oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Evropský soud pro lidská práva: K zásahům do profesního tajemství

publikováno: 09.11.2018

Přístup orgánů činných v trestním řízení k bankovnímu účtu advokáta a následné shromažďování a ukládání údajů z tohoto účtu a jejich zpřístupnění třetím osobám představuje zásah do práva na respektování profesního tajemství a soukromého života advokáta v rozporu s čl. 8 Úmluvy.

Rozsudek ESLP ze dne 27. 4. 2017, stížnost č. 73607/13 ve věci Sommer v. Spolková republika Německo

Shrnutí:

Případ se týkal stížnosti podané advokátem, Ulrichem Som­merem, ohledně kontroly jeho profesního bankovního účtu státním zastupitelstvím. Státní zastupitelství kontaktovalo banku, u které měl stěžovatel profesní účet, a požadovalo informace o veškerých uskutečněných transakcích na tomto účtu za poslední dva roky a dále také informace týkající se soukromých bankovních účtů klientů stěžovatele. Žádost adresovaná bance, která byla vyhotovena na základě čl. 161 německého trestního řádu, byla podána v souvislosti s vyšetřováním organizovaného trestného činu podvodu, kde jedním z podezřelých byl klient stěžovatele. Státní zástupce měl podezření, že peníze, které na stěžovatelův účet zaslala snoubenka klienta stěžovatele k úhradě nákladů právního zastoupení, pocházely z trestné činnosti. Státní zastupitelství zároveň požádalo banku, aby o podané žádosti stěžovatele neinformovala.

Banka následně předala státnímu zastupitelství seznam 53 transakcí, který byl založen jako důkaz do vyšetřovacího spisu. Stěžovatel se o této skutečnosti dozvěděl později při lustraci spisu v rámci obhajoby klienta. Obrátil se tudíž nejdříve na příslušné státní zastupitelství a poté na soudy, jimž byl trestní spis postoupen z důvodu zahájení soudního řízení proti klientovi stěžovatele, s žádostí o předání veškerých údajů obdržených od banky a o zničení souvisejících informací vzhledem ke skutečnosti, že ve spise jsou přístupné také údaje týkající se jeho klientů. Jeho žádosti byly zamítnuty, včetně odvolání a ústavní stížnosti. Odvolací soud mj. konstatoval, že zákonná ochrana profesního tajemství pro případ zabavení dokumentů svěřených advokátovi se na daný případ nevztahuje, jelikož banku nelze považovat za osobu zapojenou do profesních aktivit stěžovatele. 

Předmět stížnosti před ESLP:

Stěžovatel namítal, že v rozporu s čl. 8 Úmluvy (právo na respektování soukromého života) německé orgány státní správy neoprávněně shromažďovaly, uchovávaly a zpřístupňovaly údaje o jeho profesním bankovním účtu, čímž zároveň zpřístupňovaly údaje o jeho klientech. Závažným a nepřiměřeným způsobem tak zasáhly do jeho soukromého života, včetně profesního tajemství, vzhledem k tomu, že tyto údaje podávaly úplný přehled o jeho profesní činnosti a týkaly se jeho klientů. Jednání státního zastupitelství tak nejenže narušilo profesní vztah mezi ním jakožto obhájcem a jeho klienty, ale také zasáhlo do jeho povinnosti mlčenlivosti a zachování důvěrnosti. Namítal dále, že proti němu nebylo zahájeno trestní řízení a že neexistovalo dostatečné podezření na jeho účast na trestné činnosti. Poukázal také na to, že kontrola jeho bankovního účtu byla provedena pouze na základě skutečnosti, že snoubenka jeho klienta převedla částku odpovídající jeho odměně za obhajobu na jeho účet. 

Rozhodnutí ESLP:

ESLP uvedl, že shromáždění, uložení a umožnění přístupu k transakcím na profesním účtu stěžovatele třetím osobám představuje zásah do stěžovatelova práva na respektování profesního tajemství a do jeho práva na soukromý život. Odůvodnění takového zásahu, jmenovitě účelem prevence trestné činnosti, ochrany práv a svobod jiných a ochrany ekonomického blahobytu země, bylo podle ESLP legitimní. Jako problematický však shledal poměrně široký rozsah žádosti bance o podání informace vzhledem k tomu, že se vztahovala k veškerým údajům týkajícím se profesního bankovního účtu stěžovatele včetně bankovních transakcí. Banka tak poskytla státnímu zastupitelství a policii úplný přehled o stěžovatelových profesních aktivitách, včetně údajů o jeho klientech, přičemž rozsahu žádosti neodpovídaly dostupné procesní záruky.

Za prvé, čl. 161 trestního řádu, na jehož základě došlo k podání žádosti a následnému shromáždění a uložení údajů, neposkytoval žádné specifické záruky, jelikož zákonná hranice přípustnosti kontroly stěžovatelova účtu byla tak nízká, že umožňovala snadný zásah, jakmile existovalo podezření ze spáchání trestného činu.

Za druhé, ačkoliv bylo podle zákona možné, aby se na advokáty, u kterých existovalo důvodné podezření z účasti na trestném činu, nevztahovala zákonná ochrana profesního tajemství, ESLP uvážil, že podezření ve vztahu ke stěžovateli bylo poměrně neurčité a vágní. A to s ohledem na to, že podezření, že se stěžovatel podílel na trestné činnosti, bylo založeno pouze na podezření státního zastupitelství, že peníze, které snoubenka klienta stěžovatele převedla na stěžovatelův účet jako odměnu za právní zastoupení, pocházely z trestné činnosti.

Za třetí, kontrola stěžovatelova účtu nebyla nařízena soudním orgánem a nebyly aplikovány žádné specifické procesní záruky na ochranu profesního tajemství. I když byl možný soudní přezkum provedeného investigativního opatření, takový přezkum byl retrospektivní, jelikož se stěžovatel o daném opatření dozvěděl náhodou, když jej ani banka, ani státní zastupitelství neinformovaly.

Vzhledem k těmto skutečnostem ESLP uzavřel, že kontrola bankovního účtu stěžovatele nebyla ani proporcionální, ani nezbytná v demokratické společnosti, a jednomyslně konstatoval, že byl porušen čl. 8 Úmluvy.

 

Rozhodnutí zpracovala Mgr. VLADIMÍRA PEJCHALOVÁ GRÜNWALDOVÁ, Ph.D., LL.M.