Daniela Kovářová, Karel Havlíček, Robert Němec, Tomáš Sokol, Jan Syka, David Uhlíř a Michal Žižlavský: Zákon o advokacii a stavovské předpisy. Komentář
publikováno: 19.12.2017
Wolters Kluwer ČR, Praha 2017, 992 stran, 1 495 Kč.
Advokátní právo, jak se zdá, vstoupilo do další polistopadové etapy. Zatímco v prvním čtvrtstoletí po roce 1989 se postupně formovalo, začíná nyní být v daleko širší míře komentováno a vykládáno. Okolnost, že v půlroce konání 7. sněmu České advokátní komory vyšly hned dvě publikace z této právní oblasti, nasvědčuje narůstajícímu zájmu čtenářů i autorů o tuto problematiku na jedné straně jisté naději, že se advokátní právo ustálí, na druhé straně.
Zmiňovaný trend je nepochybně důsledkem vcelku zákonité okolnosti, že česká advokacie má v současné době ve svých řadách širokou skupinu autorů, kteří mají k advokátnímu právu, právním i stavovským předpisům co říci. Není přitom bez zajímavosti, že jsou mezi nimi jak tzv. „advokáti s nízkým číslem“, činní pro Komoru od samotného počátku její polistopadové historie, tak příslušníci následující generace, která již prošla výchovou oněch dnes nejzkušenějších. Zcela jistě je to dobrá zpráva pro vydavatelství, poněvadž je konečně otevřena možnost vydávat vzájemně si „konkurující“ komentáře a stále ještě hledat mezi osobnostmi, spojenými bytostně se stavovskou samosprávou, další autory.
Traduje se, že diskutují-li dva právníci, vzejdou z toho minimálně tři názory. V tomto kontextu nelze přehlédnout, že advokátní právo není možné vykládat bez znalosti souvislostí s reáliemi profese jako „pouhý“ systém právních norem. V současné době, kdy je pojetí advokacie a trendu dalšího jejího vývoje předmětem diskuse o inovacích, je přitom jen dobře, že v advokátské knihovně bude více publikací s výklady z různých zorných úhlů.
To, že nastalo období jistého boomu odborné literatury o advokátním právu, je pak v neposlední řadě dáno i tím, že k dispozici je již bohatá judikatura, a to prakticky ve všech typech řízení, jež jsou před orgány Komory vedeny, případně jichž je Komora účastníkem. Bohatá je rovněž časopisecká produkce k tematice advokátního práva a fungování stavovské samosprávy, o čemž ostatně svědčí i přehledy a seznam pramenů a literatury, s nimiž se autoři v anotovaném komentáři vypořádali.
Komentář je organickou směsí různých pojetí výkladu o jednotlivých ustanoveních zákona o advokacii. Stavovské předpisy, zmiňované v titulu knihy, nejsou jaksi mechanicky seřazeny například chronologicky v závěru knihy, ale připojeny k výkladu ustanovení zákona, k jehož provedení byly vydány. Obdobně praktické je vložení vzorů přímo do textu komentáře k zákonu. Jednotlivé výklady nejsou v žádném případě pouhou parafrází zákonného textu, ale – dá-li se to o právnickém textu vůbec říci – čtivým přiblížením dané problematiky, rozborem judikatury, nezřídka polemikou s aplikační praxí a úvahou de lege ferenda. Dovolím si ocenit to, že jednotliví autoři evidentně nebyli redakčně „vměstnáváni“ do jednotného literárního stylu, čtenář, který je osobně zná, by pak snad ani nepotřeboval u jednotlivých stránek uvedená jména těch, kteří příslušné ustanovení právě komentují.
Anotovaný komentář zcela jistě „nepotěší“ advokátní koncipienty před advokátní zkouškou, ač jim objektivně bude velkým pomocníkem. Ukazuje totiž, jak rozsáhlá materie se skrývá za zdánlivými, stále snad ještě ve srovnání s jinými právními předpisy, „pár paragrafy“, jak hluboké jsou kořeny teleologického výkladu „advokátské bible“, jíž by zákon o advokacii a etický kodex měly být.
Advokáti, kteří by si knihu měli opatřit málem povinně, si mohou při jejím promýšlení téměř donekonečna nad textem v duchu či v kolegiální diskusi „kauzovat“.
Významným příspěvkem by se měla publikace stát i do knihovny soudce, státního zástupce, notáře či soudního exekutora. V praxi se nejednou ukazuje, jak dosud malé povědomí mají ti, kdož s námi – advokáty působí v rámci tzv. širší justice, o účelu a smyslu advokátské profese, o její samosprávě, odpovědnosti a noblese, vyjádřené stručnou, leč všeříkající formulací o důstojnosti advokátního stavu.
Klienti jsou pak i zde, „našimi cílenými adresáty ve všem, co konáme“, jak poznamenává Daniela Kovářová v úvodním slovu k publikaci. Zbývá snad jen dodat, že především právě k ochraně klientů byl zákon o advokacii přijat, a proto je citovaný komentář výbornou pomůckou pro každého, kdo to s klienty skutečně myslí vážně.
JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK, emeritní ústavní soudce, právní historik a advokát v Praze