Lucie Josková, Lukáš Pěsna: Správa cizího majetku

publikováno: 22.12.2017

Wolters Kluwer ČR, Praha 2017, 180 stran, 270 Kč.

Autoři Lucie Josková, která se odbornou činností zaměřuje zejména na právo obchodních korporací, a Lukáš Pěsna, odborník na problematiku převodních cen a správy daní, oba spoluautoři komentáře k občanskému zákoníku ve věcech správy cizího majetku a svěřenství, předkládají širší čtenářské obci, tj. nikoli jen té právnické, praktickou publikaci zaměřenou monotematicky na správu cizího majetku v soukromém právu.

Nutno předeslat, že již nejde o ojedinělou monografii na dané téma[1] (v nedávné době vyšla rovněž řada odborných článků na dílčí aspekty správy cizího majetku, zejména svěřenských fondů), přesto je dílo svou metodou, koncepcí i zaměřením dosud v předkládaném rozsahu nezpracované. Správa cizího majetku (včetně svěřenství) je bezpochyby významným – byť dlouho a neprávem (legislativně i doktrínou) opomíjeným –

obecným institutem soukromého práva, přičemž autoři jsou si toho dobře vědomi a na úskalí vytanuvších překryvů obecné úpravy s těmi zvláštními vždy upozorňují (insolvenční správa, opatrovnická správa, správa vkladů před vznikem obchodní korporace, správa jmění nezletilého a řada dalších). Zvolený interdisciplinární (právní, účetní a daňový) přístup se ukázal být pro objasnění složitého právního jevu tím nejvhodnějším.

Metoda postupné analýzy dotčených subjektů (správce, beneficient, vlastník, dohlížející osoba, zakladatel, obmyšlený) a základních pojmů (cizí majetek, druhy správy, obezřetná investice, inventář, jistota, vyúčtování, účel a statut svěřenského fondu, evidence) může na jedné straně působit staticky, ale autorům

se daří systematickým a kontextuálním rozborem jednotlivých aspektů respektovat dynamiku správy cizího majetku a svěřenství (vznik, trvání, změny a zánik) a zároveň čtenáři poskytnout komfort přehlednosti, názornosti a srozumitelnosti, což je u složitých (dvou i vícestranných) právních poměrů vznikajících

ze správy to podstatné. S tímto vědomím a zároveň profesní pokorou autoři k náročnému, novému a obecnému institutu přistoupili. Ostatně zařazením řady příkladů, jimiž demonstrují možnosti i limity zákonné regulace, získává publikace nezpochybnitelnou devizu užitečnosti a praktičnosti. Nevynechali ani účetní, evidenční a daňové souvislosti správy cizího majetku i svěřenského fondu. Činí tak i s ohledem na účinnou novelu občanského zákoníku, která se dotýká právě úpravy svěřenských fondů

(str. 150), zejména jejich evidence, způsobu jednání více správců a odstranění anonymity obmyšlených u soukromých svěřenských fondů. 

Předkládané dílo s relevantním komparativním základem (rozbor příslušných ustanovení québeckého občanského zákoníku) zaujme i citačním aparátem zahrnujícím všechny relevantní tituly naší a především zahraniční doktríny (R. Becker, L. Smith, R. Kulms, J. B. Claxton, J. Garton a mnoho dalších). I v tom jistě tkví přínos díla, neboť čtenáři zprostředkovává poznatky, myšlenky a hypotézy význačných expertů na fiducie a trusty tak, jak se vyvíjely v čase.

Nechybí ani analýza možnosti odstoupení správce z jeho funkce vzhledem k pravidlu, že se tak nemá stát v nevhodnou dobu (§ 1440 o. z., str. 18 a násl.); autoři jsou v dané souvislosti toho názoru, že odstoupení v nevhodnou dobu není neplatným právním jednáním. Zvýšenou pozornost věnují rovněž pluralitě správců, zejména všem problematickým aspektům jednání a rozhodování

při společné správě (vymezení rozsahu samostatného jednání a většinového rozhodování, soustavná nečinnost některého správce apod.), jakož i důsledkům porušení povinností spolusprávců. Snaží se (a nutno říci zdařile) vymezit míru přípustnosti delegace práv a povinností správce na třetí osobu (str. 33), konkretizovat jednotlivé obsahové prvky povinnosti loajality, včetně analýzy přípustnosti modifikace standardu péče řádného hospodáře (str. 43), stanovit účinky předstírané (simulované) správy (str. 51). Nabízejí i svou autorskou odpověď na otázku vztahu prosté a plné správy k tzv. běžné správě (správa zákonného zástupce či opatrovníka dle § 461), nechybí ani obecný návod, kdy aplikovat jaký druh správy (str. 80). Argumentujíce québeckou naukou staví se autoři smířlivěji k otázce přípustnosti tzv. smíšeného svěřenského fondu, jenž kombinuje soukromý a veřejně prospěšný účel.

Některé otázky ponechávají otevřené, což je pochopitelné i s ohledem na dosud publikované divergentní názory; nerezignují ovšem na objasnění svých ideo­vých východisek. Zřejmé je to např. v otázce povahy odpovědnosti za porušení povinnosti péče řádného hospodáře (zda postupovat dle § 2910, tj. v režimu subjektivní odpovědnosti, anebo dle § 2913, tj. bez zřetele k zavinění správce). Odchylně od autorů se domnívám, že rozlišování charakteru odpovědnosti dle toho, na základě jakého právního důvodu vznikla (smlouva či zákon), je i v těchto případech možným řešením. 

Předkládané dílo je především prakticky zaměřeným traktátem, který nicméně umně vyvažuje poměr praktických a teoretických poznatků. Autoři proto čtenářům nezůstávají nic dlužni ani v rovině konkrétních případů a příběhů (svěřenský fond za účelem podpory vzdělávání nemajetných dětí a řada dalších), jimiž demonstrují přednosti i úskalí analyzovaných právních pravidel. Stranou jejich zájmu ovšem nezůstaly ani procesní aspekty správy cizího majetku a svěřenských fondů. Kniha je užitečným (a poutavým zároveň) pomocníkem každého, kdo se o tuto problematiku z nejrůznějších důvodů zajímá. Jsem přesvědčen, že jde o téma, které zasluhuje zvýšenou pozornost (nejen) odborné veřejnosti. Dílo si proto své čtenáře v řadách odborné (ať již akademické, či té praktikující), jakož i laické veřejnosti bezesporu najde. Lze jen doufat spolu s autory, že publikace napomůže k větší informovanosti právníků, dalších odborníků a vůbec všech zájemců o správu cizího majetku a svěřenství a že podnítí další diskusi nad některými jeho polemickými aspekty.    

doc. JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D., katedra občanského práva Právnické fakulty UK v Praze