K článku PhDr. Jiřího Závory „Adresné závěry znaleckých posudků určujících pravost podpisu“
autor: JUDr. Jiří Straka publikováno: 01.03.2013
Jak je to skutečně s „adresnými“ závěry písmoznaleckých posudků
V Bulletinu advokacie č. 11/2012 byl publikován příspěvek s názvem „Adresné závěry znaleckých posudků určujících pravost podpisu“ autora PhDr. Jiřího Závory, Ph.D. et Ph.D.
Dr. Závora se v tomto příspěvku snaží prezentovat nově pojatý přístup k pořizování a hodnocení srovnávacích materiálů. Na tom by nemuselo být nic špatného, kdyby to nebyl přístup mylný a dokonce advokáty nabádající k jeho akceptování. Protože jsem dne 22. 11. 2012 u jednání Krajského soudu v Ostravě osobně zažil, jak takový postup odmítla paní soudkyně, a jak z toho byl nemile překvapený advokát, který na uvedeném článku postavil část svých námitek proti mému znaleckému posudku, chtěl bych se pokusit nabídnout advokátům vysvětlení daleko přirozenější, nikoliv tak kriticky vědecké, zato ale fungující.
Dr. Závora ve svém článku uvádí, že pokud znalec neprovádí s osobou, na jejíž jméno sporný podpis zní, sám zkoušky podpisů, nemůže pak stanovit „adresný“ závěr, protože všechny jiné srovnávací materiály jsou vhodné pouze pro závěr „neadresný“. Takový postup ale vyvolává více pochybností a otázek než nabízených řešení. Dr. Závora uvádí mj., že nejsou věrohodné zkoušky, které zajistil orgán o posudek žádající.
Sám znám praxi, že zkoušky podpisů zajišťují soudci nebo vyšetřovatelé, kteří vědí, jak při tom postupovat, a kteří znalce v konkrétním případu ustanovili nebo přibrali. Soudci, na jejichž nezávislosti a objektivnosti je celé řízení postaveno, a kteří rozhodně nepožívají důvěry menší než znalci, nemluvě o všech kritériích, která pro své jmenování musí splňovat. Chce snad dr. Závora tvrdit, že se na autentičnost takových materiálů nelze spoléhat, tedy že se nelze spolehnout na čestnost soudce, který materiály zajišťoval, nebo byl jejich zajišťování přítomen? A pokud by nějaká osoba disponovala takovými doklady, že by se jí před soudem podařilo svou skutečnou identitu zakrýt, jak by ji mohl poznat znalec? To je tedy ke zkouškám.
A pokud jde o ukázky, tedy materiály vyhotovené bez souvislosti se šetřeným případem, pak je k nim samozřejmě třeba vždy přistupovat kriticky. Advokát se jistě může pokusit některé z nich zpochybnit a zpochybnit tak i celý znalecký posudek. Ale ze své praxe vím, že to není jednoduché. Soudce se nespokojí s pouhým konstatováním, ale vyžaduje i logická vysvětlení příčin, předložení důkazů. Rozhodně je absolutní utopií, že by mohl advokát předstoupit před soudce a šmahem zpochybnit všechny zajištěné ukázky, tedy např. i na žádostech o vydání občanského průkazu, cestovního pasu, řidičského průkazu, na soudních protokolech z jiných kauz apod.
Jsem pevně přesvědčen, že advokáti lépe než já vědí, k jakému procesnímu chaosu by aplikace názorů dr. Závory mohly v dokazování vést. A advokáti nestojí jen na straně těch, co pravidla porušují, ale také těch, co se domáhají ochrany. Kromě toho má tato myšlenka mnoho dalších souvislostí. Její aplikací by mohly být zrušeny všechny sbírky stop (daktyloskopické, balistické apod.), bez kterých se v globálním světě nemůže policie obejít. Pokud by totiž příslušné stopy do sbírky nezajistil expert u prověřované osoby či věci sám, nemohl by na základě sbírky stanovit „adresný“ závěr identifikující nebo vylučující identifikovanou osobu nebo věc. Na významu by ztrácely například vlastnoručně podepsané závěti.
Čtenář si jistě položí otázku, jak je možné, aby jeden ze znalců takové návody podával. Je to možné proto, že dr. Závora mezi písmoznalce nepatří, jak ostatně sám ve svém článku konstatuje. V jeho historiografii není nic, co by prokázalo vzdělávání se v identifikačním zkoumání rukopisu. Byl tak jmenován znalcem z oboru kriminalistika – expertiza ručního písma. Písmoznalectví a tento obor mají společné metody a cíle. Obor kriminalistika – expertiza ručního písma byl do znalectví nesystémově včleněn v sedmdesátých letech minulého století. Důležité ale je, že při jmenování znalcem v tomto oboru nemusí žadatel prokázat své znalosti před poradním sborem ministra, jako je tomu v oboru písmoznalectví. Všichni znalci a pracovníci znaleckých ústavů z oboru kriminalistika působící v oblasti identifikačního zkoumání ručního písma kromě dr. Závory ale mohou prokázat buď expertizní praxi na pracovištích policie, nebo pedagogickou praxi v oboru kriminalistika, mnohdy kombinaci obojího. Pouze dr. Závora je znalcem z oboru kriminalistika bez toho, že by jako kriminalistický expert někdy pracoval, bez toho, že by někdy kriminalistiku vyučoval či v ní byl vědecky činný a dokonce bez toho, že by ji někdy řádně studoval jako žák.
I když je fakt, že písmoznalectví i další forenzní disciplíny jako daktyloskopie nebo balistika (v kritické literatuře souhrnně angl. pattern identification disciplines) vynakládají úsilí zvýšit svou vědeckost, příspěvek Dr. Závory nejde tím správným směrem. Nejen, že nepřináší nic pokrokového, ale prověřené a spolehlivé postupy zatemňuje.
Po přečtení jeho článku a uvědomění si, jaký chaos může do poznání advokátů vnést, jsem považoval za nutné nabídnout i pohled z druhé strany.
Autor je soudní znalec v oboru písmoznalectví a v letech 2010-2011 člen Poradního sboru ministra spravedlnosti pro obor písmoznalectví.