oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Jak ohrozí § 1740 odst. 3 občanského zákoníku klasické pojetí obchodních objednávek?

autor: JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D.
publikováno: 19.01.2015

Systém uzavírání smluv v novém občanském zákoníku sice doznal jistých změn, nové instituty ale nedostávají často „šanci“, protože jsou vylučovány autonomním jednáním či výhradou stran. Proto se například setkáváme s častým vylučováním účinků § 1740 odst. 3 občanského zákoníku, tedy uzavření smlouvy v případě, že je přijetí nabídky oblátem učiněno s nepodstatnou odchylkou. Má ale vůbec smysl doložky vylučující použití tohoto ustanovení vůbec do obchodních nabídek uvádět? Cílem tohoto stručného pojednání je zjistit vliv zkoumaného institutu na běžný obchodní styk.

Pro přehlednost a srozumitelnost uveďme znění předmětného ustanovení:

§ 1740 [Souhlas s nabídkou][1] 

(1) Osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

(2) Projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku. Přijetím nabídky je však odpověď, která vymezuje obsah navržené smlouvy jinými slovy.

(3) Odpověď s dodatkem nebo odchylkou, která podstatně nemění podmínky nabídky, je přijetím nabídky, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu takové přijetí neodmítne. Navrhovatel může přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou předem vyloučit již v nabídce nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost.

Zákon stanoví, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.[2] Toto pojetí není ničím výjimečné a setkáme se s ním jak v zahraničí,[3]tak i v předchozí právní úpravě. V oblasti obligací platí, že slib není právně závazný do doby, než se setká s přijetím.[4] Zásada „daný slib zavazuje“ je právním principem, nikoli pravidlem, které by bylo samo o sobě způsobilé přivodit vznik obligace.[5] Výjimkou jsou samozřejmě závazky z jednostranných právních jednání. Novinkou v právním řádu je ale možnost akceptace oferty v případě, že odpověď obsahuje dodatek, nebo odchylku, která podstatně nemění podmínky nabídky. Zákon v takovém případě konstituuje souhlas oferenta, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu takové přijetí neodmítne.

Právní praxe na § 1740 odst. 3 o. z. již zareagovala a často do obchodních podmínek a obchodních nabídek zakotvuje doložku vylučující použití tohoto ustanovení, což zákon umožňuje.[6] Navrhovatel totiž může předem vyloučit možnost přijetí s nepodstatnými dodatky či odchylkami. Takové omezení musí vyplývat z nabídky při zohlednění možností výkladu podle § 555 o. z., tedy uvedením přímo v nabídce či jiným nepochybným způsobem, např. v rámci jednání předcházejícího nabídce. V tomto případě přijetí s nepodstatnými odchylkami nebo dodatky nevede ke vzniku smlouvy a je novou nabídkou.[7]

Okamžik uzavření smlouvy se dle ustanovení § 1744 o. z. váže na účinnost přijetí nabídky. V praxi ovšem není vždy zcela zřejmé, kdy k samotné akceptaci dochází. Obecně v okamžiku, když jedna ze stran jednoduchým a nepodmíněným souhlasem nabídku přijme. K přijetí oferty tedy musí postačit pouhá odpověď „ano“. Do konce roku 2013 musely strany v kontraktačním procesu přijmout nabídku zcela bez výhrad. To znamená, že jakmile jedna ze stran na učiněnou nabídku odpověděla s dodatkem, nedošlo k uzavření smlouvy, ale ke vzniku zcela nové nabídky. Smlouva tedy vůbec nevnikla (tzv. mirror image rule).[8]

Tato konstrukce se zdála, dle autorů občanského zákoníku, být v praxi nežádaná, zejména z důvodu možnosti napadat neplatnost smlouvy, která byla uzavřena se zcela nepodstatným dodatkem. Tvůrci nového občanského zákoníku se nechali inspirovat v zahraničních úpravách[9] a zakotvili v § 1740 odst. 3 možnost přijetí nabídky s odchylkou, která podstatně nemění podmínky nabídky. Smlouva je tak uzavřena v okamžiku přijetí nabídky s dodatkem, pokud ji navrhovatel bez zbytečného odkladu neodmítne.

Zde dochází k odklonu od dřívějšího, nepřesného pojetí: kdo mlčí, nesouhlasí. Naopak se vyžaduje aktivní jednání strany, která nechce být touto pozměněnou nabídkou vázána. V případě pasivity navrhovatele tak dochází ke konkludentní akceptaci a není důvod existenci smlouvy jakkoliv popírat.[10] Zákon nicméně již blíže nespecifikuje neurčitý právní pojem podstatné změny nabídky. To ovšem novému předpisu nelze vyčítat. Neurčité právní pojmy jsou pro soukromé právo naprosto typické a i zde proto bude platit, že je nutné tento pojem vykládat vzhledem k individuálním okolnostem daného případu.

Inspiraci k výkladu tohoto ustanovení bychom mohli čerpat mimo jiné z Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jen „CISG“), konkrétně jeho článku 19:

(1) Odpověď na nabídku, která se jeví přijetím, avšak obsahuje dodatky, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a je protinabídkou.

(2) Avšak odpověď na nabídku, která se jeví přijetím, ale obsahuje dodatky nebo odchylky, které podstatně nemění podmínky nabídky, je přijetím, ledaže navrhovatel bez zbytečného odkladu ústně vznese proti rozdílům námitky nebo za tímto účelem odešle oznámení. Jestliže tak neučiní, jsou součástí smlouvy podmínky uvedené v nabídce se změnami obsaženými v přijetí.

(3) Dodatky nebo odchylky, které se týkají zejména kupní ceny, placení, jakosti a množství zboží, místa a doby dodání, rozsahu odpovědnosti jedné strany vůči druhé straně nebo řešení sporů, se považují za podstatnou změnu podmínky nabídky.[11]

Znění čl. 19 odst. 2 CISG je obdobné § 1740 odst. 3 o. z. Odpověď na nabídku, která se jeví přijetím, ale obsahuje dodatky nebo odchylky, které podstatně nemění podmínky nabídky, je přijetím, ledaže navrhovatel bez zbytečného odkladu ústně vznese proti rozdílům námitky nebo za tímto účelem odešle oznámení. Jestliže tak neučiní, jsou součástí smlouvy podmínky uvedené v nabídce se změnami obsaženými v přijetí.

V tomto ohledu je pro naše poměry zajímavé sledovat historický vývoj čl. 19 CISG. Návrh článku z roku 1977, který vypracovala tehdejší pracovní skupina, byl velmi diskutován co do odstavce 2. Zastánci tradičního pojetí[12] požadovali, aby byly pro platnou ofertu relevantní pouze odchylky, které spočívaly v odlišných slovních vyjádřeních, gramatických změnách nebo zjevných chybách v psaní.[13] Na druhou stranu příznivci progresivního přístupu požadovali znění podobné dnešnímu čl. 19 odst. 2 CISG.[14] Finální znění článku 19 je ve skutečnosti kompromisem. Čl. 19 odst. 2 byl zachován s dodáním odstavce 3, který obsahuje materiální korektiv pojmu „podstatné změny nabídky“.

V čl. 19 odst. 3 CISG je uvedeno, že všechny dodatky či odchylky týkající se zejména kupní ceny, jakosti a množství zboží, místa a doby dodání, rozsahu odpovědnosti jedné strany vůči druhé straně nebo řešení sporů, se považují za podstatnou změnu podmínky nabídky. Znamená to tedy, že jakákoli diference akceptace co do ceny, kvality, nebo množství zboží by bez dalšího měla zakládat  kontraofertu.

Podle názoru rakouského Nejvyššího soudu (dále jen „OGH“), zda pojem představuje podstatnou či nepodstatnou změnu nabídky závisí především na postupech zavedených mezi stranami, obchodních zvyklostech, chování během předběžného jednání a další konkrétní okolnosti jednotlivého případu. Ve věci samé OGH rozhodl, že pro změny, které jsou příznivější pro navrhovatele, nebude třeba jejich potvrzení a smlouva je tak uzavřena.[15] Jako nepodstatná změna bylo posouzeno např. rozšíření cenové doložky i na případy poklesu cen a nejenom vzestupu, jak bylo navrženo.[16]

CISG jako inspirační zdroj ovšem nelze převzít bezvýhradně. I při použití čl. 19 odst. 3 CISG je nutné pamatovat na to, že i když jde v jejím smyslu o podstatnou změnu nabídky (tedy například i cena),[17] může dojít k uzavření smlouvy s ohledem na podstatu smluvního vztahu a předchozího předsmluvního vyjednávání. Tak tomu bylo například v rozhodnutí rakouského soudu, který sdělil, že změna doby dodání může za určitých okolností prolomit pravidlo „podstatné změny“.[18] Soud sdělil, že s ohledem na předkontraktační fázi jednání se i přes odlišnou vůli, spočívající v době dodání, stala smlouva účinnou s ohledem na pasivitu osoby, která se včas proti kontraofertě neohradila.

Důvodová zpráva našeho o. z. uvádí jako nepodstatnou změnu např. změnu způsobu platby či zabalení,[19] s čímž dle mého názoru nelze vždy souhlasit. Odst. 2 článku 19 CISG je, stejně jako náš odst. 3 § 1740 výjimka, kterou je třeba vykládat restriktivně. Ze shody slov „dodatek“ v § 1740 odst. 2 a odst. 3 totiž nelze vykládat, že se jedná o pojem, který lze vykládat stejně. „Dodatek“ v odst. 3 je pojmem výrazně užším a jako výjimka prolamuje princip absolutního konsenzu, jak jsme jej znali dříve. Je nutné velmi striktně a střízlivě vykládat jednotlivá ustanovení oferty a akceptace tak, aby byla naplněna shodná vůle obou smluvních stran. I způsob platby a balení tak bude z velké části případů způsobovat nepřijetí nabídky a tedy novou nabídku. Vždy je totiž nutné pečlivě zvážit konkrétní okolnosti daného smluvního vztahu (např. právě v návaznosti na předkontraktační fázi smluvního procesu).[20]

Obdobný princip lze nalézt i v evropské smluvní doktríně. I zde musí akceptace zásadně dostát pravidlu „mirror image rule“, tedy odpovídat ofertě, aby vznikla smlouva.[21] Restriktivní výjimku připouští čl. 2:208 PECL. Odst. 1 normuje, že jakýkoli dodatek k ofertě je odmítnutím nabídky a je novou nabídkou.[22] Tento článek PECL je tedy velmi podobný čl. 19 CISG[23]. Čl. 2:208 PECL odst. 2 ovšem podobně jako čl. 19 odst. 2 CISG uvádí, že řádnou akceptací je i vyjádření souhlasu jinými slovy (výrazy), která podstatně nemění okolnosti nabídky.[24] Oproti deklaratornímu korektivu čl. 19 odst. 3 CISG je korektiv čl. 2:208 PECL odlišný a podobný přístupu našeho § 1740. Čl. 2:208 odst. 3 písm. a) PECL totiž odpovídá § 1740 odst. 3 věta první, o. z. věta druhá.[25] Čl. 2:208 odst. 3 písm. b) a c) PECL odpovídá [26] § 1740 odst. 3 větě první o. z.

V tomto ohledu tedy PECL významným vodítkem není, až na to, že potvrzuje nutnost vykládat pojem „podstatná změna“ s ohledem na konkrétní případ optikou objektivního pozorovatele. Podstatnou změnou je totiž vždy taková změna, kterou by každá jiná rozumná osoba ve stejné pozici obláta pokládala za změnu oferty.[27]

V této souvislosti je nutné sdělit, že ačkoli občanský zákoník razí civilně-konformní pravidlo zachovávat platnost smluv, je nutné uváděné způsoby akceptace vykládat spíše restriktivně.

Smlouvou je totiž vůle obou stran zřídit mezi sebou závazek (§ 1724 odst. 1 o. z.) určitého obsahu (§ 1725 o. z.). I přes zásadu vigilantibus iura scripta sunt je tedy nutné, aby smlouva jako taková vždy odpovídala skutečné vůli obou stran. Nový občanský zákoník staví na principu právní jistoty, a proto není možné kontrahentům v případě užití § 1740 odst. 3 „vnutit“ smlouvu s obsahem odlišným od jejich vůle.

Ostatně je to až třetí odstavec předmětného ustanovení, který modifikuje klasický systém oferta = akceptace, a proto je nutné postupovat od obecného ke speciálnímu a případy užití § 1740 odst. 3 o. z. posuzovat individuálně s ohledem na vůli stran. A to především zohledněním jejich předsmluvního a následného jednání. Nesmí se totiž jednat ipso factu o změněnou ofertu. Smysl musí být stále stejný. Pojem „podstatná změna“ je výjimkou generálního pravidla § 1740 odst. 1 o. z. Odpověď na poněkud provokativní nadpis článku tedy zní prostě: „Pokud bude rozhodovací praxe soudů správná, § 1740 odst. 3 obchodní smlouvy prakticky nijak neohrozí“. 

Autor je advokátem v Hradci Králové  a působí na Právnické fakultě UP v Olomouci.

Článek vznikl za podpory projektu „Podpora vytváření excelentních výzkumných týmů a intersektoriální mobility na Univerzitě Palackého v Olomouci II“, registrační číslo CZ.1.07/2.3.00/30.0041, financovaného MŠMT/ESF.

 


[1] Zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z.

[2] Mlčení zpravidla nelze považovat za projev vůle, a to ani v pozitivním, ani negativním slova smyslu (souhlas či nesouhlas). Souhlasný projev vůle, jakým je např. akceptace nabídky, předpokládá pozitivní projev, z něhož je jednoznačně zřejmá vůle adresáta; mlčení samo o sobě tedy za pozitivní projev pokládat nelze. - Tichý, L.: Obecná část občanského práva, 1. vydání,  C. H. Beck, Praha 2014, str. 144.

[3] § 150 odst. 2 BGB

[4] Obdobně Treitel, G.: The Law of Contract, 11. vyd., Sweet & Maxwell, London 2003, str. 67.

[5] Melzer, F., Tégl, P.: Občanský zákoník – velký komentář, Svazek I. § 1-117, Leges, Praha 2013, str  85. 

[6]   Např.: Bude-li v rámci předsmluvního jednání nabídka společnosti na uzavření smlouvy přijata objednatelem s jakýmkoli dodatkem či odchylkou, a to včetně dodatku či odchylky, které podstatně nemění obsah nabídky na uzavření smlouvy, vylučuje společnost v souladu s ustanovením § 1740 odst. 3 občanského zákoníku přijetí takové nabídky s dodatkem nebo odchylkou a uzavření této smlouvy. Dostupné on-line  na http://www.wellness-hotel-step.cz/files/vop.pdf, cit. dne 21. 10. 2014. 

[7] Hulmák, M. in Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář, C. H. Beck, Praha 2014, str. 115. 

[8] Hulmák, M.: Uzavírání smluv v civilním právu, C. H. Beck, Praha 2008, str. 129, vyjádřené v čl. 18 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, ale i např. PECL 2:208. 

[9] Např. čl. 6:225(2) nizozemského občanského zákoníku (Nieuw Burgerlijk Wetboek, NBW). 

[10] Hulmák, M.: Uzavírání smluv podle nového občanského zákoníku, Právní rozhledy č. 1/2012, str. 25. 

[11] (1) A reply to an offer which purports to be an acceptance but contains additions, limitations or other modifications is a rejection of the offer and constitutes a counter-offer. (2) However, a reply to an offer which purports to be an acceptance but contains additional or different terms which do not materially alter the terms of the offer constitutes an acceptance, unless  the offeror, without undue delay, objects orally to the discrepancy or dispatches a notice to that effect. If he does not so object, the terms of the contract are the terms of the offer with the modifications contained in the acceptance. (3) Additional or different terms relating, among other things, to the price, payment, quality and quantity of the goods, place and time of delivery, extent of one party‘s liability to the other or  the settlement of disputes are considered to alter the terms of the offer materially.  Český překlad čerpán z http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/czechtext.html, cit. dne 21. 10. 2014. 

[12] Mimo jiné i Československo, které bylo v opozici oproti např. USA. K tomu srovnejte písemný zápis z 18. 3. 1980, X. jednání o CISG. Dostupné on-line na http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/firstcommittee/Meeting10.html, cit. dne 21. 10. 2014. 

[13] To ostatně odpovídá dnešnímu znění § 1740 odst. 2, věta druhá, což je kontinuální pojetí problematiky. 

[14] Bianca, M., Bonnell, M. J.: Commentary on the International Sales Law, Giuffr, Milano 1987, str. 175.

[15] Rozhodnutí OGH ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. 2 Ob 58/97m. V této souvislosti bude vhodné přihlédnout např. k předchozím dodávkám, či k vzájemně sjednaným rámcovým smlouvám, případně obecným obchodním podmínkám. 

[16] Cour de Cassation, 4. 1. 1995 – UNILEX D. 1995–1, citováno v Hulmák, M.: Uzavírání smluv … (op. cit. sub. 7), str. 125. 

[17] Shodně Morrisei, J., Graves M.: International Sales Law and Arbitration: Problems, Cases and Commentary, Aspen Publishers, Philadephia, str. 122. 

[18] Rozhodnutí OLG Naumburg ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 9U146/98. 

[19] Eliáš, K.: Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem, Sagit, Praha 2012, str. 712. 

[20] Per analogicam k § 1726: Považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitost, již měly ve smlouvě ujednat (např. kupní cenu), hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti.

[21]   K tomu článek 19 odst. 1) CISG a 2:208 odst. 1) PECL. 

[22] A reply by the offeree which states or implies additional or different terms which would materially alter the terms of the offer is a rejection and a new offer. 

[23] Shodně Antoniolli, L., Veneziano, A.: Principles of European Contract Law and Italian Law, Kluwer Law International, Hague 2005, str. 130. 

[24] A reply which gives a definite assent to an offer operates as an acceptance even if it states or implies additional or different terms, provided these do not materially alter the terms of the offer. The additional or different terms then become part of the contract.

[25] Navrhovatel může přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou předem vyloučit již v nabídce nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost – However, such a reply will be treated as a rejection of the offer if – (a) the offer expressly limits acceptance to the terms of the offer. 

[26] However, such a reply will be treated as a rejection of the offer  if – (b) the offeror objects to the additional or different terms without delay; or (c) the offeree makes its acceptance conditional upon the offeror‘s assent to the additional or different terms, and the assent does not reach the offeree within a reasonable time. 

[27] Lando, O., Beale, H.: Principles of European Contract Law: Parts I and II, Kluwer law International, Hague 2000, str. 150.