Z judikatury

ÚS se vyjádřil k podmínkám procesního nástupnictví podle § 107a občanského soudního řádu

publikováno: 08.11.2016

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Krajského soudu v Praze a usnesení Okresního soudu Praha-západ, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Podmínky zápisu absolventa zahraniční právnické fakulty do seznamu koncipientů a právo na svobodnou volbu povolání

publikováno: 07.11.2016

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil rozsudek Nejvyššího soudu, rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel je absolventem Jagellonské univerzity v Krakově v magisterském studijním oboru právo. Ačkoliv mu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky vydalo osvědčení o uznání získaného vysokoškolského vzdělání jako rovnocenného se vzděláním získaným v České republice, Česká advokátní komora (ČAK) ho nezapsala do seznamu advokátních koncipientů. Měla pochybnost o jeho znalostech českého práva. Stěžovatel neuspěl ani s další žádostí, kterou podložil kladným stanoviskem svého zaměstnavatele, advokáta zapsaného v seznamu ČAK. ČAK přitom nevyloučila jeho zápis v budoucnu, pokud by doložil, že si osvojil vědomosti z předmětů státních závěrečných zkoušek. Stěžovatel se poté v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhal uložení povinnosti ČAK zapsat ho do seznamu advokátních koncipientů. Proti těmto zamítavým rozhodnutím podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které namítá, že mu postup ČAK a obecných soudů brání ve výkonu povolání advokátního koncipienta.

Soudní dvůr Evropské unie k osobním údajům návštěvníků internetových stránek

publikováno: 04.11.2016

Rozsudek ve věci C-582/14 Patrick Breyer v. Německo: Provozovatel internetové stránky může mít oprávněný zájem na uchovávání některých osobních údajů návštěvníků, aby se bránil proti kybernetickým útokům.

Příkaz k prohlídce vozidla versus právo na ochranu soukromí

publikováno: 01.11.2016

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) zamítl ústavní stížnost stěžovatele, neboť neshledal, že by napadený soudní příkaz vedl k porušení jeho základních práv. Stěžovatel dne 8. 2. 2016 ignoroval příkaz policejní hlídky k zastavení vozidla a pokusil se policistům ujet. Následně nezvládl řízení, prorazil pneumatiku a snažil se po opuštění vozidla uprchnout, vozidlo však stačil uzamknout. Policisté ho dopadli a zjistili, že ve voze leží injekční stříkačka naplněná neznámou látkou, stěžovatel však prohlídku vozu policii neumožnil a odmítla ji i jeho matka, které vůz patří. Proto policisté předmětné auto odňali a soudce Okresního soudu Brno-venkov vydal příkaz k prohlídce jiných prostor, na základě kterého mělo dojít k prohlídce vozidla. Stěžovatel byl podezřelý ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Soudce v odůvodnění příkazu uvedl tři základní argumenty pro jeho vydání – že se stěžovatel oddává drogám (o dva dny později znovu ujížděl policistům, vypadl z auta, které nechal nabourat do semaforu a nepodrobil se zkoušce na alkohol a drogy), dále se požívání drog oddával i v minulosti, což dokládají jeho minulá odsouzení za drogové delikty, a třetím argumentem bylo to, že se ve vozidle nacházela věc důležitá pro trestní řízení – injekční stříkačka naplněná neznámou látkou. Dále soudce odůvodnil, proč považuje prohlídku za neodkladný úkon. Prohlídka byla následně provedena za přítomnosti matky stěžovatele. Stěžovatel napadl příkaz ústavní stížností, ve které uvedl, že jeho vydáním bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na nedotknutelnost obydlí a také právo na spravedlivý proces, protože se dle jeho názoru příkaz zjevně zakládá na nepravdivých skutečnostech.

Námitka promlčení nároku vznesená státem ve sporu o odškodnění pronajímatelů bytů s regulovaným nájemným odporuje dobrým mravům

publikováno: 01.11.2016

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelů a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, rozsudek Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek. Stěžovatelé se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhali po České republice – Ministerstvu financí (vedlejší účastnice) zaplacení částky přesahující 12 milionů korun z titulu náhrady škody, která jim vznikla v důsledku protiústavní regulace nájemného u bytových jednotek, a to za období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006. Jejich žaloba ze dne 31. 1. 2012 však byla zamítnuta v důsledku vedlejší účastnicí uplatněné a obecnými soudy všech tří stupňů akceptované námitky promlčení. Stěžovatelé již v průběhu řízení argumentovali, že nepřehledný a matoucí přístup státu k otázce náhrady újmy způsobené regulací nájemného je jednou z okolností, které činí uplatněnou námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy, a nesouhlasí ani se závěrem soudů, podle nichž měli dostatek času, aby své nároky uplatnili dříve.

Soudní dvůr EU k rozmnoženinám počítačových programů

publikováno: 30.10.2016

Rozsudek ve věci C-166/15:m Původní nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu a s ní související licence k neomezenému užívání může dále tuto rozmnoženinu spolu s licencí prodat dalšímu nabyvateli. Naproti tomu v případě, že původní fyzický nosič původně dodané rozmnoženiny byl poškozen, zničen nebo ztracen, nemůže původní nabyvatel dodat dalšímu nabyvateli svoji záložní rozmnoženinu programu bez svolení nositele autorských práv.

Spor o výklad čl. 11 směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví

publikováno: 24.10.2016

Nejvyšší soud na svých webových stránkách v tabulce Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu zveřejnil očekávanou anonymizovanou verzi rozsudku ve věci sp. zn. 23 Cdo 1184/2013 ze dne 28. 7. 2016. Samotnému rozhodnutí Nejvyššího soudu předcházel rozsudek Soudního dvora EU ze dne 7. 7. 2016 ve věci Tommy Hilfiger Licensing a další. Podstatou sporu byl výklad čl. 11 směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví. Výrobci a distributoři výrobků chráněných ochrannými známkami zjistili, že jsou na konkrétní tržnici prodávány padělky jejich výrobků. Podali tak u českých soudů žalobu ke stanovení povinnosti ukončit podnajímání prodejních míst v této tržnici osobám, které se dopustily tohoto protiprávního jednání. Dotčená směrnice totiž umožňuje podání žaloby proti prostředníkům, jejichž služby jsou užívány třetími osobami k porušování jejich práv k ochranným známkám.

Na udělení státního občanství České republiky cizinci není právní nárok

publikováno: 24.10.2016

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zamítlo návrh stěžovatele na zrušení ustanovení § 22 odst. 3 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky.
Stěžovatel je cizinec s trvalým pobytem na území České republiky. Žádost stěžovatele o udělení státního občanství České republiky byla zamítnuta Ministerstvem vnitra z důvodu bezpečnosti státu podle § 22 odst. 3 zákona o státním občanství. Stěžovatel následně podal rozklad, který byl ministrem vnitra zamítnut. Poté se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností, kterou se domáhal zrušení těchto správních rozhodnutí a zároveň navrhl zrušení předmětného ustanovení zákona o státním občanství. K projednání návrhu na zrušení části zákona je příslušné plénum Ústavního soudu a proto mu jej III. senát projednávající ústavní stížnost postoupil. Stěžovatel především namítal, že vědomě v žádném případě bezpečnost státu nenarušuje, avšak nemá možnost se proti postupu podle napadeného ustanovení účinně bránit, neboť je opomíjeno jeho právo na spravedlivý proces, resp. právo na informace, protože se se stanovisky Policie České republiky a zpravodajských služeb nemohl seznámit a nic proti nim uvést či namítnout. Zároveň se domníval, že je mu odepřena také soudní ochrana, protože podle § 26 zákona o státním občanství je rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství v České republice vyloučeno z přezkoumání soudem.