Ignác Antonín Hrdina: Proč hrabě Špork seděl ve vězení pro dlužníky?

autor: JUDr. et Bc. Jaromír Tauchen
publikováno: 11.11.2013

KEY Publishing a The European Society for History of Law, Ostrava 2011, 341 stran, 370 Kč.

Před nedávnem vyšla kniha s názvem „Proč hrabě Špork seděl ve vězení pro dlužníky?“, která představuje jednu z ne­blahých kapitol historie české raně novo­věké advokacie. Její autor prof. JUDr. Ig­nác Antonín Hrdina, DrSc., O.Praem., katolický kněz, kanovník Královské ka­nonie premonstrátů na Strahově, profe­sor na katedře právních dějin PF ZČU v Plzni a na katedře pastorálních oborů a právních věd Teologické fakulty UK, na­vazuje na svou předcházející knihu „Ka­cířský proces s hrabětem F. A. Šporkem v právně-historickém a teologickém kon­textu“^[1](recenzována v Bulletinu advokacie č. 7-8/2012). V této knize zmapoval jednu dosud v odborné literatuře nepo­psanou kapitolu života hraběte Františ­ka Antonína Šporka (1662-1738), který náležel k jedněm z nejznámějších čes­kých šlechticů období baroka. Tuto kapi­tolu představovala obžaloba F. A. Šporka z kacířství, která byla důsledkem Šporkovy kritiky praxe v katolické církvi, ja­kož i jeho určité sympatie k protestanskému náboženství, což bylo v tehdejší době tvrdě trestáno. Hrdina tak rekon­struoval kacířský proces s představite­lem šlechty, který byl v českých zemích poměrně ojedinělý.

V  recenzované knize však již nejde o ka­cířství, nýbrž o palmární spor jednoho z nejbohatších šlechticů českého králov­ství F. A. Šporka a advokáta Václava Xa­vera Neumanna z Puchholzu. Neumann náležel mezi nejvýznamnější pražské a vů­bec české „přísežné advokáty“, zároveň byl však šestkrát rektorem Karlo-Ferdinandovy univerzity a patnáctkrát děkanem právnické fakulty. Stejně jako dnes byl výkon advokacie i tehdy slučitelný s univerzitní dráhou. Neumann byl od­borníkem na směnečné a procesní právo, čehož také ve svém sporu se Šporkem vy­užil. Hraběte F. A. Šporka by bylo dnes možno označit za „kverulanta“ či „věč­ného sudiče“ pro nespočet soudních spo­rů, které vedl. V mnoha z nich zastupoval Šporkovu protistranu právě advokát Neu­mann, avšak ve dvou soudních sporech stál Neumann proti Šporkovi jako proti­strana sám. Autor se v recenzované pub­likaci věnuje civilnímu sporu ze směnky, za kterou F. A. Špork musel nuceně po­bývat třináct týdnů v dlužnickém vězení.

V  první kapitole Antonín Ignác Hr­dina představuje stručně obě procesní strany směnečného sporu, tedy Šporka i Neumanna, přičemž si čtenář udělá ob­rázek o soudních sporech, které tehdy hrabě Špork vedl, jakož i o právnickém umění advokáta Neumanna.

Druhá kapitola s názvem „směnečné právo Šporkovy doby“ mírně vybočuje z líčeného příběhu, avšak pro pochope­ní podstaty předmětného sporu, spočí­vajícího právě v neproplacení směnky, je zcela nepostradatelná, neboť čtenáře se­znamuje se základy tehdy platného smě­nečného práva.

Začátek následující kapitoly je věnován krátkému exkurzu do fungování advoka­cie v 18. století. Její těžiště však spočívá v pojednání o jádru sporu, tedy o nepro­placené směnce na 5000 zlatých, kterou F. A. Špork vystavil Neumannovi za bu­doucí poskytnuté právní služby, aniž by si přitom uvědomil, jak riskantním instru­mentem směnka je. Špork však s činnos­tí svého advokáta spokojen nebyl, neboť ten měl jednat ve prospěch protistrany a porušit tak jedno ze základních pravi­del advokátní etiky. Za předražené práv­ní služby odmítl Špork směnku zaplatit, což mělo za následek protestaci směn­ky a následné podání směnečné žaloby proti Šporkovi.

Ve čtvrté a páté kapitole se čtenář se­známí s exkurzem do řízení před purkrab­ským soudem v pobělohorském období i s projednáním Šporkova případu. Au­tor zde podrobně popisuje procesní úko­ny účastníků řízení, jakož i vlastní rozsu­dek purkrabského soudu. Částka 5000 zlatých s příslušenstvím nebyla pro hra­běte Šporka žádná závratná suma, z prin­cipu a z pocitu nespravedlnosti ji však odmítl uhradit, což mělo za následek per­sonální exekuci, o které pojednává před­poslední kapitola. Špork byl eskortován do Prahy, kde byl třináct týdnů držen ve vyhlášené Daliborce, ve vězení pro dluž­níky. Hrabě se však s pravomocným roz­hodnutím purkrabského soudu nikdy ne­smířil, a pokusil se jej několikrát zvrátit, což popisuje poslední kapitola.

Recenzovaná publikace se zamýšlí nad tím, zda Šporkův proces s advokátem Ne­umannem probíhal podle práva a stan­dardním způsobem a zda byly Šporkovy námitky týkající se odepření spravedlnosti oprávněné. Tato kniha je významná pře­devším proto, že v ní není čtenář sezná­men pouze s popisem Šporkova příběhu, nýbrž se dozví i mnohé o výrazné recep­ci římského práva do českého zemské­ho práva v pobělohorském období. Do publikace autor zařadil i dosud nepub­likované dokumenty přeložené do češti­ny, jakož i obrazovou přílohu, která vel­mi vhodně Šporkův případ dokresluje.  

Knihu „Proč hrabě Špork seděl ve vě­zení pro dlužníky?“ je možno vřele do­poručit těm, kteří se zajímají o historii směnečného práva, recepci práva řím­ského, jakož i o historii advokacie v po­bělohorském období.

JUDr. et Bc. JAROMÍR TAUCHEN, Ph.D., LL.M. Eur. Integration (Dresden), katedra dějin státu a práva PF MU v Brně

Můžete objednat  Z D E .