oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Evropský soud pro lidská práva: K odposlechům komunikace mezi advokátem a klientem

publikováno: 19.01.2019

Profesní tajemství nebrání záznamu a přepisu zákonně odposlouchávané komunikace mezi advokátem a jeho klientem tam, kde obsah komunikace zakládá domněnku, že se advokát podílel na trestné činnosti, a za podmínky, že není dotčeno právo klienta na obhajobu.

Rozsudek ESLP ze dne 16. 6. 2016, stížnost č. 49176/11, ve věci Versini-Campinchi a Crasnianski v. Francie

Shrnutí fakt:

Případ se týkal zaznamenávání a přepisu konverzace mezi advokátem a klientem (jehož telefonní hovory byly odposlouchávány) a následného použití záznamů z odposlechů v disciplinárním řízení vedeném proti advokátovi. Přepis konverzace měl odhalit, že advokát vyzradil informaci, na kterou se vztahovalo profesní tajemství.

Stěžovatelé, oba advokáti, byli právními zástupci pana Picarta, ředitele společnosti Districoupe, dceřiné společnosti sítě restaurací Buffalo Grill, která byla dodavatelem masa do těchto restaurací. Společnost byla podezřelá z toho, že porušila embargo na dovoz hovězího masa ze Spojeného království, které bylo zasaženo nemocí skotu (bovinní spongiformní encefalopatií). Existovalo podezření, že dovezené maso způsobilo úmrtí několika osob, které jej předtím konzumovaly, na Creutzfeldtovu-Jakobovu nemoc. Pan Versini-Campinchi byl obhájcem pana Picarta a paní Crasnianski mu při obhajobě asistovala.

V roce 2002 vyšetřující soudce nařídil odposlech telefonní linky pana Picarta. Veškeré telefonické hovory mezi ním a stěžovateli tak byly zaznamenávány a přepisovány. Na pana Picarta byla posléze uvalena vazba a bylo mu sděleno obvinění.

V roce 2003 pařížský odvolací soud rozhodoval o zákonnosti záznamů pořízených při odposleších. Ačkoliv soud rozhodl o zrušení přepisu konverzace mezi klientem a jeho obhájcem z ledna 2003, vzhledem k tomu, že se týkal výkonu práv obhajoby a nevyplývalo z něj, že by se obhájce podílel na trestné činnosti, odmítl zrušit ostatní záznamy s odůvodněním, že z jejich obsahu vyplývalo, že ze strany obhajoby došlo k porušení profesního tajemství a k pohrdání soudem. Státní zástupce při pařížském odvolacím soudu mezitím odeslal předsedovi pařížské advokátní komory dopis s žádostí o zahájení kárného řízení proti stěžovatelům. V kárném řízení kárná komise shledala, že ze strany paní Crasnianski došlo k porušení profesního tajemství, jelikož v telefonickém hovoru informovala klienta o obsahu a průběhu výslechu jeho dvou spolupracovníků, kteří byli ve vyšetřovací vazbě. Vzhledem k tomu, že jednala na základě instrukcí pana Versini-Campinchiho, kárná komise dospěla k závěru, že jednali ve shodě. Panu Versini-Campinchimu byl tak uložen trest dvouletého zákazu výkonu advokacie, s podmíněným odkladem v délce 21 měsíců, a paní Crasnianski byl uložen trest jednoletého zákazu výkonu advokacie podmíněně. Pařížský odvolací soud zamítl odvolání stěžovatelů do rozhodnutí kárné komise.

Předmět stížnosti před ESLP:

Stěžovatelé namítali, že odposlechy a záznamy jejich konverzace s klientem a použití záznamů z odposlechů v disciplinárním řízení proti nim bylo v rozporu s jejich právem na respektování soukromého a rodinného života garantovaného v čl. 8 Úmluvy.

Rozhodnutí ESLP:

Odposlech, záznam a přepis telefonické konverzace mezi klientem a paní Crasnianski představovaly zásah do jejich práva na respektování soukromého života a korespondence. V případě paní Crasnianski zásah pokračoval použitím přepisu konverzace v disciplinárním řízení vedeném proti ní. Takový zásah není porušením čl. 8 Úmluvy, pouze pokud je v souladu se zákonem, sleduje některý z legitimních cílů uvedených v čl. 8 odst. 2 Úmluvy a je nezbytný v demokratické společnosti.

Požadavek zákonnosti dotčeného opatření se nevztahuje pouze k existenci vnitrostátní normy, ale také k její kvalitě – zákonná norma musí být dostupná a musí umožňovat dotčeným osobám předvídat následky jejich jednání (Lambert v. Francie, § 23; Roman Zakharov v. Rusko [GC],§ 228-230). U odposlechů komunikace požadavek předvídatelnosti vyžaduje, aby vnitrostátní právo upravovalo: kategorie osob, na které se odposlechy mohou vztahovat; druhy trestných činů; časový limit trvání opatření; podmínky pro vypracování záznamů odposlouchávaných hovorů; podmínky pro výmaz záznamů (Valenzuela Contreras v. Španělsko, § 59; R. E. v. Spojené království, § 123; Roman Zakharov v. Rusko [GC], § 231). V daném případě zákonný základ představuje ust. § 100 a násl. trestního řádu, na jehož základě byly odposlechy soudem nařízeny a který vykazuje znaky kvality zákona (jasnost, detailnost, přesnost ustanovení).

S ohledem k příslušným ustanovením trestního řádu a k judikatuře kasačního soudu mohla stěžovatelka, jako praktikující advokát, předvídat, vzhledem k okolnostem případu, že telefonní hovory jejího klienta jsou odposlouchávány, že její komunikace mohla být zaznamenávána a přepisována, bez ohledu na její status advokáta, a že mohla předvídat také následky spojené s vyzrazením profesního tajemství (disciplinární a trestní řízení). Zásah byl v souladu se zákonem a existoval pro něj dostatečný právní rámec.

Namítaný zásah rovněž sledoval legitimní cíl. Odposlechy, záznamy a přepisy telefonické komunikace pana Picarta byly v souladu s nařízením soudu a sledovaly cíl uvedený v čl. 8 odst. 2 Úmluvy – „prevenci narušování pořádku“. Totéž platí pro použití přepisu konverzace v kontextu disciplinárního řízení proti paní Crasnianski.

„Nezbytnost v demokratické společnosti“ znamená, že zásah je odůvodněn naléhavým veřejným zájmem a že je proporcio­nální ke sledovanému cíli ve stanoveném veřejném zájmu (Michaud v. Francie, § 120).

Proti zneužití restriktivních opatření, kterým jsou odposlechy, musí existovat dostatečné procesní záruky (Matheron v. Francie, § 35; Pruteanu v. Rumunsko, § 48).

Úmluva poskytuje zvýšenou ochranu „korespondenci“ ve smyslu čl. 8 Úmluvy mezi advokátem a klientem, a to z důvodu základního poslání, kterým jsou advokáti nadáni v demokratické společnosti: obhajobou v trestním řízení. Toto základní poslání nemůže advokát vykonávat, pokud nemůže klientovi garantovat, že komunikace mezi nimi zůstane důvěrná. S tím nepřímo souvisí respektování práva obžalovaného na spravedlivý proces v trestním řízení, zejména jeho právo na to, aby nepřispěl k vlastní inkriminaci. Z důvodu zvýšené ochrany důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem je profesní tajemství advokátů rovněž zvláště chráněno čl. 8 Úmluvy.

Profesní tajemství však není nedotknutelné, ačkoliv je velmi důležité jak pro advokáta, tak jeho klienta, tak pro řádný výkon spravedlnosti, a ačkoliv je jedním ze základních principů, na kterém je založen výkon spravedlnosti v demokratické společnosti (Michaud v. Francie, § 123). Profesní tajemství ukládá advokátům určité povinnosti a tvoří základ obhajoby (Michaud v. Francie, § 118-119).

Zásah byl proporcionální. Stěžovatelka měla k dispozici účinný soudní přezkum – odposlechy a přepisy konverzací byly nařízeny soudem a prováděny pod jeho dohledem; klient měl k dispozici soudní přezkum v rámci trestního řízení; v rámci disciplinárního řízení proti stěžovatelce byla přezkoumána zákonnost přepisů zaznamenaných odposlechů. Je přitom nutné přihlížet ke skutečnosti, že komunikace byla vedena mezi advokátem a jeho klientem, jelikož zákonná výjimka ze zásady důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem nemůže zasahovat do práva obhajoby.

Záznam rozhovoru založil presumpci, že stěžovatelka svým jednáním spáchala trestný čin (vyzrazení profesní tajné informace v rozporu s trestním zákonem). Ačkoliv možnost trestního stíhání advokáta na základě záznamu telefonického hovoru může mít nepříznivý dopad na svobodu komunikace mezi advokátem a klientem, a tudíž na právo obhajoby, tento argument neplatí v případě, kdy advokát v důsledku sdělených informací jedná sám nezákonně.

Francouzské právo zcela jasně stanoví, že respektování práva obhajoby vyžaduje, aby telefonické konverzace mezi advokátem a jeho klientem zůstaly důvěrnými, a zakazuje přepis takových komunikací s jednou výjimkou: přepis je možný, pokud obsah konverzace může založit presumpci, že se advokát podílel na spáchání trestného činu.

Takový přístup je slučitelný s judikaturou ESLP: profesní tajemství, jehož základem je respektování klientova práva na obhajobu, nebrání přepisu komunikace mezi advokátem a jeho klientem v rámci zákonného odposlechu telefonických hovorů klienta tam, kde obsah takové výměny zakládá domněnku, že se advokát sám podílel na trestné činnosti, a přepis se nedotýká klientových práv na obhajobu.

V daném případě, vzhledem k tomu, že výjimka ze zásady důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem je restriktivně formulována, obsahuje dostatečnou záruku proti zne­užití. V této souvislosti je důležité, že právo klienta na obhajobu nebylo dotčeno, tedy že zaznamenaná konverzace nebyla použita proti němu v trestním řízení. V daném případě soud zrušil určité přepisy z důvodu, že zaznamenané konverzace se týkaly práva pana Picarta na obhajobu.

Jelikož přepis obsahu komunikace mezi paní Crasnianski a panem Picartem založil domněnku, že paní Crasnianski sama spáchala delikt, a vnitrostátní soudy se spokojily s tím, že přepis nezasáhl do práva na obhajobu jejího klienta, skutečnost, že paní Crasnianski byla advokátkou pana Picarta, nepostačuje k tomu, aby ve vztahu k ní bylo shledáno porušení čl. 8 Úmluvy.

Co se týče argumentu, že možnost trestního stíhání advokáta na základě přepisu záznamu odposlechu by mohla mít nepříznivé dopady na svobodu komunikace mezi advokátem a jeho klientem, a tudíž na právo na obhajobu klienta, tento neobstojí v případě, kdy výroky advokáta mohou být nezákonným jednáním. Advokát je zvláště dobře kvalifikovaný k tomu, aby věděl, kde se nacházejí hranice zákonnosti, a aby si uvědomil, že jeho komunikace s klientem může založit domněnku, že sám spáchal delikt. To platí zejména v případě, kdy určité výroky mohou založit skutkovou podstatu trestného činu, jako např. porušení profesního tajemství.

Zásah proto nebyl nepřiměřený ke stanovenému legitimnímu cíli – „prevenci narušování pořádku“ – a lze jej považovat za „nezbytný v demokratické společnosti“ ve smyslu čl. 8 Úmluvy. Nedošlo proto k porušení čl. 8 Úmluvy.

 

 Rozhodnutí zpracovala Mgr. VLADIMÍRA PEJCHALOVÁ GRÜNWALDOVÁ, Ph.D., LL.M.