oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Kárná řízení advokátů, soudců a státních zástupců aneb měří se všem stejným metrem?

autor: Mgr. Petr Motyčka
publikováno: 10.03.2015

Česká advokátní komora vydala v průběhu roku 2014 další Sbírku kárných rozhodnutí za období 2012-2013. Ta se stala podnětem k zamyšlení, zda přísnost kárných opatření uložených Českou advokátní komorou je srovnatelná s přísností postihů obdobných jednání soudců a státních zástupců.

Kárné řízení představuje specifický typ řízení. Jak uvádí komentář k zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), „v systematice správního práva je kárné provinění správním disciplinárním deliktem. Je jím protiprávní jednání, porušení povinností advokáta nebo advokátního koncipienta. Kárné provinění není formálně definováno. Typové znaky skutkových podstat kárných provinění nejsou ani v AZ, ani v jiných právních předpisech uvedeny.“[1] 

Kárného provinění se mohou kromě advokátů dopustit i příslušníci jiných profesí, resp. osoby vykonávající určité funkce. Mezi tyto osoby patří i státní zástupci a soudci. Při bližším zkoumání rozhodnutí vydaných v kárných řízeních týkajících se jednotlivých skupin lze dospět k zajímavým zjištěním. Budeme-li totiž hodnotit jednání kárně obviněných a následná rozhodnutí, může se vkrádat dojem, že ne vždy je srovnatelné jednání posouzeno se srovnatelným výsledkem.

Právní úprava 

Kárné řízení má v případě advokátů poměrně dlouhou tradici. Z historie lze připomenout, že již na přelomu 60. a 70. let 19. století byly v této oblasti vydány dva významné předpisy. Prvním byl advokátský řád č. 96/1868 ř. z., obsahující úpravu práv a povinností advokátů, tj. hmotněprávní úpravu, která byla aplikována v disciplinárním řízení. Krátce nato byl přijat rovněž zákon č. 40/1872 ř. z., o vykonávání moci nad advokáty a kandidáty advokátskými (disciplinární statut). Oba předpisy byly v českých zemích zrušeny zákonem č. 322/1948 Sb., o advokacii (advokátní řád).[2]

Pokud jde o současnou právní úpravu, v případě advokátů jsou kárná odpovědnost a kárné řízení regulovány v § 32-35e zákona o advokacii, podrobnosti pak stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád, ve znění pozdějších předpisů. Kárná odpovědnost soudců je upravena v § 86-90 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. V případě státních zástupců se právní úprava nachází v § 27 až 32 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.

Procesní úprava kárného řízení (jak soudců, tak státních zástupců) se nachází v zákoně č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů. Kárným soudem je v případě soudců a státních zástupců Nejvyšší správní soud,[3] konkrétně jeho senáty č. 11, 13 a 16 v případě soudců a senát č. 12 v případě státních zástupců.[4] Proti rozhodnutí se nelze odvolat,[5] nicméně může být podán návrh na obnovu řízení.[6] Řízení je zde na rozdíl od advokátů jednoinstanční.[7]

Obecně lze shrnout, že jako kárné opatření lze ve všech třech případech uložit opatření formálního charakteru (napomenutí, důtka), peněžitou sankci (pokutu, snížení platu) či profesní „likvidaci“ (dočasný zákaz výkonu advokacie, vyškrtnutí ze seznamu advokátů, odvolání z funkce). V méně závažných případech pak může být od uložení kárného opatření upuštěno. 

Stručná statistika 

Jako určitý vzorek kárných řízení lze použít kárná řízení zahájená v letech 2012 a 2013. K doplnění statistiky je třeba doplnit počty advokátů, soudců a státních zástupců v příslušném období. Pokud jde o počet advokátů, k 21. 12. 2012[8] bylo zapsáno celkem 10 974 advokátů a 3 697 koncipientů (tedy celkem 14 671 osob kárně odpovědných ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o advokacii), k 30. 12. 2013[9] bylo zapsáno celkem 11 404 advokátů a 3 630 koncipientů (celkem tedy 15 034 osob). Dle informací poskytnutých Ministerstvem spravedlnosti ČR činil k 1. 1. 2013 počet soudců v ČR 3 055 a počet státních zástupců 1 242. K 1. 1. 2014 pak bylo v ČR 3 054 soudců a 1 233 státních zástupců. Ze statistiky[10] kárných řízení[11] pak vyplývají následující počty: 

 

Počet kárných řízení

2012

2013

Advokáti

165

143

Soudci

 27

 35

Státní zástupci

 14

 9

 

Budeme-li počítat počet zahájených kárných řízení v relativních číslech, dojdeme k následujícím výsledkům: 

Advokáti: V roce 2012[12] bylo na 100 advokátů zahájeno 1,12 kárných řízení; v roce 2013[13] pak 0,95.

Soudci: V roce 2012 bylo na 100 soudců zahájeno 0,88 kárných řízení; v roce 2013 pak 1,15.

Státní zástupci: V roce 2012 bylo na 100 státních zástupců zahájeno 1,13 kárných řízení; v roce 2013 pak 0,73.

Pokud tedy jde o počet kárných řízení z relativního hlediska, lze konstatovat, že je u advokátů, soudců i státních zástupců podobný, neboť se ve všech případech pohybuje kolem jednoho kárného řízení na sto osob ročně. 

Příklady z rozhodovací praxe 

Statistika uvedená výše představuje pouze číselné vyjádření některých základních údajů vztahujících se ke kárným řízením. Vypovídající hodnotu mají i příklady z rozhodovací praxe – na nich lze pozorovat, jak je podobné (resp. alespoň rámcově srovnatelné) jednání posuzováno u advokáta a jak v případě soudce či v případě státního zástupce. Pro tento účel budou vybrány „typové“ prohřešky a k nim zmíněna některá kárná rozhodnutí. Upřednostněna budou zejména řízení z let 2012 a 2013, zmíněna však budou i některá starší. 

Nečinnost 

Poměrně častým nešvarem zakládajícím kárnou odpovědnost je nečinnost. Tento problém se týká zejména advokátů a soudců. V případě advokátů spočívá zejména v nedostatečné komunikaci s klientem či případy opožděných podání, v případě soudců se pak zpravidla jedná o neodůvodněné průtahy v řízení.

Je-li nečinnost advokáta projednávána v kárném řízení, zpravidla se jedná o nečinnost ve vztahu k jednomu klientovi (či v některých případech několika klientům). Přísnost kárných opatření je různá, přičemž se přihlíží zejména ke konkrétním okolnostem případu. Obecně lze říci, že relativně časté kárné opatření představuje uložení pokuty ve výši 10 000 až 20 000 Kč.[14] Pokud je uloženo mírnější, zpravidla se jedná o méně významná kárná provinění.[15]

V případě přísnějších postihů je nečinnost spojena např. s neoprávněným zadržováním finančních prostředků klienta, který je svěřil advokátovi do úschovy. V takovém případě bývají ukládána kárná opatření ve formě vysokých pokut či dokonce vyškrtnutí ze seznamu advokátů (k úschovám podrobněji níže). Přísná kárná opatření však bývají ukládána rovněž v případech, kdy se k projednávanému kárnému provinění připojí jiné přitěžující okolnosti, zejména pak skutečnost, že se příslušný advokát dopustil kárného provinění již v minulosti. Takto bylo např. v kárném řízení vedeném pod sp. zn. K 11/2012[16] uloženo kárné opatření ve formě dočasného zákazu výkonu advokacie na dobu 21 měsíců – kárně obviněné advokátce přitížila zejména dvě již dříve uložená kárná opatření (přičemž kárně obviněná dříve uložené pokuty ve výši 10 000 Kč a 25 000 Kč navíc neuhradila).

Poměrně přísné kárné opatření bylo odůvodněno mimo jiné tím, že „po uvedenou dobu bude mít kárně obviněná dostatek času se podrobněji seznámit s platnými právními předpisy.“ Podobné kárné opatření bylo uloženo v kárném řízení vedeném pod sp. zn. K 35/2012[17] i advokátovi, který byl vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání, klienta však o doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku neinformoval, neučinil ani opatření směřující k zaplacení soudního poplatku, a poté, co mu bylo doručeno usnesení okresního soudu o zastavení řízení o odvolání, neinformoval klienta o doručení tohoto usnesení a o možnosti podat si proti němu odvolání, sám odvolání nepodal, ani neučinil opatření směřující k zaplacení soudního poplatku, v důsledku čehož došlo k pravomocnému skončení věci, o čemž klienta až do ukončení právního zastoupení neinformoval a byl pro něho nedostupným. Při rozhodování o kárném opatření bylo přihlédnuto k závažnému onemocnění kárně obviněného – přesto bylo zvoleno relativně přísné kárné opatření, konkrétně dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu šesti měsíců.

Nečinnost představuje poměrně velký podíl projednávaných kárných provinění soudců. Při bližším zkoumání lze však dospět k závěru, že ukládaná kárná opatření bývají relativně mírná (jsou-li vůbec uložena a nedojde-li ke zproštění s odůvodněním, že se nejedná o kárné provinění). Např. v rámci řízení sp. zn. 11 Kss 4/2013 byla takto soudkyně uznána vinnou, že způsobila neodůvodněné průtahy v řízení v případě 447 (!) věcí. Za toto jí bylo uloženo kárné opatření ve formě snížení platu (pouze) o 20 % na dobu 12 měsíců.

Počet řízení, v nichž nastaly neodůvodněné průtahy, bývá i v případech jiných soudců mnohdy vysoký – zpravidla se jedná nejméně o desítky řízení. Namátkově lze doplnit např. případ soudkyně, která zapříčinila neodůvodněné průtahy v 93 řízeních a v kárném řízení vedeném pod sp. zn. 11 Kss 9/2013 jí bylo uloženo kárné opatření ve formě snížení platu o 10 % na dobu tří měsíců, či případ soudkyně, která zapříčinila neodůvodněné průtahy v 78 řízeních, a v kárném řízení vedeném pod sp. zn. 16 Kss 4/2013 jí bylo uloženo kárné opatření ve formě snížení platu o 10 % na dobu šesti měsíců. Lze si domýšlet, jakým způsobem by bylo posuzováno srovnatelné jednání v případě, kdyby se jednalo o advokáta.

S dlouhodobou nečinností, kterou byly způsobeny neodůvodněné průtahy v řízení, je spojen jediný případ, kdy byl kárným senátem Nejvyššího správního soudu soudce odvolán z funkce. Stalo se tak v řízení v řízení sp. zn. 13 Kss 19/2011 spojeném s 13 Kss 7/2011, kdy kárný senát uložil nejpřísnější kárné opatření z důvodu opakované nečinnosti soudce ve více řízeních, kdy byl soudce nečinný i několik let.[18] 

Neomluvená absence v zaměstnání/při soudním jednání 

V kárném řízení sp. zn. K 147/2009[19] byl advokát shledán vinným, že se jako obhájce (případ nutné obhajoby) nedostavil na dvě hlavní líčení, o jejichž termínech byl vyrozuměn. Za toto mu byla jako kárné opatření uložena pokuta ve výši 50 000 Kč. Pokud se advokát nedostaví bez omluvy na soudní jednání, bývá jako kárné opatření ukládána pokuta v řádu desítek tisíc korun i v dalších případech.[20]

Oproti tomu byl sice v řízení sp. zn. 12 Ksz 2/2013 shledán vinným státní zástupce, že se ve dnech 18. až 22. 3. 2013 nedostavil k výkonu práce (v důsledku čehož za něj musela být zajištěna náhrada pro soudní jednání ve dnech 19. 3. a 21. 3. 2013), přičemž teprve 20. 3. 2013 dopoledne informoval o tom, že je nemocný, nicméně ani na výzvu příslušné okresní státní zástupkyně lékaře nenavštívil a nepředložil žádný doklad prokazující zákonem stanovené překážky v práci na straně zaměstnance jako omluvitelný důvod své nepřítomnosti na pracovišti. Za toto byl potrestán pouze důtkou.

Mírné kárné opatření Nejvyšší správní soud odůvodnil tím, že zmíněný státní zástupce vykonával svoji funkci poměrně krátce (od roku 2011), projevil sebereflexi a uvědomil si závažnost a význam kárného řízení a navíc za něj bylo v rámci příslušného soudního jednání zajištěno zastoupení jiným státním zástupcem. Přesto však lze diskutovat o přílišné mírnosti kárného opatření zejména vzhledem k úmyslnému jednání státního zástupce a rovněž s ohledem na skutečnost, že již dříve u něho byly řešeny pracovněprávní nedostatky, za které mu byly uloženy výtky. 

Nezákonné ponechání osoby ve vazbě/úschova 

V kárném řízení sp. zn. 12 Ksz 4/2013 byl shledán vinným státní zástupce, který v daném případě přehlédl nejvyšší přípustnou dobu trvání vazby a v důsledku toho obviněný pobýval ve vazbě nezákonně 11 dnů. Za toto byla státnímu zástupci uložena pouze důtka. Stejné kárné opatření bylo uloženo státnímu zástupci v řízení sp. zn. 12 Ksz 5/2013, když tento státní zástupce rovněž z důvodu přehlédnutí nejvyšší přípustné doby trvání vazby ponechal obviněného nezákonně ve vazbě dokonce dva měsíce a tři dny.

V případě neoprávněného zadržování osob ve vazbě je relativně obtížnější najít srovnatelný případ jednání, kterého by se mohl dopustit advokát. Lze však nicméně připomenout mimo jiné případy týkající se úschov – např. případ projednávaný v kárném řízení vedeném pod sp. zn. K 137/2010,[21] kdy kárně obviněná advokátka nesplnila povinnost uloženou jí soudním rozhodnutím, podle kterého byla povinna zaplatit svému bývalému klientovi částku 105 315 Kč s příslušenstvím jako škodu, kterou mu způsobila vadně poskytnutou právní službou, a na náhradě nákladů částku 30 276 Kč. Její bývalý klient musel splnění povinnosti vymáhat cestou exekuce, neboť zmíněná advokátka nesplnila soudem uloženou povinnost dobrovolně. Za toto jednání byla advokátka vyškrtnuta ze seznamu advokátů. Kárně obviněné advokátce přitížila zejména skutečnost, že se nesnažila věc nijak řešit, nekomunikovala s klientem (a věřitelem v jedné osobě), ani s orgány ČAK v rámci kárného řízení a její postoj tak byl „krajně nezodpovědný, hraničící s pohrdáním klientem i stavovskými orgány.“

I na tomto případu lze velice dobře ilustrovat snahu ČAK o udržení důvěryhodnosti příslušníků advokátního stavu, neboť v odůvodnění uvedeného rozhodnutí kárný senát vyslovil, že „zvolené kárné opatření – vyškrtnutí ze seznamu advokátů, považuje kárný senát, vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem daného případu a s přihlédnutím k postoji kárně obviněné k celé věci za jedinou možnost jak ochránit další potenciální klienty této kárně obviněné před obdobným zklamáním, a současně jak zabránit dalšímu znevažování důstojnosti a vážnosti advokátního stavu v očích veřejnosti.“ Přísná kárná opatření byla uložena i v jiných podobných případech.[22]

Lze říci, že nezákonné setrvávání ve vazbě (byť zřejmě v důsledku nedbalosti, a nikoli úmyslu příslušného státního zástupce) může být vnímáno jako újma podobné (či dokonce vyšší) intenzity, než nezaplacení částky 135 tisíc (kdy tato částka byla navíc vymahatelná pomocí exekuce). Za takového předpokladu se mohou jevit uvedené sankce v případě advokáta na straně jedné a státního zástupce na straně druhé jako značně nerovnoměrné.

V případě soudce by bylo možno jako podobný případ hodnotit jednání projednávané v kárném řízení sp. zn. 16 Kss 2/2013, kdy soudce vydal příkaz k zatčení za situace, kdy v rámci hlavního líčení v trestní věci při přestávce před vynesením rozsudku obžalovaný se svým obhájcem soud opustili, byť své jednání (následně) vysvětlili. V důsledku toho byl obžalovaný později zatčen, výsledkem následného vazebního zasedání však bylo jeho propuštění příští den.[23] Kárný senát Nejvyššího správního soudu došel k závěru, že předmětný skutek není kárným proviněním a soudce kárného obvinění zprostil.

Pro zajímavost lze doplnit, že soud takto zprostil stejného soudce i v kárném řízení sp. zn. 16 Kss 6/2013. V tomto případě se obžalovaná omluvila z jednání ze zdravotních důvodů, nicméně ze znaleckého posudku vypracovaného na základě zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře z pokynu soudce vyplynulo, že obžalovaná „nemá žádné chronické onemocnění, které by ji omezovalo v běžném způsobu života. Její zdravotní stav umožňoval podrobit se jednání dne 15. 2. 2010 v případě, že by byla přiměřeně oblečená a neprochladla by. Zdravotní stav obžalované umožňuje podrobit se zajišťovacím úkonům trestního řízení, a to bez omezení.“ Soudce následně vydal příkaz k zatčení, kdy v jeho důsledku byla obžalovaná vzata do vazby na „nezbytně nutnou dobu – maximálně do vynesení rozsudku, aby trestní řízení mohlo být úspěšně a bez průtahů provedeno“, neboť se dříve údajně nedostavila k jednání záměrně. Z vazby byla propuštěna až v důsledku zrušujícího usnesení soudu vyššího stupně.[24] Z odůvodnění kárného rozhodnutí vyplývá, že v návaznosti na zrušující rozsudek byla obžalované následně „v rámci mimosoudního projednání přiznána náhrada škody způsobené nezákonným rozhodnutím, a to v celkové výši 96 537 Kč. J. R. nicméně podala dne 27. 12. 2012 žalobu o zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 2 980 000 Kč.“ Již z výše uvedeného tak vyplývá závažnost jednání zmíněného soudce; nicméně, jak již bylo zmíněno výše, Nejvyšší správní soud konstatoval, že se o kárné provinění nejednalo, byť soudce „v dané věci postupoval nepřiměřeně přísně a nevhodně.“ 

Etika, nevhodné chování a alkohol 

Poměrně častým prohřeškem jsou i nevhodná jednání, kterých se advokát, soudce či státní zástupce dopustí. V některých případech je příčinou nevhodného jednání příslušných osob alkohol – požití alkoholu může někdy založit kárnou odpovědnost i samo o sobě.

V případě státních zástupců lze v této souvislosti připomenout dva případy, které vyústily v kárná řízení vedená pod sp. zn. 12 Ksz 10/201212 Ksz 13/2012. Lze říci, že se jednalo o relativně méně závažná jednání. V řízení sp. zn. 12 Ksz 10/2012 bylo projednáváno jednání státního zástupce, který v supermarketu ukradl pytlík s čokoládovými figurkami v hodnotě 24,90 Kč, přičemž tato krádež byla zjištěna pracovníkem bezpečnostní služby a celá věc byla následně vyřešena blokovou pokutou ve výši 400 Kč, kterou státní zástupce na místě zaplatil. Kárné řízení bylo nakonec zastaveno s tím, že postih ve správním řízení je dostačující. V kárném řízení vedeném pod sp. zn. 12 Ksz 10/2012 pak bylo rozhodováno o jednání dvou státních zástupců, kteří v odpoledních hodinách během pracovní doby „pili ve větším množství alkohol a přivedli se do podnapilého stavu, následně společně před koncem pracovní doby v 15:30 hodin vyšli na chodbu, kde se setkali se státní zástupkyní Mgr. E. Č., následovali ji do její kanceláře a Mgr. M. D. se začal sedící Mgr. E. č. dotýkat prstem na stehně; když ho vyzývala, aby toho nechal, přistoupil k ní Mgr. M. L., chytil ji za zápěstí obou rukou a Mgr. M. D. se jí otevřenou dlaní asi dvakrát dotknul od kolena směrem nahoru. Když Mgr. E. č. viděla procházet kolem kanceláře právního čekatele Mgr. L. Š., zavolala ho na pomoc, v tom okamžiku ji Mgr. M. L. pustil ze sevření a ona vyběhla na chodbu, kde se ji snažil dostihnout Mgr. M. D., nakonec k ní přistoupil v jiné kanceláři, kam před ním utekla, a zepředu ji uchopil oběma rukama kolem zadnice, nadzvedl ji a vynesl ji na chodbu, kde ji na její naléhání postavil a pustil“. V tomto případě měla na následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vliv i skutečnost, že se oba státní zástupci své kolegyni (se kterou se dlouhodobě znali a měli s ní kamarádský vztah) opakovaně omluvili. Kárné řízení tak skončilo rozhodnutím, podle kterého bylo od uložení kárného opatření upuštěno, neboť projednání kárného provinění bylo postačující.

Zejména v souvislosti s výše uvedeným případem požívání alkoholu státními zástupci v pracovní době a následným obtěžováním kolegyně však lze upozornit přinejmenším na dvě věci. První z nich je určitá nepřiměřenost v rozhodování o kárné odpovědnosti nejen při porovnání kárných řízení vedených proti advokátům na straně jedné, a soudcům a státním zástupcům na straně druhé, ale i v rámci stejné profese. Zatímco ve výše uvedeném případě bylo od uložení kárného opatření upuštěno za situace, kdy oba zástupci v pracovní době požívali alkohol a k tomu navíc ještě obtěžovali svoji kolegyni, v kárném řízení vedeném pod sp. zn. 12 Ksz 7/2013 bylo státnímu zástupci uloženo kárné opatření ve formě snížení platu o 15 % na dobu šesti měsíců.

V jeho případě byl u něho (na pracovišti) orientační dechovou zkouškou a následným odběrem krve zjištěn výsledek nejméně 1,9 g/kg alkoholu v krvi. V daném případě však byl alkohol v krvi zapříčiněn víkendovou (konzumace měla probíhat až do nočních hodin z neděle na pondělí) konzumací alkoholu, který pil tento zástupce se svým kamarádem zejména z důvodu rodinných problémů (údajně krátce po podání žádosti o rozvod jeho manželkou). Z odůvodnění rozhodnutí navíc vyplývá, že se „při dechové zkoušce choval velmi slušně a bez výhrad vyhověl všem požadavkům náměstka vrchní státní zástupkyně. Jeho reakce byly normální, nebyly na něm patrné žádné známky podnapilosti a při dechové zkoušce nebyly v jeho kanceláři nalezeny žádné alkoholické nápoje.“ Pokud tedy tento státní zástupce nekonzumoval alkohol na pracovišti, neprojevoval se nevhodně a alkohol neměl ani jiné zjevné negativní dopady na jeho pracovní výkony, může se jevit uložené kárné opatření ve srovnání s předcházejícím (kde nebyla uložena ani důtka) jako nepřiměřené.

Porovnáme-li však (ne)uložená kárná opatření s případy, kdy jsou v kárném řízení projednávána závadná jednání advokátů, lze říci, že jednání advokáta je zpravidla posuzováno výrazně přísněji. Přísné kárné opatření bylo uloženo v kárném řízení vedeném pod sp. zn. K 65/2012[25] i JUDr. P. K., kterému byla uložena pokuta ve výši 100 000 Kč, neboť zmíněný advokát odůvodnil (na pokyn klienta) námitku podjatosti ustanoveného soudního znalce mimo jiné jeho údajným židovským původem. Kárným senátem mu byl původně uložen dokonce dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu dvanácti měsíců – toto kárné opatření bylo sníženo až v návaznosti na podané odvolání.

V případě státních zástupců lze z posledních let připomenout dva případy, kdy bylo v kárném řízení rozhodnuto o uložení nejpřísnějšího kárného opatření, tedy odvolání z funkce. V prvním případě (věc projednávaná v kárném řízení vedeném pod sp. zn. 12 Ksz 1/2011) sehrál významnou roli alkohol. Státní zástupkyně jevila v předmětný den známky podnapilosti již při výkonu práce. Situace se výrazně vyhrotila poté, co po práci navštívila restauraci, kde konzumovala další alkohol a následně obtěžovala hosty a personál restaurace a později se dostala do konfliktu i s přivolanou hlídkou Policie České republiky, přičemž se po celou dobu chovala velmi hrubě a vulgárně (v podrobnostech viz příslušné rozhodnutí).

Uložením stejného kárného opatření skončilo i kárné řízení vedené pod sp. zn. 12 Ksz 2/2008, ve kterém bylo projednáváno jednání jiné státní zástupkyně, která (jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí) „v rozhovoru, který jako státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství poskytla redaktorovi deníku Mladá fronta DNES J. K. dne 7. 11. 2008 v budově Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, ulice Jezuitská č. 4, a jehož částečný obsah byl v tomto deníku dne 13. 11. 2008 uveřejněn pod nadpisy „Státní zástupkyně se přátelila s rodinou mafiána“ a „Splácím dům, proto teď nemůžu rezignovat“, zdůvodnila svoje setrvávání ve funkci státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství potřebou splácet hypotéku, ačkoliv připustila, že její v minulosti uskutečňované přátelské kontakty s osobami, které jsou veřejně označovány za příslušníky kriminálního prostředí, mohou v současnosti ve veřejnosti vzbudit pochybnosti o důvěryhodnosti státního zástupce a jeho nestrannosti, přičemž v souvislosti s možností odvolání z funkce státní zástupkyně uvedla: „Budu muset dělat všechno pro to, aby to bylo co nejdéle, abych toho splatila co nejvíc.“ Lze tak říci, že nejpřísnější kárné opatření bylo využito pouze v případech, které bylo možno označit za excesy zcela zásadního charakteru, neslučitelné s dalším výkonem funkce státního zástupce, neboť zmíněné dvě státní zástupkyně svým jednáním svoji funkci zcela znevážily.

Závěrem této části lze doplnit, že ČAK hlídá velmi přísně i jednání svých členů v jejich soukromém životě, kam v případě soudců a státních zástupců „ruka“ kárného senátu Nejvyššího správního soudu nedosáhne. ČAK zde dbá mimo jiné na to, aby advokáti plnili závazky ze smluv, které uzavřou. Vícero advokátů tak již bylo uznáno vinnými např. z toho, že neplnili své soukromoprávní závazky – např. v kárném řízení vedeném pod sp. zn. 8/00[26] byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč z důvodu neplnění závazků z úvěrové smlouvy a ze směnky.

Podobně byla v řízení vedeném pod sp. zn. K 95/2012[27] advokátce uložena pokuta ve výši 30 000 Kč v důsledku neplnění jejích závazků z nájemní smlouvy. Jiné advokátce pak byla v kárném řízení vedeném pod sp. zn. K 92/2011[28] uložena pokuta ve výši 24 000 Kč, neboť neplnila jako dlužník svůj závazek vůči svému klientovi-věřiteli, od kterého si půjčila částku 40 000 Kč. V řízení vedeném pod sp. zn. K 86/02[29] pak bylo v případě jiného advokáta rozhodnuto dokonce o jeho vyškrtnutí ze seznamu advokátů, neboť si od několika osob vypůjčil částku přesahující celkově milion korun a své závazky ze smluv o půjčce dobrovolně nesplnil. Rovněž lze doplnit i případ advokátky, která byla ze seznamu advokátů vyškrtnuta, neboť svému bývalému klientovi nezaplatila dobrovolně soudem přiznanou částku (viz výše).

Kromě toho, že ČAK dbá na to, aby advokáti nesnižovali čest svého stavu svým jednáním v soukromém životě, postihuje kárnými opatření i neplnění dalších povinností, zejména povinnosti ohlašovací. V kárném řízení vedeném pod sp. zn. K 50/2011[30] bylo např. advokátnímu koncipientovi uloženo napomenutí za to, že Komoře oznámil s velkým časovým odstupem skutečnost, že byl uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Zmíněné kárné opatření bylo poměrně mírné, neboť kárný senát přihlédl k úplnému a upřímnému doznání kárného obviněného a pochopení důsledků tohoto jednání, jakož i k tomu, že z jeho strany nebyla motivem snaha o zatajení, ale pouze neznalost.

Podobně byl kárný senát poměrně shovívavý i v případě kárného řízení vedeného pod sp. zn. K 59/2012,[31] kdy advokát neoznámil Komoře do jednoho týdne skutečnost, že bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro úmyslný zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku. I zde mu bylo uloženo napomenutí. Zatímco v uvedených případech nesplnění oznamovací povinnosti bylo jako kárné opatření uloženo pouze napomenutí, na jiném případě lze dobře demonstrovat, že ČAK v případě nesplnění ohlašovací povinnosti neváhá v některých situacích uložit i nejpřísnější kárné opatření – v kárném řízení vedeném pod sp. zn. K 74/2012[32] bylo rozhodnuto o vyškrtnutí ze seznamu advokátů, neboť kárně obviněný advokát „oznámil Komoře jako adresu sídla své advokátní kanceláře určitou adresu, ačkoliv na této adrese nikdy nesídlil, přičemž na této adrese ani na jiném místě není nejméně do 10. 4. 2012 zpravidla osobně přítomen v pravidelné době, ani neumožňuje zanechání vzkazu“ a „ačkoliv se nejméně od 28. 2. 2012 nezdržuje na deklarované adrese svého bydliště, tuto změnu svého bydliště nejméně do 10. 4. 2012 Komoře neoznámil.“ Obhajoba advokáta spočívající v tom, že měl oznámení údajně učinit, byla v návaznosti na prověření přijaté korespondence a absence jakéhokoli důkazu ze strany kárně obviněného shledána za účelovou.

I na posledně zmíněném případě je velmi dobře patrné, že ČAK zpravidla uplatňuje výrazně přísnější postih vůči kárně obviněným, kteří s Komorou ve věci svého kárného obvinění buď nekomunikují, nebo se namísto doznání a sebereflexe (kdy toto je zpravidla považováno za významnou polehčující okolnost odůvodňující uložení mírnějšího kárného patření) pouze snaží o popření svého jednání bez jakékoli opory v důkazech. 

Závěrem 

V návaznosti na výše uvedené lze shrnout, že počet kárných řízení (bráno optikou relativního pohledu – v přepočtu na 100 osob) je u advokátů, soudců i státních zástupců přibližně stejný. Stejný však již nebývá výsledek těchto kárných řízení, neboť lze sledovat výrazně přísnější posuzování jednání advokátů (o kterém rozhodují příslušné orgány ČAK) ve srovnání s jednáním soudců i státních zástupců (o kterém rozhodují kárné senáty Nejvyššího správního soudu).

Kromě kazuistiky použité v článku lze přísnější postoj ČAK při rozhodování o kárných proviněních advokátů ve srovnání se soudci a státními zástupci dokumentovat i čísly. V této souvislosti lze především porovnat počty advokátů vyškrtnutých ze seznamu advokátů s počty soudců a státních zástupců, kteří byli rozhodnutím kárného soudu odvoláni z funkce.

Pokud jde o advokáty, v letech 2009-2013 bylo vyškrtnuto ze seznamu advokátů celkem 26 advokátů a dalším dvaceti bylo uloženo kárné opatření ve formě dočasného zákazu výkonu advokacie. Naproti tomu od doby, kdy kárná řízení vedou kárné senáty Nejvyššího správního soudu (tzn. od 1. 10. 2008) do roku 2013 včetně byl v důsledku kárného provinění z funkce odvolán jediný soudce (ve výše zmíněném řízení sp. zn. 13 Kss 19/2011 spojeném s 13 Kss 7/2011) a dva státní zástupci (ve výše zmíněných řízeních sp. zn. 12 Ksz 2/2008 a 12 Ksz 1/2011). Při sečtení počtu advokátů, kteří byli vyškrtnuti, a zohlednění počtu těch, kterým byl uložen dočasný zákaz výkonu advokacie (dočasný zákaz výkonu advokacie se může mnohdy rovnat konci profesionální kariéry advokáta – počet těchto advokátů by tedy měl být pro účely srovnání alespoň částečně zohledněn), dospívám k závěru, že i při přihlédnutí k poměru počtu advokátů k počtu soudců a státních zástupců jsou advokáti ve srovnání se soudci a státními zástupci postihováni častěji.

Přísná měřítka uplatňovaná ze strany ČAK lze chápat zejména s ohledem na nutnost ochrany důstojnosti a důvěryhodnosti advokátního stavu. Naopak poměrně vlažný přístup v projednávání kárných žalob v případě soudců a státních zástupců je zarážející.

Připomeňme, že zatímco advokáta si klient může zvolit (a případně předem preventivně provést průzkum, který advokát se netěší dobré pověsti), v případě soudců a státních zástupců již takovou možnost nemá, neboť jejich výběr (resp. to, kterému soudci či státnímu zástupci bude jeho věc přidělena) je mimo jeho vůli. Z tohoto důvodu by měl být postih za „přešlapy“ soudců a státních zástupců naopak tvrdší, neboť prevence vzniku negativních důsledků jejich závadného jednání je s ohledem na výše uvedené omezená.

Rovněž lze argumentovat tím, že advokátovi hrozí za jeho závadné jednání i jiný druh postihu, který je v případě soudců a státních zástupců vyloučen – advokáta může potrestat „neviditelná ruka trhu“. Bude-li totiž jednat způsobem poškozujícím či ohrožujícím zájmy klientů, žádného klienta již nezíská. Toho se však soudci a státní zástupci zejména s ohledem na jasně daná pravidla věcné a místní příslušnosti, rozvrhu práce atd. bát nemusejí – na rozdíl od advokátů mají přísun „klientů“ (a plat poskytovaný státem) zajištěn. I toto je důvod k tomu, aby byla zvýšená úroveň kontroly a postihu případných nedostatků v činnosti uplatňována spíše u nich než u advokátů.

Stranou pak nesmí zůstat ani ústavněprávní rozměr věci – soudci a státní zástupci musí jakožto součást státní moci[33] jednat takovým způsobem, aby byl naplněn zejména čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle kterého „státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“, kdy tento zásadní ústavní požadavek vychází již z toho, že Česká republika je podle čl. 1 odst. 1 Ústavy „právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“ Soudci a státní zástupci jsou živou součástí státu, který má dle své Ústavy zajišťovat, aby byla práva respektována a povinnosti plněny – právě na ně by tedy měla být používána přísnější měřítka. Rozhodovací praxe kárných řízení však tomu ne zcela odpovídá. 

Autor je advokátním koncipientem v Praze. 



[1] J. Svejkovský, M. Vychopeň, L. Krym, A. Pejchal a kol.: Zákon o advokacii. Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2012, ISBN 978-80-7179-248-2. str. 232. 

[2] S. Balík: Disciplinární řízení proti advokátům a kandidátům advokacie v Čechách v letech 1872-1914, in: L. Vojáček, P. Salák, J. Valdhans (eds.): Dny práva – 2013 – Days of Law. Část VII. Soudy a soudnictví v historickém kontextu, Acta uiniversitatis Brunensis – Iuridica č. 475.  Masarykova univerzita, Brno 2014. ISBN 978-80-210-6814-8. str. 9-11. 

[3] Do 30. 9. 2008 byly kárnými soudy v prvním stupni Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci, přičemž v druhém stupni rozhodoval o odvoláních Nejvyšší soud. 

[4] http://www.nssoud.cz/Karne-senaty/art/587?menu=292.  

[5] § 21 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. 

[6] § 22 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. 

[7] Nepřípustnost podání odvolání podle § 21 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů je vnímána kontroverzně. Návrh na zrušení zmíněného ustanovení byl Ústavním soudem zamítnut v jeho nálezu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 33/09. Nejednotnost názoru soudců Ústavního soudu v této věci lze demonstrovat skutečností, že k rozhodnutí je připojeno několik odlišných stanovisek.

[8] Zápis z 35.  schůze představenstva, která se konala ve dnech 11.-12. února 2013 v zasedací místnosti ČAK, Národní 16, Praha 1, dostupný na http://www.cak.cz/assets/pro-advokaty/aktuality/zapis_predstavenstvo_2013_02_11.pdf.  

[9] Zápis ze 4. schůze představenstva, která se konala ve dnech 13. a 14. ledna 2014 v zasedací místnosti ČAK, Národní 16, Praha 1, dostupný na http://www.cak.cz/assets/pro-advokaty/aktuality/zapis_4_predstavenstvo_2014_01_13.pdf.  

[10] V některých případech došlo ke spojení řízení; pro účely statistiky týkající se výsledku řízení jsou spojená řízení posuzována samostatně. 

[11] Podrobnější informace ke kárným řízením lze v případě advokátů získat např. ze statistiky činnosti kontrolního oddělení a kontrolní rady v letech 2005-2013 dostupné na http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=10244, v případě soudců a státních zástupců pak na stránkách Nejvyššího správního soudu, kde jsou obsaženy i informace o rozhodovací činnosti jeho kárných senátů, dostupné na: http://www.nssoud.cz/Karne-senaty/art/587?menu=292, resp. na http://www.nssoud.cz/main0Col.aspx?cls=JudikaturaSimpleSearch&pageSource=0&menu=188.  

[12] S počtem podaných kárných žalob byl porovnán počet zapsaných advokátů a advokátních koncipientů k 21. 12. 2012, viz výše. 

[13] S počtem podaných kárných žalob byl porovnán počet zapsaných advokátů a advokátních koncipientů k 30. 12. 2013, viz výše. 

[14] Blíže viz např. rozhodnutí vydaná v kárných řízeních sp. zn. K 102/2010, K 122/2010, K 60/2011, K 127/2011, K 139/2011, K 141/2011, K 10/2012, K 24/2010, K 15/13, K 24/2013. Všechna uvedená rozhodnutí jsou obsažena ve Sbírce kárných rozhodnutí České advokátní komory 2012-2013. 

[15] Např. v kárných řízeních vedených pod sp. zn. K 51/2012 či K 83/2012 bylo jako kárné opatření uloženo pouze napomenutí – v prvním případě advokát jako obhájce po několik měsíců nenavštívil svého klienta přes jeho přání ve věznici, ve druhém pak advokát téměř dva měsíce otálel s informováním a předáním zamítavého rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Obě rozhodnutí jsou obsažena ve Sbírce kárných rozhodnutí České advokátní komory 2012-2013. 

[16] Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2012-2013, str. 8; Bulletin advokacie, 2013, č. 4, str. 61.

[17] Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2012-2013, str. 50. 

[18] Viz odůvodnění rozhodnutí sp. zn. 13 Kss 7/2011: „Kárně obviněný Mgr. J. S. působí jako soudce Městského soudu v Praze na úseku správního soudnictví od ledna 2003 a ode dne 1. 1. 2009 v senátě 7 Ca. Jak bylo výše uvedeno, byl již v minulosti postižen jak výtkou podle ustanovení § 88a zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (v říjnu 2009) za opožděné vyhotovení rozhodnutí, tak uložením kárného opatření - snížení platu o 20 % na dobu osmi měsíců za kárné provinění podle ustanovení § 87 odst. l zákona o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (rozhodnutí kárného senátu ze dne 12. 11. 2010 sp. zn. 13 Kss 4/2010), a to za zaviněné průtahy ve vyřizování několika věcí. Tato opatření však zcela evidentně nevedla ke změně přístupu dotčeného soudce k plnění svých zákonných soudcovských povinností, neboť už v době, kdy vykonával uložené kárné opatření, opětovně porušoval své zákonné povinnosti soudce, a v podstatě tak plynule v jiných věcech navázal svou další nečinností ke vzniku závažných dlouhotrvajících průtahů, zvláště ve věcech starších časových řad (tj. ve věcech starších nejméně 3 let). Vyřizování věcí je přitom ze strany kárně obviněného dlouhodobě pod průměrem ve srovnání s ostatními soudci působícími na stejném úseku a ve srovnatelných podmínkách. Kromě výše popsané stejné recidivy ze strany kárně obviněného nebylo možno pominout celkovou závažnost nyní posuzovaného kárného provinění, když dlouhodobá nečinnost soudce a jím zaviněné průtahy se vztahují k většímu počtu věcí (celkem 12 případů), v nichž jde fakticky o absolutní nečinnost i v řádu několika let. 

[19] Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2010-2011, str. 42. 

[20] Viz např. případ projednávaný v kárném řízení vedeném pod sp. zn. K 103/2011, kdy kárně obviněná „poté, co byla opatřením obvodního soudu ze dne 13. 9. 2010 ustanovena obhájkyní obž. B. D., t. č. ve věznici, v jeho trestní věci, v době od 20. 10. 2010 do 9. 2. 2011 svého klienta nekontaktovala, ve věznici ho nenavštívila a neinformovala ho o stavu jeho věci“ a „jako obhájce obž. B. D., t  č. ve věznici, v jeho trestní věci, u které se jednalo o důvod nutné obhajoby, se bez řádné omluvy nedostavila k hlavním líčením, nařízeným na dny 29. 9. 2010, 6. 12. 2010, 12. 1. 2011 a 9. 2. 2011, ani nezajistila obhajobu obž. B. D. při těchto hlavních líčeních substitučně, ač byla soudem o termínech těchto hlavních líčení řádně a včas vyrozuměna, takže konání těchto hlavních líčení zmařila.“ V tomto případě bylo uloženo kárné opatření ve formě pokuty ve výši 80 000 Kč. Podobně byla jako kárné opatření uložena pokuta ve výši 20 000 Kč v kárném řízení vedeném pod sp. zn. K 60/2011, kdy byl projednáván případ advokáta, který „jako právní zástupce žalobkyně A. B. ve věci vedené u okresního soudu proti žalovanému, obchodní společnosti C., s. r. o., ve stanovené lhůtě nedoplnil žalobu tak, jak se k tomu zavázal při jednání dne 16. 12. 2009, k jednání nařízenému na den 21. 1. 2010 se bez řádné omluvy nedostavil a svoji klientku o tomto termínu jednání neinformoval, přičemž jí opakovaně nepravdivě tvrdil, že termín jednání není nařízen, a dále ji neinformoval ani o tom, že mu bylo doručeno písemné vyhotovení zamítavého rozsudku ze dne 21. 1. 2010, ani o možnosti podat proti němu odvolání, takže A. B. se o uložené povinnosti nahradit náklady řízení žalovanému dozvěděla až z výzvy právního zástupce protistrany k jejich zaplacení. 

[21]  Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2010-2011, str. 52. 

[22] Např. v případě kárného řízení vedeného pod sp. zn. K 89/2011 bylo uloženo kárné opatření ve formě dočasného zákazu výkonu advokacie na dobu jednoho roku. V daném případě advokátka vyplatila peníze z úschovy bez toho, aby si ověřila splnění podmínek jejich vyplacení. Od vyškrtnutí ze seznamu advokátů kárně obviněnou „zachránila“ zejména skutečnost, že se jednalo o mladou advokátku, dosud bezúhonnou. V případě kárného řízení vedeného pod sp. zn. K 4/2012 pak bylo advokátovi uloženo kárné opatření ve formě dočasného zákazu výkonu advokacie na dobu osmnácti měsíců, když tento advokát vyplatil z úschovy finanční prostředky ve výši 10 milionů s více než dvouměsíčním zpožděním, a to navíc v hotovosti. Stejný advokát se již dříve dopustil dvou kárných provinění spojených s úschovou; v jeho prospěch pak hovořila skutečnost, že se složiteli omluvil a finančně jej odškodnil. 

[23] Jak zjistil v rámci zmíněného kárného řízení soud ze spisu:

Podle protokolu o hlavním líčení, konaném dne 3. 10. 2012 u Obvodního soudu pro Prahu 10 před senátem, kterému předsedal kárně obviněný JUDr. O. L., ing. F. využil svého práva posledního slova tak, že požádal přítomnou veřejnost, aby ti, kteří si myslí, že je vinen v rozsahu obžaloby, zůstali sedět, a ti, co si myslí, že je nevinen, aby si stoupli. Poté se téměř celá veřejnost postavila. Následně ing. F. uvedl: „Děkuji. Rozsudek byl vynesen. Vy si tady můžete psát, co chcete.“ Na to bylo vyhlášeno usnesení, kterým se hlavní líčení v 11:26 hod. přerušilo za účelem porady senátu na 45 minut. V hlavním líčení bylo pokračováno ve 12:51 hod., nicméně protože se nedostavil obžalovaný ani obhájce, bylo po tiché poradě senátu vyhlášeno usnesení, kterým se 1) hlavní líčení za účelem zajištění účasti obžalovaného k vynesení rozsudku, kdy na něj bude vydán příkaz k zatčení, odročuje na neurčito; a 2) „podle § 66 odst. 3 trestního řádu se jednání spočívající v tom, že se ani s obžalovaným, ani sám nedostavil k vyhlášení rozsudku a tím došlo ke zmaření hlavního líčení, obhájce Mgr. J. K. předává ke kárnému postihu České advokátní komoře“ (č. l. 1004).

• Dne 3. 10. 2012 v 15:19 zaslal Mgr. J. K. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 mailem omluvu z neúčasti u vyhlášení rozsudku v předmětné trestní věci, odůvodněnou náhlou zdravotní indispozicí (akutní střevní problémy). Tento mail přeposlala podatelna (V. V.) kárně obviněnému soudci JUDr. L., který podatelně sdělil, že omluvu neakceptuje, jelikož pokud by měl obhájce náhlou střevní příhodu, ta by mu znemožnila opustit budovu soudu; jedná se proto spíše o obstrukční jednání (č. l. 1014).

• Dne 3. 10. 2012 ve 20:11 zaslal Mgr. K. k rukám JUDr. L. e-mailem žádost jeho klienta ing. F. jednak o vyhlášení rozsudku v předmětné trestní věci v jeho nepřítomnosti, stejně tak jako o konání jakéhokoliv dalšího líčení rovněž v jeho nepřítomnosti (č. l. 1018). (…)

Diskutabilním se pak může jevit odůvodnění soudu, proč se nejedná o kárné provinění: „Kárný senát má ve shodě s kárnou žalobkyní za to, že příkaz k zatčení nemůže být zaměňován s pořádkovým opatřením a že k jeho vydání lze přistoupit až po bedlivé úvaze ohledně proporcionality zásahu do základního práva na osobní svobodu. Opakovaně však připomíná, že je velmi zdrženlivý ohledně svých případných zásahů do právního posouzení věci kárně obviněnými soudci. Pokud by totiž tuto zdrženlivost dostatečně nectil, mohl by ohrozit nezávislost a nestrannost soudcovského rozhodování v konkrétních věcech. Proto také kárný senát nezpochybňuje samotnou skutečnost, že kárně obviněný vydal dne 3. 10. 2012 příkaz k zatčení, neboť tak učinil za situace, kdy mohl mít reálně a s ohledem na okolnosti celého trestního řízení, po jehož podstatnou část svědek F. byl ve vazbě, za to, že se ing. F. svévolně vzdálil a že bude mařit další průběh hlavního líčení. Jakkoliv lze mít pochybnosti, zda na tomto příkazu měl kárně obviněný soudce setrvat za situace, kdy se dalo usuzovat, že ing  F. hlavní líčení nebude nadále mařit, nelze v jeho postupu spatřovat zřetelné porušení zákona, které by bylo svojí povahou způsobilé založit kárnou odpovědnost. Jinak řečeno, vydáním příkazu k zatčení a setrváním na něm JUDr. L. neporušil kogentní znění zákonné normy a nerozhodl ani v rozporu se setrvalou judikaturou výše postavených soudů. Z obsahu tohoto příkazu totiž plyne, že nebyl vydán jen pro maření projednávané věci, nýbrž také pro existenci tzv. útěkového vazebního důvodu s tím, že je třeba zajistit účast obžalovaného v konaném soudním řízení. 

[24] Podle tohoto zrušujícího usnesení soud nižšího stupně „pominul fakt, že se jednalo o první omluvu obžalované. Navíc nezohlednil fakt, že se hlavní líčení konalo v místě vzdáleném cca 100 km daleko od místa bydliště obžalované a v zimě, takže lze se domnívat, že cesta obžalované uskutečněná hromadnou dopravou v době akutního virového onemocnění mohla průběh její nemoci přinejmenším zkomplikovat. Ze znaleckého posudku rovněž plyne, že nemoc byla prokázána (byly zjištěny ojedinělé průduškové fenomény na plících, lehce zarudlé hrdlo, povleklý jazyk), což svědčí o tom, že si obžalovaná nemoc nevymyslela jako záminku, jak se vyhnout hlavnímu líčení. Kromě toho, obžalovaná svojí nepřítomností hlavní líčení nezmařila, jelikož byly splněny podmínky pro konání líčení v její nepřítomnosti podle § 202 trestního řádu. Městský soud tak shrnul, že se obžalovaná neskrývala ani neuprchla, neboť se zdržovala v místě trvalého bydliště, kam jí byla opakovaně doručována korespondence a kde byla také zatčena. 

[25] Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2012-2013, str. 78. 

[26] Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2000-2001, str. 34. 

[27] Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2012-2013, str. 34.

[28] Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2012-2013, str. 85. 

[29] Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2002-2003, str. 98. 

[30] Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2012-2013, str. 41. 

[31] Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2012-2013, str. 42. 

[32] Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2012-2013, str. 90. 

[33] Přestože mají advokáti při ochraně práv nezastupitelnou roli, jedná se na rozdíl od soudců a státních zástupců o soukromoprávní subjekty – podnikatele.