Mediace on-line v kontextu zákona o mediaci
autor: Dr. Iur. Lucie Gertner, LL.M. publikováno: 12.08.2013
1. Úvod
Minulý rok byl ve Sbírce zákonů publikován zákon o mediaci v netrestních věcech (dále jen „zákon“), který stanovil právní rámec pro poskytovanou službu mediace v oblasti netrestního práva. Lze očekávat, že tento zákon, který nabyl účinnosti dne 1. 9. 2012, povede k častějšímu využití mediace na území České republiky.
Zákon byl opakovaně analyzován různými subjekty z mnoha hledisek již v průběhu schvalovacího procesu uplynulých několika let, nicméně žádný z nich se dosud nezabýval možností mediace v on-line prostředí (dále jen „mediace on-line“) v jeho rámci. Mediace on-line by přitom v dnešní době, kdy se internet a ostatní přenosové technologie rychle rozšiřují, mohla přispět k rychlejšímu a efektivnějšímu řešení některých sporů mezi stranami a v dlouhodobější perspektivě snížit počet soudních řízení.
2. Definice mediace on-line
Mediace on-line je mediačním řízením, které aplikuje částečně nebo v plném rozsahu prostředky informačních technologií a dálkové komunikace, a které může nahradit nebo doplnit mnoho aspektů tradičního procesu offline. Toto řízení začíná informativním sdělením mediátora adresovaného všem stranám, jehož účelem je vysvětlení průběhu řízení. Poté jsou smluvní strany vyzvány k popsání své verze případu. Zájmy a pohledy stran jsou analyzovány v rámci několika on-line sezeních a jsou projednávány různé možnosti řešení konfliktu. Mediátor může oslovovat strany společně nebo jednotlivě. Pokud je mediace úspěšná a dojde k dohodě stran, vypracuje mediátor mediační dohodu, která je stranám předložena k vyjádření a případnému doplnění a následně k akceptaci. V praxi je poměrně běžné, že se v rámci jednoho řízení používají jak on-line, tak i offline technologie.
3. Využití
Má počáteční reakce na mediaci on-line byla skeptická, neboť jsem byla skutečně přesvědčena o pozitivních aspektech výhradně klasického mediačního řízení, při kterém dochází k rychlejšímu, účinnějšímu a tudíž levnějšímu urovnání sporů. Strany sporu mají možnost osobně vylíčit své vnímání případu, být vyslyšeny a následně za pomoci mediátora mohou dojít k optimálnímu, smírnému řešení sporu, které vyhovuje všem.
Přestože jsem zprvu zaujímala odmítavý postoj k mediaci on-line, rozhodla jsem se tuto metodu před vyslovením konečných závěrů aplikovat. K mému velkému překvapení mě hned první případy, které jsem v rámci své praxe mediovala, dovedly k přesvědčení, že principy mediace mohou být využity i v on-line procesu, přičemž je nepochybné, že mediace on-line skýtá v některých případech dokonce hlubší přínosy než mediace klasická. Mediační proces je mnohem důležitější než médium, skrze nějž dochází k jeho realizaci.
Jaké spory tedy mohou být legitimně mediovány on-line? Odborné stati, které jsem měla možnost na toto téma prostudovat, se shodují v tom, že řešení sporů on-line je vhodné pro následující typy případů:
• Strany sporu jsou od sebe nebo od mediátora geograficky vzdáleny a tradiční mediace buď není možná, nebo je spojena s vysokými náklady.
• Je sporné, podle které jurisdikce by se měl spor řešit, anebo by tato otázka komplikovala výkon soudního rozhodnutí.
• Samotný spor vznikl při objednávce/nákupu zboží nebo služeb po internetu. V těchto případech se často stává, že strany sporu jsou geograficky odděleny, nemají žádné jiné vzájemné vztahy a mají pravidelný přístup na internet.
• Problémy se stanovením harmonogramu postupu smírného řešení sporu znemožňují stranám zúčastnit se tradičního mediačního řízení.
• Strany se obávají, že by při osobním kontaktu mohlo dojít k dalšímu konfliktu, ale přesto mají zájem řešit spor smírnou cestou.
• Tradiční mediace není proveditelná z jiných důvodů, strany přesto zvažují mimosoudní řešení sporu za pomoci nezávislé třetí osoby.
Kromě výše uvedeného by měly být pro mediaci on-line splněny následující podmínky:
• Strany sporu by měly disponovat pravidelným a finančně nenáročným přístupem na internet, či jiné technologie.
• Strany sporu, popřípadě jejich zástupci a mediátor, by měly být schopny komunikovat písemně ve společném, předem dohodnutém jazyce nebo zajistit nezbytné překlady.
• Účastníci sporu a mediátor by měli mít alespoň minimální počítačovou gramotnost, aby mohli zasílat a přijímat informace a dokumenty související se sporem.
• Je zapotřebí zachovat mlčenlivost a zabezpečit veškeré formy komunikace, k nimž dochází v rámci mediačního řízení on-line. Komunikační styk musí být ochráněn pomocí hesel nebo jiného systému zabezpečení, aby bylo zajištěno, že nepovolané osoby nebudou mít přístup ke komunikaci probíhající v rámci mediace on-line.
• Je vhodné se dohodnout na základních pravidlech, která stanoví buď mediátor, nebo mediátor ve spolupráci se stranami sporu. Pro řešení sporů on-line by tato základní pravidla měla zahrnovat dohodu týkající se frekvence, s jakou budou strany sporu a mediátor kontrolovat elektronickou korespondenci a reagovat na sdělení. Pokud má mediace probíhat prostřednictvím simultánní komunikace, pak se strany sporu a mediátor musí dohodnout na konkrétním harmonogramu pro mediační sezení.
Pro ilustraci možného širokého využití metody mediace on-line lze dále uvést například známou internetovou aukční síň eBay, pomocí které lze díky široké nabídce zboží od prodejců z celého světa v rámci internetových aukcí koupit či prodat prakticky cokoli. Takové obchody se přirozeně neobejdou bez problémů a mezi účastníky aukcí nezřídka dojde ke sporu. Proto již od roku 1999 eBay využívá mediaci po internetu, v současné době většinou prostřednictvím SquareTrade. Mediace probíhá on-line za asistence kvalifikovaných mediátorů. Spory jsou často vyřešeny ještě týž den. Služby SquareTrade vyžívají i další známé internetové portály jako Yahoo!, Google nebo California Association of Realtors, přičemž SquareTrade na svých webových stránkách uvádí, že za dobu své existence přispěl k vyřešení přibližně dvou milionů sporů.
4. Umožní navrhovaný zákon mediaci on-line?
Nyní se dostávám k otázce, zda je možné použít metodu mediace on-line v rámci zákona o mediaci. Pro zodpovězení této klíčové otázky se v následujících odstavcích věnuji rozboru jednotlivých ustanovení zákona a porovnávám je s doporučením Komise 2001/310/ES ze dne 4. dubna 2001 a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech, která platí v případě přeshraničních sporů.
Metoda mediace on-line v zásadě splňuje veškeré obecné zásady mediace jako je nestrannost, povinnost zachování mlčenlivosti, transparentnost a spravedlnost mediačního procesu, efektivita a kvalita mediace. Požadavky stanovené v zákoně je možné snadno přizpůsobit mediaci on-line bez jakýchkoli zvláštních ustanovení, přičemž k jednotlivých specifickým rysům v on-line prostředí uvádím následující:
V klasickém mediačním řízení poučí mediátor při zahájení mediačního řízení strany o svém postavení, o účelu a zásadách mediace a o průběhu mediačního řízení. Takové poučení provede mediátor obvykle ústně. V on-line prostředí by mediátor strany poučil písemně prostřednictvím e-mailu nebo pomocí programů jako je Windows Messenger nebo Yahoo! Messenger, anebo ústně v rámci audio- nebo videokonference pomocí programů jako je Skype.
Snadné vylíčení skutečností a předkládání dokumentů a podkladů, které by mělo být garantováno v rámci zásady spravedlnosti mediačního procesu, může v on-line prostředí působit určité problémy. Například nedostatek potřebné technologie může zabránit některé ze stran v zasílání zpráv a důkazů bezpečnými elektronickými prostředky. Strana sporu, která nemá digitální kameru, se nemůže zúčastnit videokonference, strana sporu, která nemá přístup ke skeneru, není schopna zaslat mediátorovi textový dokument, pokud je řízení vedeno pouze elektronickými prostředky. Přestože důkazy a faktické skutečnosti nehrají v mediačním řízení tak významnou roli jako v rozhodčím řízení, bylo by vhodné, aby možnost použití tradičních metod komunikace, jako je osobní předání, pošta, faxová komunikace a telefon, zůstala zachována, nebo si mediátor ověří, že strany disponují potřebnou technikou.
Zásada, že mediační proces může řídit pouze registrovaný mediátor, by neměla činit v on-line prostředí žádný problém. Mediátor by stranám bezpečně prokázal, že je zapsán v registru mediátorů nebo v registru mediátorů v rodinných sporech, že mu nebylo oprávnění poskytovat služby registrovaného mediátora pozastaveno, a že disponuje informačními technologiemi a potřebnými zkušenostmi s jejich používáním. Ověření, že osoba, která vede mediační řízení, má k této činnosti požadované oprávnění, by nemělo být problematické. Ministerstvo spravedlnosti totiž zveřejňuje seznam mediátorů a mediátorů v rodinných sporech na svých stránkách, který je veřejně dostupný a je možné jej používat zdarma.
Dle zákona musí být mediační dohoda, kterou je mediační proces ukončen, podepsána všemi stranami sporu a mediátorem. Ani toto ustanovení nečiní z pohledu českého práva problém. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů. Z tohoto hlediska je tedy mediace on-line bezproblémová, disponují-li strany i mediátor potřebnou technikou a elektronickými podpisy. Poněkud šířeji upravuje tuto problematiku Doporučení Komise 2001/310/ES, které stanovilo požadavek, že jakékoli dohodnuté řešení pro urovnání sporu příslušnými stranami by mělo být zaznamenáno na jakémkoli trvanlivém médiu.
Rovněž doručování písemností nečiní z pohledu zákona problémy. Povinnost mediátora nebo stran konfliktu doručit si mezi sebou písemnost je totiž splněna, pokud je doručena prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky adresáta, na adresu uvedenou ve smlouvě o provedení mediace nebo na adresu, a to i elektronickou, kterou za účelem doručování sdělí strany konfliktu mediátorovi.
Zákon dále stanoví, že mediátor je povinen vykonávat svou činnost osobně. Toto ustanovení dle mého názoru není na překážku, aby mediátor prováděl mediaci on-line, pokud ji bude vykonávat výhradně on sám. Návrh nestanoví, že by se strany sporu musely mediace zúčastnit osobně, či zda mohou být zastoupeny advokátem či jiným zástupcem. § 6 odst. 1 písm. b) návrhu zákona sice stanoví, že mediátor je povinen mediaci ukončit, jestliže se strany sporu s mediátorem nesešly déle než jeden rok, otázkou však je, zda se s ním strany nebo případně jejich zástupci musí nutně sejít tváří v tvář, nebo tak mohou učinit v rámci audio- nebo videokonference. Při běžné mediaci by tedy její vedení on-line nemělo činit potíže.
Problematičtěji se z tohoto hlediska jeví případy, kdy soud účastníkům řízení nařídí první setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu tří hodin podle občanského soudního řádu. Otázkou je, zda slovo setkání implikuje setkání tváří v tvář či zda postačí setkání např. za pomoci videokonference. Osobně bych se klonila k extenzivnějšímu výkladu a viděla setkání v rámci videokonference jako jednu z možností, obávám se však, že se objeví i názory opačné.
5. Závěr
V úvodních oddílech tohoto článku jsem definovala metodu mediace on-line a zabývala se otázkou, ve kterých případech je mediace on-line vhodnou metodou řešení sporu. K této problematice závěrem uvádím, že po studiu různých vědeckých prací a mediování řady sporů on-line i tradiční metodou nelze než dojít k závěru, že mediace on-line má s tradiční mediací tváří v tvář mnohem více společných prvků než rozdílů. Je přirozené, že užití technologie s sebou přináší i určité problémy. Přesto však platí, že pokud je cílem najít řešení konfliktu, budou vždy existovat případy, pro které má metoda mediace on-line své opodstatnění, zejména z důvodu její rychlosti, možnosti přístupu k informačním technologiím po dobu dvaceti čtyř hodin denně a mezinárodního pokrytí s širokým záběrem.
Druhou klíčovou otázkou, kterou jsem se zabývala, bylo, zda je možné použít výlučně metodu mediace on-line v rámci zákona o mediaci či nikoli. K této problematice uvádím, že metoda mediace on-line splňuje veškeré obecné zásady mediace jako je nestrannost, povinnost zachování mlčenlivosti, transparentnost a spravedlnost mediačního procesu, efektivita a kvalita mediace. Určité problémy vidím v samotném průběhu mediačního řízení v případě, že by strany nedisponovaly potřebnou technikou. Problémy by rovněž mohlo činit ustanovení občanského soudního řádu, které požaduje setkání stran sporu s mediátorem v případě, že jej nařídí soud. I přes mé závěry v tom smyslu, že mediace on-line bude v některých aspektech návrhu zákona obtížnější, jsem toho názoru, že by bylo vhodné techniky on-line a offline mediace přinejmenším kombinovat a využít tak metodu mediace on-line v rámci mediačního řízení dle českého právního řádu alespoň částečně.
Autorka je advokátkou a mediátorkou v Praze.