oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
NEJČTENĚJŠÍ
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Karel Klíma: O právu ústavním

autor: doc. JUDr. Josef Blahož, DrSc.
publikováno: 26.10.2012

Wolters Kluwer ČR, Praha 2012, 316 stran, 480 Kč.

Koncepce díla prof. Klímy je velmi zdařilá. Obsahový záměr knihy je na relativně velmi malé ploše neobyčejně rozsáhlý. Jde o úkol, jaký si může vytknout vědecký pracovník mimořádně erudovaný a zkušený, jakým prof. Karel Klíma nesporně je. Zmiňujeme-li zde požadavek na erudici a zkušenosti, je třeba zvláště vytknout požadavek na zkušenosti mezinárodní, které jsou u prof. Klímy neobyčejně bohaté.

Klímovo dílo je rozvrženo do pěti částí, které se pak dále člení na jednotlivé kapitoly. První část, která koresponduje s názvem celého díla O právu ústavním, se zabývá obecnou ústavněprávní teorií. Je zde rozebírána geneze ústavnosti, historická podmíněnost ústavy, ústava jako fenomén národní státnosti, ústavnost a politická kultura, metodologie ústavního práva, normativní analýza ústavy, problematika ústavní odpovědnosti a sankcí, ústavněprávní suverenity státu a ústav nových demokracií.

Za zvláště zdařilý zde považuji rozbor východiskových ústavněprávních institutů. Autor se zabývá ústavněprávním úskalím pojetí „lidu“, dělbou moci (jejími modely a realitou) a zvláště pak v současnosti velmi diskutovanou otázkou, „jak vykládat podstatné náležitosti demokratického právního státu“. První část zakončuje analytický rozbor vybraných otázek, jako jsou například politické strany a ústavnost, svoboda slova a ústavnost, charisma osobnosti v ústavní funkci nebo úloha referenda v ústavních systémech.

Druhá část je věnována institucionálním otázkám českého ústavního práva, kde zvláštní pozornost a ocenění si zaslouží rozbor dělby moci a stručné úvahy o skutečné roli exekutivy, pozici prezidenta, jeho přímé volbě a otázce „kancléřské demokracie“ v České republice.

Za klíčový lze považovat v této části soubor úvah v oddíle jedenáctém, věnovaných soudní moci v České republice a prokazujících autorovu mimořádnou znalost ústavněsoudní problematiky, jak pokud jde o české ústavní soudnictví, tak zejména o ústavněsoudní komparatistiku. Je nutné pouze upozornit na stranu 96, druhý odstavec, kde je obsažena věta „Ústavní soud ČR je zcela vyčleněn ze systému mocí dle Ústavy ČR a ze systému soudní moci samé“. To odporuje znění čl. 83 Ústavy ČR a jeho zatřídění do hlavy čtvrté Ústavy nazvané Moc soudní.

Za vynikající považuji pojednání podkapitoly 11.2 o Ústavním soudu v komparačním pohledu, podkapitoly 11.3 – Soudní rozhodování jako nový zdroj práva? a kapitoly 12 – Jak přijmout interpretační „invazi“ vrcholných soudů?.

Za velmi zdařilou a mnoho nových teoretických myšlenek přinášející, včetně svébytného členění zpracovávané materie, je třeba považovat část třetí, věnovanou lidskoprávním aspektům.

Pozornost zvláště zaslouží stať věnovaná Listině jako specifickému materiálnímu jádru Ústavy. Zvláštní význam mají komplementární studie v této části obsažené, věnované krizovým stavům, konstitucionalizaci antiterorismu a ústavní úpravě bezpečnostních situací v České republice.

Mnoho pozoruhodných myšlenek přináší část čtvrtá, nazvaná Introdukce do ústavního soudnictví. Jde tu především o kapitoly 2 – Negativní zákonodárce nebo „Třetí komora“?, 3 – „Interpretační rozsah právního řádu v rozhodování Ústavního soudu“ a 4 – Závaznost rozhodnutí Ústavního soudu ČR.

Pátá, obsahově nesmírně bohatá a také nejrozsáhlejší část je věnována ústavnímu právu srovnávacímu. Pro tuto závěrečnou část zvolil autor specifické třídění, které je velmi přehledné a zvýrazňující modelová řešení v historickém sledu. Komparativní problematika je rozdělena do čtyř bloků, resp. kapitol.

První kapitola se zabývá historickými modelovými fenomény (anglickým konstitucionalismem, ústavním modelem USA, švýcarským modelem a francouzským modelem). Před tuto kapitolu je zařazeno úvodní výstižné syntetizující pojednání o ústavním právu srovnávacím. U modelových ústavních systémů jsou fundovaně charakterizovány zásadní pilíře, které vytvářejí jejich konstrukci.

Ve stati Judicial Review bylo vhodné uvést, že soudy v USA mohou prohlásit zákon za neústavní pouze tehdy, pokud procesní strana při projednávání konkrétní věci soudem namítne, že zákon, který má být vůči ní soudem aplikován, je neústavní, tj. soud nemůže na základě vlastní iniciativy zkoumat ústavnost zákona. Tím je soudní kontrola ústavnosti v USA výrazně omezena.

Ve stati věnované Ústavní radě ve Francii (s. 216 an.) bylo vhodné přihlédnout k nedávným ústavním a zákonným změnám. Podle mnohých ústavněsoudních komparatistů se Ústavní rada v důsledku hmotněprávních a procesních změn, které uvedené změny přinesly, stala zcela srovnatelnou s typickými ústavními soudy. Novelizovaným článkem 61-1 Ústavy spolu s Organickým zákonem, který nabyl účinnosti v roce 2010, byla ve Francii zřízena specifická následná konkrétní kontrola ústavnosti zákona a došlo k výrazné judicializaci řízení před Ústavní radou. Příslušný soudce je podle této úpravy oprávněn na základě iniciativy procesní strany, která zákon, jenž má být vůči ní uplatněn, považuje za neústavní v tom, že porušuje její základní práva, postoupit Státní radě nebo Kasačnímu soudu k přezkoumání iniciované neústavnosti zákona. Pokud se Státní rada nebo Kasační soud s návrhem ztotožní, jsou oprávněny předložit návrh na řízení o neústavnosti zákona Ústavní radě k rozhodnutí.

Druhá kapitola páté části se zabývá obnovou parlamentarismu po druhé světové válce. Těžiště zde nesporně spočívá v analýze ústavního systému Spolkové republiky Německo. Pozornost je věnována také parlamentnímu císařství v Japonsku, skandinávským parlamentním systémům, parlamentním monarchiím severozápadní Evropy a španělské konstituční monarchii.

Třetí kapitola páté části je zaměřena na obnovu ústavní demokracie v postsocialistických zemích, především na ústavní systém Polska, Slovenska a Ruska.

Výběr z teritoriální ústavněprávní komparatistiky tvoří obsah čtvrté kapitoly páté části. Zvláštní pozornost čtenáře si zaslouží rozbor charakteristických rysů ústavního práva latinskoamerických zemí, arabských zemí a zejména pak ústavního práva Izraele.

Závěrem je třeba zdůraznit, že recenzovaná práce je mimořádně obsáhlým fundovaným dílem renomovaného autora.

Můžete objednat ZDE.

doc. JUDr. Josef Blahož, DrSc., Ústav státu a práva AV ČR