oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Lze v trestním řízení v ČR využít výslechy svědků konané ve SR

autor: doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc.
publikováno: 05.05.2017

V praxi se různí názory na otázky týkající se mezinárodní právní pomoci v trestních věcech, zejména pak té, která se realizuje mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Předmětem sporů mezi obhajobou a státními zástupci jsou především dvě otázky. Je možné, aby na žádost dožadující české strany o podání vysvětlení podezřelými podle českého trestního řádu byli ve Slovenské republice vyslechnuti tito podezřelí jako svědkové? Jsou-li podezřelí v rozporu se žádostí o podání vysvětlení vyslechnuti ve Slovenské republice jako svědkové, lze protokoly o jejich výslechu použít jako důkazy v trestním řízení vedeném v České republice?

Odlišnost postupu před zahájením trestního stíhání v trestních řádech ČR a SR

Postup před zahájením trestního stíhání upravuje trestní řád České republiky (z. č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů), stejně jako trestní řád Slovenské republiky (z. č. 301/2005 Z.z, ve znění pozdějších předpisů). Proto české orgány činné v přípravném řízení nezřídka usuzují, že úprava tohoto postupu je v obou trestních řádech shodná. Tato představa je mylná. V ustanoveních § 158 až § 158f tr. řádu ČR je obsažena zcela odlišná úprava postupu před zahájením trestního stíhání než v ustanoveních § 196 až § 198 tr. řádu SR.

Podle § 158 odst. 3 písm. a) tr. řádu ČR lze vyžadovat vysvětlení od fyzických osob (a také právnických osob a státních orgánů).V ustanovení § 158 odst. 6 tr. řádu ČR se výslovně uvádí, že o obsahu vysvětlení se sepíše úřední záznam, který slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede.

V ustanoveních § 196 až § 198 tr. řádu SR, které upravují postup před zahájením trestního stíhání, však není obsažena možnost podání vysvětlení osobou, a proto ani sepsání úředního záznamu o něm.

Podle § 10 odst. 12 tr. řádu ČR se přípravným řízením rozumí úsek řízení od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.

Podle § 10 odst. 15 tr. řádu SR se přípravným řízením rozumí úsek od zahájení úkonů trestního stíhání do a) podání obžaloby, b) do návrhu na schválení dohody o vině a trestu, c) do pravomocného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé. Ve Slovenské republice „přípravné řízení vesměs navazuje na výsledky, které orgán činný v trestním řízení získal v rámci postupu před zahájením trestního stíhání.“

Postup před zahájením trestního stíhání dle § 158 až § 158f tr. řádu ČR je součástí přípravného řízení a tvoří jeho první fázi, které předchází vyšetřování.

Postup před zahájením trestního stíhání, který je upraven v § 196 až § 198 tr. řádu SR není součástí přípravného řízení a neobsahuje podání vysvětlení podezřelými ani dalšími osobami, ani neumožňuje sepsání úředního záznamu.

Na rozdíl od § 158 an. tr. řádu ČR neobsahuje trestní řád SR ustanovení o podání vysvětlení podezřelým. Trestní řád SR nezná úpravu obsaženou v § 158 odst. 3 písm. a) tr. řádu ČR, dle něhož lze vyžadovat vysvětlení od fyzických osob, ani § 158 odst. 6 tr. řádu ČR, dle něhož se o obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu sepíše úřední záznam. Dále trestní řád SR nezná ani úpravu obsaženou v § 158 odst. 8 tr. řádu ČR.

Pojem podezřelý je užíván v ustanovení § 158 odst. 8 tr. řádu ČR. Zde se uvádí, že osoba podávající vysvětlení, s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet. Proto podezřelý, na rozdíl od ostatních osob podávajících vysvětlení, nesmí být nucen prozradit na sebe skutečnosti, které by pak mohly vést k jeho trestnímu stíhání, neboť by tím byl nucen, pokud by spáchal prověřované jednání, které může zakládat trestný čin, ale i jiný trestný čin s prověřovaným jednáním související, prozradit na sebe skutečnosti, které by mohly vést k jeho trestnému stíhání. „Pojem podezřelý podle § 158 odst. 8 tr. řádu ČR, o kterém hovoří v souvislosti s podáním vysvětlení, je nutno vykládat v souvislosti s § 158 odst. 1 tr. řádu ČR. Půjde o osobu, o které lze na základě vlastního šetření policejního orgánu, trestního oznámení nebo jiného podnětu fyzické či právnické osoby učinit pravděpodobný závěr, že může být pachatelem trestného činu. Taková osoba může odepřít podat vysvětlení, nemusí vypovídat pravdu a má při podání vysvětlení právo na právní pomoc advokáta.“

Podezřelým ve smyslu trestního řádu SR je jen osoba, která může být nebo která byla zadržena jako podezřelá ze spáchání trestného činu, a to tehdy pokud jsou splněny zákonné podmínky uvedené v ustanovení § 85 odst. 1 a 2 tr. řádu SR (zadržení a omezení osobní svobody podezřelé osoby. Trestní řád SR neobsahuje možnost podání vysvětlení podezřelým, neobsahuje ustanovení, které by obsahovalo obdobnou úpravu, která je v ustanovení § 158 tr. řádu ČR. Ustanovení § 85 odst. 1 a 2 tr. řádu SR o zadržení a omezení osobní svobody podezřelé osoby lze využít pouze tehdy pokud české státní zastupitelství žádá v rámci mezinárodní právní pomoci o zadržení podezřelého a jeho výslech podle § 76 odst. 1, 3 až 6 tr. řádu ČR.

K postupu při podávání žádostí o mezinárodní právní pomoc v SR

Státní zástupce, který zpracovává žádost o mezinárodní právní pomoci, musí vycházet z Evropské úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech z 20.4.1959 uveřejněné pod č. 550/1992 Sb. (dále jen úmluva), ze Smlouvy o mezinárodní právní pomoci mezi ČR a SR o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech ze dne 29. 10. 1992, obsažené ve vyhlášce č. 209/1993 Sb. (dále jen smlouva), ze zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen ZMJS) a z úpravy postupu před zahájením trestního stíhání obsažené v § 158 tr. řádu ČR a v § 196 až § 199 tr. řádu SR.

Protože výše uvedená smlouva o mezinárodní právní pomoci mezi ČR a SR obsažená ve vyhlášce č. 209/1993 Sb. neupravuje vedení výslechů v rámci dožádání, platí čl. 28 odst. 1 této smlouvy, v níž se deklaruje, že „Smluvní strany si poskytují právní pomoc v trestních věcech podle Evropské úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech z 20. 4. 1959.“ Vzhledem k tomu, že Evropská úmluva v trestních věcech, uveřejněná pod č. 550/1992 Sb. nezmiňuje „podání vysvětlení formou úředního záznamu“ vychází se z ustanovení § 537 tr. řádu SR kde je upraven způsob i forma vyřízení dožádání.

V nemálo žádostech českých státních zastupitelství o mezinárodní právní pomoc v trestních věcech, adresovaných příslušné slovenské prokuratuře, nebývá respektována skutečnost, že český trestní řád nemá stejnou úpravu postupu před zahájením trestního stíhání jako slovenský trestní řád.

Dříve než české státní zastupitelství, jako dožadující strana, podá žádost o mezinárodní právní pomoc ve Slovenské republice, je třeba aby se státní zástupce zpracovávající žádost seznámil se slovenským trestním řádem, a to jak s ustanoveními § 196 – § 198, dále § 537 kde je upraven způsob i forma vyřízení dožádání a § 481, kde se uvádí kdy nemůže slovenský prokurátor vyhovět žádosti cizího orgánu.

Podle § 537 odst. 1 tr. řádu SR slovenské orgány vykonávají právní pomoc požadovanou cizími orgány způsobem upraveným v tomto zákoně nebo v mezinárodní smlouvě. Pokud se poskytuje právní pomoc podle mezinárodní smlouvy způsobem, který není upravený v tomto zákone, rozhodne příslušný prokurátor, jakým způsobem se právní pomoc vykoná.

Podle § 537 odst. 2 tr. řádu SR je možné na žádost cizího orgánu vykonat požadovanou právní pomoc podle právního předpisu dožadujícího státu. Podmínkou však je, aby žádaný postup nebyl v rozporu se zájmy chráněnými ustanovením § 481 tr. řádu SR. Ustanovení § 481 tr. řádu SR pak uvádí, že žádosti cizího orgánu není možno vyhovět, pokud by jejím vyřízením byla porušena ústava nebo také ustanovení právního řádu Slovenské republiky, na jehož dodržení je potřebné bez výhrady trvat, nebo pokud by vyřízením žádosti byl poškozený jiný významný chráněný zájem Slovenské republiky.

Podle § 537 odst. 3 tr. řádu SR se na vykonání dožádání podle § 539 odst. 1 vyžaduje, aby čin, jehož se dožádaní týká, byl trestným činem nejen podle právního řádu dožadujícího státu, ale i právního řádu Slovenské republiky.

V praxi je běžné, že se státní zástupce přesvědčí, že čin, jehož se dožádaní týká, je trestným činem nejen podle českého, nýbrž i slovenského trestního zákona. Nezřídka se však neseznámí s ustanovením § 537 odst. 1 tr. řádu SR, které dává prokurátorovi možnost rozhodnout o způsobu vykonání právní pomoci ani s úpravou postupu před zahájením trestního stíhání upravenou v § 196 až § 198 tr. řádu SR, které neobsahuje možnost podání vysvětlení osobou, a proto ani sepsání úředního záznamu o něm. Přitom je však možné, aby dožadující české státní zastupitelství požadovalo vykonání právní pomoci ve Slovenské republice podle ustanovení § 158 tr. řádu ČR jako dožadujícího státu, protože to umožňuje ustanovení § 537 odst. 2 tr. řádu SR.

Státní zástupce může v cizím státu vyžadovat vykonání všech úkonů, které zná trestní řád jako zdroj důkazu ve smyslu § 89 odst. 2 tr. řádu, přitom se však musí omezit na postupy, které trestní řád ČR povoluje.

V cizím státě může státní zástupce v přípravném řízení dožádat pouze takové úkony, které umožňuje trestní řád ČR, dále také zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a vzhledem k § 3 odst. 2 ZMJS také mezinárodní smlouva ve smyslu § 2 písm. d) ZMJS. Protože cizozemský orgán postupuje podle svého právního řádu, nemusí úkon, který je předmětem dožádání, vůbec znát, pokud není součástí trestního řádu tohoto státu. To se týká konkrétně podání vysvětlení podezřelým.

Použitelnost důkazů je upravena v ustanovení § 42 ZMJS, které je v souladu s ustanovením § 537 odst. 2 tr. řádu SR. Justiční orgán může požádat, aby cizozemský orgán při provádění úkonu právní pomoci použil ustanovení právního řádu ČR v rozsahu, v jakém to právní řád cizího státu umožňuje (§ 42 odst. 1 ZMJS).

Podle ustanovení § 42 odst. 1 ZMJS může justiční orgán požádat, aby cizozemský orgán při provádění úkonu právní pomoci použil ustanovení právního řádu České republiky.

„Pokud by státní zástupce měl informaci o tom, že rozdílnost právní úpravy cizího státu a ČR je tak zásadní, že by to mohlo vést až k nepoužitelnosti důkazu, vznese požadavek na použití právního řádu dle § 42 odst. 1 ZMJS s odkazem na ustanovení aplikovatelné mezinárodní smlouvy nebo i bezesmluvně.“

Důkazy získané na žádost justičního orgánu, konkrétně státního zastupitelství nebo soudu, cizozemským orgánem, mohou být použity v trestním řízení v ČR, pokud byly získány v souladu s právním řádem dotčeného cizího státu, nebo v souladu s právním řádem České republiky (§ 42 odst. 2 ZMJS). Tedy krajské nebo okresní státní zastupitelství jako dožadující strana může v přípravném řízení požádat krajskou nebo okresní prokuraturu Slovenské republice, aby při provádění úkonu právní pomoci použila ustanovení českého trestního řádu v rozsahu, v jakém to trestní řád Slovenské republiky umožňuje. Tento přístup je možné uplatnit českým dožadujícím státním zastupitelstvím i při žádosti o podání vysvětlení podezřelou osobou, který je upraven pouze v trestním řádu ČR, nikoliv v trestním řádu SR.

„Typickými případy, kdy je žádáno o použití ustanovení právního řádu ČR při provádění úkonu právní pomoci, jsou požadavek na poučení vyslýchané osoby podle právního řádu ČR a žádost o souhlas s přítomností obhájce u úkonů právní pomoci.“

Cílem ustanovení § 42 odst. 2 ZMJS je zajistit co nejširší použitelnost důkazů získaných na základě žádosti justičního orgánu o právní pomoc v trestním řízení vedeném v ČR. V situaci, kdy důkaz byl získán v dožádaném státě v souladu s právním řádem tohoto státu, nelze spoléhat na to, že toto ustanovení zajistí použitelnost takto získaného důkazu bezvýjimečně. Pravidlo obsažené v odstavci 2 se aplikuje např. na odlišné náležitosti stanovené právním řádem dožádaného státu a na odlišná poučení vyslýchaných podle dožádaného státu.

V praxi je v některých trestních věcech zřejmé, že státní zastupitelství chybně předpokládá, že úkon, o který žádá ve Slovenské republice, je použitelný jako důkaz v České republice, že náležitosti stanovené trestními řády dožadujícího i dožádaného státu jsou stejné, a proto jsou totožné i požadavky na poučení vyslýchaných podle dožádaného státu. Pokud by se státní zástupce, zpracovávající žádost, seznámil s úpravou požadovaného úkonu, obsaženou v trestním řádu SR, pak by si byl vědom, že pokud slovenské orgány činné v přípravném řízení budou postupovat dle trestního řádu SR, tak to povede k nepoužitelnosti důkazů v trestním řízení konaném v ČR.

V případech, kdy určitý úkon nelze uskutečnit na území České republiky, musí státní zástupce zjistit, zda trestní řád Slovenské republiky zná úkon, o jehož provedení žádá. „Možnost zjištění právní úpravy úkonů, které hodlá státní zástupce cestou právní pomoci vyžádat v cizím státu, je řada. Státní zástupce se může obrátit se žádostí na zajištění informace o právním řádu cizího státu na NSZ, dále na kontaktní osoby EJS, nebo na www.ejn-crimjust.europa.eu cestou Eurojustu.“ Po obeznámení se s trestní řádem SR by měl státní zástupce podle § 42 odst. 1 ZMJS požádat slovenského prokurátora, aby při podání vysvětlení, o něž žádá v rámci mezinárodní právní pomoci, postupovaly slovenské orgány činné v přípravném řízení podle § 158 an. tr. řádu ČR.

Důležité je, že ZMJS, tr. řád ani jiná právní norma ČR nestanoví, že k právní pomoci v cizím státu je možné vyžadovat pouze určité úkony, resp. že některé úkony vyžadovat nelze.

Státní zástupce může v cizím státu vyžádat všechny úkony, které zná trestní řád jako zdroj důkazu ve smyslu § 89 odst. 2 tr. řádu ČR. Někdy bude sice právní pomoc poskytnuta, ovšem provedením odlišného úkonu, který je v souladu s vnitrostátním právem dožádaného státu. V takovém případě bude samozřejmě otázkou, kterou bude nutné řešit, použitelnost důkazu takto opatřeného.

Základní pochybení některých státních zastupitelství spočívá především v tom, že při sepisování žádostí o právní pomoc ve Slovenské republice se neseznámí s příslušnou úpravou obsaženou ve slovenském trestní řádu a také si neuvědomí, že úkony právní pomoci provedené ve Slovenské republice lze užít v při dokazování v trestním řízení v České republice pouze v případě, že jsou v souladu s českým právem.

Vzhledem k tomu, že slovenský trestní řád neupravuje podání vysvětlení formou úředního záznamu, mělo by v těchto případech české státní zastupitelství žádat podle ustanovení § 537 odst. 2 tr. řádu SR o vykonání požadované právní pomoci, tedy podání vysvětlení podezřelými, podle § 158 tr. řádu ČR jako dožadujícího státu. Pokud tak státní zastupitelství nepostupuje, dochází v praxi k tomu, že podezřelí slovenští občané jsou ve Slovenské republice vyslechnuti jako svědkové. Protokoly pořízené slovenskými vyšetřovateli nebo státními zástupci, kteří vyslechnou na základě dožádání slovenské občany na území SR, pak nelze použít jako důkazy v trestním řízení vedeném v České republice. Přesto se vyskytují případy, kdy policejní orgán konající vyšetřování a shodně s ním dozorující státní zástupce obhajobě bez řádného zdůvodnění tvrdí, že protokoly o výsleších svědků, pořízení v SR na základě žádosti českého státního zastupitelství o podání vysvětlení osobami, lze použít jako důkaz v trestním řízení v ČR.

K postupu státního zastupitelství při podáním žádostí o mezinárodní právní pomoc ve Slovenské republice

Státní zastupitelství by se mělo před podáním žádostí o mezinárodní právní pomoc ve Slovenské republice seznámit se slovenským trestním řádem a s jeho odlišnostmi od českého trestního řádu. Následně by mělo dožadující státní zastupitelství v žádostech o mezinárodní právní pomoc adresovaných slovenské prokuratuře zvážit jeden z několika možných postupů.

1. Dožadující státní zastupitelství může v žádosti výslovně uvést, že ponechává na rozhodnutí příslušného slovenského prokurátora, jakým způsobem se právní pomoc vykoná na území Slovenské republiky, protože to umožňuje ustanovení § 537 odst. 1 tr. řádu SR. Vzhledem k tomu, že Evropská úmluva v trestních věcech (č. 550/1992 Sb.) nezmiňuje možnost podání vysvětlení formou úředního záznamu, o způsobu vykonání právní pomoci by pak podle ustanovení § 537 odst. 2 tr. řádu SR rozhodl příslušný slovenský prokurátor. V takovém případě by však bylo riziko, že důkaz takto získaný dle slovenského trestního řádu, např. protokol o výslechu svědka, nebude možné použít v trestním řízení konaném v České republice.

2. Dožadující státní zastupitelství může v žádosti výslovně uvést, že podle ustanovení § 57 odst. 1 ZMJS žádá cizozemský orgán, tedy slovenského prokurátora, o zajištění výslechu podezřelých prostřednictvím videokonferenčního zařízení, nebo podle ustanovení § 57 odst. 2 ZMJS prostřednictvím telefonu. Důkazy takto získané českým policejním orgánem podle ustanovení § 57 odst. 1 nebo dle § 57 odst. 2 ZMJS lze použít jako důkaz v trestním řízení konaném v České republice.

3. Dožadující státní zastupitelství může v žádosti o mezinárodně právní pomoc požádat slovenského prokurátora, aby na území Slovenské republiky podali podezřelí vysvětlení dle § 158 odst. 3 písm. a) tr. řádu ČR a aby o těch vysvětleních byl pořízen úřední záznam dle § 158 odst. 6 tr. řádu ČR, po předchozím poučení dle § 158 odst. 8 tr. řádu ČR.

Taková žádost je možná podle § 537 odst. 2 tr. řádu SR a není v rozporu se zájmy chráněnými ustanovením § 481 tr. řádu SR.

Pokud slovenský prokurátor žádosti vyhoví, je možné tyto úřední záznamy o podaném vysvětlení pořízené na základě dožádání ve Slovenské republice při respektování § 158 tr. řádu ČR použít v trestním řízení konaném v České republice. Úřední záznamy pak mohou sloužit státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoby, které takové vysvětlení podaly, byly vyslechnuty jako svědkové, a soudu k úvaze, zda takové důkazy provede. Za podmínek stanovených v § 211 odst. 6 tr. řádu, tedy se souhlasem státního zástupce a obžalovaného, by pak bylo možné v řízení před soudem přečíst tyto úřední záznamy jako důkaz a poté by z nich mohl soud činit skutkové závěry v těch otázkách, jichž se týká obsah vysvětlení podaných podezřelými před zahájením trestního stíhání.

Co musí obsahovat žádost státního zastupitelství o mezinárodní právní pomoc?

Žádost státního zastupitelství o právní pomoc, podaná v rámci mezinárodní justiční spolupráce, má podle § 41 odst. 1 ZMJS obsahovat zejména:

a) označení justičního orgánu, který o právní pomoc žádá, a datum sepsání žádosti,

b) údaje o osobě, proti níž je vedeno trestní řízení,

c) popis skutku, jeho právní kvalifikaci s doslovným zněním ustanovení trestního zákona a popřípadě jiných právních předpisů,

d) přesný popis úkonu právní pomoci, o který je žádáno, včetně požadavků na způsob jeho provedení, a zdůvodnění potřeby jeho provedení.

V žádostech o právní pomoc podávaných v přípravném řízení v rámci mezinárodní justiční spolupráce se Slovenskou republikou bývají státními zástupci zpravidla respektovány obsahové náležitostí obsažené v § 41 odst. 1 ZMJS uvedených pod písm. a) až c).

Výrazně nižší pozornost je však věnována nejdůležitějšímu z požadavků uvedených v § 41 odst. 1 ZMJS, a to vymezení úkonu právní pomoci v žádosti adresované cizímu orgánu, uvedené pod písm. d). Je tomu tak přesto, že v této části žádosti o právní pomoc „státní zástupce zejména formuluje úkony právní pomoci, o jejichž provedení žádá a vymezuje způsob jejich provedení, tj. formu a postup, které jsou nezbytné pro použití takto opatřených důkazních prostředků v trestním řízení v ČR, včetně použití trestního práva procesního platného v ČR, poučení vyslýchaných osob podle tr. řádu a přítomnost osob při vyžádaných úkonech, jakož i obhájce a obviněného v cizím státu.“

V žádostech státních zastupitelství o právní pomoc ve Slovenské republice nebývají v rozporu s písm. d) § 41 odst. 1 ZMJS popsány úkony právní pomoci, o které státní zastupitelství žádá a nejsou uvedeny konkrétní požadavky na způsob jeho provedení. Nejčastěji k tomu dochází proto, že si dožadující státní zastupitelství neuvědomí, že dožádaný slovenský orgán zásadně postupuje při vyřizování žádosti o právní pomoc podle slovenského trestního řádu a pouze na základě žádosti dožadující strany může podle § 42 odst. 1 ZMJS užít při dožádaném úkonu trestní řád ČR. „Je-li součástí postupu státního zástupce v přípravném řízení opatření důkazu v cizím státě, musí být jeho snahou při vyžádání právní pomoci, aby cizozemský orgán provedl úkon právní pomoci z procesního a obsahového hlediska tak, aby státní zástupce mohl takto získaný důkaz plnohodnotně využít k podání obžaloby, resp. k jinému rozhodnutí v přípravném řízení. Plnohodnotnou použitelnost důkazu získaného v cizím státě může zajistit státní zástupce zejména tak, že podá žádost o právní pomoc s nezbytnými formálními a obsahovými náležitostmi.“

Kdo nese odpovědnost za žádost o poskytnutí mezinárodní právní pomoci v cizím státe, např. ve Slovenské republice?

Tuto odpovědnost má jednak dozorový státní zástupce, jehož jméno je v žádosti uvedeno jako jméno osoby, která vyřizuje žádost, jednak vedoucí státní zástupce příslušného státního zastupitelství, příp. jeho náměstek pro věci trestní, pokud tuto žádost podepisuje. Nelze však pominout, že žádost podává vždy příslušné státní zastupitelství, např. krajské, okresní či jemu na roveň postavené, nikoliv státní zástupce, který ji vyřizuje či vedoucí státní zástupce, který ji podepisuje.

Důkazy získané na žádost justičního orgánu cizozemským orgánem mohou být použity v trestním řízení v České republice, pokud byly získány v souladu s právním řádem dotčeného cizího státu, nebo v souladu s právním řádem České republiky (§ 42 odst. 2 ZMJS). Proto musí konkrétní státní zastupitelství žádající o mezinárodní právní pomoc zabezpečit, aby byly důkazy ve Slovenské republice získány v souladu s trestním řádem ČR, aby to umožnilo jejich plnou použitelnost v trestním řízení vedeném v ČR.

Lze ve Slovenské republice vyslechnout osoby podezřelé z trestného činu jako svědky?

V konkrétní trestní věci státní zástupce sdělil obhájci obviněného, že není oprávněn zpochybňovat úkony právní pomoci provedené na základě dožádání na Slovensku, kde byly dozorovány slovenskou prokuraturou a prováděny orgány policie SR a slovenské prokuratury, protože nepodléhají dozoru státního zástupce. Státní zástupce v předmětné věci výslovně uvedl: „Předmětné úkony provedené na Slovensku s podezřelými YY a ZZ, kteří byli vyslechnuti jako svědkové, sice nelze považovat za svědecké výpovědi, nicméně mají stejnou váhu jako kterákoliv jiná podání vysvětlení od fyzických osob, která se nacházejí v trestním spise. Poučení obou osob i způsob vedení jejich výslechů není v žádném zásadním rozporu s českým právem, takže není na místě zpochybňovat jejich validitu.“

Zmíněnými předmětnými úkony byly protokolární výslechy podezřelých YY a ZZ, i když české státní zastupitelství žádalo o podání vysvětlení podezřelými po poučení dle § 158 tr. řádu. S výše citovaným názorem státního zástupce nelze souhlasit, protože pominul zásadní odlišnosti právní úpravy přípravného řízení v trestních řádech ČR a SR, dále nevycházel ze zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních č. 104/2013 Sb., ani ze smlouvy z 29. 10. 1992 mezi Slovenskou republikou a Českou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány.

Státní zástupce ignoroval český trestní řád, který poučení podezřelých jako svědků neumožňuje. Přesto byli podezřelí YY a ZZ poučeni slovenským vyslýchajícím jako svědkové dle § 127 odst. 1 tr. řádu SR o tom, že jsou jako svědkové povinni vypovídat o tom, co jim je známo o trestném činu, o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení a dle § 131 odst. 1 tr. řádu SR o tom, že jsou jako svědkové povinni vypovědět pravdu a nic nezamlčet, a také o trestních následcích křivé výpovědi. Jak poučení, tak následný způsob vedení výslechu podezřelých YY a ZZ jako svědků a jeho protokolace je v zásadním rozporu s českým trestním řádem, který upravuje pouze podání vysvětlení podezřelými osobami. Slovenští vyslýchající (v jednom případě vyšetřovatel policejního sboru, v druhém prokurátor), poučili dle § 131 odst. 1 tr. řádu SR podezřelé, že jsou povinni vypovídat pravdu a nic nezamlčet. Důsledkem tohoto poučení je nepoužitelnost tohoto protokolárního výslechu svědků v trestním řízení v ČR, protože poučení je v rozporu s ustanovením § 158 odst. 8 tr. řádu ČR, podle něhož podezřelí nemusejí vypovídat pravdu a nic nezamlčet.

V trestním řízení konaném v ČR lze použít pouze vysvětlení podaná v SR podezřelými podle § 158 odst. 3 písm. a) tr. řádu ČR, o nichž by byl sepsán úřední záznam dle § 158 odst. 6 tr. řádu ČR, po poučení dle § 158 odst. 8 tr. řádu ČR. Pokud by o tento postup požádalo příslušné státní zastupitelství, bylo možno reálně očekávat, že by o tomto postupu kladně rozhodl slovenský prokurátor. (Ten by tak mohl postupoval i bez návrhu dožadující české strany, což se však vždy nestává a nestalo se to ani v popisovaném případu.) Podezřelí YY a ZZ by však museli podávat vysvětlení po poučení, že nejsou povinni vypovídat pravdu (§ 158 odst. 8 tr. řádu ČR). Z výše uvedených důvodů jsou protokoly o výsleších podezřelých YY a ZZ jako svědků, sepsané na Slovensku absolutně neplatné a nelze je považovat za důkazy použitelné v této věci v trestním řízení vedeném v ČR.

Podezřelí YY a ZZ byli jako svědkové dle § 131 odst. 1 tr. řádu SR poučeni o tom, že jsou povinni vypovídat pravdu, zatímco jako podezřelí podávající vysvětlení dle § 158 odst. 8 tr. řádu ČR by povinnost vypovídat pravdu neměli.Proto výslechy podezřelých YY a ZZ jako svědků dle trestního řádu SR nemohou mít stejnou procesní váhu jako úřední záznamy o podání vysvětlení fyzickými dle § 158 tr. řádu ČR, které v rozporu se žádostí dožadující české strany nebylo dožádanou slovenskou stranou provedeny.

Obhájci obviněných nebyli vyrozuměni o konání úkonů ve Slovenské republice

Přečtení protokolu o výslechu svědka je možné v hlavním líčení jen v případě, že obhájcům obviněného bylo umožněno zúčastnit se výslechu svědka a klást mu otázky (usnesení Nejvyššího soudu NS 6 Tdo 346/2006).

Státní zástupce v popisované věci nereagoval na námitky obhajoby obsažené v žádosti dle § 157a odst. 1 tr. řádu a nerespektoval českou ani slovenskou právní úpravu obsaženou v trestním řádu. V rozporu s žádostí státního zastupitelství o podání vysvětlení se konaly výslechy svědků, o nichž nebyli vyrozuměni obhájci obviněných, kteří již byli v té době stíháni a nebyla jim umožněna účast na úkonech právní pomoci v cizím státě a neměli možnost klást vyslýchaným otázky. Proto ani z tohoto důvodu nebyla zajištěna procesní využitelnost takto opatřených důkazů v trestním řízení vedeném v ČR, a to ani v případě, že by o výslechy svědků, nikoliv o podání vysvětlení osobami, požádalo české státní zastupitelství.

 

Autor je advokátem se specializací na obchodní a trestní právo v Brně.