Jiří Jelínek a kolektiv: Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou
autor: doc. JUDr. Mgr. Jana Navrátilová, Ph.D. publikováno: 07.10.2013
Leges, Praha 2013, 263 stran, 500 Kč.
Recenzovaná publikace vznikla v reakci na nejnovější legislativní vývoj v oblasti ochrany práv obětí trestných činů – vydání zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů. Oblasti ochrany obětí trestné činnosti, kterým byla způsobena újma na zdraví, majetku nebo jiných zákonem chráněných statcích, nebyla v českém právu donedávna věnována příliš velká pozornost; právní úprava byla nekoncepční, roztříštěná a mezerovitá, a v konečném důsledku tak nezajišťovala dostatečně vysoký standard ochrany, jaký by měla moderní společnost být schopna obětem poskytnout. Nový zákon o obětech trestných činů tak lze považovat za určitý průlom v této oblasti, neboť se jím zavádí komplexní a systematická úprava, která zastřešuje a navzájem propojuje jednotlivé dílčí „ochranné“ instituty zakotvené ve speciálních právních předpisech.
Komentovaná publikace autorského kolektivu pod vedeném prof. Jelínka se objevuje v pravý čas, neboť převážná část zákona nabyla účinnosti 1. srpna 2013, takže adresáti nového zákona (resp. i osoby, které jej budou při své činnosti aplikovat) získávají jedinečnou příležitost podrobně se díky recenzované publikaci s novou právní úpravou seznámit a zároveň být připraveni i na potenciální problémy, které při její interpretaci dle očekávání mohou vzniknout.
Aktuální a důkladnou informaci o novém zákonu o obětech trestných činů přivítají jistě i advokáti, kteří hodlají poskytovat právní pomoc podle zákona o obětech trestných činů. Právní pomoc podle tohoto zákona totiž mohou poskytovat pouze advokáti, kteří jsou zapsáni ve zvláštním registru vedeném Ministerstvem spravedlnosti.
Z formálního hlediska se recenzovaná publikace drží tradičního uspořádání typického pro komentovaná znění zákonů. Po stručném úvodu, v němž jsou přehledným způsobem představena základní východiska nové právní úpravy, následují doslovná znění jednotlivých paragrafů s příslušným odborným komentářem, popř. též odkazy na relevantní judikaturu.
Komentáře k jednotlivým ustanovením jsou psány stručným a výstižným jazykem a jsou formulovány tak, aby si čtenář v maximální možné míře vystačil pouze s recenzovanou publikací a nemusel listovat i v souvisejících právních předpisech, nebo dokonce v jejich komentovaných zněních; jako příklad lze uvést komentář k § 9 písm. c) („[s]ubjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytne oběti informace o právech oběti jako poškozeného podle trestního řádu“) na str. 66 a násl., který obsahuje přehledný a velmi podrobný výčet jednotlivých procesních práv náležejících poškozenému podle trestního řádu, nebo komentář k § 11 odst. 1 písm. a) („[n]a žádost oběti jí poskytne příslušný orgán činný v trestním řízení pravomocné rozhodnutí, kterým se trestní řízení končí, popřípadě informaci, že trestní řízení nebylo zahájeno“), kde autorský kolektiv čtenáři rovnou nabízí i demonstrativní výčet takovýchto rozhodnutí, „kterými se trestní řízení končí“.
Ačkoliv název publikace láká i na judikaturu, není zde rozhodovací praxe soudů zastoupena v takové míře, jak to bývá běžné u komentářů jiných právních předpisů. Tato skutečnost ale logicky vyplývá z toho, že zákon o obětech trestných činů je zcela novým předpisem, a tak přímo k tomuto zákonu nemůže žádná judikatura ani pojmově existovat; judikatura, na kterou je v publikaci odkazováno, se tak vztahuje k otázkám judikovaným podle jiných trestněprávních předpisů, které však úzce souvisí s aplikací jednotlivých ustanovení zákona o obětech trestného činu (mimořádná pozornost je např. věnována v rámci komentáře k § 24 na str. 119 až 126 judikatornímu vymezení jednotlivých pojmů v tomto ustanovení obsažených, jako je „ublížení na zdraví“, „těžká újma na zdraví“, „zmrzačení“ atd.).
Za přínosné (byť pro normotvůrce ne zcela lichotivé) lze jednoznačně považovat i vytipování potenciálních problematických míst či mezer nové právní úpravy; autoři tak například poukazují na očekávatelné interpretační obtíže pojmu „čin jinak trestný“ uvedeného bez bližšího vysvětlení v ustanovení § 2 odst. 1 nebo na ne zcela dokonalou formulaci § 2 odst. 2 in fine, kde bude sémantický výklad patrně muset ustoupit výkladu systematickému a teleologickému (za „oběť“ tak bude dle názoru autorů muset být považována nejen osoba, na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil, ale i osoba, na jejíž úkor se pachatel obohatit měl, ale nestalo se tak např. pro nedokonání tohoto činu).
V samém závěru recenzované publikace je obsaženo též stručné shrnutí legislativních změn ostatních právních předpisů, které jsou zákonem o obětech trestných činů novelizovány.
Záměrem autorů bylo dle jejich vlastních slov stvořit praktickou pomůcku pro široké spektrum adresátů, jmenovitě pro neziskové organizace poskytující pomoc obětem trestné činnosti, soudce, přísedící, státní zástupce, policisty, kriminalisty, advokáty či ostatní pracovníky právní praxe, popř. i pro další zájemce o otázky postavení obětí trestných činů v České republice. Myslím si, že tohoto cíle bylo jednoznačně dosaženo a že všichni jmenovaní si v této publikaci mohou najít „to své“ a smysluplně ji využít při své činnosti.
Publikaci jako celek hodnotím velmi pozitivně. Její přínos spatřuji zejména v tom, že byla vydána s dostatečným předstihem, aby si zainteresované osoby mohly novou právní úpravu osvojit ještě předtím, než se jí budou muset řídit; z praktického hlediska oceňuji rovněž to, že se autorský kolektiv prof. Jelínka pokusil vytvořit zcela autonomní dílo, které je plně využitelné samo o sobě bez nutnosti souběžného studia souvisejících právních předpisů nebo jejich komentářů.
Závěrem nezbývá než vyslovit přání, aby se autorský kolektiv daným tématem zabýval i nadále a své případné další poznatky (např. novou judikaturu nebo zkušenosti z praxe) následně vtělil do aktualizovaného vydání.
doc. JUDr. Mgr. Jana Navrátilová, Ph.D., advokátka, pedagožka na katedře trestního práva PF UK
Můžete objednat z d e