Insolvenční zákon. Komentář 4. vydání

autor: Jan Kozák, Jaroslav Brož, Alexandr Dadam, Antonín Stanislav, Zdeněk Strnad, Lukáš Zrůst, Michal Žižlavský
publikováno: 26.06.2018

§ 333

(Výkon funkce v orgánech dlužníka)

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, rozhodnutím o povolení reorganizace se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka a místo valné hromady nebo členské schůze dlužníka rozhoduje v její působnosti insolvenční správce.

(2) Valné hromadě nebo členské schůzi dlužníka i po rozhodnutí o povolení reorganizace zůstává zachováno právo jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka a dozorčí rady dlužníka; k účinnosti jejího rozhodnutí se však vyžaduje souhlas věřitelského výboru. Jde-li však o reorganizaci povolenou na základě návrhu na povolení reorganizace podaného věřitelem nebo nemá-li dlužník právo sestavit reorganizační plán, náleží právo jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka a dozorčí rady dlužníka věřitelskému výboru.

(3) Zanikne-li funkce statutárního orgánu dlužníka nebo dozorčí rady anebo funkce všech členů těchto orgánů a není-li postupem podle zvláštního právního předpisu jmenován nebo zvolen do 30 dnů poté nový statutární orgán nebo dozorčí rada nebo jejich členové, zvolí je věřitelský výbor.

K odst. 1

Rozhodnutí (usnesení) insolvenčního soudu o povolení reorganizace (§ 328) nabývá účinnosti dnem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1).

Týká-li se insolvenční řízení řešené reorganizací obchodní společnosti, lze o valné hromadě, resp. členské schůzi hovořit u:

a)  společnosti s ručením omezeným (§ 167 až 201 z. o. k.),

b)  akciové společnosti (§ 398 až 434 z. o. k.) a

c)  družstva (§ 635 až 704 z. o. k.), kde jde o členskou schůzi. 

V případě veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti jsou statutárním orgánem všichni společníci (§ 106 z. o. k.), resp. všichni komplementáři (§ 125 z. o. k.). U obou obchodních společností osobního charakteru jde o jediný statutární orgán (§ 44 odst. 1 z. o. k.). O tomto druhu statutárního orgánu se insolvenční zákon výslovně nezmiňuje, přestože řešení úpadku nebo hrozícího úpadku reorganizací není u veřejných obchodních společností a komanditních společností vyloučeno. Výklad prvého odstavce je třeba extenzivně rozšířit i na statutární orgány obchodní veřejné společnosti a komanditní společnosti, které jsou složeny jiným způsobem než valná hromada nebo členská schůze, tedy statutární orgány společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a družstva.

Oprávnění těchto vrcholných orgánů obchodních společností přechází na insolvenčního správce, přestože valná hromada i členská schůze jsou kolektivními orgány.

K navrácení do původního stavu dojde až s účinností reorganizačního plánu (§ 352 a § 353 odst. 2).

K odst. 2 a 3

Souhrnná novela insolvenčního zákona účinná od 1. 1. 2014 významně posílila vliv věřitelů na obsazení statutárních a dozorčích orgánů dlužníka v případě tzv. věřitelské reorganizace. Jde o situaci, kdy dávají reorganizaci dynamiku věřitelé, nikoli dlužník.

Až do 1. 1. 2014 mohla valná hromada nebo členská schůze dlužníka i po povolení reorganizace jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního a dozorčího orgánu dlužníka. Potřebovala k tomu jen souhlas věřitelského výboru. Vycházelo se z lepší informovanosti manažerů dlužníka o situaci uvnitř reorganizovaného závodu. Je pravda, že insolvenčnímu správci trvá určitou dobu, než se zorientuje v obchodních a majetkových poměrech dlužníka. Šlo také o snahu pozitivně motivovat manažery dlužníka, aby ochotněji zahájili insolvenční řízení s vědomím, že nepovede k automatické ztrátě jejich vlivu. Věřitelský výbor sice mohl zabránit volbě nových manažerů, nemohl ji však sám aktivně provést (viz § 333 odst. 2 ve znění účinném do 1. 1. 2014). Předpoklad, že poskytne-li se vedení dlužníkova podniku komfort v podobě setrvání ve funkcích, bude pak ochotnější ke spolupráci v insolvenčním řízení, se v praxi spíše nepotvrdil.

Počínaje 1. 1. 2014 již zákon výslovně umožňuje věřitelům vyměnit manažery dlužníka, a to tehdy, provádí-li se reorganizace na základě návrhu na povolení reorganizace podaného věřitelem. Tento koncept vychází z myšlenky, že je-li insolvenční řízení zahájeno a reorganizace povolena na návrh věřitele, je namístě pochybovat o kvalitách současného vedení dlužníka, které zřejmě zanedbalo své povinnosti při správě korporace. Dále zákon umožňuje věřitelům vyměnit management dlužníka tehdy, když dlužník ztratí přednostní právo sestavit reorganizační plán. Přednostní právo sestavit reorganizační plán nemá dlužník, který insolvenčnímu soudu oznámí, že reorganizační plán předložit nehodlá, a dlužník, jehož věřitelé se tak usnesou na schůzi věřitelů. V prvním případě dlužník neprojevuje dostatečnou motivaci a lze z jeho strany očekávat rezignaci na aktivní řešení úpadku. Ve druhém případě jde o projev nedůvěry věřitelů ve schopnosti či loajalitu manažerů dlužníka.

Valné hromadě, resp. členské schůzi obchodních společností, zůstalo zachováno omezené oprávnění ve vztahu k členům statutárních orgánů obchodní společnosti a dozorčích orgánů, tj. dozorčí radě u společnosti s ručením omezeným (§ 201 z. o. k.) a akciové společnosti (§ 446 z. o. k.) a kontrolní komisi u družstva (§ 715 z. o. k.). 

Statutárními orgány jsou:

a)  u společnosti s ručením omezeným jednatelé (§ 194 z. o. k.),

b)  u akciové společnosti představenstvo (§ 435 z. o. k.),

c)  u družstva představenstvo (§ 705 z. o. k.).

Účinnost rozhodnutí o změně statutárního orgánu u těchto druhů společností je podmíněna souhlasem věřitelského výboru. Pokud by v rozhodném okamžiku nebyl věřitelský výbor usnášeníschopný nebo by nebyl zvolen, pak by jeho roli suploval insolvenční soud (§ 66).

Ustanovení nelze aplikovat na statutární orgán veřejné obchodní společnosti, představovaný všemi společníky, a statutární orgán komanditní společnosti, představovaný všemi komplementáři (dále viz komentář k třetímu odstavci tohoto ustanovení).

Věřitelé mají prostřednictvím věřitelského výboru formou obligatorního odsouhlasení provedené volby vliv na volbu statutárního orgánu a dozorčí rady dlužníka tam, kde to není dlužník, jehož kroky jsou určující pro sanační způsob řešení jeho úpadku reorganizací.

U tohoto sanačního způsobu řešení úpadku nebo hrozícího úpadku je aktivní legitimace přiznána vedle dlužníka také věřitelům dlužníka (§ 317 a § 323). Dlužník se práva na sestavení reorganizačního plánu může sám vzdát (§ 339 odst. 2) nebo mu toto právo mohou odejmout věřitelé (§ 339 odst. 3). Ani jeden z postupů není vyloučen ani v případě, že návrh na povolení reorganizace podal sám dlužník.

V případě veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti tvoří statutární orgán společníci, resp. všichni komplementáři. Volit členy statutárního orgánu, kteří mají být současně společníky obchodní společnosti, by bylo v rozporu se smyslem a obsahem postavení těchto osob. U těchto druhů společností lze změnu v okruhu společníků zřejmě očekávat na základě opatření obsažených ve schváleném reorganizačním plánu (§ 341).

Judikatura:

■  Odvolací soud dále uvádí, že dlužník je omezen při nakládání se svým majetkem již po zahájení insolvenčního řízení, a to dle ustanovení § 111 IZ. Toto ustanovení dle názoru odvolacího soudu omezuje v nakládání s majetkem nejen management dlužníka, ale i společníka/akcionáře, a to dokonce přísněji než ustanovení § 333 IZ. Jakýkoliv úkon ať již ze strany managementu, tak ze strany společníka/akcionáře, který by byl v rozporu s ustanovením § 111 IZ, by tak byl neúčinným právním úkonem. Aby se předešlo takovým neúčinným právním úkonům, je v přezkoumávané věci s ohledem na shora zdůvodněné skutečnosti namístě doplnit toto omezení o nutnost souhlasu orgánu věřitelů s rozhodováním společníka(ů) i valné hromady dlužníka formou předběžného opatření. S ohledem na tento účel není podstatné, zda se soud prvního stupně při svém rozhodování opíral o ustanovení § 333 IZ či zda jen pojmy z tohoto ustanovení do výroku o předběžném opatření prakticky přejal. Pokud jde o námitku odvolatele, že předběžné opatření je zásahem do jeho akcionářských práv, k tomu odvolací soud uzavírá, že předběžným opatřením nedochází k zákazu ohledně výkonu těchto práv nýbrž jen k tomu, že k účinnosti korporátních rozhodnutí je třeba souhlasu prozatímního věřitelského výboru. Je to i logické, aby akcionář poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o úpadku jeho akciové společnosti, předstoupil před věřitele (v daném případě reprezentované prozatímním věřitelským výborem), s návrhem na potřebu korporátních změn a tyto, aby byly s prozatímním věřitelským výborem věcně projednány. Je to dáno i tím, že to budou věřitelé a nikoliv akcionáři (s ohledem na výši dluhu a hodnotu majetku), kteří budou z majetku dlužníka uspokojováni, a tudíž jsou to věřitelé, kteří mají nutně zájem na tom, aby jejich uspokojování bylo co nejvyšší a transakcemi ze strany akcionářů se nesnižovalo.

Na tomto závěru odvolacího soudu nic nezměnilo ani doplnění vyjádření dlužníka na č. l. B-127, neboť předběžné opatření omezuje účinky korporátního rozhodnutí v působnosti valné hromady OKD, ať již je akcionářem/společníkem kdokoli. (VS Olomouc 4 VSOL 856/2016-B-133 ve věci KSOS 25 INS 10525/2016)

Související ustanovení:

§ 66 – insolvenční soud jako věřitelský výbor, § 89 – účinnost usnesení soudu, § 317 – legitimace k návrhu na povolení reorganizace, § 323 – schválení návrhu na reorganizaci, § 328 – povolení reorganizace, § 339 – právo sestavit reorganizační plán, § 341 – opatření k reorganizaci, § 352 – okamžik účinnosti reorganizačního plánu, § 353 – účinnost reorganizačního plánu

Související předpisy:

§ 44, § 106 až 125, § 167 až 201, § 398 až 434, § 435, § 446, § 635 až 705, § 715 z. o. k.

Ukázka z knihy Insolvenční zákon. Komentář 4. vydání, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2018;
1 840 stran, váz., 978-80-7552-932-9, kterou lze zakoupit ve vydavatelství Wolters Kluwer.