Exekuce z odstupného: Uplatnění nezabavitelného minima při exekuci srážkami ze mzdy z odstupného
autor: Richard W. Fetter publikováno: 21.03.2017
Příslušné právní předpisy, které se týkají exekučních srážek ze mzdy pro rok 2017,[1] nedávají jasnou odpověď na otázku, zda lze odstupné považovat za jednorázový příjem, z nějž se při exekuci srážkami ze mzdy provede jednorázová srážka, anebo zda odstupné rozpočítávat postupně na jednotlivé další měsíce (tedy postupně po násobcích průměrného výdělku). Problém autoritativně vyřešil Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 853/2016, ze dne 1. 12. 2016.
Odstupné poskytované při skončení pracovního poměru představuje jednorázový peněžitý příspěvek, který má zaměstnanci pomoci překlenout často složitou sociální situaci, v níž se ocitl proto, že bez své viny (z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele, nebo ze zdravotních důvodů) ztratil dosavadní práci. Tím, že se odstupné poskytuje – v závislosti na době trvání pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele – (nejméně) jako jednonásobek až trojnásobek průměrného výdělku, zákon sleduje, aby se zaměstnanci dostaly takové peněžní prostředky, jaké by jinak obdržel, kdyby pracovní poměr ještě po dobu alespoň jednoho až tří měsíců pokračoval. Odstupné má tímto způsobem kompenzovat pro zaměstnance nepříznivý důsledek organizačních změn a poskytnout mu ke zmírnění těchto důsledků odpovídající zabezpečení formou jednorázového peněžitého příspěvku. Odstupné poskytované při skončení pracovního poměru formou jednorázového peněžitého plnění přísluší zaměstnanci nejen v případě, že po skončení pracovního poměru nemá nové zaměstnání, ale i tehdy, když ihned po rozvázání pracovního poměru nastoupí do práce k jinému zaměstnavateli, popřípadě začne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost.
Nepodaří-li se však zaměstnanci, kterému bylo při skončení pracovního poměru poskytnuto odstupné, nalézt nové zaměstnání, a stane-li se proto uchazečem o zaměstnání evidovaným u příslušné krajské pobočky Úřadu práce, poskytne se mu podpora v nezaměstnanosti až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného. Protože po dobu určenou podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odstupné takovému zaměstnanci nahrazuje odměnu za práci a protože při provádění výkonu rozhodnutí srážkami z tohoto jeho příjmu musí být po celou uvedenou dobu zajištěna nezbytná výživa zaměstnance a osob, vůči nimž má vyživovací povinnost.
Proto Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 853/2016, ze dne 1. 12. 2016, určil takto: K odstupnému poskytovanému jednorázově při skončení pracovního poměru je při výkonu rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy třeba přistupovat jako k výplatě příjmu za několik měsíců poskytnutého najednou (předem) a srážky – obdobně jako při výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou - vypočítat za každý měsíc období určeného podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, zvláště. Znamená to, že základní nepostižitelná částka se od odstupného neodečte jen jednou, ale tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje. Uvedený postup při výpočtu srážek z odstupného se uplatní nejen v případě, že zaměstnanci, kterému bylo při skončení pracovního poměru poskytnuto odstupné, se nepodaří nalézt nové zaměstnání, ale i tehdy, jestliže zaměstnanec po rozvázání pracovního poměru nastoupí do práce k jinému zaměstnavateli. V takovém případě se v době určené podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, postupuje tak, jako by šlo o několik mezd (ust. § 302 odst. 1 občanského soudního řádu); byla-li proto základní nepostižitelná částka odečtena od odstupného (tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje), neodečte se již od mzdy příslušející zaměstnanci za odpovídající počet měsíců u nového zaměstnavatele.
K tomu je třeba poznamenat, že rozhodnutí NS ČR (právní věty) hovoří explicitně jen o základní nezabavitelné částce (ve smyslu ust. § 278 a nařízení vlády č. 595/2006 Sb.), která pro rok 2017 sestává z nezabavitelné částky na samotného povinného dlužníka (zaměstnance) ve výši 6154,67 Kč a ve výši 1538,67 Kč na každou vyživovanou osobou. Mám však za to, že tak, jako musí být vícenásobně zohledněna základní nezabavitelná částka, musí být vícenásobně zohledněna i další součást nepostižitelné výše příjmu (vedle základní nezabavitelné částky), a to 3. třetina zbytku čisté mzdy (po odečtení nezabavitelné částky), která se vždy vyplatí povinnému (v r. 2017 je to maximálně 3077 Kč) nebo součet 2. třetiny (maximálně 3077 Kč) a 3. třetiny zbytku čisté mzdy, je-li sráženo výhradně pro nepřednostní pohledávky, neboť 2. třetina je určena k vydobytí přednostních pohledávek a není-li takových, vyplácí se vždy povinnému. První třetina zbytku čisté mzdy (maximálně 3077 Kč) je určena pro vydobytí nepřednostních pohledávek (a přednostních pohledávek, pokud k jejich úhradě nepostačuje 2. třetina). Částka přesahující hranici 9232 Kč se srazí bez omezení.
Podrobnosti o tom, kolik náleží věřitelům, kolik zůstává dlužníkovi a vůbec celý mechanismus exekučních srážek pro rok 2017, jsou k dispozici na www.bulletin-advokacie.cz 18. 1. 2017.[2]
Autor je právníkem v Praze