K otázce elektronického podání stížnosti podle trestního řádu
publikováno: 01.04.2016
Elektronické podání splňuje požadavky stanovené v ust. § 59 odst. 1 věty druhé trestního řádu také v případě, že podání je učiněno osobou oprávněnou podle § 8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, do datové schránky příslušného soudu, a tento soud měl podle identifikátoru datové schránky možnost tuto skutečnost ověřit. V takovém případě se již podle § 18 odst. 2 tohoto zákona nevyžaduje elektronický podpis, jak tomu musí být v případě elektronického podání učiněného na základě zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů.
Nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3042/14
Z odůvodnění:
Na Ústavní soud se obrátil stěžovatel, který namítal porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ke kterému mělo dojít tím, že krajský soud podle § 148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zamítl jeho stížnost proti usnesení okresního soudu (kterým bylo rozhodnuto, že odsouzený vykoná zbytek z trestu odnětí svobody), neboť podání nebylo učiněno v souladu s požadavky ust. § 59 odst. 1 tr. řádu.
Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ke stížnosti nebyl připojen elektronický podpis ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 227/2000 Sb.“), přičemž existence elektronického podpisu je nezbytným zákonným předpokladem pro závěr, že podání učiněné v elektronické podobě bylo učiněno v souladu se zákonnými požadavky stanovenými v § 59 odst. 1 tr. řádu.
Podle stěžovatele krajský soud postupoval nezákonně, pokud jeho podání posuzoval jako obyčejný e-mail bez zaručeného elektronického podpisu, zatímco ve skutečnosti šlo o podání do datové schránky, které se řídí zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“). Stěžovatel poukázal na to, že předmětné podání bylo dodáno do datové schránky krajského soudu, a byly tak splněny všechny zákonné požadavky kladené na formu a včasnost podání stížnosti proti usnesení okresního soudu. Stěžovatel dovodil, že krajský soud mu svým rozhodnutím odňal právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, když stěžovateli bylo upřeno právo dvouinstančního soudního řízení.
Z vyžádaného spisu okresního soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel měl zřízenu datovou schránku. Při zjištění této formy doručení je z uvedeného identifikátoru elektronického podání, jež je součástí automaticky generovaného protokolu, nazvaného „Záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu“, patrné, jaká osoba, z jakého typu datové schránky včetně uvedení ID této schránky, kterého dne s uvedením přesného časového údaje, je činí, přičemž obsahuje rovněž sériové číslo certifikátu, jeho výstavce a dobu jeho platnosti, jakož i automaticky generované potvrzení o tom, že elektronický podpis je platný, neboť tato skutečnost se u doručování prostřednictvím datové schránky presumuje.
Za těchto okolností Ústavní soud dovodil, že byla-li stížnost stěžovatelem odeslána z jeho datové schránky a doručena do datové schránky soudu prvního stupně, přičemž podle obsahu identifikátoru není pochyb o tom, že stěžovatel byl osobou oprávněnou ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., u něhož bylo rovněž prokázáno, že je držitelem platného certifikátu, má toto jeho podání povahu podání podle § 59 odst. 1 tr. řádu, tzn. má stejné náležitosti, jako by je podal písemně a vlastnoručně podepsal, a proto již není potřebné vyžadovat elektronický podpis podle zákona č. 227/2000 Sb. Tento názor má oporu i v nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 281/04 (N 165/38 SbNU 319).
Dle ust. § 59 odst. 1 věty druhé tr. řádu lze podání učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Podle § 59 odst. 2 tr. řádu ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k podání.
Ústavní soud poukázal na ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., ve kterém je uvedeno, že fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky. V odst. 2 citovaného ustanovení je stanoveno, že úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. V ust. § 8 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. se uvádí, že k přístupu do datové schránky fyzické osoby je oprávněna fyzická osoba, pro niž byla datová schránka zřízena. Informační systém datových schránek je informačním systémem veřejné správy, který obsahuje informace o datových schránkách a jejich uživatelích, a to včetně data odeslání dokumentu nebo provedení úkonu z datové schránky, s uvedením hodiny, minuty a sekundy, dále údaje identifikující osobu, která odeslání dokumentu nebo úkon provedla, a jména, příjmení, data a místa narození, adresy místa trvalého pobytu nebo jiného pobytu na území České republiky anebo adresy bydliště mimo území České republiky fyzické osoby, pro niž byla datová schránka zřízena [§ 14 odst. 1, odst. 3 písm. d) a e) zákona č. 300/2008 Sb.]. Zákon nevyžaduje, aby součástí datové zprávy (§ 19 téhož zákona) byl elektronický podpis odesílatele. Z výše uvedených zákonných ustanovení jednoznačně plyne, že bylo-li doručeno podání prostřednictvím datové schránky, má stejnou kvalitu, jako by bylo podáno písemně a podepsáno, a není tedy třeba elektronického podpisu.
Z uvedeného Ústavní soud dovodil, že zákon č. 300/2008 Sb. upravuje jako novou formu doručování prostřednictvím datové schránky, přičemž jde o další samostatný způsob doručování, než který je upraven v zákoně č. 227/2000 Sb., který vymezil v § 2 písm. a), že elektronickým podpisem se rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.
I když je zřejmé, že ust. § 59 odst. 1 věta druhá tr. řádu výslovně jako podání neuvádí možnost učinit podání prostřednictvím datové schránky, lze takovou možnost, uvedl Ústavní soud, dovodit z ust. § 62 odst. 1 věty první tr řádu, v němž se pro doručování v úkonech trestního řízení stanoví, že nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Tato forma doručování plyne ze zákona č. 300/2008 Sb.
Ústavní soud v této souvislosti poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 517/2014, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že jestliže ust. § 59 tr. řádu za řádně učiněné podání považuje podání učiněné v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, je nutné uvedený požadavek zkoumat z hledisek vymezených v zákoně č. 300/2008 Sb., který v ust. § 2 odst. 1 stanoví, že datová schránka je elektronické úložiště, které je určeno k doručování orgány veřejné moci, provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci, dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob. Náležitosti datové schránky fyzické osoby jsou upraveny v ust. § 3 zákona č. 300/2008Sb. Tyto lze ověřit podle obsahu identifikátoru elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu, jenž umožňuje zkoumat, zda jsou dány všechny potřebné skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o osobu oprávněnou k takovému úkonu a zda byly splněny i další nezbytné náležitosti takového podání.
V uvedeném usnesení Nejvyšší soud dále vyslovil, že zákonná forma podání ve smyslu § 59 odst. 1 věty druhé tr. řádu je dodržena i v případě, je-li podání učiněno do datové schránky příslušného soudu osobou oprávněnou podle § 8 zákona č. 300/2008 Sb., a soud měl podle identifikátoru elektronického podání možnost tyto skutečnosti ověřit. Při takové formě podání se již podle § 18 odst. 2 tohoto zákona nevyžaduje elektronický podpis, jak tomu musí být v případě jiného elektronického podání na základě zákona č. 227/2000 Sb.
Nejvyšší soud dále v uvedeném usnesení dovodil, že pokud podání učiní osoba, pro niž byla datová schránka zřízena, nastává přímo ze zákona fikce písemného a podepsaného úkonu. Při splnění stanovených podmínek proto není nutné, aby podání bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem, který je třeba vyžadovat jen tehdy, je-li podání provedeno za podmínek vymezených v zákoně č. 227/2000 Sb., neboť tím, z jaké datové schránky je úkon vůči soudu učiněn, je zajištěna jednoznačně identifikace osoby, která úkon učinila.
Ústavní soud dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 4 Tdo 47/2014, ve věci podání odvolání prostřednictvím datové schránky, ale bez zaručeného elektronického podpisu, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že pokud příslušnému soudu bylo doručeno odvolání obviněného prostřednictvím datové schránky podle zákona č. 300/2008 Sb., má toto podání stejnou kvalitu, jako by ho podal obhájce obviněného písemně s připojeným podpisem. Takové podání proto není třeba opatřit ani zaručeným elektronickým podpisem podle zákona č. 227/2000 Sb., a odvolací soud tak není oprávněn odvolání zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. řádu z důvodu, že nebylo podáno oprávněnou osobou.
Pro úplnost Ústavní soud poukázal i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011, ve kterém Nejvyšší správní soud vyslovil, že úkon učiněný prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou či osobou pověřenou, která doložila své pověření, má podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, proto nemusí být podepsaný elektronickým podpisem ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., ani jej není třeba potvrzovat písemným podáním shodného obsahu či předložením jeho originálu dle § 37 odst. 2 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavřel, že krajský soud byl při posuzování, zda byly splněny formální podmínky stížnosti, povinen vycházet z výše uvedených zásad a ve věci zjištěných konkrétních okolností a pouze na jejich podkladě měl zkoumat, zda byla stížnost stěžovatelem podána řádně. Jestliže tak krajský soud neučinil, porušil základní právo stěžovatele na spravedlivý proces, resp. na přístup k soudu, jež je mu zaručeno ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí krajského soudu se tak dostalo do extrémního rozporu s principy spravedlnosti a do rozporu s požadavkem ústavně konformní interpretace výše uvedených ustanovení,a nelze je označit jinak než jako přepjatý formalismus. S ohledem na uvedené Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Rozhodnutí zaslala JUDr. RENATA RÁZKOVÁ, Ph.D., asistentka soudce Ústavního soudu.