Kdy může obhajoba důkaz vyhledat, kdy předložit a kdy jen navrhnout jeho provedení?

autor: doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc.
publikováno: 02.10.2013

Ustanovení § 89 odst. 2 tr. řádu umožňuje straně obhajoby důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. V praxi je aktuální otázka, kdy může obhajoba vyhledat důkaz, kdy jej může předložit a kdy jen navrhnout jeho provedení? O nalezení odpovědi na tuto otázku se snažím v tomto článku.

Úprava dokazování v trestním řádu

Před novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. se na dokazování v trestním řízení podílely většinou je orgány činné v trestním řízení. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, nebyla důvodem k odmítnutí takového důkazu (§ 89 odst. 2 věta druhá TrŘ), možnost vyhledávání, předkládání a provádění důkazů stranami nebyla v § 89 odst. 2 TrŘ výslovně uvedena. Dokazováním se do konce roku 2001 rozuměl zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení, jehož cílem bylo umožnit jim poznání skutečností důležitých pro jejich rozhodnutí, tedy vyhledat důkazy o nich, tyto důkazy provést, získané poznatky procesně zajistit a zhodnotit.

Novelizací trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. byla do ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ doplněna věta druhá, a proto toto ustanovení má následující znění: „Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“

Věta druhá spolu s větou třetí téhož ustanovení posílila postavení strany obhajoby v procesu dokazování tím, že jí dala výslovně možnost důkazy vyhledávat, předkládat nebo jejich provedení navrhnout.

„Proces dokazování lze rozdělit do několika úzce spolu souvisejících prolínajících se fází: a) vyhledání důkazů, b) opatření důkazů, c) provádění a procesní zajištění důkazů, d) prověrka důkazů, e) hodnocení důkazů. Rozlišování těchto fází je však do značné míry umělé a relativní, neboť v průběhu opatřování a provádění jednoho důkazu může být zároveň vyhledán další důkaz či důkazy.“ [1]

V praxi nebývají tyto pojmy užívány jednotně, a proto připojím jejich stručný výklad.

1. Vyhledáním důkazů se rozumí zjištění jejich existence. Jde o první fázi procesu dokazování, na níž navazuje opatření důkazu.
2. Opatření důkazů je získání dispoziční moci nad důkazem. Tuto fázi je nutno v trestním řízení odlišovat od fáze vyhledávací, která ji předchází.
3. Provádění a procesní zajištění důkazů je procesním postupem, jímž orgány činné v trestním řízení zákonem stanoveným postupem získávají z pramene důkazu zprávy o skutečnostech významných pro věc a tyto zachycují v příslušném protokolu (§ 50 TrŘ).
4. Prověrkou důkazů se zjišťuje kvalita pramene zpráv, spolehlivost a bezpečnost těchto zpráv na základě analýzy každého jednotlivého důkazu a jeho srovnání s důkazy ostatními.
5. Hodnocení důkazů je vyvrcholením procesu dokazování a uplatní se při něm zejména zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 TrŘ). Účelem hodnocení důkazů je posoudit, zda provedené důkazy jednotlivě i v souhrnu poskytují věrohodnou, úplnou a pravdivou informaci, která je relevantní z hlediska projednávané trestní věci.[2]

Obhajoba může v trestním řízení vyhledávat důkazy [ad a)] a také je opatřovat [ad b)], tedy získávat je do svého držení, zvláště pokud jde o listinné a věcné důkazy. Dále může obhajoba také prověřovat důkazy [ad d)] z hlediska vhodnosti jejich použití pro obviněného (§ 89 odst. 2 věta druhá a třetí TrŘ) a hodnotit důkazy z pohledu práva obviněného na obhajobu [ad e)].

Obhajoba nemůže zásadně provádět a procesně zajišťovat důkazy [ad c)], neboť to je procesní postup, k němuž jsou oprávněny orgány činné v trestním řízení. Pouze za podmínek stanovených v ustanovení § 215 odst. 2 TrŘ obviněný nebo jeho obhájce může v hlavním líčení se souhlasem předsedy senátu (samosoudce) provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce. Procesně zajistit takový důkaz provedený obhajobou, tedy zachytit je v protokolu, může jen soud.

Ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ umožňuje obhajobě z vlastní iniciativy vyhledávat a předkládat důkazy nebo navrhovat provedení určitých důkazů.[3] Pro jejich provedení, prověrku a hodnocení se ovšem uplatní stejné zásady a pravidla jako pro důkazy opatřené orgány činnými v trestním řízení. To mimo jiné znamená, že použitelnost (přípustnost) důkazu, resp. důkazního prostředku, který vyhledala a předložila některá z procesních stran, bude závislá na jeho povaze a na dodržení zákonných požadavků kladených na jeho vyhledání, opatření a provedení. Důkaz vyhledaný a předložený stranou obhajoby je zásadně přípustný (účinný). Pouze v případě, že by vykazoval podstatné vady, nebyl by přípustný.

Trestní řád v ustanovení § 89 odst. 2 větě druhé nedává bližší směrnice k tomu, kdy bude přicházet v úvahu vyhledání, kdy předložení a kdy jen návrh na provedení důkazu.“[4] V praxi proto bude záležet na druhu důkazu (důkazního prostředku), který je aktivitou obhajoby opatřován.

Novelizace ustanovení § 89 odst. 2 provedená zákonem č. 265/2001 Sb. umožnila, aby obhajoba v průběhu trestního řízení mohla nejen důkazy předkládat, navrhovat, ale také aktivně vyhledávat. Přesto byly v praxi nadále spory mezi obhájci a orgány činnými v přípravném řízení o to, jakým způsobem může obhajoba vyhledávat důkazy. V důsledku toho měli mnozí obhájci obavy, že budou podezíráni zejména z ovlivňování svědků při kontaktu s nimi, a proto se vyhledávání důkazů v rozporu se zájmy klientů vyhýbali, případně i v současnosti vyhýbají. Na tuto situaci zareagovalo představenstvo České advokátní komory, které se ve svém usnesení ze dne 12. 10. 2004 jednoznačně vyjádřilo k realizaci oprávnění obhájce vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy v trestním řízení ve smyslu § 41 odst. 1 a 2 a § 89 odst. 2.[5] Tímto stavovským předpisem jsou upraveny některé postupy advokáta, který v trestním řízení obhajuje obviněného (nebo zastupuje poškozeného či zúčastněnou osobu) v případech, kdy realizuje oprávnění vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy podle § 89 odst. 2 věty druhé TrŘ.

Kdy může obhajoba důkaz vyhledat?

Obhajoba je oprávněna především důkazy vyhledat, tzn. pátrat po pramenech důkazů a jejich nositele identifikovat tak, aby bylo možné důkazní hodnotu vyhledaných důkazů využít v procesu dokazování. Proto může obhajoba zjišťovat, které fyzické osoby byly svědky určité události, jež je předmětem dokazování, a za určitých okolností, příznivých pro obhajobu obviněného, je také vyzvat, aby se dostavily k podání svědectví, nebo jejich jména a bydliště sdělit policejnímu orgánu konajícímu vyšetřování za účelem jejich předvolání. Obhájce i obviněný jsou oprávněni pátrat, jaké listiny mohou potvrdit nebo vyvrátit dokazovanou skutečnost a kde se nacházejí, nebo na kterých osobách nebo věcech jsou stopy po trestném činu.

Obhajoba může vyhledat svědka, a to i osobu, která dosud nebyla v přípravném řízení vyslechnuta jako svědek, ani nepodávala vysvětlení, o němž byl pořizován úřední záznam.[6] Toto oprávnění může obhajoba využívat již v průběhu rozšířeného vyšetřování (§ 168 až § 170 TrŘ), kdy může vyhledat svědka a navrhnout policejnímu orgánu (státnímu zástupci), aby provedl jeho výslech. Pokud se koná standardní vyšetřování (§ 161 až § 167 TrŘ) nebo zkrácené přípravné řízení (§ 314b an. TrŘ) může obhajoba navrhnout výslech svědka u hlavního líčení.

Strana obhajoby může vyhledat osobu, které by mohla svědčit o určité skutečnosti, a vyzvat ji k tomu, aby se dostavila k příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, nebo tomuto orgánu navrhnout, aby tato osoba byla k výslechu předvolána a jako svědek vyslechnuta, a to u hlavního líčení případně i stranou k její žádosti podle § 215 odst. 2. Iniciativa strany obhajoby se zde může projevit i tím, že z jejich podnětu se určitá osoba dostaví k orgánu činnému v trestním řízení, aby vypovídala jako svědek, aniž by ji bylo třeba předvolávat.[7]

Mnohdy se obviněný dozví o určité osobě, jež by mohla ve věci svědčit, a dá pokyn obhájci, aby neprodleně navrhl výslech této osoby jako svědka. I když je obhájce vázán pokyny obviněného, nemůže podat návrh na výslech této osoby jako svědka, aniž by věděl, co může vypovědět. „Obhájce postupuje podle pokynů klienta (obviněného), ale má ve vztahu k němu do určité míry samostatné postavení tím, že na základě svých odborných znalostí musí v řízení v pravý okamžik a účelně uplatnit všechny skutečnosti, okolnosti i způsoby obhajoby ve prospěch obviněného, a tím pečovat o to, aby v řízení byly náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují.“[8]

Obhájce je zmocněn klientem k tomu, aby mu v trestním řízení poskytl potřebnou odbornou právní pomoc, a k tomu využíval všech zákonných prostředků a způsobů obhajoby tak, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispěla ke správnému objasnění a rozhodnutí věci (§ 41 odst. 1 TrŘ, § 16 zákona o advokacii, dále „ZA“). Obhájce může v trestním řízení působit a jednat jen ve prospěch obviněného, neboť k správnému objasnění a rozhodnutí věci může napomáhat jen z hlediska zájmů obviněného a jeho obhajoby.[9] Obhájce nemůže uvádět nic, co by bylo v neprospěch obviněného.[10] Proto není možné, aby obhájce navrhl výslech svědka bez toho, že by věděl, co může při výslechu uvést. Mohlo by se totiž stát, že by navrhl výslech svědka, který by obviněného usvědčoval. Ani přesvědčení obviněného o tom, že určitá osoba bude vypovídat v jeho prospěch, nemůže být bez dalšího prověření toho, co tato osoba ví, důvodem k navržení jejího výslechu v přípravném řízení.

Vyhledáváním důkazů jsou postupy advokáta, který v trestním řízení obhajuje obviněného (nebo zastupuje poškozeného či zúčastněnou osobu), a to jak případy, kdy pramen důkazu není advokátovi znám, a proto je třeba po něm pátrat, tak i případy, kdy mu je sice znám, ale jeho předpokládaný výsledek je třeba pro procesní účely ověřit; to se vztahuje na důkazy jakéhokoliv druhu podle § 89 odst. 2 věta první. (Srov. Věstník ČAK č. 13 /2004, čl. 1, 2.)

Přichází-li v úvahu jako pramen důkazu výpověď svědka, a zjistí-li advokát osobu, která by mohla uvést okolnosti důležité pro trestní řízení, může takovou osobu (dále jen „dožádaná osoba“) vhodnou formou (například písemně, telefonicky či osobně) požádat o sdělení informací, které jsou jí o věci známy. Zjišťováním dožádané osoby může advokát pověřit též jiného advokáta, advokátního koncipienta nebo jiného zaměstnance, který je k advokátovi nebo k veřejné obchodní společnosti (§ 15 ZA), jíž je advokát společníkem, v pracovním poměru (dále jen „zaměstnanec advokáta“), případně použít služeb jiných osob, například asistenčních nebo detektivních služeb (Srov. Věstník ČAK č. 13/2004 ČAK, čl. 3.)

Pokud se obhájce dozví, že na místě činu byla (či údajně měla být) určitá neznámá osoba, která byla svědkem skutku popsaného v usnesení o zahájení trestního stíhání, může ji kontaktovat, nebo zabezpečit pátrání po ní prostřednictvím zaměstnance detektivní nebo asistenční agentury. Totéž může učinit i v případě, že obhajoba poznatky o žádném svědkovi nemá a přesto se pokouší zjistit, zda existují i jiní svědkové, než jsou ti, které vyslechl či chce vyslechnout policejní orgán.

Je nepřijatelné, pokud se obhájce od obviněného či kohokoliv jiného dozví jméno osoby, jež by mohla být svědkem v trestní věci jeho klienta, a navrhne výslech takové osoby jako svědka, a to bez kontaktu s touto osobou. V takovém případě obhájce, který navrhuje výslech svědka, s nímž se on sám, ani jím pověřený advokátní koncipient či jiný advokát nebo jeho jiný zaměstnanec nikdy nesetkal, neví, co vnímal svými smysly, tudíž mu není známo, zdali bude vypovídat ve prospěch obžalovaného či naopak proti němu. Potom může dojít k tomu, že svědek vyhledaný a navržený obhajobou bude v rozporu s jejím nedůvodným očekáváním vypovídat v průběhu rozšířeného vyšetřování nebo před soudem proti obviněnému.

Dále je třeba, aby obhájce či jím pověřený advokát, advokátní koncipient, nebo jeho jiný zaměstnanec vyhledanou osobu poučil, že ji žádá jen o pravdivé informace, bez ohledu na to, že zastupuje zájmy obviněného, a uvedl, že podle toho, co se od ní dozví, zváží, zda navrhne její výslech v této věci. Pokud dožádaná osoba souhlasí se sdělením příslušných informací, advokát s ní dohodne způsob, jakým je ochotna sdělení učinit (písemně, ústně, popřípadě jiným způsobem). O žádosti o sdělení informací dožádanou osobou a jejím výsledku učiní advokát záznam, který založí do klientského spisu (srov. Věstník ČAK č. 13/2004 ČAK, čl. 4), a to i v případě, že potenciálního svědka nevyhledává sám.

Občas se v praxi stane, že obhájce navrhne již v rozšířeném vyšetřování výslech svědka, o němž klient jednoznačně tvrdí, že bude vypovídat v jeho prospěch. Svědek, s nímž se strana obhajoby vůbec nekontaktovala, pak k nelíčenému údivu policejního orgánu konajícího vyšetřování vypovídá za účasti obhájce v neprospěch obviněného. K tomuto nežádoucímu důsledku dochází i v případech, kdy o „kvalitním svědkovi obhajoby“ informují rodinní příslušníci obviněného, kteří trvají na jeho vyslechnutí, a obhájce jejich i klientovu naléhání bez prověření pramene informací v dobré víře podlehne.

Lze navrhnout výslech svědka bez kontaktu s ním?

Pokud obviněný sdělí obhájci, že ví o svědkovi, který může prokázat jeho nevinu, nebo může uvést skutečnosti v jeho prospěch, musí obhájce zkontaktovat takovou osobu, aby zjistil, jak bude vypovídat. Teprve potom může navrhnout protokolární výslech takové vyhledané osoby jako svědka. Pokud zjistí obhájce, že by vyhledaná osoba jako svědek podpořila obvinění obviněného, potom protokolární svědecký výslech takové osoby navrhnout nemůže, protože by jednal v neprospěch klienta (§ 16 odst. 2 ZA). Obhájce by měl nesprávnost takového návrhu klientovi pečlivě objasnit a navíc o tom učinit záznam do klientského spisu.

Je vhodné, pokud obhájce osobně sdělí či napíše možnému svědkovi: „Jsem obhájcem obviněného ……, který je stíhán z trestného činu dle § …….trestního zákona, u Policie ČR, Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje Služby kriminální policie a vyšetřování, pod č. j. …….

Sděluji Vám, že jako obhájce jsem podle § 89 odst. 2 trestního řádu oprávněn vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy v trestním řízení. Dozvěděl jsem se, že jste měl být dne….v městě…. na ulici ……. svědkem dopravní nehody. Proto Vás jménem mého klienta …….zdvořile žádám, zda byste byl ochoten setkat se se mnou a sdělit mi informaci o této nehodě a uvést, co je Vám v této věci známo, nebo abyste informaci o tom sepsal písemně, pokud to pro Vás bude vhodnější. Zdůrazňuji, že Vás žádám o sdělení pravdivých informací, a to bez ohledu na fakt, že jsem obhájcem obviněného…….

Pokud budete ochoten se se mnou setkat, tak na základě Vašeho sdělení zvážím, zda podám návrh, aby Vás policejní orgán vyslechl jako svědka ve věci předmětné dopravní nehody, nebo zda takový návrh nepodám. O podání, či nepodání takového návrhu bych Vás informoval…….“

V zájmu bezproblémových vztahů s obviněným by měl obhájce o žádosti o sdělení informací dožádanou osobou a jejím výsledku učinit záznam, který založí do klientského spisu.

Někdy vyhledaná osoba souhlasí jako potenciální svědek se sdělením příslušných informací pouze písemnou formou. Takové písemné vyjádření však nezřídka postrádá podstatné údaje, bez nichž není zřejmé, jak by vypovídala před vyslýchajícím. V takovém případě ji může obhájce následně požádat o písemné nebo osobní doplnění potřebných skutečností. Písemnou informaci dožádané osoby, popřípadě její písemné doplnění, založí advokát do klientského spisu (srov. Věstník ČAK č. 13/2004 ČAK, čl. 5). Pokud se vyhledaná osoba v písemném vyjádření vyhýbá podstatným skutečnostem, zejména pak opakovaně, je vhodné, aby si obhájce vyžádal osobní setkání a při něm doplnil chybějící poznatky.

„Uskuteční-li se osobní setkání advokáta s dožádanou osobou, uváží advokát, zda mu bude s jejím souhlasem přítomna další osoba, zejména jiný advokát nebo zaměstnanec advokáta. V průběhu rozhovoru dbá advokát na to, aby nedošlo k ovlivňování dožádané osoby ve prospěch procesních zájmů zastoupeného. O rozhovoru pořídí advokát záznam pro klientský spis opatřený svým vlastním podpisem, podpisem dožádané osoby, pokud podpis neodmítne, a případně podpisem další osoby, která byla rozhovoru přítomna. Se souhlasem dožádané osoby může advokát pořídit o rozhovoru též zvukový či obrazový záznam, jehož obsah převede do písemné formy a založí do klientského spisu.“ (Srov. Věstník ČAK č. 13/2004 ČAK, čl. 6.)

Souhlasí-li vyhledaná osoba jako potenciální svědek s osobním rozhovorem, potom by měl obhájce pečlivě zvážit, zda bude při něm vhodná přítomnost další osoby, zejména jiný advokát, advokátní koncipient nebo zaměstnanec advokátní kanceláře. Na jedné straně může přítomnost třetí osoby sloužit jako garance neovlivňování vyhledané osoby. Na druhé straně již dotaz, zda na schůzku může obhájce přijít s další osobou, může vést v praxi ke zrušení sjednané schůzky. Pokud na základě informací získaných o vyhledané osobě lze předpokládat určitou její nedůvěru, neměl by obhájce požadovat na schůzce přítomnost další osoby.

Je užitečné, že obhájce má možnost pořídit o rozhovoru s vyhledanou osobou také zvukový či obrazový záznam. To však ještě neznamená, že by měl o jeho pořízení vždy usilovat. U některých osob jen zmínka o takovém zaznamenání dohodnutého rozhovoru může znamenat jeho zmaření. V praxi se ukazuje, že podstatné je, aby obhájce dostal od vyhledané osoby možnost hovořit s ní. Potom záleží na tom, zda na počátku osobního setkání vznikne stav vzájemné důvěry a potenciální svědek se ubezpečí, že rozhovor pro něj samotného nemůže mít žádný negativní dopad. V takové atmosféře je pak možno požádat vyhledanou osobu o pořízení zvukového či obrazového záznamu.

Vyhledaná osoba dohodnuté setkání nezřídka zruší v okamžiku, kdy jí obhájce oznámí, že se dostaví s jiným advokátem, případně i se zaměstnancem advokátní kanceláře, který bude rozhovor snímat kamerou a duplicitně pořizovat i zvukový záznam magnetonem, či jinak.

V praxi se osvědčuje, pokud obhájce ve vhodně zvolenou dobu navštíví potenciálního svědka a požádá ho osobně o rozhovor v době, která se mu bude hodit. Nabude-li vyhledaná osoba k obhájci důvěru, nezřídka souhlasí s okamžitým rozhovorem, případně navrhne jiný termín. Takový okamžitý rozhovor je na místě vždy, pokud je na něj obhájce předem připraven, a třeba jen perem nebo propisovací tužkou pořídí jeho záznam, který sám podepíše. Potom vyhledaná osoba nezřídka nemá námitky proti podepsání tohoto záznamu psaného obhájcem v průběhu rozhovoru.

V této souvislosti je vhodná J. Teryngelem publikovaná forma prohlášení občana ….. učiněného před obhájcem: „František Novák, narozen ...., bytem..... na požádání obhájce JUDr. YZ činí níže uvedené prohlášení…… Přitom si je vědom toho, že skutečnosti v něm uvedené mohou být předmětem jeho svědectví před soudem, byl seznámen s tím, že obsah jeho prohlášení bude založen do trestního spisu, proto byl poučen o tom, že v případě, že by uvedl nepravdivé skutečnosti, mohl by být trestně odpovědný za křivé obvinění nebo pro pomluvu.“[11] Zmíněná nebo obdobná forma záznamu o prohlášení osoby vyhledané obhájcem ukazuje reálnou možnost jejího využití obhajobou v praxi, rovnocennou záznamu obhájce pro klientský spis opatřený jeho podpisem a případně i podpisem vyhledané osoby.

O každé žádosti o sdělení informací konkrétní dožádanou osobou, stejně jako o jejím výsledku, musí advokát sepsat záznam, který založí do klientského spisu. „Na základě skutečností zjištěných od dohledané osoby pak advokát podle svého uvážení navrhne příslušnému orgánu činnému v trestním řízení provedení v úvahu přicházejícího důkazu.“ (Č. 13/2004 ČAK, čl. 7.) Zpravidla již v průběhu rozhovoru s vyhledanou osobou obhájce zjistí, zda je možné, aby navrhl její výslech jako svědka. Pokud však vyhledaná osoba uvede cokoliv, co by orgány činné v trestním řízení mohly využít proti obviněnému, nemůže obhájce navrhnout její výslech jako svědka.

Obhajoba může také vyhledat znalecké posudky, listiny, věci či jakékoliv jiné důkazní prostředky (důkazy). Pokud jsou ve prospěch obviněného, může je předložit orgánu činnému v trestním řízení s návrhem na jejich provedení jako důkazu.

Záznam obhájce není listinným důkazem

Záznam obhájce o sdělení osoby, stejně jako o jejím prohlášení před obhájcem, není důkazem předloženým stranou. Nejedná se o procesní činnost obhájce, nýbrž pouze o přípravu obhajoby v zájmu klienta. Pokud obhájce pořídí písemný záznam o tom, co se od občana dozvěděl, jedná se o písemnost, tedy o informaci, kterou získal obhájce pro účely obhajoby v rámci poskytování právní služby, nikoliv o listinný důkaz.

Pořizuje-li si obhájce záznam o jednání s určitou vyhledanou osobou, kterou navrhl k provedení výslechu, a policejní orgán ji v průběhu vyšetřování nebo předseda senátu (samosoudce) v hlavním líčení předvolá, nebude vyslýchajícímu tento záznam předkládat. Pokud to však obhájce v průběhu výslechu svědka považuje za potřebné, např. vzhledem k obavě vyslýchajícího z ovlivnění vyhledané osoby ve prospěch obviněného, není vyloučeno, aby mu dal k nahlédnutí originál tohoto záznamu a příp. mu umožnil i pořízení jeho kopie. Tak může obhájce dokladovat, že od vyhledané osoby žádal informace pravdivé, bez ohledu na to, že zastupuje zájmy obviněného.

Záznam pořízený o jednání s určitou vyhledanou osobou, kterou obhájce nenavrhl k protokolární svědecké výpovědi, nelze v žádném případě předložit žádnému z orgánu činných v trestním řízení v dané věci. Vyloučeno je to vždy, když záznam obsahuje skutečnosti v neprospěch obviněného. Záznam zařazený do klientského spisu je v těchto případech pouze dokladem rozhovoru s vyhledanou osobou, dle něhož se obhájce rozhodl, že není v zájmu obviněného navrhnout její výslech jako svědka. V těchto případech jde o nezbytnou činnost obhájce, který s ohledem na své poslání při obhajobě klienta nemůže navrhovat provedení důkazů, jejichž výsledek je nejistý, nebo by šlo o důkazy evidentně nepotřebné pro obhajobu, či dokonce svědčící proti obžalovanému.

Rozmluva obhájce (pověřeného jiného advokáta, advokátního koncipienta nebo jiného zaměstnance advokátní kanceláře či v. o. s.) s vyhledanou osobou není důvodem pro vznik jakýchkoliv pochybností o ovlivnění potenciálního svědka, protože se jedná o samozřejmou a v zájmu obviněného také nezbytnou přípravu obhajoby obviněného. Bez této přípravy by obhajoba nemohla vědět, zda je v jejím zájmu určitou osobu jako svědka navrhnout, či nikoliv. Takový postup obhájce, či jiné jím pověřené osoby považuje Česká advokátní komora za správný, protože to je v souladu se zákonem o advokacii i s jinými právními předpisy vždy, když je takový rozhovor veden bez jakéhokoliv ovlivňování, přemlouvání a bez sugestivního působení.

Proto obhajoba může iniciovat určitou osobu k tomu, aby se dostavila k policejnímu orgánu, či k jinému orgánu činnému v trestním řízení, aby vypovídala jako svědek, aniž by ji bylo třeba předvolávat.[12] Přitom je možné, aby předložila např. písemné prohlášení takové osoby o tom, k čemu hodlá vypovídat, které může usnadnit rozhodnutí o provedení jejího výslechu.[13] Tak by měla obhajoba postupovat v případě, že takto chce předejít odmítnutí provedení takového důkazu, např. s účelovým odůvodněním, že jde o důkaz nadbytečný.

Trestní řád nedává policejnímu orgánu konajícímu vyšetřování dle § 168 až § 170 TrŘ oprávnění provádět v přípravném řízení jen část důkazů, a to pouze ty, jež svědčí proti obviněnému, a s důkazy předloženými obhajobou se nevypořádat. Pokud by si tak policejní orgán počínal a odmítal návrhy obhajoby na provedení důkazů ve prospěch obviněného, potom by postupoval v rozporu s § 2 odst. 5 věta druhá, protože by se aktivně věnoval objasňování skutečností svědčících v neprospěch obviněného. V důsledku toho by skutečnosti svědčící ve prospěch obviněných neobjasňoval, a to ani v případech, kdy jim strana obhajoby dodala ve prospěch obviněných posudky znalců. V takovém případě by měl obhájce podat státnímu zástupci žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, protože se aktivně věnoval objasňování skutečností svědčících v neprospěch obviněného a neprováděl dokazování v rozsahu, který je nezbytný pro své rozhodnutí a nezjišťoval skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 věta první TrŘ).

Které důkazy může obhajoba předložit?

Umožňuje-li to povaha důkazního prostředku, může ho obhajoba policejnímu orgánu, event. státnímu zástupci konajícímu vyšetřování či soudu přímo předložit. Konkrétně může předložit znalecké posudky, listiny osvědčující dokazovaný stav, věci, na nichž jsou patrné následky trestného činu, stejně jako obrazové, zvukové nebo jiné záznamy zachycující dokazované skutečnostia jakékoliv další důkazní prostředky, které jsou jednoznačně ve prospěch obviněného.

Obhájce nesmí předložit orgánům činným v trestním řízení posudek znalce z příslušného oboru a odvětví, i když jej objednala a uhradila, pokud v rozporu s očekáváním obsahuje skutečnosti v neprospěch obžalovaného. Proto také v případech, kdy se znalec opozdí s vypracováním posudku a přinese jej obhájce až do jednací síně soudu, nesmí jej obhájce předložit, dokud se neseznámí s jeho obsahem.

Stejně musí přistupovat i k listinám a dalším důkazním prostředkům, jež obdrží až v průběhu dokazování v hlavním líčení. Soudu je může předložit jen po obeznámení se s nimi a zjištění, že podporují obhajobu klienta. Jinak je předložit k důkazu nemůže.

Kdy může obhajoba navrhnout pouze provedení důkazu?

Novelizace trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. přesunula těžiště dokazování do řízení před soudem, a proto podstatně omezila rozsah provádění důkazů v přípravném řízení. Proto zůstává ještě nutnost zodpovědět několik otázek, týkajících se navržení důkazů obhajobou.

a) V jakých případech a v kterém stadiu trestního řízení může obhajoba navrhnout provedení důkazu, který vyhledala a prověřila?

„Na základě skutečností zjištěných od dožádané osoby advokát podle svého uvážení navrhne příslušnému orgánu činnému v trestním řízení provedení v úvahu přicházejícího důkazu.“ (Srov. Věstník ČAK č. 13/2004 čl. 7.) Z toho plyne, že obhájce může na základě skutečností zjištěných od dožádané osoby navrhnout po přihlédnutí k důkazní situaci v dané trestní věci i taktice obhajoby dle svého uvážení provedení důkazu, který je ve prospěch obviněného. V přípravném řízení může podat takový návrh policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci. V řízení před soudem (po podání obžaloby do nařízení hlavního líčení), v hlavním líčení, příp. v odvolacím řízení může podat návrh příslušnému soudu.

Obhájce je při vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů podle tohoto usnesení povinen postupovat v souladu s právními a stavovskými předpisy.[14] Jeho postupem nesmí být porušena nebo ohrožena práva dožádaných a dalších osob, chráněná příslušnými právními předpisy. (Srov. Věstník ČAK č. 13/2004 čl. 8.)

Obhajoba může navrhnout kdykoliv v průběhu trestního řízení provedení důkazu, který vyhledala a prověřila. Důkazem nemůže být protokol o výslechu znalce či svědka, jejich výslech může na návrh obhajoby provést jen orgán činný v trestním řízení. U jiných důkazních prostředků (listiny, fotodokumentace, obrazové a zvukové záznamy, věcné důkazy atd.) pak žádné omezení neplatí, a proto obhajoba může tyto důkazy (důkazní prostředky) vyhledávat i předkládat orgánům činným v trestním řízení kdykoliv v průběhu trestního řízení a jakýmkoliv způsobem (osobně, poštou apod.).[15] Obhájce však musí brát v úvahu, že existují tři druhy přípravného řízení, které mají odlišnou úpravu dokazování, a proto je otázkou, kdy v konkrétní věci navrhnout provedení vyhledaného a prověřeného důkazu.

Ve standardním vyšetřování (§ 161 až § 167 TrŘ) obsah a rozsah dokazování vychází zejména z ustanovení § 164 TrŘ a svědci se zde vyslýchají jen v omezené míře a ve stanovených případech. Zde je na obhájci, jak se vzhledem k taktice obhajoby rozhodne. Zda již v průběhu standardního vyšetřování navrhne provedení důkazů vyhledaných a prověřených obhajobou, i když jejich provedení v průběhu vyšetřování nelze očekávat, pokud nejsou splněny podmínky dle § 164 odst. 1 TrŘ. Nebo zda vyčká s návrhem na provedení obhajobou vyhledaných a prověřených důkazů až na řízení před soudem (v době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení), nebo až v hlavním líčení, výjimečně v odvolacím řízení.

V rozšířeném vyšetřování (§ 168 až § 170 TrŘ), neplatí omezení ohledně výslechu svědků podle § 164 odst. 1. Proto může obhajoba navrhnout provedení jakýchkoliv důkazů ve prospěch obviněného, které vyhledala a předložila, již v průběhu vyšetřování s tím, že k jejich provedení může dojít ještě ve vyšetřování, nebo až v řízení před soudem. Pokud chce obhajoba předejít podání obžaloby, tak by takové důkazy měla navrhnout nejpozději při seznámení s výsledky vyšetřování. Dojde-li obhajobě vyrozumění o podání obžaloby, měla by nově vyhledané a prověřené důkazy uvést v návrhu na předběžné projednání obžaloby. V případě pozdějšího vyhledání důkazů je může předložit až v hlavním líčení, nebo v odvolacím řízení, výjimečně i v návrhu na povolení obnovy řízení.[16]

Ve zkráceném přípravném řízení (§ 179a až 179f TrŘ) se provádí úkony podle hlavy deváté, tedy dle § 158 an. TrŘ. Způsobem uvedeným v hlavě čtvrté se provádí pouze neodkladné nebo neopakovatelné úkony a vyslýchá podezřelý (§ 179b odst. 3 TrŘ). I ve zkráceném přípravném řízení obhajoba může navrhnout provedení vyhledaných a prověřených důkazů, které však zpravidla budou provedeny až v hlavním líčení. Je na zvážení obhájce, zda vzhledem k taktice obhajoby podá návrhy na provedení důkazů až v řízení před soudem.

b) V jakých případech a v kterém stadiu trestního řízení může obhajoba navrhnout provedení důkazu bez jeho vyhledání a prověření?

Navrhnout provedení důkazu bez jeho vyhledání a prověření může obhajoba jen zcela výjimečně, např. v situaci, kdy dosud provedenými důkazy je obviněný jednoznačně usvědčován. Potom může navrhnout např. přibrání znalce za účelem vypracování znaleckého posudku, očekává-li, že závěry znalce mohou být ve prospěch obviněného. V takovém případě však v rozporu s tímto předpokladem může být posudek v neprospěch obviněného, který bude sloužit jako důkaz proti obviněnému. Proto návrh na přibrání znalce by měla obhajoba podat jen v případě, že obviněný prokazatelně nemá finanční prostředky na uhrazení posudku od znalce vyhledaného obhajobou. Může-li obviněný uhradit posudek, měla by obhajoba znalce sama vyhledat, protože jím vypracovaný posudek, pokud by byl v neprospěch, nemusí předložit. Navrhne-li obhájce provedení posudku znalce vyhledaného obhajobou v řízení před soudem, potom mu může nejen klást otázky (§ 215 odst. 1 TrŘ), nýbrž může žádat, aby mu bylo umožněno provést důkaz výslechem znalce (§ 215 odst. 2 TrŘ).

Autor, vysokoškolský pedagog, je advokátem v Brně.