Z judikatury
Kolize při zastupování obžalovaného i poškozeného stejným advokátem
publikováno: 23.08.2016
II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) zrušil usnesení Okresního soudu v Ostravě a usnesení Krajského soudu v Ostravě, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na právní pomoc. Stěžovatelka je trestně stíhána pro přečin usmrcení z nedbalosti dle ustanovení § 143 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že zanedbala povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, když ponechala bez dozoru svoji nezletilou dceru venku před domem, aniž by zajistila její soustavné hlídání, následkem čehož došlo k pádu dcery do jímky a jejímu úmrtí. Stěžovatelka si zvolila k obhajobě advokáta, který se zároveň při hlavním líčení připojil k trestnímu řízení jako zmocněnec s nárokem na náhradu škody za poškozené (stěžovatelka a další členové její rodiny). Okresní soud následně vyzval obhájce i stěžovatelku k vyjádření ohledně vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce, neboť shledal, že postavení zmocněnce poškozených je neslučitelné s postavením obhájce stěžovatelky jako obžalované v témže trestním řízení. Obhájce zaslal soudu oznámení o ukončení zastupování poškozených s vyjádřením, že žádného z poškozených nezastupoval tak, že by byl uplatňován nárok vůči stěžovatelce, nýbrž proti druhému obžalovanému, dále soud informoval o zpětvzetí nároku poškozených na náhradu škody, neboť v té době stěžovatelka již vystupovala v řízení jako jediná obžalovaná. Okresní soud ústavní stížností napadeným usnesením přesto rozhodl o vyloučení obhájce z obhajování stěžovatelky, neboť dospěl k závěru, že jsou naplněny důvody obsažené v ustanovení § 37a odst. 2 trestního řádu, kde sice není výslovně upravena kolize advokáta vystupujícího současně v pozici zmocněnce poškozených a obhájce obžalovaného, nicméně lze k tomu dospět analogicky, neboť z podstaty trestního řízení plyne, že postavení obžalovaného a poškozeného jsou zcela odlišné a jejich zájmy protichůdné. Stížnost stěžovatelky krajský soud zamítl, přičemž se plně ztotožnil s argumentací soudu I. stupně.
Soudci nemají nárok na zpětné dorovnání platů snížených v důsledku nižšího koeficientu pro jejich určení
publikováno: 10.08.2016
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) zrušilo výrok II. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014, č. j. 21 Cdo 1440/2014-456, kterým bylo žalované České republice – Okresnímu soudu Brno – venkov (v tomto řízení stěžovatelka) uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.
Ne vždy je střídavá péče v nejlepším zájmu dítěte
publikováno: 02.08.2016
II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, neboť jím bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na spravedlivý proces a v důsledku toho došlo i k porušení práva na respektování rodinného života a na výchovu a péči o dítě. Stěžovatelka je matkou nezletilé dcery, která byla rozsudkem okresního soudu původně svěřena do její výchovy a otci bylo uloženo přispívat na výživu. Otec byl oprávněn ke styku s nezletilou v době od druhé soboty každého měsíce po dobu následujících jedenácti dnů. Později byl k odvolání obou rodičů prvostupňový rozsudek změněn tak, že byla nezletilá svěřena do střídavé výchovy rodičů ve čtrnáctidenním cyklu a oběma rodičům byla stanovena povinnost platit na výživu nezletilé stejnou částku. Tento rozsudek napadla stěžovatelka stížností, kterou Ústavní soud zamítl (tisková zpráva a nález viz: http://www.usoud.cz/aktualne/vzdalenost-mezi-bydlisti-rodicu-nemuze-sama-o-sobe-byt-prekazkou-stridave-pece/). V novém řízení k návrhu matky na změnu péče okresní soud svěřil nezletilou do její výlučné péče a otci stanovil povinnost přispívat na výživu. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že z provedených důkazů vyplývá, že střídavá péče po zahájení povinné školní docházky již není v zájmu nezletilé. K odvolání otce krajský soud nyní ústavní stížností napadeným rozsudkem návrh matky na svěření nezletilé do její péče zamítl, neboť neshledal důvod pro změnu původního rozhodnutí o úpravě výchovných poměrů, dle jeho názoru totiž nedošlo k takové změně poměrů, která by změnu předchozího rozhodnutí odůvodňovala. Stěžovatelka je přesvědčena, že rozhodnutí krajského soudu žádným způsobem nerespektuje nejlepší zájem dítěte, neboť v jeho důsledku je na nezletilou kladena v rámci střídavé péče realizované za stávajících podmínek nepřiměřená zátěž a je ohrožen její psychický vývoj.
Veřejný přístup na účelové komunikace a provoz na nich nelze upravovat či omezovat formou obecně závazné vyhlášky, a to ani v případě účelových komunikací, které jsou ve vlastnictví obce
publikováno: 28.07.2016
Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) na návrh Ministerstva vnitra zrušilo ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů obecně závaznou vyhlášku obce Všeň č. 2 ze dne 30. 6. 2015, o místní úpravě provozu na veřejně přístupných účelových komunikacích v územním obvodu obce Všeň. Napadená vyhláška mj. na vymezených účelových komunikacích vylučuje veškerý provoz kromě účastníků, na které se vztahuje výjimka uvedená na dodatkové tabulce pod dopravní značkou „Zákaz vjezdu všech vozidel (v obou směrech)“, což je blíže specifikováno v příloze, která je součástí vyhlášky. Navrhovatel předmětnou vyhlášku napadl, neboť se domníval, že obec tuto problematiku upravuje mimo svou zákonem vymezenou pravomoc.
Úprava zdanění důchodů pracujících důchodců je protiústavní
publikováno: 20.07.2016
Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Milada Tomková) vyhovělo návrhu skupiny 17 senátorů Senátu Parlamentu České republiky a zrušilo ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů ustanovení § 4 odst. 3 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 346/2010 Sb. Napadená právní úprava vytváří v rámci skupiny poživatelů důchodů pobírajících též další příjem dvě skupiny důchodců, přičemž rozlišujícím znakem je výše jiného (dalšího) příjmu. První skupinu tvoří ti, kteří dosáhnou maximálně do výše 840 000 Kč ročně, druhou skupinu pak tvoří ti, jejich příjem hranici 840 000 Kč ročně překročí. Rozdílné zacházení pak spočívá v odlišném daňovém zatížení druhé skupiny, přičemž toto odlišné zacházení jde k tíži této skupiny, neboť je vyšší – dochází ke zdanění celého vypláceného důchodu.
Neplatnost výpovědi z pracovního poměru ve světle práva na spravedlivý proces
publikováno: 20.07.2016
III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Fiala) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Ostravě, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel působil jako učitel na střední škole, vyučoval zejména anglický jazyk. V srpnu 2010 mu byla dána výpověď z pracovního poměru z důvodu jiné organizační změny podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v důsledku které se stal stěžovatel nadbytečným. Proti této výpovědi se stěžovatel úspěšně bránil žalobou. Soudy dospěly k závěru, že výpověď z pracovního poměru je neplatná, neboť ze strany zaměstnavatele šlo o účelové jednání, když přijal novou zaměstnankyni na výuku anglického jazyka jen proto, aby mohl stěžovateli dát výpověď z důvodu nadbytečnosti. V říjnu 2011 byla stěžovateli dána opět výpověď, tentokrát z důvodu dle § 52 písm. g) zákoníku práce – závažného porušení povinností plynoucích z pracovního poměru, kterého se měl dopustit tím, že se po část pracovní doby, kterou tvořila přímá pedagogická činnost (tj. výuka v předmětech podle rozvrhu hodin), do práce nedostavoval. Okresní soud žalobě stěžovatele vyhověl, krajský soud jako soud odvolací poté, co jeho rozsudek zrušil Nejvyšší soud, ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl a Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele rovněž ústavní stížností napadeným rozsudkem odmítl jako nepřípustné.
Křivé obvinění policistů a revizorů a presumpce neviny
publikováno: 29.06.2016
I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil napadená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť jimi byly porušeny právo stěžovatele na soudní ochranu, presumpce neviny a zásada, že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem. V roce 2013 došlo k incidentu mezi stěžovatelem na straně jedné a revizory a policisty na straně druhé: stěžovatel byl v noci dvěma revizory přistižen při jízdě na černo tramvají, revizorům neprokázal svou totožnost a po přivolání policistů na místo se dal na útěk, následně byl dopaden v křoví, kde se schovával, a odvezen na policejní služebnu. Na policii si pak stěžoval na jednání policistů i revizorů, zejména tvrdil, že jeden revizor jej fyzicky napadl a vzal mu diktafon, na který si celý incident nahrával, a policisté tomu jen přihlíželi. Jeho tvrzení se ale neprokázala a naopak stěžovatel byl obviněn z trestného činu křivého obvinění.
Pouhá skutečnost, že osoba žije v registrovaném partnerství, nemůže být překážkou osvojení dítěte
publikováno: 29.06.2016
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) vyhovělo návrhu Městského soudu v Praze a ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušilo ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. Městský soud v Praze se zabývá žalobou osoby, která žije v registrovaném partnerství a nebyla zařazena do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli, protože takovou možnost výslovně zapovídá ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství. Městský soud řízení o této žalobě přerušil a věc předložil Ústavnímu soudu, neboť se domnívá, že předmětné zákonné ustanovení, které má být ve věci aplikováno, je diskriminační a tudíž protiústavní.