Evropský soud pro lidská práva: K odnětí dítěte narozeného z náhradní matky
publikováno: 21.12.2017
Odnětí dítěte narozeného prostřednictvím náhradní matky v zahraničí budoucím rodičům, kteří k dítěti nemají žádné biologické vazby, není v rozporu s Úmluvou.
Rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 24. 1. 2017, stížnost č. 25358/12, ve věci Paradiso a Campanelli v. Itálie [GC]
Shrnutí:
Případ se týkal italského manželského páru, který v rozporu se standardními adopčními postupy přivezl do Itálie ze zahraničí dítě, ke kterému neměl žádné biologické vazby a které bylo počato na základě technik asistované reprodukce, jež byly v Itálii nezákonné. K narození dítěte došlo prostřednictvím náhradní matky v Ruské federaci. Matka-nositelka odnosila dítě na základě smlouvy uzavřené mezi ruskou společností, zprostředkující službu náhradního mateřství, a italským manželským párem (domnělými rodiči). Dítě bylo počato na základě darovaných gamet, a italský pár tak neměl žádné biologické vazby k dítěti. Italští manželé byli zapsáni v rodném listě dítěte jako jeho rodiče v souladu s ruským právem. Manželé požádali o registraci ruského rodného listu dítěte v Itálii. Italské úřady odmítly ruský rodný list zaregistrovat a proti manželům bylo zahájeno trestní řízení pro porušení italských právních předpisů o adopci a pro zkreslování údajů o osobním stavu. Dítě bylo předáno k adopci jako dítě opuštěné a byl mu vystaven nový rodný list, ve kterém dostalo nové jméno a rodiče byli označeni jako neznámí.
Italský manželský pár se obrátil na Evropský soud
pro lidská práva (dále jen „ESLP“) se stížností na porušení jejich práva na ochranu soukromého a rodinného života (čl. 8 Úmluvy). Velký senát ESLP dospěl k závěru, že k porušení práva na ochranu rodinného života nedošlo pro neexistenci rodinného života mezi stěžovateli a dítětem a že nedošlo ani k porušení práva na ochranu soukromého života stěžovatelů, jelikož italské orgány nepostupovaly v rozporu s Úmluvou.
Skutkové okolnosti případu:
Stěžovatelé byli italští manželé, kteří se neúspěšně pokoušeli o fertilizaci in vitro. V roce 2006 získali povolení soudu k adopci dítěte ze zahraničí. Vzhledem k tomu, že jim žádné dítě k adopci nebylo navrženo, rozhodli se využít služby asistované reprodukce a náhradního mateřství v Ruské federaci. Kontaktovali kliniku asistované reprodukce v Moskvě, které manžel odevzdal své gamety. Poté uzavřeli smlouvu o poskytnutí služby náhradního mateřství s ruskou společností Rosjurconsulting. Po úspěšné fertilizaci in vitro v roce 2010 došlo v únoru 2011 k narození dítěte z náhradní matky. Náhradní matka dala písemný souhlas s tím, že dítě bude synem italských manželů, kteří byli posléze zaregistrováni příslušným moskevským úřadem jako rodiče dítěte. Ruský rodný list dítěte, který neobsahoval žádné údaje o náhradním mateřství, byl certifikován v souladu s ustanoveními Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. 10. 1961.
V dubnu 2011 manželka obdržela od italského konzulátu v Moskvě potřebné dokumenty umožňující její vycestování s dítětem do Itálie. Italský konzulát zároveň informoval příslušný italský soud pro nezletilé, Ministerstvo zahraničních věcí, příslušnou prefekturu a obec, že dokumenty o narození dítěte obsahují falešné údaje. V květnu 2011, po návratu do Itálie, manželé podali k obecnímu úřadu žádost o registraci rodného listu dítěte. Jejich žádost byla zamítnuta a italské orgány činné v trestním řízení zahájily jejich prověřování pro podezření ze zkreslování údajů o osobním stavu, používání falešných dokladů a porušení zákona o adopci spočívající v tom, že dítě přivezli do země v rozporu se zákonem a bez povolení k adopci. Státní zástupce zároveň podal žádost o zahájení soudního řízení, aby dítě mohlo být předáno k adopci, jelikož bylo ze zákona považováno za opuštěné. Soud pro nezletilé požádal o provedení testu DNA dítěte, přičemž se ukázalo, že oproti tvrzení domnělého otce dítěte neexistovalo žádné genetické spojení mezi ním a dítětem. V říjnu 2011 soud pro nezletilé rozhodl o odnětí dítěte domnělým rodičům, kterým byl zakázán styk s ním, a o jeho umístění do ústavní péče. Odvolací soud, na který se manželé obrátili po zamítavém rozhodnutí obecního úřadu zaregistrovat rodný list dítěte, konstatoval, že manželé nebyli biologickými rodiči, a tudíž že se nejednalo o náhradní mateřství. Rozhodl, že rodný list dítěte byl zfalšovaný a v rozporu s ruským právem a že zamítnutí zaregistrovat ruský rodný list dítěte bylo legitimní. Odvolací soud zároveň nařídil, aby byl dítěti vystaven nový rodný list s novým jménem, ve kterém budou rodiče uvedeni jako neznámí. V lednu 2013 bylo dítě umístěno do rodiny za účelem adopce a bylo později adoptováno.
Předmět stížnosti před ESLP:
Manželé ve stížnosti k ESLP namítali, že opatřeními učiněnými italskými orgány, které vyústily v odebrání dítěte, došlo k porušení jejich práva na ochranu soukromého a rodinného života.
Rozhodnutí ESLP:
ESLP shledal, že vztah mezi stěžovateli a dítětem nespadá do rozsahu pojmu rodinný život ve smyslu čl. 8 Úmluvy. A to s ohledem k absenci biologické vazby mezi dítětem a stěžovateli, ke krátké době trvání jejich vztahu k dítěti a k nejistotě vazeb mezi nimi z právního hlediska, i přestože stěžovatelé měli kvalitní emoční vztah k dítěti. V rámci posuzování poznamenal, že jeho stávající judikatura uznává existenci rodinného života mezi opatrovníky a dítětem, o které dočasně pečují, i přes absenci biologické vazby mezi nimi a právně uznaného rodičovského vztahu, a to z důvodu blízkých osobních vazeb, úlohou dospělých ve vztahu k dítěti a společně stráveného času. V daném případě k ukončení vztahu mezi stěžovateli a dítětem došlo v důsledku právní nejistoty, kterou stěžovatelé vytvořili svým jednáním, jež bylo v rozporu s italským právem.
Dle mínění ESLP napadená opatření vnitrostátních orgánů se však dotýkala soukromého života stěžovatelů. Nicméně ESLP shledal, že tato opatření sledovala legitimní cíl předcházet nepořádku a chránit práva a svobody jiných. Z hlediska ochrany dítěte ESLP považoval za legitimní požadavek vnitrostátních orgánů, aby za právní vztah mezi rodiči a dítětem byl uznán pouze vztah založený na biologických vazbách nebo na zákonné adopci. V daném případě navíc veřejný zájem vysoce převažoval, a bylo proto vhodné přisoudit zájmu stěžovatelů pokračovat v jejich vztahu k dítěti nižší váhu. ESLP poznamenal, že pokud by dítě nadále mohlo setrvávat se stěžovateli, došlo by k legalizaci ilegálního stavu vytvořeného jednáním stěžovatelů, kteří porušili italské zákony. ESLP uzavřel, přihlížeje k tomu, že v důsledku separace od stěžovatelů dítě neutrpí žádnou závažnou újmu, že italské soudy dodržely spravedlivou rovnováhu mezi odlišnými zájmy. V daném případě tak nedošlo k porušení čl. 8 Úmluvy.
Rozhodnutí zpracovala Mgr. VLADIMÍRA PEJCHALOVÁ GRÜNWALDOVÁ, Ph.D., LL.M.