Netypické pracovní úrazy
autor: JUDr. Ladislav Jouza publikováno: 04.11.2013
Při výkonu práce vznikají i specifické a komplikované úrazy a děje. Zaměstnavatelé – a ve sporných případech i advokáti – stojí často před otázkou, zda se o pracovní úraz a vůbec o úraz jedná, zvláště když k poškození zdraví došlo při netypické pracovní činnosti nebo když jde o méně častý či netypický úraz. V takovém případě musí být prokázána příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a příslušným poškozením zdraví. Většinu případů bude možné správně kvalifikovat jen za spolupráce lékaře, technika a právníka.
Infarkt myokardu a jiné cévní příhody
Infarkt myokardu (srdečního svalu) bývá v odborné literatuře označován jako plod arteriosklerózy, která se může vyvíjet již v mládí a postupuje věkem. Je tedy zásadně onemocněním, avšak za určitých okolností může být kvalifikován jako úraz a nastal-li v souvislosti s pracovním procesem, jako úraz pracovní. K tomu, aby infarkt myokardu byl uznán jako pracovní úraz, musí být splněny tyto podmínky (podmínky úrazového děje):
- náhlé vypětí sil, velká námaha a nezvyklé úsilí, kdy pracovní úkon přesahuje hranici obvyklé, každodenně vykonávané práce,
- obvykle těžká práce, konaná však za nepříznivých okolností, nebo
- práce, na níž organismus zaměstnance není uzpůsoben nebo na kterou zaměstnanec svými fyzickými schopnostmi nestačí.
Bezprostřední příčinou infarktu je tedy psychické nebo fyzické trauma vzniklé na základě výše uvedené situace. Tyto právní a medicínské zásady byly formulovány v soudním rozhodnutí R 27/1962 a stanovisku R 11/1976.V souladu s tímto výkladem posuzují soudy stejně námahu z tělesné práce i námahu z duševní práce.
Za nepříznivé okolnosti se považují např. nepříznivý momentální zdravotní stav zaměstnance, špatné počasí, neobvyklá poloha či pohyb při práci.
Příklady z praxe a judikatury:
- Přepravní kontrolor při provádění kontroly zjistil, že jeden z cestujících nemá platnou jízdenku. Ten z dopravního prostředku vyskočil a utíkal. Kontrolor za účelem zjištění jeho totožnosti za ním běžel, přičemž utrpěl infarkt myokardu. Vzhledem k pracovní náplni kontrolora je nutné běh za cestujícím považovat za náhlé vypětí sil, velkou námahu a nezvyklé úsilí, které přesahuje hranici obvyklé, každodenně vykonávané práce. V tomto případě se tedy jedná o pracovní úraz.
- Palubní mechanik, 57letý, pomáhal při letecké cestě za hodinové přestávky ostatním členům posádky letadla odklidit bedny s podvozkovým nářadím (asi 100 kg) a tři kufry, překážející v chodbě letadla. Při této práci se zdvihl, vydechl a mírně zasténal. Během další cesty byl již pobledlý, skleslý a bez zájmu. Následně byl vyšetřen lékařem, odtransportován do nemocnice, kde druhý den zemřel na infarkt zadní stěny srdeční. V soudním sporu pozůstalé rodiny proti zaměstnavateli zemřelého podali znalci-lékaři, opírajíce se o obsah lékařské zprávy ošetřujících lékařů a pitevní nález nemocnice a o výpovědi svědků, souhlasný a odborně zasvěcený posudek: těžká fyzická námaha během letu a klimatická a atmosférická změna způsobily náhlé selhání srdeční činnosti na podkladě infarktu zadní stěny myokardu a jsou v příčinné souvislosti se smrtí postiženého jako hlavní příčina smrti, i při existující koronární skleróze, přiměřené věku postiženého. Soud přiznal plné odškodnění.
- Řidič při demontáži kola na automobilu vyvinul značné úsilí, jež vedlo ke vzniku infarktu. Při posuzování, zda se jedná o pracovní úraz, je třeba zjistit, co bylo obvyklou, každodenně vykonávanou prací zaměstnance, aby bylo možno učinit úsudek o tom, jaké pracovní vypětí bylo běžné, obvyklé zaměstnancovu pracovnímu zatížení, popřípadě jak velkou námahu zaměstnanec vynakládal při plnění pracovních úkolů. Bude třeba zjišťovat, jak postupoval zaměstnanec při demontáži kola a zvážit všechny okolnosti, za nichž tuto práci konal. Jde zejména o to, jakým způsobem uvolňoval matky, v jaké poloze a při jakém pohybu se mu udělalo nevolno. Dále bude třeba zjistit, jaké bylo v ten den počasí, jaký byl momentální zdravotní stav žalobce a jaké bylo pracovní vytížení v den provádění výměny pneumatiky a v předcházejících dnech.
Z výše uvedených podmínek vyplývá, že za pracovní úraz nelze považovat infarkt myokardu, který se zaměstnanci přihodil např. na pracovní schůzce v důsledku rozčilení, byť při plnění pracovních úkolů, neboť k poruše zdraví tu nedošlo v důsledku duševního vypětí vyvolaného nadměrným pracovním zatížením.
Úraz při vaření kávy
V soudní praxi dosud právně nebyly řešeny případy, kdy se úraz stal (opaření vodou) při vaření kávy. Postup naznačuje zákoník práce v §274 odstavec 1 (dále „ZP“). Podle tohoto ustanovení se úraz při stravování nepovažuje za pracovní.
S ohledem na praxi nelze zákonné ustanovení posuzovat pragmaticky bez ohledu na společenský a ekonomický vývoj. V některých případech může být vaření kávy v průběhu zaměstnání považováno za přímou souvislost s plněním pracovních úkolů, neboť by se mohlo jednat o úkony potřebné k výkonu práce nebo během práce obvyklé.
Rozhoduje pracovní náplň
Výkladová praxe se ustálila se na názoru, že je rozhodující, zda se u konkrétního zaměstnance jedná o vaření kávy jako o úkon nutný nebo obvyklý. Zcela nepochybně se bude jednat o pracovní úraz, stane -li se asistence, sekretářce nebo jiné administrativní pracovnici, která má vaření kávy v pracovní náplni. Nejedná se však jen o vaření kávy pro jejího nadřízeného zaměstnance (vedoucího), ale např. i pro návštěvníky, hosty, klienty, delegace apod.
Káva a vedoucí zaměstnanci
Sporné by bylo posouzení úrazu při vaření kávy zaměstnancem, který takový úkon nemá v druhu práce a tedy v pracovní náplni. Záleželo by na charakteru práce. U zaměstnanců, jejichž výkon práce je spojen s vyšší duševní a psychickou námahou (manažeři, vedoucí apod.) by se zřejmě – podle názoru autora – jednalo o nutný úkon v souvislosti s výkonem práce a takový úraz by byl nutno posoudit jako pracovní.
O pracovní úraz by se jednalo i tehdy, kdyby vedoucí dal příkaz své podřízené zaměstnankyni, aby mu uvařila kávu, a při této činnosti došlo k úrazu. A to i tehdy, kdyby zaměstnankyně neměla tuto činnost v pracovní náplni nebo by to nevyžadoval charakter její práce. Takové posouzení je v souladu s § 273 odstavec 1 ZP, neboť jde o činnost vykonanou na příkaz zaměstnavatele.
Úraz při stravování
V praxi jsou velmi časté případy úrazů (poškození zdraví), které se stanou při cestě do jídelny nebo při vlastním stravování. Za pracovní se považuje úraz, který se přihodí na cestě na stravování v objektu zaměstnavatele. Z hlediska posouzení, zda cesta ke stravování, na které zaměstnanec utrpěl pracovní úraz, byla konána v objektu zaměstnavatele, je dle soudní judikatury rozhodující, zda jde o prostory ve sféře dispozice zaměstnavatele, kde je zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Pracovněprávní odpovědnost za škodu nevznikne pouze v případě, když ke škodě dojde v přímé souvislosti se stravováním (např. pokud se zaměstnanec při krájení chleba řízne do prstu). Zaměstnavatel bude odpovědný i tehdy, kdy škoda vznikne nikoli v přímé souvislosti se stravováním (např. na zaměstnance při svačině na pracovišti spadne těžký materiál a způsobí mu zranění), nebo pokud zaměstnanci vznikne škoda při cestě ke stravování či zpět, která je konána v objektu zaměstnavatele.
Ze soudní judikatury:
S pracovními úrazy v souvislosti se stravováním souvisí zajímavé judikáty:
- Požívání nápojů, které je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům podle nařízení vlády 178/2001 Sb. ,- nyní nařízení vlády č. 361/2007 Sb. - (v létě studené a v zimě teplé) je úkonem potřebným k výkonu práce . Dojde-li při takovém úkonu k úrazu, jde o pracovní úraz (S IV, s. 957).
- Jde o pracovní úraz řidiče v případě, když řidič vozidla organizace po ujetí určité etapy cesty odstaví vozidlo a jde se občerstvit do hostince, přičemž na cestě od vozidla nebo zpět k vozidlu utrpí úraz. (Zhodnocení NS ČSR ze dne 27. 1. 1974, sp. zn. Cpj 37/74 – R II/1976, s. 34).
Úžeh a úpal
Úžeh je nadměrné, náhlé a prudké opálení kůže sálavými, hlavně ultrafialovými slunečními paprsky. Při úpalu jde o zhroucení tělesné termoregulace. Jestliže se v horkém, dusném počasí nemůže zaměstnanec přiměřeně potit nebo se pot nemůže řádně odpařovat, dostaví se tepelný úpal. Úpal se vyskytuje zejména u lidí ve vlhkých, horkých a bezvětrných nížinách za dusného podmračeného dne, v přeplněných místnostech, prostranstvích a v dopravních prostředcích za nedostatku tekutin a při nedostatečné aklimatizaci na teplo. Úžeh postihuje zejména zaměstnance pracující v letních měsících na volných prostranstvích. Zaměstnavatel nesmí proto dovolit práci na prudkém slunci bez pokrývky hlavy a bez lehkého oděvu k ochraně pokožky těla.
Zaměstnavatel je povinen vytvářet vhodné podmínky k bezpečné a zdraví nezávadné práci. Za předpokladu, že je prokázána příčinná souvislost mezi činností zaměstnance a uvedeným následkem, je možné úžeh nebo úpal považovat za pracovní úraz.
Kýla
Nejčastěji se kýly vyskytují v tříselných krajinách, v jizvě pupeční a pooperační, dále jako kýly stehenní, nadbřiškové, brániční, bederní, sedací, hýžďové a u mužů kýly skrotální (šourkové). Mohou být vrozené nebo získané po nadměrném zatížení břišní stěny neúměrně těžkou fyzickou prací, vadným pracovním postupem či nesprávně provozovaným sportem. Někdy se spojí obě příčiny.
Prohlásit břišní kýlu za úraz předpokládá dokázat, že kýlu vyvolal přímý a značný úder na břišní stěnu (např. tupým předmětem, kopnutím, nárazem břicha na volant). Lékař, v součinnosti s jinými důkazními prostředky, musí prokázat mechanismus úrazového děje a souvislost dané kýly s úrazovým dějem, tj. zjistit přímé poškození břišní stěny, podkožní krevní výron do kýlních obalů a skutečnost, že kýla neexistovala před tímto úrazem. Pro tyto traumatické kýly je charakteristické, že se vyskytují na jiných místech než běžné kýly tříselné, pupeční a skrotální. Kýly běžné mohou být uznány za úraz pouze při splnění následujících předpokladů: mimořádná tělesná námaha, existence úzké branky kýlní a malého vaku kýlního, kdy lze vzniklou kýlu těžko reponovat, a zjištění nápadných průvodních příznaků bezprostředně po úrazu a při operaci (krevní výrony nebo trhliny v jinak pevné povázce při dobře vyvinutém svalstvu). Došlo-li při zvedání těžkých břemen nebo při namáhavé práci k uskřinutí kýly nebo ke zvětšení staré kýly, přiznává se úrazová kvalifikace zhoršení kýly již existující.
Přepětí sil
Obtížnější bývá posoudit, zda a za jakých okolností či předpokladů lze jako úraz kvalifikovat tzv. přesílení nebo přemožení. Jak již bylo výše uvedeno, náhlé neobyčejné napětí síly nebo přepětí sil se může pokládat za úrazový děj. Při posuzování je nutné postupovat individuálně podle povahy jednotlivého případu a odlišit přepětí od obvyklé pracovní námahy. Výkon, který u jedné osoby vyžaduje mimořádné a neobyčejné tělesné vypětí a přesahuje hranici obvyklé práce, může pro jinou osobu být běžným pracovním výkonem. Za úrazový děj lze považovat i prudký, nenadálý, násilný a nevyvážený pohyb (např. při reflexní obraně proti hrozícímu pádu), nestačí však běžný, třeba rychlejší pohyb. Podobně nestačí tzv. mikrotrauma, tj. malý mechanický insult, způsobující drobné poškození některé tělesné tkáně nebo orgánu. Avšak opakovaná mikrotraumata stejné povahy, vedoucí ke zjevnému porušení zdraví, mohou být příčinou nemocí z povolání.
Prof. MUDr. Pavrovský také uznává za kýly úrazové tzv. kýly z úsilí (z přepětí sil). Předpokladem je, že během pracovního procesu došlo skutečně k velké, náhlé a neočekávané svalové námaze (přesílení) a klinický nebo operační nález je v souhlasu s nedávným vznikem kýly. Tyto kýly vznikají nejčastěji v tříslech, pupku a skrotu. Může k nim vést i neobratný pohyb při zdvihání nebo zachycení padajících předmětů o veliké hmotnosti nebo při skoku či vzepření, takže účinkem náhlého vnějšího násilí vzniká trhlina ve svalstvu stěny břišní.
Poškození meziobratlových destiček
Poškození meziobratlových destiček může mít původ jak chorobný, tak úrazový. Chorobné změny jsou způsobovány stárnutím, mikrotraumaty stálých otřesů páteře nebo stálého zatěžkávání páteře osob těžce fyzicky pracujících. Nastává vysušení destičky a ztráta její elasticity. Úrazový děj spočívá v přímém násilí na páteř (např. prudký úder, pád na záda) či v nepřímém účinku na příslušný úsek páteře při pádu na hýždě, v náhlém neobyčejném napětí síly při tzv. přesílení (přemožení), v náhlém, násilném prudkém pohybu, je-li nevyvážený (např. při reflexní obraně proti hrozícímu pádu) nebo v malých mechanických mikrotraumatech, působících drobné poškození tělesné tkáně nebo některého orgánu (poškozený si jej uvědomuje, až když se opakují a vedou ke zjevnému zhoršení zdraví). Lékař se musí vyjádřit, zda úrazový děj byl způsobilý vyvolat svým mechanismem dané poškození zdraví a případně určit poměr úrazové složky ke stupni chorobných změn. V těchto případech, jak již bylo uvedeno výše, vůbec nerozhoduje predispozice zaměstnance.
Příklad: Zaměstnanec při zvedání předmětu o velké hmotnosti náhle pocítil bodavé bolesti v kříži s nemožností napřímení zad. Zhmožděním bederní krajiny tu došlo k náhlému výhřezu meziobratlové destičky. Děj byl posouzen jako úrazový, i když byly předtím u poškozeného zjištěny degenerativní změny tuberkulózního původu.
Epilepsie
Jde tu o záchvatové onemocnění z poruchy fyziologické činnosti mozkové tkáně. Jeví se občasnými záchvaty krátkodobého bezvědomí nebo aspoň hrubě porušeného vědomí různé intenzity, trvajícího několik vteřin až minut, provázeného někdy svalovými křečemi, nepřiměřenými pohyby a jednáním atp.
Nejvíce epilepsií má původ v poškození šedé mozkové hmoty úrazem lebky. Jedná se o epilepsii poúrazovou, která se často řadí mezi pracovní úrazy. K mechanismu úrazu patří tupý úder s následnou frakturou lebeční kosti, zraněním plen mozkových a poškozením mozkové tkáně, ale i např. poškození lebky úderem stlačeného vzduchu, otrava průmyslovými jedy v průmyslovém provozu, a to buď akutní (bude se jednat o pracovní úraz), nebo chronická, pozvolná (bude se jednat o nemoc z povolání). Vždy je však postižena mozková kůra, tedy šedá mozková hmota. Ke zvláštnosti této epilepsie patří, že onemocnění zpravidla nezačíná bezprostředně po poranění mozku, ale nejčastěji do půlroku po něm. Epilepsie tedy může být posouzena jako pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Bude záležet na úrazovém ději, časové posloupnosti a vyjádření lékaře.
V judikatuře byl řešen případ, kdy úřednice v důsledku epileptického záchvatu spadla v kanceláři ze židle a hlavou narazila na roh skříně. Důsledkem byl úraz hlavy a dlouhodobá pracovní neschopnost. Úraz byl posouzen jako pracovní, neboť se stal při výkonu pracovní činnosti.
K netypickým pracovním úrazům (nemocem z povolání) dále patří i např. onemocnění z ionizujícího záření.
Liberační důvody
Odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání charakterizujeme jako objektivní odpovědnost, při níž zaměstnavatel odpovídá za tuto škodu bez ohledu na vlastní zavinění v případě, že byly splněny výše uvedené předpoklady vzniku škody. Vzhledem k tomu, že se nevyžaduje zavinění zaměstnavatele, je třeba v určitých případech zaměstnavatelovu odpovědnost snížit nebo úplně vyloučit, pokud k pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání došlo porušením pracovních povinností zaměstnance. ZP stanoví v § 367 důvody, kdy se zaměstnavatel může své odpovědnosti zcela nebo zčásti zprostit. Existenci těchto důvodů prokazuje zaměstnavatel.
Jiné nemoci jako důsledky pracovního přetížení
Některá poškození zdraví jsou na hranici mezi pracovním úrazem a nemocí z povolání. Většinou se jedná o poškození zdraví psychického charakteru. I když většinou mají původ v nadměrné pracovní zátěži, nejsou dosud jako nemoci z povolání uznávány. Je proto na příslušných legislativních orgánech, aby na základě analýz odborníků z oblasti pracovního lékařství, dali podnět k úpravám seznamu nemocí z povolání, případně navrhli jiný seznam ohrožení nemocí z povolání.
Pro poškozené zaměstnance není však nic ztraceno. Mohou uplatňovat nárok na náhradu jiné škody na zdraví, která je důsledkem pracovní činnosti, i když by se nejednalo o pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí. Museli by však prokázat, že ke škodě na zdraví došlo v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti ze strany zaměstnavatele. Tyto povinnosti jsou stanoveny zejména v pracovněprávních předpisech, jako je např. ZP, zákon č. 309/2006 Sb., nařízení vlády č. 361/2007 Sb., hygienické předpisy atd.
V případě, že poškození zdraví vzniklé při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním není možné kvalifikovat jako pracovní úraz nebo nemoc z povolání, je třeba uplatňovaný nárok na náhradu škody posoudit z hlediska obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Obecná odpovědnost zaměstnavatele nastupuje např. v případě, kdy onemocnění zaměstnance, které nelze posoudit jako nemoc z povolání, bylo vyvoláno závadným pracovním prostředím, jehož působení sice nebylo násilné a krátkodobé (v takovém případě by se mohlo jednat o pracovní úraz), ale trvalo delší dobu (např. dlouhodobý styk s dráždivými chemickými látkami) a závadnost pracovního prostředí byla důsledkem porušení právních povinností zaměstnavatele, které jsme uvedli jako příklad. Může se jednat i o hygienické předpisy. Prokázat porušení těchto povinností ze strany zaměstnavatele a příčinnou souvislost s onemocněním spočívá na zaměstnanci.
Nemoci a práce s počítačem
Mezi vážná poškození zdraví patří onemocnění vyplývající z práce s počítačem. Jedná se, podle nejnovějších statistických údajů, v současné době o nejčastější nemoc z povolání – bolestivé onemocnění středového nervu v zápěstí, odborně nazývané syndrom karpálního tunelu.
Je to onemocnění nejen zaměstnanců, kteří pracují s počítačem. Postihuje široké spektrum profesí – od horníků, přes lesní dělníky, šičky, frézaře, montážníky, soustružníky, svářeče až k sekretářkám. Nevyhýbá se ani čalouníkům či řezníkům na jatkách. Je to často důsledek používání velké svalové síly nebo velkého počtu opakujících se stereotypních pohybů, jako při práci s počítačem. Bývá jich až desítky tisíc za jedinou směnu. U méně fyzicky namáhavých činností to je důsledek ergonomicky nevhodného uspořádání pracoviště nebo neplnění povinností zaměstnavatele při předcházení rizikům, která vyplývají z práce.
Moc práce může zabít
U manažerů a vedoucích zaměstnanců se mohou projevit jiné závažnější nemoci, které mají původ v nadměrné pracovní zátěži. Např. Karel M. pracoval jako uznávaný manažer. Téměř na každém kroku si stahoval z internetu zprávy, zodpovídal za milionové obchody. Neodpočíval ani o víkendu. Jednoho dne se zhroutil a skončil na psychiatrii. Nejde o výjimku. Zejména když obrovské nasazení trvá několik let a bývá kombinováno se snahou věnovat se maximálně i rodině.
Důsledkem přepracování jsou i různé psychické poruchy nebo nemoci. Např. ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze se léčí podnikatelé, kteří v posledních letech pracovali téměř bez přestávky, bez dovolených, neodpočívali, přecházeli chřipky, a pak je ve třiceti či čtyřiceti letech dovedla roztroušená skleróza k tomu, že totálně přehodnotili svůj hodnotový žebříček.
Pracovní zátěž může přivodit smrt nepřímo. Při vyšetřování nedávného smrtelného úrazu ve slévárně v jihomoravském kraji zjistili inspektoři z inspekce práce, že poškozený odpracoval za osm měsíců 500 hodin přesčasů. Inspekce práce je názoru, že úraz byl způsoben především únavou zaměstnance.
Další extrémní případ je z východočeské dopravní firmy, jejíž tři pracovníci požadovali uznání 1313 až 1591 hodin přesčasů za rok. Přitom ZP povoluje nejvýše 150 hodin, jen výjimečně je dovoleno 416 hodin. Při pětitýdenní dovolené museli tito lidé pracovat bez víkendů čtrnáct hodin denně.
Závěr
V pracovněprávních vztazích se vyskytuje daleko více pracovních úrazů, které mají netypický charakter. Je to důsledek nadměrné psychické nebo fyzické zátěže, která je spojena s prací nejen vedoucích, ale i ostatních zaměstnanců. Při jejich posuzování je nutno vzít v úvahu nejen právnická, ale i medicinská a psychická hlediska.
Autor je expertem v oboru pracovní právo a rozhodcem pracovních sporů.