oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
NEJČTENĚJŠÍ
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Medzinárodná migrácia, krajania a volebné právo

autor: doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D.
publikováno: 24.02.2014

Ústav státu a práva Akademie věd, Praha 2012, 330 stran, 350 Kč.

Kniha se věnuje velmi významné otázce, která má souvislosti nejen práv­ní, ale i kulturní, ekonomické atd. Jde o velké sociální téma. Autor se zabývá především situací v zemích Visegrád­ské čtyřky. Nicméně v práci je v počát­ku obsažen i pohled evropský (situace v bývalých koloniálních mocnostech), a to nejen na migraci dnešní, ale i his­torickou, kdy se kniha zvláště věnuje menšinové politice ve střední Evropě. Pro téma je příznačné, že jej zpracová­vá vynikající právník žijící v Budapeš­ti, knihu napsal slovensky a vydala ji právnická vědecká instituce v Praze - což vyvolá vzpomínku na habsburskou mnohonárodní monarchii. 

Kniha se v dalších částech věnuje his­torickému vývoji národa, a tedy i pří­padných národních menšin na území Čech, Moravy a Slezska, Slovenska a Maďarska (staré Uhry) a Polska. Po­zornost je věnována především klasic­kým menšinám, ale i novodobým mi­gracím (Řekové v Československu, Číňané a Vietnamci v komunistických státech střední Evropy). Autor si vší­má, jak novodobé uprchlictví koncem 80. let 20. st. z Rumunska a Němec­ké demokratické republiky souviselo s rozkladem komunismu ve východní Evropě. Autor velmi dobře pozname­nává, že jako reakce na národní pro­blémy při diskusích o budoucnosti a následném rozdělení Českosloven­ska fakticky vytěsnila Česká republika pojem národ ze své Ústavy a v 90. le­tech 20. století dokonce bylo toto slovo vytěsňováno, i když ne zcela, z práv­ního řádu Čech, Moravy a Slezska obecně.

Autor se v kapitole druhé Vývoj chápania národa a politického spoločenstva v stredoeuropskom priestore, v části vě­nované Slovensku (str. 52-67) v rám­ci starých Uher i v další části věnova­né Maďarsku (str. 82-112, ovšem tyto dvě části jsou odděleny části polskou - str. 67-82), zabývá samotnými kon­cepcemi uherskými, kde původně ne­bylo vůbec automatické vnímání Uher jako dominantně státu maďarského národa a koncept jednotného politic­kého národa po vzoru francouzském umožňoval i rozvoj národních men­šin. Národ uherský se původně zto­tožňoval s plnoprávnými obyvateli - tedy jen šlechtou, která byla poměrně početná (asi 5 % veškerého obyvatel­stva, jinde méně než 1 %), neboť zde na rozdíl od Moravy a Čech bylo vel­mi početné zemanstvo, nikoliv však jazykově jen maďarské. Nicméně fak­tická realizace konceptu jednotného politického národa vedla k nadřaze­nosti národa maďarského, byť ten byl početně slabý a teprve ke konci sta­rých Uher překročil 50% podíl na je­jich obyvatelstvu.

I v maďarském prostředí byli stoupen­ci různých politických směrů ve vzta­hu k Habsburkům, maďarskému náro­du jako takovému, ale i nemaďarským národům. Ve vztahu k Habsburkům to byli konzervativní zastánci staré uherské stavovské monarchie, zastán­ci samostatnosti, která byla vyhlášena v revoluci 1848 Lajosem Kossuthem, a nakonec vítězného konceptu dualis­mu s Rakouskem. Ve vztahu k maďar­skému národu se objevují snahy posílit jeho velikost bájným původem, včetně možného příbuzenství s Turky, přesto­že se křesťanské Uhry sotva vymani­ly z turecké muslimské okupace. Dů­vod byl ten, že ugrofinské příbuzenství s Estonci a Finy jako tehdy podmaně­nými národy bylo málo elegantní pro hrdou maďarskou šlechtu.

Vztah Maďarů k jiným národům Uher byl ovládán zemským určením, kdy byli ochotni uznat či alespoň jednat o prá­vech národů, které v historii vytvoři­ly nějaký státoprávní útvar, jako např. Chorvatské království. Slovensko i Pod­karpatsko však chápali jako integrální součást vlastních Uher - Horní i Dol­ní země pro maďarské vůdce 19. stole­tí byla nerozdělitelná, byť i jen jako fe­derální subjekty v rámci jednoho státu. Ve slovenském prostředí pak spolupů­sobily s rozdílnou dějinnou intenzitou koncepce uherského povědomí, česko­slovenské jazykové jednoty (Kollár), slovenské národní svébytnosti v rámci Uher, panslovanské a rusofilské ideje. Halász zmiňuje i koncepci přijetí ma­ďarského povědomí, které mohlo být v jazykové či jen ideové podobě. Rov­něž uvádí i příklad Slovjaků jako po­kusu o konstituování svébytného náro­da z obyvatel východního Slovenska.

V části věnované Polsku se autor za­bývá vývojem pojmu národ v souvis­losti s původní unií polsko-litevskou, víceetnicitou a rozdílnými nábožen­stvími. Určující byla původně přísluš­nost k stavovské šlechtické společnos­ti. Teprve následně se prosadil koncept polského národa jako výhradně pol­ského katolického etnika. Autor pou­kazuje i na protiruský charakter pol­ského nacionalismu, což se obrazilo i v politice potlačování polského na­cionalismu ze strany stalinského So­větského svazu.

Lze říci, že historický úvod do pro­blematiky je velmi obsažný (zmíněno je i římské občanství), ale také velmi přínosný pro srovnání historických od­lišností jinak územně sousedních stát­ních útvarů. Přitom historický vývoj dovádí až do současnosti, včetně nej­novějšího Základního zákona Maďar­ska z roku 2011.

Po historických kapitolách následu­je rozbor úpravy možností získávání občanství, volebního práva a dalších politických práv ze strany migrantů (např. kapitola 4 Koncepcia občianstva v platných stredoeurópských ústavách a zákonoch). Rovněž je pozornost vě­nována zapojení migrantů do politic­kých stran. Tato část práce je velmi po­drobným a vyčerpávajícím přehledem platného práva ve státech visegrád­ské čtyřky dnes. Zajímavý je přehled úpravy volebního práva. Z něj plyne, že mezi zeměmi visegrádské skupiny jsou velmi rozdílné úpravy připuštění migrantů k volebnímu právu. Zde je zajímavé srovnání Maďarska, které je vstřícné migrantům ve srovnání s ostat­ními státy. Např. Česká republika má jen povinné evropské minimum - te­dy připuštění občanů Evropské unie k volebnímu právu v komunálních vol­bách. Ovšem vylučuje je z funkcí sta­rostů a rovněž nemají ani právo volit ve volbách krajských.

Kniha obsahuje problematiku, kte­rou na úrovni takto rozsáhlé mono­grafie zatím v českém či slovenském jazyku nikdo nepublikoval. Práce má vynikající odbornou úroveň a svědčí o dlouhodobém zájmu autora Ivana Halásze o tuto právní i sociální oblast v zemích střední Evropy, zvláště vise­grádské čtyřky.

 

Můžete koupit Z D E .