Z judikatury

Výpočet náhrady nákladů právního zastoupení musí být v souladu s principy spravedlnosti a legitimního očekávání

publikováno: 16.06.2016

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, výroky II. a III. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a výrok II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy po vedlejších účastnících neúspěšně domáhala náhrady škody a byla jí jako neúspěšné straně sporu zároveň stanovena povinnost uhradit vedlejším účastníkům náklady řízení. S ohledem na skutečnost, že s účinností ke dni 7. 5. 2013 byla nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/2012 zrušena vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (dále jen přísudková vyhláška), byla určena výše nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Stěžovatelka namítá, že při rozhodování, zda podá žalobu, byly důkladně zvažovány ekonomické souvislosti a do sporu vstupovala s tím, že maximální částka, kterou pro případ neúspěchu ve věci riskuje, se pohybuje okolo 800 000 Kč; nemohla předvídat ani zrušení přísudkové vyhlášky, ani způsob, jakým budou soudy poté náklady řízení počítat. Důsledkem aplikace advokátního tarifu namísto přísudkové vyhlášky se však celková náhrada nákladů řízení více než zdvojnásobila.

Sbírka zákonů získá od roku 2020 svou elektronickou podobu

publikováno: 15.06.2016

Sbírka zákonů získá od roku 2020 svou elektronickou podobu. Přístup k platným zákonům má být snazší a jejich přijaté změny budou zobrazovány přehledněji. Senát to dnes 15. 6. 2016 schválil v rámci zákona o Sbírce zákonů, kterou nyní dostane k podpisu prezident.

K náhradě nákladů advokáta při zastupování více účastníků řízení

publikováno: 15.06.2016

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti 15 stěžovatelů a zrušil výrok II. rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Brně v lednu 2015 na návrh stěžovatelů zrušil změnu územního plánu města Brna vydanou zastupitelstvem města dne 17. 6. 2014 opatřením obecné povahy č. 3/2014. Ústavní stížností napadeným výrokem II. tohoto rozhodnutí uložil Statutárnímu městu Brnu jako odpůrci povinnost nahradit ve sporu plně úspěšným stěžovatelům náklady řízení ve výši 95 570 Kč. Za důvodně vynaložené náklady soud považoval vedle soudních poplatků ve výši 75 000 Kč (5000 Kč × 15) náklady právního zastoupení, přitom vyšel z úvahy, že právní služby sice byly formálně uskutečněny ve vztahu k 15 stěžovatelům, avšak spočívaly v jednotné argumentaci. Proto přiznal stěžovatelům odměnu za 5 úkonů právní služby a nepoužil pravidlo pro zastupování více osob podle § 12 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v tehdy účinném znění (advokátní tarif). Odpůrci uložil k náhradě 17 000 Kč navýšených o 3 570 Kč jako daň z přidané hodnoty, celkem tedy 20 570 Kč.

K posouzení trestní odpovědnosti při podezření ze spáchání nedbalostního trestného činu v dopravě (přejetí dítěte při couvání)

publikováno: 08.06.2016

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Musil) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel byl obecnými soudy uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle 143 odst. trestního zákoníku, kterého se měl dopustit stručně řečeno tím, že v prostoru parkoviště před obchodním domem v obytné zóně jako řidič osobního automobilu nedbal zvýšené opatrnosti a zahájil couvání se svým vozidlem z parkovacího místa v době, kdy matka nevěnovala nezletilému ročnímu dítěti patřičnou pozornost. Během couvání pak došlo ke střetu s nezletilým, který na následky poranění na místě zemřel. Stěžovatel byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, zákazu řízení motorových vozidel a náhradě škody.

ÚS k projednávání zákona o EET

publikováno: 30.05.2016

Ústavní soud k odmítl ústavní stížnosti sedmi poslanců proti procedurálním rozhodnutím a postupu předsedy Poslanecké sněmovny při projednávání zákona o elektronické evidenci tržeb.

ÚS k odposlechům

publikováno: 24.05.2016

Možnost podat návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu má pouze osoba, která byla po pravomocném skončení věci o nařízení odposlechu příslušným orgánem oficiálně informována.

Sněmovna schválila zavedení tzv. kurzarbeit

publikováno: 03.05.2016

V Česku zřejmě bude zaveden takzvaný kurzarbeit čili zkrácená pracovní doba. Schválila to Sněmovna. Zaměstnanci podniků, které kvůli hospodářské krizi či přírodní katastrofě nebudou mít pro své lidi práci na plný úvazek, by měli za dobu výpadku dostávat nejméně 70 procent mzdy. Zaměstnavatel by hradil 50 procent, stát 20 procent. O každé žádosti firem o tuto podporu by rozhodovala vláda.

Přítomnost otce u porodu sama o sobě nemůže být zatížena „poplatkovou povinností“

publikováno: 26.04.2016

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a částečně zrušil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem, protože jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve zbytku byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Stěžovatel je otec, za jehož přítomnost u porodu bylo nutno zaplatit zdravotnickému zařízení částku 500 Kč. Následně se proti tomuto poplatku, který považoval za bezdůvodné obohacení na straně zdravotnického zařízení, bránil prostřednictvím žaloby u Okresního soudu v Ústí nad Labem. Okresní soud jeho žalobu zamítl co do částky 400 Kč s odůvodněním, že jde o paušální náhradu nákladů spojených s přítomností stěžovatele u porodu, konkrétně se jedná o náhradu za jednorázový oblek a přezutí ve výši 150 Kč a instruktáž osoby doprovázející rodičku ve výši 250 Kč. Dohoda o úhradě poplatku není v rozporu s právními předpisy, protože zákon nezakazuje vybírat úhradu za tímto účelem. Co do výše 100 Kč soud žalobu shledal jako důvodnou, neboť tuto částku zdravotnické zařízení deklarovalo jako přiměřený zisk. Dle okresního soudu není porodnice oprávněna tvořit v této souvislosti zisk. Stěžovatel proti tomuto soudnímu rozhodnutí brojil ústavní stížností, která podle jeho názoru přesahuje jeho individuální zájem, protože míří i na obecnou praxi spočívající v nevpuštění otců na porodní sál bez předchozího zaplacení poplatku, což považuje za rozporné s právem na ochranu rodinného života.