Z judikatury

Ústavní soud k zápočtu doby přerušení výkonu trestu odnětí svobody z důvodu těžké nemoci při rozhodování o podmíněném propuštění

publikováno: 03.12.2014

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) zamítl ústavní stížnost, neboť nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Obecné soudy zamítly žádost odsouzeného (stěžovatele) o podmíněné propuštění z výkonu společného souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 10 let a 6 měsíců, který mu byl uložen za majetkovou a hospodářskou trestnou činnost s odůvodněním, že nebyla splněna základní podmínka spočívající ve výkonu poloviny uloženého trestu. Soudy přitom započetly dobu přerušení výkonu trestu odnětí svobody z důvodu těžké nemoci stěžovatele do doby výkonu trestu pro účely podmíněného propuštění, uzavřely však, že odsouzenému je takto možné započítat do výkonu trestu pouze dobu, kdy trvalo řádné přerušení výkonu trestu, a nikoliv dobu, kdy o přerušení nebylo rozhodnuto, jak požadoval stěžovatel.

Ústavní soud k náhradě za zpoždění letu v důsledku technické závady a střetu letadla s ptákem: povinností soudu poslední instance je položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU

publikováno: 26.11.2014

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky Travel Service, a. s., a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces a základní právo na zákonného soudce. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhala zrušení rozsudku obvodního soudu, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit dvěma fyzickým osobám jakožto žalobcům každému 250 EUR a na nákladech řízení částku 26 264 Kč. Přisouzená částka představovala náhradu za zpoždění letu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. Obvodní soud měl za prokázanou (stěžovatelkou zpochybňovanou) aktivní i pasivní legitimaci účastníků řízení, a dále postavil najisto, že zpoždění letu žalobců přesáhlo tři hodiny (let byl na příletu zpožděn o více než pět hodin). Každému z nich tak dle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení přiznal výše uvedenou náhradu. Soud se zabýval také otázkou, zda událost, kdy se letoun operující let žalobců na předchozím úseku rotace při mezipřistání v Brně střetl s ptákem, je možno považovat za mimořádnou okolnost, jíž nebylo možno zamezit, a zda stěžovatelka učinila vše, co od ní bylo možno požadovat, aby ke zpoždění letu nedošlo. Přitom dospěl k závěru, že tyto skutečnosti prokázány nebyly.

Povaha sociální sítě Facebook není jednoznačně soukromá či veřejná a orgány činné v trestním řízení musí při zajišťování dat z této sítě postupovat v souladu s trestním řádem

publikováno: 26.11.2014

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, neboť jimi byla porušena základní práva stěžovatele na ochranu soukromí a na spravedlivý proces. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, SKPV, OOK ze dne 8. 10. 2013, byla podle § 66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč s odůvodněním, že svým jednáním pomocí sociální sítě Facebook před ostatními svědky a poškozenými snižoval autoritu policejního orgánu, ohrožoval důvěru v jeho činnost a snižoval vážnost a důstojnost jeho funkce. Proti výše uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, o které bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 11. 2013 tak, že se napadené usnesení zrušuje v celém rozsahu a znovu se rozhoduje tak, že se ukládá stěžovateli pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč.

Nejvyšší správní soud k zákazu vstupu dětí do restaurace

publikováno: 14.11.2014

Obecný zákaz vstupu dětí do restaurace, který není založen na objektivních a rozumných důvodech a odůvodněn legitimním cílem, představuje diskriminaci spotřebitele.

Ústavní soud částečně vyhověl stížnosti ženy, která sedm let vede spor o náhradu nákladů na výživu s mužem pravomocně odsouzeným za vraždu jejího manžela

publikováno: 14.11.2014

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) částečně vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a zrušil výrok o náhradě nákladů řízení rozsudku Krajského soudu v Praze, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces.

Prezident navrhuje zrušit celý služební zákon, případně 20 jeho pasáží

publikováno: 12.11.2014

Schvalovací proces služebního zákona podle prezidenta Miloše Zemana odporoval ústavním principům. Problém spatřuje také ve dvou desítkách různě rozsáhlých pasáží zákona, které upravují například postavení náměstků. Norma prý také dává vládě příliš širokou pravomoc při vydávání nařízení, jež služební zákon doplňují. Zeman v pátek podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení buď celého zákona, nebo alespoň jeho částí.

Soudní dvůr EU k úhradě léčebných výdajů vzniklých v zahraničí

publikováno: 11.11.2014

Úhradu léčebných výdajů vzniklých v zahraničí nelze odmítnout, pokud nedostatek základního zdravotnického materiálu brání pojištěnci, aby získal nemocniční péči ve své zemi v přiměřené době. Tato nemožnost musí být posuzována jak na úrovni všech nemocničních zařízení, která jsou způsobilá uvedenou péči v daném členském státě poskytnout, tak s ohledem na časový úsek, během něhož lze péči získat.

Ústavní soud k povinnosti vstřícného přístupu obecných soudů při rozhodování o přístupu k soudu ve sporných případech

publikováno: 10.11.2014

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zčásti vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto jako opožděné. V posuzovaném případě stěžovatelka v zákonné dovolací lhůtě podala žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů s tím, že se v dané věci „rozhodla podat dovolání“; soud prvního stupně jí pak, po uplynutí více než půl roku, přiznal osvobození od soudních poplatků a ustanovil advokáta pro dovolací řízení. Prostřednictvím ustanoveného advokáta poté stěžovatelka podala odůvodněné dovolání. Nejvyšší soud uvedené skutečnosti vyhodnotil tak, že první podání stěžovatelky, učiněné v zákonné dovolací lhůtě, nelze považovat za dovolání, a to ani blanketní, tím je až následující podání, které však bylo učiněno až po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání.