oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Flagrantní případ nemístně přepjatého formalismu při interpretaci a aplikaci jednoduchého práva

autor: JUDr. Miroslav Vala
publikováno: 20.10.2017

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2017 sp. zn. 23C 73/2015-37

Rozvedení manželé podali po právní moci rozvodového rozsudku příslušnému pracovišti katastrálního úřadu návrh na vklad vlastnického práva podle jejich Dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností a společného bydlení ze dne 12. 2. 2013 a požádali o vyznačení výlučného vlastnictví pro rozvedenou manželku k označené bytové jednotce. Katastrální úřad vklad nepovolil z důvodu nesprávně popsané bytové jednotky, její nedostatečné specifikace dle požadavku § 6 zákona č. 72/1994 Sb. Proto se následně obrátili na advokáta, který vypracoval dne 24. 8. 2015 dodatek k původní Dohodě o vypořádání majetkových vztahů, v níž bytovou jednotku, jež měla přejít do výlučného vlastnictví rozvedené manželky, specifikoval v souladu s požadavky zákona.

Katastrální úřad nový návrh na vklad zamítl s odůvodněním, že přílohou návrhu na vklad má být podle § 15 odst. 1 písm. a) zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), (dále jen „kat. zák.“), pouze jedna vkladová listina, přičemž k návrhu na vklad byly připojeny dvě listiny, resp. jedna vkladová listina a dodatek této listiny. Podle názoru katastrálního úřadu není vklad práva na základě takovýchto listin možné povolit. V odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí katastrální úřad uvedl, že 26. 8. 2015 mu byl doručen návrh na vklad vlastnického práva na základě Dohody o vypořádání SJM ze dne 12. 2. 2013, rozsudku soudu o rozvodu a Dodatku k Dohodě. Katastrální úřad v odůvodnění ocitoval ustanovení § 17 kat. zák. a ust. a § 18 kat. zák., přičemž zrekapituloval průběh řízení před katastrálním úřadem. K věci samé pak katastrální úřad uvedl, že k návrhu na vklad vlastnického práva byla předložena Dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení z 12. 2. 2013, přičemž jako další příloha byl přiložen Dodatek k Dohodě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení. Listinu z 12. 2. 2013 katastrální úřad označil jako vkladovou listinu, dodatek k této dohodě (bez uvedení data dodatku katastrálním úřadem) katastrální úřad označil jako dodatek listiny. Dle katastrálního úřadu přílohou návrhu na vklad má být dle § 15 odst. 1 písm. a) kat. zák. listina, na jejímž základě má být zapsáno právo do katastru. Dle katastrálního úřadu zákonodárce tímto ustanovením jasně stanovil, že přílohou návrhu na vklad může být pouze jedna vkladová listina. K návrhu na vklad v uvedeném případě byly ovšem dodány dvě vkladové listiny, resp. jedna vkladová listina a dodatek této listiny. Samotná vkladová listina nesplňovala podmínky pro povolení vkladu vlastnického práva, neboť bytová jednotka v ní uvedená nesplňovala „zákonné podmínky pro určení bytové jednotky“. Vzhledem k tomu, že dohoda byla uzavřena za účinnosti zákona č. 72/1994 Sb., nutno dle katastrálního úřadu jednotku označit náležitostmi dle zmíněného zákona, podle něhož byla jednotka rovněž vymezena. Dále v odůvodnění svého rozhodnutí katastrální úřad cituje právní úpravu provedenou zákonem č. 72/1994 Sb. a bezprostředně po zmíněné citaci uvádí, že „doložená dohoda nesplňovala výše uvedené podmínky“. Strany zároveň s vkladovou listinou doložily ještě k okamžiku podání návrhu na vklad dodatek listiny z 24. 8. 2015. K návrhu na vklad tedy byly doloženy dvě listiny. Dále katastrální úřad v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žádná z listin sama o sobě přitom nesplňuje podmínky, na základě kterých by mohl být návrh na vklad povolen. Ve vkladové listině je neurčitě popsána bytová jednotka, nesplňuje tak náležitosti pro povolení vkladu. Dodatek obsahuje pouze upřesnění uvedené bytové jednotky, „což v souvislosti s tím, že je třeba určitě popsat uvedenou bytovou jednotku, by bylo dostačující, pokud by ovšem dodatek spolu s dohodou tvořil jedinou listinu, o které by se rozhodovalo. Pokud by uvedené listiny byly neoddělitelně spojeny jako jedna listina, splňovala by tato listina náležitosti k povolení vkladu práva do katastru“. Dále katastrální úřad uvádí, že dle § 15 odst. 1 kat. zák. se předkládá k návrhu listina, na jejímž základě má být zapsáno právo do katastru nemovitostí (vkladová listina). Zákon předpokládá jednu listinu, „což je třeba vyložit s ohledem na singulár použitý v uvedeném ustanovení“. Katastrální úřad posoudil obě listiny jako samostatná právní jednání. Dále katastrální úřad poukazuje na dílo autora JUDr. Pavla Vrchy nazvané Katastrální (a související) judikatura, „kde se autor zabývá mimo jiné plnou mocí jako samostatnou listinou v návrhu na vklad.  Jde-li o smlouvu o převodu nemovitostí, musí být projevy účastníků na téže listině, z čehož vyplývá, že má-li věcná smlouva obsahovat na téže listině podpisy účastníků, notoricky musí při zástupčím titulu obsahovat podpis nejen zmocněnce, nýbrž k listině musí být připojena hmotněprávní plná moc, pokud tato nevyplývá přímo z textu věcné smlouvy. Takovému požadavku by však nevyhovovalo, pokud by plná moc tvořila pouze přílohu vkladového návrhu a nebyla by neoddělitelně připojena k věcné smlouvě, jelikož by nebyl dodržen požadavek, že projevy účastníků jsou na téže listině“. Dle katastrálního úřadu autor publikace shrnuje, že „každá hmotněprávní plná moc musí být připojena, resp. musí tvořit nedělitelnou součást věcné smlouvy, jelikož jen tímto způsobem může být dodržen kogentní požadavek, že projevy účastníků jsou na téže listině, což znamená, že je-li text smlouvy zachycen na více listech, musí být tyto listy pevně spojeny“. S poukazem na uvedené pak katastrální úřad návrh na vklad výše specifikovaným svým rozhodnutím zamítl.

S tímto stanoviskem navrhovatelé nesouhlasili a obrátili se prostřednictvím advokáta na soud s žalobou o nahrazení rozhodnutí správního orgánu. V žalobě namítali, že výklad použitý katastrálním úřadem podle nich nemůže obstát ve světle základních zásad soukromoprávních vztahů, jak jsou obsaženy v hlavě první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Dále bylo poukázáno na to, že z obecných ustanovení o. z. vyplývá, že zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. Výklad a použití právního předpisu dále nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. S ohledem na tyto základní výkladové zásady soukromého práva je nutno posuzovat i předmětný případ, kdy za účelem povolení návrhu na vklad byly předloženy dvě vkladové listiny. Ust. § 15 kat. zák. sice hovoří o vkladové listině v jednotném čísle, avšak v žádném případě podle žalobců to nevylučuje možnost povolení vkladu na základě předložení více listin. Konečně žalobci poukázali i na skutečnost, že sice byly předloženy dvě listiny, které však dohromady tvoří jedno právní jednání, když původní dohoda rozvedených účastníků řízení ze dne 12. 2. 2013 sice obsahovala dohodu o tom, že bytová jednotka přejde do výlučného vlastnictví rozvedené manželky, avšak tato bytová jednotka nebyla popsána v uvedené dohodě tak, aby splňovala náležitosti pro zápis do katastru nemovitostí. Tento nedostatek pak byl odstraněn písemným dodatkem ze dne 24. 8. 2015. S ohledem na uvedené se tedy žalobci domáhají, aby soud rozhodl, že návrh na vklad se povoluje. 

Dotčený katastrální úřad ve svém vyjádření k žalobě v podstatě setrval na svém právním názoru vyjádřeném již v žalobou napadeném rozhodnutí. Dále k žalobě uvedl, že dle § 561 odst. 2 o. z. , jedná-li více osob, vyjadřují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší, přičemž jednou listinou se nerozumí jen list papíru, ale také svazek listů (sešitých, popř. jinak dostatečně pevně spojených tak, aby nebylo snadné je od sebe oddělit), přičemž je lhostejné, podepíše-li jedna strana jiný list papíru než strana druhá. Uvedený požadavek je přitom kogentní a není možno se od něj odchýlit.  

Krajský soud projednal žalobu v mezích daných žalobou a po zhodnocení výše uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl k právnímu závěru, že žaloba je důvodná. 

Podle názoru soudu katastrální úřad v daném případě postupoval zcela korektně a přiléhavě, když v řízení jím vedeném v souladu s ust. § 17 kat. zák.  mj. zkoumal, zda obsah vkladové listiny odůvodňuje navrhovaný vklad, resp. zda splňuje náležitosti listiny pro návrh do katastru nemovitostí, a dále zkoumal, zda návrh v souladu s ust. § 18 odst. 1 kat. zák. neztratil před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky. Stejně tak soud považuje za korektní a přiléhavé, že se katastrální úřad zabýval tím, zda návrh v souladu s ust. § 3036 o. z. splňuje náležitosti ust. § 6 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), dále jen „z. o v. b.“ Soud se ovšem neztotožňuje se závěrem katastrálního úřadu, že návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí nelze vyhovět z důvodu, který jako důvod neuvedení vkladu uvedl katastrální úřad v odůvodnění svého rozhodnutí. Pro úplnost soud konstatuje, že je vázán podanou žalobou a nepřísluší mu tak přezkoumávat rozhodnutí katastrálního úřadu jako správního orgánu z hledisek jiných, než která jsou uvedena v odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu a která byla podanou žalobou napadena, resp. zpochybněna. Z hlediska obecných náležitostí právního jednání (právního úkonu) ve vztahu k Dohodě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů ze dne 12. 2. 2013, uvedených v § 34 a násl. Občanskému zákoníku 1964, soud hodnotí uzavřenou dohodu z 12. 2. 2013 jako jednoznačný a srozumitelný dvoustranný právní úkon, jímž si účastníci konkrétně, jednoznačně a srozumitelně vypořádali vzájemná majetková práva a povinnosti v souvislosti s řízením o rozvodu manželství. Dle § 6 odst. 2 z. o v. b. smlouva o převodu vlastnictví jednotky musí kromě obecných náležitostí obsahovat: a) označení budovy nebo domu údaji podle katastru nemovitostí, číslo jednotky včetně jejího pojmenování a umístění v budově, b) popis bytu nebo nebytového prostoru, jejich příslušenství, jejich podlahová plocha a popis vybavení bytu nebo nebytového prostoru, které jsou smlouvou převáděny, c) určení společných částí domu včetně určení, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, d) stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu včetně stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek (§ 8 odst. 2), e) označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví nebo předmětem jiných práv ve smyslu § 21, údaji podle katastru nemovitostí, f) práva a závazky týkající se domu, jeho společných částí a práva k pozemku, která přecházejí z dosavadního vlastníka budovy na vlastníka jednotky. Podle § 6 odst. 2 z. o v. b. se ke smlouvě přikládá půdorys všech podlaží, popřípadě jejich schémata určující polohu jednotek, s údaji o podlahových plochách jednotek, jakož i písemný souhlas k převodu bytu uvedený v § 22 odst. 4, 5 a 7. Avšak podle § 6 odst. 3 z. o v. b, nedošlo-li k podstatné změně v charakteru jednotky, musí být zvláštní náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. b), c), e), f) a v odstavci 2 splněny, pouze jde-li o první převod jednotky do vlastnictví. Lze tedy přisvědčit, že byť zmíněná dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení je platným právním úkonem, bytová jednotka, ohledně které měl být k návrhu účastníků dohody povolen vklad, není specifikována dostatečně podrobně údaji vyplývajícími ze zmíněného ust. § 6 z. o v. b. Naproti tomu v dodatku k uvedené dohodě z 12. 2. 2013, kdy dodatek je datován dnem 24. 8. 2015, je předmětná bytová jednotka zcela jednoznačně a konkrétně specifikována nejen co do srozumitelnosti a určitosti, ale i všemi údaji předepsanými zmíněnou právní úpravou pro převod vlastnictví k bytové jednotce nacházející se v bytovém domě (předepsanými pro případ, že se nejedná o první převod jednotky do vlastnictví). Tuto skutečnost ostatně nezpochybňuje ani katastrální úřad ve svém rozhodnutí.

Klíčové dle názoru soudu v daném případě je to, že podpisy účastníků jsou ověřeny jak na Dohodě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení z 12. 2. 2013 a jedná se o podpisy účastníků na téže listině, tak jsou úředně ověřeny rovněž na dodatku ke zmíněné dohodě z 24. 8. 2015 a rovněž jsou podpisy účastníků na téže listině. Projevy vůle účastníků učiněné v písemné formě ve zmíněné dohodě i jejím dodatku se tedy střetly a jejich shoda vyplývá ze skutečnosti, že projev vůle účastníků na obou zmíněných listinách byl úředně ověřen a podpisy účastníků se tak nacházejí vždy na téže listině. Vůle účastníků uvedená v dodatku k dohodě je zcela totožná s vůlí účastníků tak, jak tato byla ve vztahu k nemovitosti specifikována v původní dohodě z 12. 2. 2013, a obsahem zmíněného dodatku z 24. 8. 2015 je pouze upřesnění nemovitosti údaji dle § 6 z. o v. b., tedy údaji předepsanými pro možnost vkladu práv z právního úkonu směřujícího k převodu nemovitosti do katastru nemovitostí.

Z odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu plyne, že „pokud by uvedené listiny (míněno dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a dodatek k této dohodě) byly neoddělitelně spojeny jako jedna listina, splňovala by tato listina náležitosti k povolení vkladu do katastru nemovitostí)“. Z uvedeného názoru lze bez potíží dovodit, že skutečným důvodem, který katastrální úřad vedl k zamítnutí návrhu na povolení vkladu dle zmíněných listin, je to, že tyto listiny nebyly pevně spojeny k sobě.

Zmíněný názor katastrálního úřadu soud hodnotí jako flagrantní případ nemístně přepjatého formalismu v interpretaci a aplikaci jednoduchého (podústavního) práva, což ve svých důsledcích znamená, že takovýto způsob interpretace a aplikace práva nemůže v soudním přezkumu obstát.  Z obecného hlediska je proto na místě připomenout, že Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalistický postup, který používá sofistikované odůvodňování k prosazení zřejmé nespravedlnosti. Povinnost orgánů aplikujících právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, nýbrž zejména povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci norem a ústavních zásad. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze opomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém jsou vždy přítomny i principy uznávané demokratickými právními státy (viz např. nález Ústavního soudu PL.ÚS 21/96 ze 4. 2. 1997). Jazykový výklad právní normy představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu, k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako je výklad logický, výklad systematický, výklad e ratione legis atd. Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity (viz nález Ústavního soudu vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 30/1998 Sb.).  Dle názoru soudu je požadavek plynoucí z ust. § 46 odst. 2 věta druhá Občanského zákoníku 1964 z hlediska významu tohoto ustanovení interpretovat zejména tak, že účelem uvedené úpravy je to, aby se souhlasné projevy vůle účastníků, vyjádřené v písemné podobě, střetly na téže listině. Především dle názoru soudu tedy musí platit, že podpisy obou stran musí být uvedeny na jedné a téže listině, která vyjevuje souladnou vůli stran. Není tedy dle názoru soudu přípustné, aby projev vůle týkající se převodu nemovitostí byl písemně vyjádřen jednou stranou na listině a touto stranou rovněž podepsán, přičemž druhá strana úkonu by k tomuto právnímu ujednání přistoupila svým souhlasným prohlášením podepsaným na jiné listině. Zamezení takovýmto situacím dle názoru soudu je oním ratiem uvedeného a obdobných ustanovení. Uvedené ustanovení dle názoru soudu nikterak nevylučuje možnost, aby právní úkon týkající se nemovitosti byl učiněn na jedné listině podepsané oběma účastníky a aby toto právní jednání bylo doplněno či dokonce jednoznačně, konkrétně a srozumitelně pozměněno dalším právním jednáním (právním úkonem) zachyceným na jiné jedné listině podepsané oběma účastníky původního právního úkonu nebo jejich nástupci. Uvedené dle názoru soudu platí také pro případ aplikace ust. § 561 odst. 2 o. z. 2014, kdy dodatek ke zmíněné původní dohodě byl učiněn již za účinnosti zmíněného (nového) o. z. Opačný výklad (resp. výklad, k němuž se přichýlil katastrální úřad) nelze dle názoru soudu považovat za správný ani z hlediska ust. § 15 odst. 1 písm. a) Kat. zák., tedy dovozovat, že přílohou návrhu na vklad je vždy a jedině přípustně toliko jedna listina, na jejímž základě má být zapsáno právo do katastru. Užití jednotného čísla v ust. § 15 odst. 1 písm. a) kat. zák. (byl-li s užitím tohoto jednotného čísla vůbec spojen konkrétní úmysl zákonodárce) může mít výklad i takový, že podle právní úpravy provedené tímto novým katastrálním zákonem se již nebude vyžadovat, aby byla vkladová listina předkládána ve více stejnopisech, jako tomu bylo v době právní úpravy účinné před nabytím účinnosti aktuálního kat. zák.

Jak již naznačeno výše, názor katastrálního úřadu vyjevený v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, že pokud by uvedené listiny byly neoddělitelně spojeny jako jedna listina, splňovala by tato listina náležitosti k povolení vkladu práva do katastru, zatímco vzhledem k tomu, že uvedené listiny účastníci právního úkonu předložili nikoli pevně spojené, návrh na vklad nutno zamítnout, je ve světle všeho výše uvedeného zcela neudržitelný. Podstatné dle názoru soudu je to, že účastníci dohody o vypořádání SJM tuto uzavřeli způsobem jednoznačným, srozumitelným, konkrétním a určitým ve smyslu obecných náležitostí právního úkonu, pouze nemovitost, která byla předmětem jejich vypořádání, neoznačili dostatečně jednoznačným, konkrétním a určitým způsobem údaji dle katastru nemovitostí způsobem předvídaným výše uvedeným z. o v. b. Uvedený ryze formální nedostatek účastníci dohody odstranili uzavřením dodatku k uvedené dohodě, ve kterém předmětná nemovitost v podobě bytové jednotky byla řádně specifikována k tomu příslušnými a předepsanými údaji. V situaci, kdy podpisy účastníků jsou na téže listině, jak v případě původní dohody, tak v případě dodatku ke zmíněné dohodě, přičemž v obou případech byly podpisy účastníků úředně ověřeny a původní dohoda ani její dodatek nejsou nikterak v rozporu, nelze mít dle názoru soudu žádných důvodných pochybností o tom, jakou konkrétní vůli hodlali účastníci projevit, ani o tom, že ji projevili konsenzuálně na dvou nespojených listinách, kdy ovšem na každé z obou listin se nacházely podpisy obou účastníků ve vztahu k potvrzení obsahu právě podepisované listiny. V tomto smyslu je tedy požadavek na to, aby podpisy účastníků byly na téže listině, bez pochybností naplněn. Zvláště to platí v tomto konkrétním individuálním případě, kdy obsahem později sepsané a podepsané listiny byla toliko „technicistní“ specifikace údajů k nemovitosti, ohledně které si účastníci ujednali její další právní osud ve zmíněné původní dohodě. Přitom skutečně samotná původní dohoda nebyla způsobilá vkladu práv a povinností z nich vyplývajících ve vztahu k evidovaným nemovitostem do katastru nemovitostí, a to právě pro absenci všech potřebných údajů. Tato jistá formální nedokonalost zmíněné původní dohody však byla bez jakýchkoli pochybností odstraněna právě zmíněným dodatkem.  Literatura a v ní zmíněná judikatura, na kterou katastrální úřad poukazuje v odůvodnění svého rozhodnutí, není dle názoru soudu na daný případ aplikovatelná. Citované pasáže se totiž týkají toho, zda musí být k listině obsahující vlastní právní ujednání pevně připojena plná moc v případě, kdy jménem zastoupeného jedná jeho zástupce. Citovanému názoru, že jde-li o smlouvu o převodu nemovitostí, musí být projevy účastníků na téže listině, což znamená, že má-li věcná smlouva obsahovat na téže listině podpisy účastníků, notoricky musí při zástupčím titulu obsahovat podpis nejen zmocněnce, nýbrž k listině musí být připojena hmotněprávní plná moc, tak nelze bez dalšího oponovat. Uvedené však nelze vztahovat na nyní posuzovanou situaci a již vůbec nelze z uvedeného dovozovat, že pokud by zmíněné listiny byly neoddělitelně spojeny jako jedna listina, byl by vklad práva povolen, zatímco byly-li předloženy jako nespojená listina (dvě listiny), vklad práva povolit nelze. 

Pro úplnost soud podotýká, že pokud se žalobce domáhá zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí z důvodu, že jiný výklad právního předpisu, než jím předestíraný by byl v rozporu s dobrými mravy a vedl by ke krutosti a bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění, pak pojem dobrých mravů je zásadou uplatňující se v soukromém právu, přičemž otázka zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí spadá do oblasti veřejného práva, kde se soukromoprávní zásady neuplatňují.

S ohledem na vše výše uvedené soud výrokem č. I. tohoto rozhodnutí nahradil výše uvedené rozhodnutí správního orgánu (katastrálního úřadu) způsobem uvedeným ve výroku č. I. tohoto rozhodnutí a tím žalobě v plném rozsahu vyhověl.

Autor je advokátem v Bruntálu.