NEDIM ŞENER proti Turecku (č. 38270/11) a ŞIK proti Turecku (č. 53413/11)

publikováno: 25.03.2015

Rozsudek z 8. července 2014
Držení ve vazbě po dobu více než jednoho roku investigativních novinářů proto, že údajně poskytli pomoc a asistenci kriminální organizaci.

Stěžovatelé jsou dva investigativní novináři, jejichž práce byla oceněna mnoha profesionálními cenami. V březnu 2011 byli oba vyslechnuti policií a umístěni do cely předběžného zadržení. Byli obviňováni zejména z toho, že se účastnili vydání knihy kritizující vládu a šířící propagandu kriminální organizace Ergenekon, jejíž členové byli odsouzeni v roce 2013 za přípravu státního převratu. Oba stěžovatelé byli propuštěni až v březnu 2012. 

Na ESLP se obrátili se stížností na porušení článku 5 odst. 3 Úmluvy v důsledku nepřiměřené délky jejich vazby, jež trvala jeden rok a týden. ESLP uvedl, že při jejich zatýkání bylo stěžovatelům sděleno, že se podíleli, na žádost údajných členů kriminální organizace, na vydání knih kritizujících úkony vlády a soudních orgánů. Toto obvinění, opírající se o ustanovení článku 100 odst. 3 trestního řádu, vyžadovalo umístění stěžovatelů do vazby. Nicméně, bylo to zejména obvinění spočívající v nátlaku na soudní orgány pověřené vyšetřováním na popud kriminální organizace, která byla klíčovým bodem obvinění stěžovatelů, na jehož základě byli drženi ve vazbě po tak dlouhou dobu. Avšak takové obvinění není uvedeno v článku 100 odst. 3 trestního řádu. Navíc nařízení o umístění stěžovatelů do vazby nebylo odůvodněno. I když tato skutečnost mohla být vysvětlena tím, že hlavní obvinění je spojeno s vazbou automaticky, nepřináší v rámci kontroly vykonávané ve smyslu článku 5 odst. 3 Úmluvy žádný zvláštní prvek demonstrující nezbytnost nařízení vazby v případě stěžovatelů. Těm konečně bylo též kladeno za vinu, že užili nedovolené propagační metody. ESLP též uvedl, že držení jednoho ze stěžovatelů ve vazbě bylo nařízeno soudními orgány, které byly kritizovány ve vydané knize. Takový akt, porušující obecnou právní zásadu, podle které nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní záležitosti, se zdá být inspirován vůlí potrestat kritiku vedené proti procesu proti organizaci Ergenekon, než cílem předvést před soudce údajné odpovědné osoby za akty terorismu. ESLP judikoval, že tím, že skutečnosti vytýkané stěžovatelům byly kvalifikovány jako závažné akty terorismu, které vyžadovaly jejich umístění do vazby, turecké orgány neposkytly „pertinentní a dostačující“ důvody, které by mohly odůvodnit nezbytnost držet stěžovatele ve vazbě po tak dlouhou dobu. Došlo tak k porušení článku 5 odst. 3 Úmluvy.