť zhotovitel disponuje v souvislosti s každou ze zmíněných situací poněkud odlišným právem a také rozsah jeho povinností je poněkud jiný. 

Jak je shora uvedeno, zhotovitel je především povinen bezodkladně oznámit objednateli výskyt skrytých překážek. Včasné uskutečnění tohoto kroku dává objednateli možnost operativně reagovat na vzniklou situaci a přijmout opatření k minimalizaci újmy, která mu v důsledku této okolnosti může vzniknout. Pokud se zhotovitel současně rozhodne přistoupit k přerušení stavebních prací, je rovněž povinen oznámit to objednateli (byť povinnost informovat objednatele o přerušení prací není zákonem zmiňována výslovně, lze ji opět dovodit z obecné prevenční povinnosti stíhající zhotovitele)[7]. 

Další povinnost zhotovitele spočívá v předložení návrhu na změnu díla. Zhotovitel je tedy povinen vyhodnotit povahu skryté překážky a její dopad na další průběh a způsob provádění stavebních prací, a předložit objednateli návrh opatření, která by měla vzniklý problém pokud možno komplexně řešit. Návrh na změnu díla by měl být objednateli předložen opět bez zbytečného odkladu, nicméně se tak nemusí nutně stát současně s notifikací skryté překážky. Zvláště u stavebně-technicky závažnějších zjištění bývá pravidlem, že zhotovitel nejprve musí provést celou řadu diagnostických měření a odborných konzultací (s projektantem, dodavateli speciálních technologií, apod.), na základě nichž teprve získává ucelenou představu o rozsahu skryté překážky, možnostech dalšího postupu, a tedy i o možných změnách díla. Zhotovitel proto postupuje tak, že nejprve notifikuje výskyt skrytých překážek, příp. též přistoupí k přerušení prací, a teprve následně navrhne objednateli nezbytnou změnu díla. 

I při navrhování změny díla je zhotovitel povinen postupovat s potřebnou, resp. odbornou péčí, a je povinen šetřit oprávněné zájmy objednatele. Také návrh opatření řešících důsledky výskytu skrytých překážek by proto měl být z hlediska odborného dostatečně fundovaný a současně by měl představovat řešení šetrné i k ekonomickým zájmům objednatele. Pokud by zhotovitel předložil návrh na změnu díla nezohledňující uvedené požadavky, nebylo by možné považovat jeho povinnost za řádně splněnou. 

Jakkoli by měl zhotovitel předložit objednateli pokud možno ucelené řešení výskytu skryté překážky, v praxi nelze vyloučit ani situaci, kdy budou povaha či rozsah skryté překážky takového rázu, že jednoduše neumožní nalezení vyváženého technického a ekonomického řešení (tzn., že optimální technické řešení by bylo finančně neúnosné), které by beze zbytku odstranilo důsledky výskytu skryté překážky a zcela eliminovalo riziko výskytu vad díla (včetně zvýšeného rizika výskytu vad záručních), resp. garantovalo dosažení plánované životnosti předmětu díla. V takovém případě ovšem zhotovitelem navrhovaná změna díla není beze zbytku řešením situace vyvolané výskytem skryté překážky a pak je logické, že zhotovitel bude v rámci navrhované změny díla požadovat též např. dodatečné omezení své odpovědnosti za vady díla, omezení odpovědnosti ze záruky za jakost apod. 

Pokud by se strany v přiměřené lhůtě nedohodly na změně smlouvy (anebo pokud taková změna nebude objektivně možná), má každá z nich právo odstoupit od smlouvy, přičemž zhotoviteli v takovém případě náleží nárok na zaplacení ceny za tu část díla, která byla provedena do doby, než mohla být skrytá překážka při vynaložení potřebné (odborné) péče odhalena (§ 2627 odst. 2). Byť dává zákon zhotoviteli na zvážení, zda provádění díla v případě výskytu skryté překážky přeruší, takto koncipovaná právní úprava ho přímo nabádá k přerušení stavebních prací ihned poté, co skrytou překážku zjistí, neboť při neúspěchu kontraktačního jednání o změně díla (smlouvy) a následném zrušení smlouvy v důsledku odstoupení by mu nesvědčil nárok na zaplacení těch prací, které byly provedeny po zjištění skryté překážky. Tato právní úprava byla bohužel převzata z předchozího § 552 odst. 2 obchodního zákoníku a nejeví se jako příliš funkční, neboť je vůči zhotoviteli, který by se snažil eliminovat negativní dopady výskytu skryté překážky na objednatele (např. v podobě vzniku zpoždění při realizaci díla, dodatečných nákladů, apod.), krajně nespravedlivá a v podstatě demotivující. 

Obchodní zákoník hovořil v souvislosti s výskytem skrytých překážek o věci, „na níž má být provedena oprava nebo úprava“, nebo o místu, „kde má být dílo provedeno“ (§ 552 odst. 1). Oproti tomu § 2627 odst. 1 občanského zákoníku již hovoří toliko o „místu, kde má být dílo provedeno“, z čehož by mohlo být – pouhým srovnáním stávajícího a původního textu – dovozováno, že s nabytím účinnosti nové právní úpravy ztratil zhotovitel možnost namítat výskyt skrytých překážek na opravované či upravované stavbě. Uvedený závěr by nicméně byl zcela nelogický, odporoval by smyslu této právní úpravy, a ostatně i důvodové zprávě k § 2623 až § 2630, v níž je § 552 obchodního zákoníku označen jako přímý inspirační zdroj právní úpravy obsažené v § 2627 občanského zákoníku. Výše popsanou změnu je tak zapotřebí přičítat pouze snaze zákonodárce o formulační úspornost, když za „místo, kde má být dílo provedeno“, lze bez jakékoli výkladové extenze považovat též prostor budovy (či jiné stavby), v níž či na níž jsou prováděny stavební práce. Ostatně uvedené zobecnění je ku prospěchu věci i proto, že původní znění § 552 odst. 1 obchodního zákoníku (srov. „věci, na níž má být provedena oprava nebo úprava“) rovněž nebylo formulováno zcela přesně a aplikace tohoto ustanovení tak rovněž vyžadovala určitý výklad.[8] 

Prodlení zhotovitele s oznámením skryté překážky zakládá jeho odpovědnost za případnou škodu způsobenou objednateli. Pozdní oznámení skryté překážky nicméně nezbavuje zhotovitele povinnosti navrhnout objednateli patřičnou změnu díla a současně tím není dotčeno ani jeho právo přerušit provádění díla. 

V nelehké situaci se při výskytu skryté překážky zhotovitel ocitne tehdy, má-li splnit svou povinnost navrhnout objednateli změnu díla a je-li předpokladem takového návrhu přepracování projektové dokumentace, kterou podle smlouvy zajišťuje objednatel. Má-li být návrh na změnu díla na dostatečné odborné úrovni, pak by se – samozřejmě v závislosti na závažnosti skryté překážky a složitosti jejího řešení – neměl omezit na obecný popis navrhovaných změn, nýbrž by měl být formulován v takové podobě, aby jej objednatel byl schopen seriozně posoudit a v případě souhlasu též přijmout. Vyžadují-li tedy okolnosti předložení návrhu změny díla v podobě upravené, resp. změněné projektové dokumentace, jejíž zpracování je dle dohody stran v gesci objednatele, pak by měl zhotovitel zřejmě nejprve předestřít objednateli podstatu navrhovaných změn a nabídnout mu odpovídající úpravu projektové dokumentace. Následně by měl objednatel rozhodnout buďto o přesunu odpovědnosti za přípravu návrhu změny díla (jinak řečeno za úpravu projektu) na svou osobu (tzn., že změnu projektu zajistí sám – takové řešení může být mnohdy operativnější a pro objednatele též levnější), anebo poskytnout zhotoviteli nezbytnou součinnost k tomu, aby mohl sám zohlednit navrhované změny v příslušné projektové dokumentaci. 

V souvislosti se skrytými překážkami budiž učiněna ještě krátká poznámka týkající se tzv. měřených zakázek. Jedná se o stavební zakázky, resp. smlouvy o dílo, u nichž nelze předem přesně určit objem prací (např. množství do stavby uložených stavebních hmot, objem vytěžené zeminy, apod.) nezbytných k provedení díla definovaného smlouvou. Tomu pak odpovídá i konstrukce ceny díla, která je koncipována jako tzv. položková cena, kdy konečná cena díla hrazená zhotoviteli vychází z měření skutečného objemu prací a stanovuje se jako součin skutečně zjištěných jednotek (např. metrů krychlových zabudované betonové směsi) a příslušných jednotkových (položkových) cen sjednaných stranami v předem oceněném výkazu výměr, jež je součástí smlouvy.[9] Vzhledem ke shora popsanému charakteru měřené zakázky je v zásadě vyloučeno, aby např. zjištění odchylky od původně předpokládaného množství či objemu stavebních prací mohlo být kvalifikováno jako skrytá překážka, tzn. jako důvod k jednání o úpravě smlouvy či k přerušení prací. U tohoto druhu kontraktu přichází v úvahu výskyt skryté překážky pouze tehdy, jedná-li se o překážku, resp. určitý nedostatek v místě provádění díla znamenající možné nepříznivé kvalitativní dopady na jakost či konečnou podobu předmětu díla. Úskalí kvantitativní povahy mající vliv toliko na objem stavebních prací, které k řádnému provedení díla musí být provedeny, za skrytou překážku v takovém případě považovat nelze. 

Závěr 

Ve stavební praxi bohužel stále přežívá neopodstatněný názor, že oznámení nevhodných příkazů či skrytých překážek je ze strany zhotovitele něčím v podstatě nepatřičným, a případné přerušení stavebních prací je pak zejména investory vnímáno již jako přímý atak na jejich zájmy ze strany zhotovitele, který je hoden co nejpřísnějšího posuzování. Po více než dvou desetiletích existence právní úpravy řešení výskytu skrytých překážek a nevhodných příkazů je v tomto směru načase přistoupit ke změně panujícího diskursu a začít vnímat příslušnou právní úpravu jako účelnou, smysluplnou, a v zásadě též plně funkční. Obě strany závazku ze smlouvy o dílo by tak měly začít vnímat výkon práv a povinností souvisejících s vydáním nevhodných příkazů či zjištěním skrytých překážek v místě provádění díla jako přirozenou součást jejich právního vztahu mající sloužit k eliminaci vzniku případného konfliktu, a v neposlední řadě také jako prostředek k ochraně oprávněných zájmů obou stran smlouvy.[10] Na straně zhotovitele je bezesporu nejproblematičtějším řešením takové, pokouší-li se řešit vzniklou situaci bez součinnosti s objednatelem (příp. s „tichým“ souhlasem objednatele) anebo pokud dokonce problém zcela ignoruje a spoléhá např. na shovívavost objednatele či na jeho srozumění s existencí daného problému (přičemž si např. pasivitu objednatele v průběhu realizace díla vysvětluje jako jeho souhlas s odchýlením se od původně sjednaného předmětu díla). Z hlediska objednatele je pak nejméně šťastným řešením takové, kdy objednatel na zřetelné signály zhotovitele není schopen reagovat buďto vůbec, anebo na ně reaguje se zpožděním či nekompetentním způsobem. Konečným důsledkem pak může být vznik zcela zbytečného sporu a následné finanční ztráty na obou stranách.

 

Autor je podnikovým právníkem v Brně. 



[1] Vzhledem k tomu, že řada smluvních vztahů založených před 1. lednem 2014 se týká časově náročných výstavbových projektů, je zřejmé, že ještě relativně dlouhou dobu – a to i v řádu let – bude aplikována rovněž dosavadní právní úprava obsažená v § 551 a 552 obchodního zákoníku (v případě smluv o dílo podřízených režimu obchodního zákoníku). V tomto příspěvku bude proto pozornost zčásti věnována též původní obchodně-právní úpravě, bude-li nezbytné poukázat na případné rozdíly mezi nynější a předchozí právní úpravou. 

[2] Změna předmětu díla či způsobu provedení díla má často vliv na řadu dalších aspektů smluvního vztahu. Důsledkem vynuceného posunutí termínu výstavby tak může být např. vznik rizika provádění díla v zimním období, tedy za klimatických podmínek znemožňujících provádění stavebních prací v souladu s technologickými předpisy či technickými normami (tzn. s potřebnou péčí, resp. odborně). Strany by proto měly zohlednit i takové riziko včetně jeho dopadu na časovou, technologickou, a finanční náročnost provádění díla za ztížených podmínek. Ke změně předmětu a ceny díla v oblasti veřejných stavebních zakázek se vyjadřuje KLEE, L. in: Změny předmětu a ceny díla veřejných stavebních zakázek v průběhu jejich realizace v kontextu nové směrnice EU pro zadávání veřejných zakázek, Bulletin advokacie online.

[3] Může se jednat např. o výskyt neúnosného podloží znemožňujícího použití původně zamýšlené technologie výstavby, výskyt geologických poměrů vynucujících si změnu založení stavby, zastižení jiných než projektem předvídaných konstrukčních vrstev rekonstruované komunikace apod. 

[4] K problematice dodatečných stavebních prací prováděných v režimu smluvních podmínek FIDIC viz např. KLEE, L.: Změny a dodatečné stavební práce v kontextu smluvních podmínek FIDIC. Bulletin advokacie, 2011, 41(7-8), 38-42. ISSN 1210-6348.

[5] Blíže k tomuto problému viz např. Chalupová, T.: Kdy má zhotovitel nárok na uhrazení nesjednaných víceprací? Právní rádce č. 1-2014, str. 44 a násl.

[6] Jakkoli zákon neukládá zhotoviteli notifikovat nevhodný příkaz (ale také skrytou překážku) písemně, v praxi je nutno to jen doporučit. Na základě těchto úkonů, resp. právních jednání zhotovitele většinou dochází k poměrně zásadním změnám v plnění smlouvy (zhotovitel přerušuje stavební práce, v případě skrytých překážek navrhuje změnu díla, apod.), takže zhotovitel by měl být schopen související okolnosti spolehlivě doložit.

[7] Skutečnost, že byly přerušeny práce na stavbě, představuje zpravidla z pohledu objednatele mnohem závažnější sdělení než je informace o problémech zhotovitele na staveništi.

[8] Příkladem budiž např. dílo spočívající v odstranění stavby. Striktně vzato se nejedná o „opravu“ nebo „úpravu“ stavby a asi málokterý zhotovitel by byl ochoten tvrdit, že uskutečněním demolice budovu „opravil“ nebo „upravil“, přesto asi nikdo nebude pochybovat o tom, že stavební práce spočívající v odstranění stavby jsou dílem ve smyslu § 2587 občanského zákoníku, resp. § 536 odst. 2 obchodního zákoníku.

[9] Blíže se k problematice tzv. měřeného kontraktu“ či „měřené zakázky“ u rozsáhlejších výstavbových projektů vyslovuje L. Klee. Viz např. KLEE, L. Smluvní vztahy výstavbových projektů. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, str. 76 a násl., anebo KLEE, L. Smluvní podmínky FIDIC. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 98 a násl.

[10] Nicméně dokud nepřestanou objednatelé chápat tyto kroky zhotovitelů v podstatě jako kritiku své práce (tj. např. úrovně projektové přípravy staveb, technického dozoru, apod.), obtěžující pokusy komplikovat hladké provádění díla, či snahy o nelegitimní „vylepšení“ hospodářského výsledku staveb, a dokud budou zhotovitelé naopak považovat takový výkon svých práv za troufalé narušování objednatelovy svrchovanosti, pak bude možné jen stěží dosáhnout posunu ve vnímání dané problematiky.