oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
NEJČTENĚJŠÍ
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Nad zákonem o veřejných rejstřících aneb nihil novi sub sole

autor: doc. JUDr. PAVEL MATES, CSc., Mgr. KAREL ŠEMÍK
publikováno: 18.02.2014

Současně se zrušením obchodního zákoníku vyvstala otázka, jakým způsobem a kde bude třeba upravit jeden z nejdůležitějších informačních systémů pro státní orgány i širokou veřejnost, tedy obchodní rejstřík.

Původní záměr, zařadit jeho regulaci do zákona o obchodních korporacích, byl již v poměrně raném stadiu legislativního procesu zamítnut a zvolena byla varianta zvláštního zákona, který současně upravuje i další informační systémy subjektů vyvíjejících v tom kterému rozsahu podnikatelskou činnost. Třebaže tu bude systémově existovat jeden rejstřík, fakticky, resp. věcně se od sebe budou odlišovat, což logicky vyplývá z různého poslání zapisovaných subjektů. Na druhé straně, právě koncentraci právní úpravy, jak hmotněprávní, tak procesní, je třeba považovat za jednu z hlavních výhod přijatého řešení, které odstraňuje stávající roztříštěnost, nutně vyvolávající komplikace.  

Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (zák. č. 304/2013 Sb.) současně implementuje do českého právního řádu příslušná ustanovení komunitárního práva, dílem nových předpisů, dílem i těch, které zrušením příslušných ustanovení, zejména obchodního zákoníku, by zůstaly neprovedené, což by mohlo přivodit uložení sankcí státu. Významným znakem zákona je rozsáhlé využití prostředků výpočetní techniky, a to jak při vzájemné komunikaci mezi soudy, resp. notáři a účastníky řízení, tak i pokud se týče samotného vedení rejstříku, který je veden v elektronické podobě (§ 1 odst. 4 zákona), od čehož je mimo jiné slibováno i snížení administrativní zátěže při zahájení podnikání.

Zákonodárce, nebo snad přesněji tzv. autora zákona, je třeba v tomto případě pochválit za to, že usiloval o maximální zachování kontinuity právní úpravy zejména obchodního rejstříku, upraveného v dosavadním obchodním zákoníku, včetně obecných zásad, a není tedy třeba se obávat zásadnějších interpretačních problémů. Totéž lze říci o úpravě procesního režimu, který je povětšinou přebírán z občanského soudního řádu.

Pojem veřejného rejstříku právnických a fyzických osob vymezuje zákon rozumně obsahově, nikoli popisně, když v § 1 odst. 1 stanoví, že jimi jsou spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek, obchodní rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností. Tím navazuje na ustanovení § 120-121 a 126 občanského zákoníku, která obecně hovoří o veřejném rejstříku právnických osob, jeho nezbytném obsahu a vážící vznik právnické osoby na zápis do něj.

Jistým problémem se může jevit to, že veřejné rejstříky jsou označeny jako informační systémy veřejné správy podle zák. č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ačkoli k jejich vedení jsou povolány soudy. Zákonodárce měl ovšem zřejmě na mysli technickou stránku jejich provozování, s níž ovšem mezi jinými souvisí i nutnost jejich atestace.

V návaznosti na současný režim vychází zákon z principu formální publikace, což vyjadřuje v § 3 tak, že povinností rejstříkového soudu je uveřejnit údaje o zapsané osobě a listiny, které jsou obsažené ve sbírce listin, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Současně umožní úředně ověřený elektronický opis a dále listinný úředně ověřený opis listiny uveřejněné ve sbírce, resp. potvrzení, že určitý údaj v rejstříku není, a konečně ověřený výpis z informačního systému veřejné správy.[1] Konečně platí, že Ministerstvo financí bude uveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup o osobách zapsaných v České republice údaje, ve kterém z veřejných rejstříků jsou zapsány v rozsahu stanoveném v § 7 zákona, a umožní o těchto údajích získat elektronický opis.[2]

Druhým principem, ovládajícím tento zákon, je princip materiální publicity, bez něhož by celý systém nemohl prakticky fungovat. Ustanovení § 8 odst. 1 jej vyjadřuje dikcí, že vůči osobě právně jednající v důvěře k údaji zapsaném do veřejného rejstříku nemůže ten, jehož se zápis týká, namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti. Zákonodárce zde navázal jednak na ustanovení § 121 odst. 1 nového občanského zákoníku, jednak na příslušnou směrnici EU o obchodních korporacích. Namítat údaje a obsah listin lze vždy až po jejich zveřejnění a zapsaná osoba se jich nemůže dovolat u jednání, která byla uskutečněna do 16. dne po zveřejnění, prokáže -li třetí osoba, že o nich nemohla vědět.[3]

Výkladové problémy může činit ustanovení § 9 zákona, podle něhož, bude-li zápis ve veřejném rejstříku odporovat donucujícím ustanovením zákona a nápravu nelze zjednat jinak, vyzve rejstříkový soud zapsanou osobu, aby závadný stav ve stanovené lhůtě napravila. Nestane-li se tak, může soud i bez návrhu rozhodnout o jejím zrušení likvidací za podmínky, že je to v zájmu ochrany třetích osob. Otázkou je, co se rozumí souslovím donucující ustanovení, zdá se, že bude na místě jej chápat nikoli jako sankční, ale spíše ve smyslu povinnostní, kogentní. Jak patrno, zákonodárce dále zkombinoval neurčitý pojem s diskrecí, což bývá „aplikační oříšek“. V každém konkrétním případě bude soud nejprve nucen vyložit, je-li tu dán chráněný zájem a na jaké hodnotě, a následně uvážit, je -li vzhledem k tomu na místě přistoupit ke zrušení právnické osoby. Jakkoli jsou mu nastavovány jisté limity, je tento rámec dosti volný a tak na pořad budou muset přijít obecné principy, jakými jsou legitimní očekávání či kontinuita rozhodování a nepochybně bude třeba nějaký čas vyčkat, než se rozhodovací praxe v této oblasti ustálí.

Součástí materiální publicity je i zásada, že od okamžiku, kdy dojde k publikaci zápisu osoby, která je členem některého z orgánů právnické osoby, se nikdo nemůže vůči třetím osobám dovolávat porušení právních předpisů či zakladatelského právního jednání při volbě/jmenování, ledaže zapsaná osoba prokáže, že o tom třetí osoba věděla.[4]

Obdobně v úpravě obchodního rejstříku platí, že návrh na zápis může podat pouze osoba, která je k tomu oprávněna podle zákona o veřejných rejstřících, ledaže by platila speciální úprava. Návrh musí být podán bez zbytečného odkladu. Aby nedocházelo k průtahům, platí, že nebude-li návrh podán do 15 dnů ode dne, kdy příslušná povinnost vznikla, může jej podat každý, pokud přiloží listiny, jimiž mají být relevantní skutečnosti osvědčeny. Podmínkou je, že musí doložit právní zájem, a bude tedy na soudech, jak tento neurčitý pojem vyloží, což by s ohledem na stávající režim právní úpravy nemělo činit komplikace.

Na platnou úpravu obchodního rejstříku navazuje zákon ohledně předpokladů zápisu, zejména pak dokladů, které je třeba k návrhu přiložit (§ 13-16 zákona).[5]Tak jako v předchozí úpravě návrh na zápis bude možno podat toliko na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti. Stejně jako dosud bude možno návrhy podávat písemně s úředně ověřeným podpisem, elektronicky s uznávaným elektronickým podpisem a navíc se počítá i s komunikací prostřednictvím datové schránky, kde splnění této podmínky není zapotřebí.

Skutečnosti, které jsou zapisované do veřejného rejstříku, se dělí na obecné (§ 25 zákona) a zvláštní (§ 26 a následující zákona). První budou, samozřejmě mutatis mutandis, zapisovány vždy, druhé pak podle povahy toho kterého subjektu. Vesměs se přitom vychází z platné právní úpravy (např. pokud jde o spolkový rejstřík, nadační rejstřík nebo rejstřík společenství vlastníků jednotek), dílem je reagováno na úpravu podnikání podle nového občanského zákoníku.[6] To platí např. o registru ústavů (§ 35-38 zákona), který navazuje na institut zaváděný § 402 a následujících občanského zákoníku.

Také sbírka listin, platná pro všechny zapisované subjekty, vychází z obchodního zákoníku (§ 38i). Budiž tu jen připomenuto, že zákonodárce ve výčtu položek vyčerpal bez většího členění všechna písmena abecedy a dává tak jen málo přehledný seznam položek.

Také základní procesní postuláty se v principu neliší od dosud platné úpravy občanského soudního řádu, jehož zrušená ustanovení zákon absorbuje. Zásadou je, že k řízení o návrhu a zápis bude příslušný krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud subjektu, jehož se zápis týká, není-li stanoveno speciální úpravou jinak (§ 75 zákona). Vzniká možnost vstupu státního zastupitelství do zahájeného řízení, čímž se opět posouvá jeho svého času vadně pojatá koncepce, která koncentrovala jeho pravomoci především na oblast žalobní v trestních věcech, a naopak je rozšiřována působnost i na další oblasti.

Řízení bude i nadále povětšinou návrhové (§ 78 zákona) a přejímána je současná úprava občanského soudního řádu. Výjimku z uvedené zásady obsahuje zejména § 78 odst. 1 zákona, podle něhož platí, že má-li být dosažena shoda mezi zápisem a skutečným stavem, je možno řízení zahájit i ex oficio, což odpovídá stávající dikci občanského soudního řádu. Obdobně lze konstatovat také, pokud se týče přezkumu návrhu na zápis.[7] Bude-li podkladem pro zápis rozhodnutí soudu/správního orgánu, rejstříkový soud vůbec rozhodnutí nevydá a příslušný údaj přímo do veřejného rejstříku zapíše. Více méně shodné s dosavadní úpravou zůstávají důvody odmítnutí návrhu na zápis (§ 86 zákona) a totéž platí i o přezkumu návrhu na zápis (§ 90 zákona), možnosti provést zápis, mají-li navrhované zapisované skutečnosti podklad v notářském zápisu (§ 92 zákona) či fikci zápisu v případě marného uplynutí lhůty pro provedení zápisu ze strany rejstříkového soudu (§ 98 zákona).[8] Pravidla pro řízení ve věcech veřejného rejstříku jsou tak upravena mimo nový zákon o zvláštních řízeních soudních.[9]

V návaznosti na zákon o základních registrech (zák. č. 111/2009 Sb.) platí, že dojde-li ke změně údajů ve veřejném registru, která byla vyvolána změnou referenčních údajů v základním registru, především osob, bude takový zápis proveden bez řízení.

Nadále bude lze postihovat pořádkovou pokutou, a to do výše 100 000 Kč toho, kdo neuposlechne výzvy soudu, aby sdělil skutečnosti/předložil listiny potřebné k zahájení řízení bez návrhu, resp. listiny mající být založeny do sbírky listin. Stejná sankce hrozí zapsané osobě, která by neuváděla na svých obchodních listinách údaje stanovené § 435 občanského zákoníku či neplnila povinnosti průběžně uveřejňovat povinné skutečnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup podle zákona o obchodních korporacích.

Snad ještě citelnější sankcí bude možnost zrušení zapsané osoby s likvidací, neplní-li ohlašovací povinnost opakovaně, či pokud by takový postup mohl mít závažné důsledky pro třetí osobu a současně je na tom právní zájem. Řízení může být zahájeno i bez návrhu. Podmínkou je, že rejstříkový soud na tuto možnost upozorní a poskytne dotyčné osobě lhůtu k odstranění nedostatků.[10](Viz článek JUDr. Tomáše Plíhala na str. 46 – pozn. red.)

Těmito ustanoveními je implementována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES, s tím, že ta se týká pouze akciových společností a společností s ručením omezeným, zatímco v naší úpravě platí příslušné povinnosti na všechny právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku, což je diktováno zájmem na transparentnosti jejich činnosti.

Zákon o veřejných rejstřících zavádí dále podstatnou novinku, která by měla urychlit zápisy do veřejných rejstříků a také zčásti ulehčit agendě rejstříkových soudů, a to zápisy do veřejných rejstříků, prováděné notáři, upravené v § 108 a následujících zákona o veřejných rejstřících. Tato novinka by měla usnadnit zejména zápisy do obchodního rejstříku, a to s ohledem na skutečnost, že jsou to právě notáři, kteří pořizují notářské zápisy např. v souvislosti se založením obchodních společností, či v souvislosti se sepisováním notářských zápisů o rozhodnutí orgánu právnické osoby. Notáři budou mít nově možnost dálkového přístupu (tj. přes internetovou síť) do veřejných rejstříků, a to i pro zápisy do těchto rejstříků. Současně byl také novelizován notářský řád.[11]

Zákon o veřejných rejstřících tedy v § 108 stanoví, že na žádost oprávněné osoby provede notář zápis do veřejného rejstříku, ovšem pouze tehdy, pokud tento zápis vychází z notářského zápisu pro zápis do veřejného rejstříku, resp. notářského zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby, sepsaného podle notářského řádu. Zákon pak mluví o tzv. podkladovém notářském zápisu. Další podmínkou pro zápis do veřejného rejstříku je to, že podkladový notářský zápis obsahuje dále vyjádření notáře o tom, že obsah právního jednání je v souladu s právními předpisy a byly splněny všechny formality či nutná právní jednání, ke kterým je příslušná právnická osoba či její orgán, kterých se zápis týká, povinný.[12] Současně však musí být notáři předloženy všechny listiny potřebné pro notářský zápis o právním jednání. Notáři dále mohou zapisovat do veřejných rejstříků skutečnosti na základě jimi sepsaných osvědčení v souvislosti s přemístěním sídla evropské společnosti či u evropské družstevní společnosti, zápis jejich vzniku fúzí a zápisy přeshraničních přeměn (§ 111 zákona).

Zápis do veřejného rejstříku po splnění všech zákonných podmínek však nemůže provést libovolný notář, ale pouze notář, který sepsal podkladový notářský zápis. Je-li k zápisu do veřejného rejstříku potřeba více podkladových zápisů či osvědčení,[13] platí tato podmínka shodně, tj. zápis může provést opět pouze ten notář, který sepsal všechny tyto zápisy.[14] Pokud tedy bude k provedení zápisu např. do obchodního rejstříku zvolen namísto rejstříkového soudu notář, je tato volba výše uvedeným pravidlem limitována tedy tak, aby veškeré úkony notáře, včetně provedení zápisu do veřejného rejstříku, byly soustředěny k osobě shodného notáře. Pokud tato podmínka nebude splněna, nebrání to samozřejmě zápisu do veřejného rejstříku, zápis ovšem může provést pouze rejstříkový soud na základě návrhu podaného na formuláři dle výše uvedených zásad.

V případě, že podmínky pro zápis do veřejného rejstříku notářem nejsou dle zákona splněny, je notář povinen odmítnout provedení takového zápisu. Toto oprávnění notáře však rejstříkový soud nijak nezavazuje, neboť oprávněná osoba může dle § 112 zákona nadále podat návrh na zápis a zahájit tak řízení před rejstříkovým soudem v souladu s § 78 zákona.

Notáři, v případě splnění všech podmínek pro zápis, provádějí zápis dálkovým přístupem, a to bez odkladu[15] po podání žádosti[16] o zápis, aniž by formálně probíhalo řízení o zápisu. Zákon také v této souvislosti technicky usnadňuje předávání písemností ze strany notářů do sbírky listin, a to tak, že notář je rejstříkovému soudu doručuje převedené do elektronické podoby s výjimkou těch listin, kde to jejich povaha vylučuje (zejména technicky). Takové listiny pak notář bez odkladu doručí rejstříkovému soudu v jejich fyzické podobě.

Dokladem o zápisu do veřejného rejstříku notářem je tzv. ověřený výstup z informačního systému. Vydává se osobě, která byla notářem do veřejného rejstříku zapsána,[17] včetně osob, které byly zapsány spolu se zápisem takto zapsané osoby. Zákon neupravuje žádnou zvláštní procesní obranu proti zápisům provedených notáři, použijí se zde obecná ustanovení zákona platná pro rejstříkové soudy (§ 117 zákona).

V rámci společných a přechodných ustanovení zákona o veřejných rejstřících je upraven specificky vznik odborových organizací (vznikají dnem následujícím po dni doručení oznámení o založení rejstříkovému soudu), a dále zejména povinnost všech osob zapsaných do veřejného rejstříku přizpůsobit zapsaný stav do souladu s tímto zákonem, a to do šesti měsíců od účinnosti zákona (u osob zapsaných do spolkového rejstříku dokonce do tří let). V opačném případě, po marném uplynutí lhůty k nápravě na základě výzvy rejstříkového soudu, bude na návrh rejstříkového soudu či osoby s právním zájmem taková zapsaná osoba zrušena a provedena její likvidace.

V neposlední řadě zákon upravuje povinnost předání spisů osob zapsaných v dosavadních dalších rejstřících dle dosavadních předpisů, a to do tří měsíců od účinnosti zákona pro Ministerstvo vnitra (do jednoho měsíce alespoň základní údaje o zapsaných osobách v elektronické formě), resp. do jednoho měsíce pro krajské úřady. V rámci tohoto přechodného období je možné ovšem přepokládat nemalé praktické problémy při zápisech zejména změn, a to i s ohledem na zákonem danou pětidenní maximální lhůtu pro provádění zápisů do nových veřejných rejstříků. I z tohoto důvodu nebude dle zákona možné vydávat po relativně dlouhou dobu tří let od účinnosti zákona ověřené opisy o zápisu právnické osoby do rejstříku, ale pouze tzv. potvrzení o zápisu (§ 128 zákona).

  

Prvý autor působí na Fakultě sociálně ekonomické UJEP Ústí nad Labem a VŠFS Praha,

druhý autor působí na Fakultě sociálně ekonomické UJEP Ústí nad Labem. 

  


[1]Viz § 9 zákona o informačních systémech veřejné správy.

[2]Toto i některá další ustanovení nejsou formulována kategoricky, nutno je však vykládat tak, že je povinností stanoveným způsobem postupovat. Problém může v praxi vyvolat to, že k poskytování těchto výpisů a opisů nejsou stanoveny žádné lhůty a jen složitě se budou hledat prostředky k nápravě.

[3]Pro náš právní řád netypická lhůta, odchylující se jako lex specialis i od § 121 odst. 2 občanského zákoníku, je dána implementací směrnice pro obchodní korporace. O tom, nakolik bylo zcela nezbytné tuto lhůtu zakotvit, lze diskutovat.

[4]Srovnej § 30 odst. 1 obchodního zákoníku.

[5]Viz § 37 odst. 2 obchodního zákoníku.

[6]Viz § 421 občanského zákoníku.

[7]Viz § 90 a 91 zákona a § 200da občanského soudního řádu.

[8]Viz § 200d a § 200da - 200db občanského soudního řádu.

[9]Zák. č. 292/2013 Sb., zejména § 85-97 tohoto zákona – řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob.

[10]Za neuposlechnutí výzvy se závažnými důsledky považuje zákon zejména nepředložení aktualizovaných listin týkajících se zakladatelského právního jednání, výroční zprávy či posudku znalce na ocenění nepeněžitého vkladu při založení nadace. Má se přitom za to, že člen statutárního orgánu, právnické osoby, která neplní ohlašovací povinnosti, v jejichž důsledku by mohlo dojít k jejímu zrušení, porušuje péči řádného hospodáře. Protože § 106 zákona obsahuje demonstrativní výčet, nelze vyloučit, že tuto skutkovou podstatu mohou naplnit i další jednání.

[11]Zákonem č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva (včetně zákona č. 358/1992 Sb.),

[12]Viz novelizovaný § 70a notářského řádu č. 358/1992 Sb., který dále stanoví pro případ, že dle notáře nejsou splněny předpoklady pro sepis notářského zápisu o jednání, které má být podkladem pro zápis do veřejného rejstříku, avšak jeho sepsání je účastníky i přesto požadováno, tento zápis sepsat s poučením a uvedením skutečností, které jsou dle jeho názoru v rozporu s právními předpisy, resp. formalit, jež dle jeho názoru nebyly splněny (§ 70a odst. 3 notářského řádu účinného od 1. 1. 2014).

[13]Osvědčení pro zápis do veřejného rejstříku budou upravena v § 80h notářského řádu účinného od 1. 1. 2014.

[14]§ 110 zákona o veřejných rejstřících.

[15]Maximální lhůta pro provedení zápisu bude analogicky k řízení u rejstříkového soudu pět pracovních dní (srovnej § 96 odst. 1 zákona).

[16]Žádost o zápis by měla být součástí klientského spisu notáře, i když nejde o „návrh“.

[17]Obdobně je tato osoba vyrozuměna o opravě chyb zápisu v psaní a počtech a jiných zjevných nesprávností dle § 116 zákona.