oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Majetková podstata

autor: JUDr. Daniel Ševčík, Ph.D., Mgr. Jiří Šebesta
publikováno: 30.09.2012

Soupis majetkové podstaty je seznam majetku dlužníka pořízený insolvenčním správcem.[1] Insolvenční správce pracuje na vyhotovení soupisu od okamžiku zjištění úpadku dlužníka, do okamžiku prohlášení konkursu ale s majetkem nenakládá, majetek zjišťuje, zajišťuje a provádí jeho správu v nezbytném rozsahu. Prohlášením konkursu se správce stává osobou s dispozičním oprávněním, tzn. může majetek zapsaný do soupisu zpeněžovat. Dle § 246 insolvenčního zákona (IZ) je rovněž oprávněn k výkonu práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou, jako např. vykonává akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty.

Z čeho insolvenční správce vychází při pořizování soupisu majetkové podstaty

Insolvenční správce při pořizování soupisu majetkové podstaty vychází ze všech dostupných podkladů, z nichž základními dokumenty jsou seznam majetku předložený dlužníkem, účetní a právní dokumentace dlužníka, podklady, které správce získá provedenou lustrací majetku ve smyslu § 43, resp. 44 IZ, tzn., požádá o součinnost zejména katastrální úřad, bankovní ústavy, Centrální evidenci vozidel, Středisko cenných papírů, Úřad průmyslového vlastnictví, případně další dotčené orgány. Východiskem pro pořízení soupisu je také prohlídka sídla, provozoven a dalších objektů ve vlastnictví dlužníka.

Náležitosti samotného soupisu upravuje vyhláška č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení v § 14. Pro vyhotovení soupisu není zákonem stanovena lhůta, neboť soupis insolvenční správce soustavně doplňuje a upravuje v průběhu celého řízení.

Rozsah majetkové podstaty

Pokud insolvenční návrh podal dlužník, náleží dle § 205 odst. 1 IZ do majetkové podstaty majetek, který dlužníku patřil ke dni zahájení řízení, jakož i majetek, který nabyl v průběhu řízení, v opačném případě náleží dle § 205 odst. 2 do majetkové podstaty majetek, který dlužníku patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření omezující právo dlužníka s majetkem nakládat, nebo majetek, který dlužníku patřil v okamžiku vydání rozhodnutí o úpadku, jakož i majetek, který dlužník nabyl po vydání těchto rozhodnutí.

Majetkem dlužníka je dle § 205 odst. 3 také podíl na majetku, jehož je dlužník spoluvlastníkem. Majetek náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. Není-li zjištěn jiný stav věci, je rozhodující zákonné vymezení SJM, ze kterého se vychází. Prohlášením konkursu zaniká společné jmění manželů. Dle § 270 odst. 1 přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání SJM nebo navrhnout vypořádání soudu. Část společného jmění, kterou dlužník použil se souhlasem manžela k podnikání, spadá při vypořádání SJM vždy do majetkové podstaty. Zákon v § 274 uvádí, že v případě, když nelze provést vypořádání SJM proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do SJM, zahrne se celý majetek náležející do SJM do majetkové podstaty.

Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů dle § 235 a násl. IZ. Insolvenční správce je povinen posoudit, za jakých okolností dlužník v době před zjištěním úpadku převáděl svůj majetek. Je povinností insolvenčního správce odporovat úkonům, kterými dlužník naplnil podstatu některého ustanovení uvedeného v § 240, 241 nebo § 242 IZ. Může se jednat o úkony bez přiměřeného protiplnění, o zvýhodňující právní úkony či o úmyslně zkracující právní úkony.

Do majetkové podstaty však náleží i majetek, který dlužník převedl na třetí osoby v době po zahájení insolvenčního řízení. Takové právní úkony jsou vůči věřitelům neúčinné, přičemž neúčinnost těchto právních úkonů učiněných v rozporu s omezeními uloženými dlužníku v § 111 odst. 1 IZ, není založena teprve úspěšným odporem insolvenčního správce, ale nastává přímo ze zákona. [2]

Obsah majetkové podstaty

Do majetkové podstaty patří dle § 206 IZ především věci nemovité, věci movité a soubory věcí a věci hromadné, finanční prostředky, akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry, ochranné známky, obchodní podíly, dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné, dlužníkova mzda nebo plat, pracovní odměna jako člena družstva s příjmy, které dlužníku nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci včetně příslušenství zapsaných věcí, tj. jejich přírůstků, plodů a užitků.

Majetek třetích osob zajišťujících pohledávku do majetkové podstaty nenáleží. [3] Pro tyto zástavní věřitele platí, že plnění z majetku třetích osob musí vymáhat separátně, mimo insolvenční řízení. Insolvenční správce do soupisu zapíše majetek třetích osob, a to pouze v případě, že jde o majetek, který dlužník převedl na třetí osoby neúčinným právním úkonem, majetek, u něhož je sporné, zda do majetkové podstaty náleží či nikoli a majetek zapsaný insolvenčním správcem v dobré víře, že náleží dlužníku.

V případě, že je dlužníkem fyzická osoba, zapíše správce do soupisu také mzdu či plat. Tyto příjmy náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být uspokojeny při výkonu rozhodnutí přednostní pohledávky dle § 279 odst. 2 o. s. ř. Insolvenční správce zapíše do soupisu majetkové podstaty i obchodní podíl dlužníka, pokud je dlužník jeho 100% vlastníkem. V opačném případě zapíše do majetkové podstaty nárok na vypořádací podíl, neboť obchodní podíl prohlášením konkursu přešel jako uvolněný na společnost.

Co není předmětem zápisu do majetkové podstaty

Do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, a to dle § 321 a § 322 odst. 1 a 2 o. s. ř. Do majetkové podstaty insolvenční správce nezapíše běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, a hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce. Problém může vzniknout při posouzení toho, co je obvyklé vybavení. Občanský soudní řád neuvádí konkrétní výčet věcí, jež jsou nezbytnými, jak to je např. uvedeno v právní úpravě na Slovensku v § 115 odst. 2 písm. b) zákona č. 233/1995 Zb., o súdnych exekutoroch. V zásadě je ale třeba rozlišovat mezi věcmi zbytnými a nezbytnými, přičemž ne všechno obvyklé vybavení domácnosti je vybavením nezbytným, viz judikatura Nejvyššího soudu ČR.[4] Obecně správce tedy nezapíše do soupisu věci, které dlužník nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, a věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. Věci dlužníka sloužící k podnikání však dle § 207 odst. 1 IZ z majetkové podstaty vyloučeny nejsou. Do majetkové podstaty nepatří také majetek, jakým je např. dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu a další majetek uvedený v § 208 IZ.

Osoba s dispozičním oprávněním

Ke zpeněžení majetku, zapsaného v podstatě, je oprávněna pouze osoba s dispozičním oprávněním. Tou je dlužník nebo insolvenční správce, přičemž jejich postavení vymezuje ustanovení § 229 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, založené na jednotlivých fázích insolvenčního řízení ve vztahu ke způsobu řešení úpadku. Těžištěm z pohledu praktické aplikace zákona je písm. b) cit. ustanovení, přiznávající status disponenta insolvenčnímu správci od prohlášení konkursu dále, pročež se ho v dalším výkladu přidržíme. Zpeněžení jako proces, vedoucí k převedení veškerého majetku zapsaného v majetkové podstatě na peníze, je definováno v § 283 odst. 1 IZ, u pohledávek se jím rozumí jak úplatná cesse, tak jejich vymožení. Nemohou být převáděny hodnoty zapsané v majetkové podstatě bezúplatně či bez odpovídajícího protiplnění, neboť tím by pojmově nemohlo jít o kapitalizaci. Je třeba dbát i podmínky založené v odstavci následujícím, že tak lze činit až po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu. Pokud by insolvenční správce tohoto omezení nedbal, šlo by o úkon absolutně neplatný pro rozpor se zákonem dle § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud může povolit výjimku, která by však měla být podložena okolnostmi daného případu.

Způsoby zpeněžení, komparace jejich výhod a nevýhod

Majetek podstaty lze zpeněžit veřejnou dražbou, soudním prodejem v režimu občanského soudního řádu dle ustanovení o výkonu rozhodnutí či prodejem mimo dražbu, jak vyjmenovává § 286 odst. 1 IZ, přičemž o způsobu zpeněžení rozhoduje insolvenční správce se souhlasem věřitelského orgánu. Prodej soudní (dle dikce posl. zmíněného ustanovení jej lze aplikovat pouze u věcí movitých a nemovitých, nikoli např. jiných majetkových hodnot, jako jsou obchodní podíly, či cenných papírů) není ze strany správců příliš využíván, a to z důvodu své těžkopádnosti, zdlouhavosti oproti ostatním způsobům. Veřejná dražba je oproti tomu typickým a z pohledu správce nejbezpečnějším způsobem prodeje majetkových hodnot. Titulem pro ni je smlouva o provedení dražby dobrovolné dle § 17 a násl. zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen „ZVD“), mezi insolvenčním správcem a dražebníkem, k jejíž účinnosti je dle § 287 odst. 2 IZ třeba schválení věřitelského orgánu. Odměna dražebníka smí však činit nejvýše 10 % z ceny dosažené vydražením, limitovaná je dále § 18 odst. 3 ZVD. Nespornou výhodou takového způsobu zpeněžení je jeho transparentnost, komplikací však může být právě zákonná podmínka souhlasu věřitelských orgánů s dražební smlouvou. Veřejnou dražbu je tedy možné, zvláště u majetku obecně využitelného, jako způsob zpeněžení jen doporučit i v kontextu tříměsíční propadné lhůty, běžící ode dne konání dražby, v níž lze napadnout její platnost dle § 24 odst. 3 ZVD, poté toto právo zaniká.

Přímý prodej majetku je vhodným a ze všech v úvahu připadajících nejpružnějším postupem vedoucím ke kapitalizaci do podstaty zapsaných hodnot tam, kde se veřejná dražba jeví jako neúčelná či neekonomická, anebo jde-li o majetek, jehož určení či možnosti dalšího užívání jsou nějakým způsobem limitovány, případně svázány s dalšími okolnostmi, které je správce povinen v zájmu dosažení co nejefektivnějšího výtěžku zpeněžení zohlednit. Typicky se jedná o soubory movitých věcí (skladové zásoby, inventář) či pohledávky, u nichž by náklady na provedení dražby mohly výrazně snižovat celkový přínos pro majetkovou podstatu, či o majetek, který lze užívat či dále distribuovat pouze při splnění specifických podmínek na straně nabyvatele, jejichž okruh je tak z povahy věci zúžen (zbraně, chemikálie, zdravotnický materiál, licenční práva, jejichž výkon je vázán na licence poskytnuté třetími osobami). Ustanovení § 289 odst. 1 IZ podmiňuje tento postup souhlasem věřitelského orgánu a insolvenčního soudu, který může správci stanovit další podmínky prodeje (nejčastěji jde o zajištění složení kupní ceny před podpisem). Přímý prodej je vhodný i pro podniky provozované správcem, neboť ve smlouvě o prodeji podniku lze dohodnout podmínky, významné z pohledu veřejného zájmu, či stanovené soudem, což by v případě jiných způsobů zpeněžení nebylo možné (např. udržení zaměstnanosti či výrobního programu v regionu). Je však třeba mít na zřeteli ustanovení § 290 IZ, vyžadující k účinnosti smlouvy souhlas věřitelského výboru a insolvenčního soudu (s jejím obsahem in concreto, nikoli obecně se způsobem zpeněžení). Platnost smluv, jimiž byl zpeněžen majetek podstaty přímým prodejem mimo dražbu, lze napadnout pouze do skončení insolvenčního řízení žalobou podanou u insolvenčního soudu, přičemž § 289 odst. 3 IZ řadí toto řízení mezi incidenční spory. Podání žaloby o neplatnost zpeněžení majetku mimo dražbu podle § 289 odst. 3 IZ nebrání insolvenčnímu správci nakládat s výtěžkem zpeněžení, ani soudu vydat usnesení o jeho vydání zajištěnému věřiteli dle § 298 odst. 2 IZ [5] a žalobu na neplatnost zpeněžení dle § 289 odst. 3 IZ může podat i dlužník.[6]

Specifickou situaci představuje zpeněžení (bez ohledu na způsob) majetku, ohledně něhož probíhá excindační řízení dosud pravomocně neskončené, ale v němž byl insolvenční správce úspěšný na základě rozhodnutí soudu první instance, kdy zpeněžovat lze, ovšem výtěžek je třeba deponovat právě do právní moci a naložit s ním podle výsledku sporu (§ 225 odst. 5 IZ).

Je-li zpeněžován majetek zajištěný, pak je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele, při jejich pluralitě je třeba pokynu společného. Nejsou-li tito ve shodě, anebo má-li správce za to, že lze majetek zpeněžit oproti nim výhodněji, předloží věc k přezkoumání pokynů insolvenčnímu soudu, jak mu ukládá § 293 IZ.[7] Pokyn zajištěného věřitele udělený ve smyslu § 293 IZ nenahrazuje souhlas soudu ani věřitelského orgánu, vyžadovaný pro přímý prodej majetku mimo dražbu ustanovením § 289 odst. 1 IZ.[8]

Zpeněžení v nouzi a při provozu podniku

U zpeněžení v nouzi jde o přímý prodej majetku mimo dražbu, ke kterému lze přistoupit tehdy, jedná-li se o zpeněžení věcí, bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, k němuž není třeba souhlasu insolvenčního soudu, ani věřitelského orgánu. Předvídá jej ustanovení § 283 odst. 2 IZ a § 225 odst. 5 IZ a § 289 odst. 1.

Provozuje-li insolvenční správce jako osoba s dispozičním oprávněním podnik dlužníka, pak je nasnadě, že v této situaci není možné vyžadovat splnění formálních postupů u každého jednotlivě zcizovaného majetku, ke kterému při provozu podniku běžně dochází, pročež pro takové případy zakládá § 289 odst. 1 IZ výjimku. Rovněž u zpeněžení podniku dlužníka zákon umožňuje zpeněžení jednodušší formou, a to jedinou smlouvou, rovněž se souhlasem soudu a věřitelského orgánu. Výtěžek je součástí výtěžku zpeněžení celkové majetkové podstaty a nemůže sloužit ke krytí závazků souvisejících s prodávaným podnikem.

 

Autoři jsou advokáti v Brně a insolvenční správci. Jsou členy odborné sekce ČAK pro insolvenční právo.

 

 

[1] Ustanovení § 205 a násl. insolvenčního zákona č. 186/2006 Sb.

[2] Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2008, č. j. KSUL 70 INS 2162/2008 ve věci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. 1 VSPH 170/2008.

[3] Opačná úprava byla v zákoně o konkursu a vyrovnání č. 391/1991 Sb.

[4] Usnesení NS ze dne 26. 2. 2002, č. j. 20 Cdo 2133/2002 a usnesení ze dne 26. 2. 2004, č. j. 20 Cdo 180/2004.

[5] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 VSPH 230/2012-B-740.

[6] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 VSPH 230/2012-B-740.

[7] K pokynu zajištěného věřitele blíže Šebesta, Konkurzní noviny č. 2/2012.

[8] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2012, č. j. 1 VSPH 194/2012-B-36 a ze dne 25. 6. 2012, č. j. 1 VSPH 708/2012-B-62.