oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Hew Dundas a David Bartos. Dundas & Bartos on the Arbitration (Scotland) Act 2010

autor: JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D.
publikováno: 09.02.2015

W. Green, 2. vyd., Edinburgh 2014, 550 stran.

Nakladatelství W. Green publikovalo v roce 2014 již druhé vydání úspěšného komentáře spoluautorů H. Dundase a D. Bartose, kteří působí profesně v oboru mezinárodní arbitráže. Ze zaměření obou autorů vyplývá, že kniha je určena především pro právní praxi, byť nepomíjí ani teoretické otázky týkající se skotské právní úpravy rozhodčího řízení.  

Kniha má tradiční komentářovou strukturu, která je charakteristická pro tento typ publikací vydávaných ve Spojeném království a je rozdělena na tři celky. První část zahrnuje přehled relevantní judikatury, výčet anglických a skotských zákonů a seznam zkratek. Jádro komentáře tvoří druhá část věnovaná skotskému zákonu o rozhodčím řízení z roku 2010 (dále jen „SZRŘ“) včetně skotských rozhodčích pravidel (dále jen „SRP“), která jsou součástí textu tohoto zákona. K jednotlivým komentovaným článkům zákona je připojen přehled odkazů na relevantní pojmy, citace souvisejících ustanovení Vzorového zákona Komise OSN pro právo mezinárodního obchodu ve znění revidovaném v roce 2006 (dále jen „Vzorový zákon UNCITRAL“), úvodní komentář a komentář k jednotlivým pasážím zákonného ustanovení. Citace ze soudní judikatury jsou zahrnuty přímo v textu komentáře k jednotlivým ustanovením a jejich text již není samostatně zařazován za vlastní text komentáře. V poslední (třetí) části se nacházejí dvě přílohy, které obsahují pojednání o zvláštnostech spotřebitelského rozhodčího řízení a vybraná ustanovení procesního řádu skotského Nejvyššího soudu pro civilní věci. 

Jak bylo uvedeno, hlavní část komentáře tvoří jeho druhá část, ve které se provádí nejdříve výklad SZRŘ, který má v současnosti pouze 37 článků, což je dáno tím, že čl. 7 odkazuje na aplikaci SRP o rozsahu 84 článků, která se použijí na všechna rozhodčí řízení se sídlem ve Skotsku. Poměru mezi rozsahem SZRŘ a SRP odpovídá i objem výkladu, který k nim byl proveden autory komentáře. Z uvedeného celkového počtu ustanovení SZRŘ má zásadní význam především prvních 22 článků. Tato ustanovení upravují základní principy (zásada spravedlivého procesu, nezávislosti a nestrannosti rozhodců, autonomie vůle stran a omezení možnosti státních soudů zasahovat do rozhodčího řízení na případy stanovené zákonem), terminologii (např. rozhodce, rozhodčí řízení, spor, sporná strana a tribunál) a procesní otázky rozhodčího řízení (např. zastavení soudního řízení z důvodu existence rozhodčí smlouvy, závazný a konečný charakter rozhodčího nálezu, výkon rozhodčího nálezu, anonymita rozhodčího řízení, rozhodčí řízení na základě právního předpisu, uznání a výkon rozhodčích nálezů na základě Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958, způsobilost soudce stát se rozhodcem, pověření osoby ke jmenování rozhodce). Z uvedeného je patrné, že skotské právo upravuje stejné procesní instituty a řeší často stejné otázky jako česká úprava, která se nachází v zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. 

Zajímavý je skotský přístup k separabilitě rozhodčí doložky. Autoři komentáře s odkazem na relevantní judikaturu na str. 38 uvádějí, že ještě v 19. stol. n. l. staré common law vycházelo z toho, že neplatnost smlouvy hlavní má zároveň za následek neplatnost rozhodčí smlouvy. Zároveň však poznamenávají, že rozhodčí smlouva mohla zůstat v platnosti i v případě odstoupení, nebo vypovězení smlouvy, jestliže byla vymezena dostatečně široce, aby ji bylo možné aplikovat i na spor ze smlouvy týkající se odstoupení od smlouvy a s tím i případně spojené odpovědnosti za škodu. Z tohoto důvodu se nachází v SZRŘ ustanovení čl. 5, které řeší otázku separability rozhodčí smlouvy. Toto ustanovení nejenže upravuje oddělenost rozhodčí smlouvy a její nezávislost na smlouvě hlavní, ale zároveň výslovně zmocňuje rozhodce k rozhodnutí o platnosti rozhodčí smlouvy. V právním řádu ČR upravoval zásadu separability dnes již zrušený zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v § 267 odst. 3. Tato úprava však nebyla převzata do zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který pouze v § 2005 mimo jiné stanoví, že odstoupení od smlouvy se nedotýká ujednání o způsobu řešení sporů, což je řešení převzaté ze speciálního § 351 odst. 1 zrušeného obchodního zákoníku. Vzhledem k tomu, že o. z. neřeší otázku separability rozhodčí doložky pro případ neplatnosti smlouvy, měla by být zásada oddělitelnosti rozhodčí doložky dovozována z  § 576 o. z., podle kterého „týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část …“. Komentář H. Dundase a D. Bartose tak je užitečnou pomůckou pro srovnávací právní vědu i pro právní praxi, protože SZRŘ byl vytvořen podle předlohy obsažené ve Vzorovém zákoně UNCITRAL. Na uvedeném příkladu čl. 5 lze demonstrovat, že komparací dospějeme k závěru, že i podle zahraniční právní úpravy musí být separabilita rozhodčí doložky s ohledem na potřebu právní jistoty sporných stran garantována. Zde si musíme uvědomit, že zásada právní jistoty platí i ve skotském právu, když rozhodčí smlouva podle čl. 4 SZRŘ nemusí mít sice písemnou formu, ale autoři komentáře na str. 35 konstatují, že ústní rozhodčí smlouvy jsou v praxi vzácné, protože vzniká problém s prokazováním jejich existence a obsahu. Nelze opomenout i to, že písemná rozhodčí smlouva tvoří jeden z předpokladů uznání a výkonu rozhodčího nálezu podle Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958. 

Inspirativní je i četba komentovaných ustanovení SRP. Skotská rozhodčí pravidla byla vytvořena nejen podle Vzorového zákona UNCITRAL, ale i po vzoru Rozhodčích pravidel Komise OSN pro právo mezinárodního obchodu, která byla revidována v roce 2010 (dále jen „Pravidla UNCITRAL“). Důvodem využití Pravidel UNCITRAL při tvorbě SRP byla skutečnost, že ve Skotsku je rozhodováno zpravidla v rozhodčím řízení ad hoc a nikoliv tedy před stálými rozhodčími institucemi. Proto SRP upravují poměrně podrobně jednotlivé procesní otázky rozhodčího řízení. Zvláštností SRP je, že jednotlivá ustanovení se dělí na kogentní a dispozitivní, což je v textu zákona, resp. v komentáři vždy vyznačeno. Toto rozdělení má poměrně velký význam, protože např. úprava vyloučení rozhodce pro podjatost, důvěrnosti řízení, nebo formy a obsahu rozhodčího nálezu je dispozitivní, a tudíž lze její aplikaci vyloučit, nebo modifikovat. Dispozitivní povahu má i čl. 40 SRP, který připouští spojení více rozhodčích řízení se souhlasem stran. Také zde se projevují teoretické znalosti a praktické zkušenosti autorů, kteří na str. 308 uvádějí, že ke konsolidaci řízení ve více sporech dochází zcela výjimečně, protože k němu strany zpravidla nedají souhlas, nebo chybí dostatečně významná souvislost mezi předměty projednávaných sporů. V zájmu korektnosti argumentace zároveň uvádějí mimořádně nezvyklý případ {Bunge SA v Adm Do Brasil Ltda [2009] EWHC 845 (Comm)} konsolidace devíti rozhodčích řízení, která se týkala téhož předmětu sporu, a která byla rozhodována celkem pěti rozhodci. Přínos komentáře spočívá i v tom, že autoři v případě dispozitivních ustanovení SRP navrhují možné varianty, jak si mohou strany odchylně sjednat vlastní procesní úpravu. Příkladem jsou ustanovení čl. 59 až 66 SRP, která regulují náklady rozhodčího řízení. Jak již bylo zmíněno, rozhodčí řízení ve Skotsku má většinou podobu řízení ad hoc. Tudíž si mohou sporné strany sjednat samy pravidla pro odměňování rozhodců a krytí jejich nákladů, nebo použít dispozitivní úpravu SRP. V tomto případě bude užitečné přečíst str. 403 až 427 komentáře, kde nalezneme praktické úvahy autorů nad určováním výše odměn a nákladů rozhodců včetně odkazů na judikaturu, která se týká důvodnosti a výše částek hrazených rozhodcům. 

Text komentáře je psán vysoce odborným jazykem, takže jej lze spíše doporučit k četbě zejména advokátům a rozhodcům, kteří působí v praxi mezinárodního obchodu. Nadto může být pomůckou i pro soudce v rámci řízení o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, jakož i pro studenty právnických fakult, kteří zpracovávají témata kvalifikačních prací z oboru mezinárodního práva procesního, vyžadující komparativní srovnání právní úpravy a judikatury české a zahraniční. 

Celkově musí být hodnocení posuzované publikace kladné již s ohledem na bohaté zkušenosti autorů, které jsou zúročeny v textu komentáře. To se projevuje nejen v řadě praktických rad a doporučení autorů, ale i v komplexním výkladu právní úpravy ve spojení se související judikaturou. Vytknout lze snad jen to, že některé otázky ponechávají autoři otevřené. To však můžeme logicky odůvodnit tím, že s ohledem na uplynutí relativně krátké doby od nabytí účinnosti SZRŘ se nemohla vyvinout v potřebném rozsahu judikatura, která by vyjasnila sporné otázky, které přinesla nová skotská právní úprava. Autoři tak byli nuceni odkazovat na starší ustálenou judikaturu (často anglickou), která provádí výklad jednotlivých institutů rozhodčího řízení. Kniha je jinak přehledně a logicky strukturována a po jejím prostudování čtenář získá komplexní pohled na skotské rozhodčí řízení a na asistenci státních soudů, které hrají roli především při rozhodování o návrzích na přezkum pravomoci rozhodců a o návrzích na zrušení rozhodčích nálezů. Čtenář může být až překvapen, kolik otázek řeší skotská úprava téměř stejně jako česká, ačkoliv některé otázky jsou upraveny dosti odlišně (např. vymezení okruhu arbitrabilních sporů). Je tedy přínosné knihu využít i k porovnání kladů a záporů české a skotské úpravy rozhodčího řízení.

 

Autor je odborným asistentem na katedře obchodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a rozhodce.

 

Koupit lze ZDE.