Z judikatury

K postupu insolvenčního soudu v případě důvodných pochybností o věcné správnosti insolvenčního návrhu

publikováno: 25.11.2016

III. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Milada Tomková) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace ZEMKA Praha, s. r. o. (v konkurzu) a zrušil usnesení Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Stěžovatelka se v insolvenčním řízení marně bránila proti rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkurzu, poukazovala přitom na skutečnost, že napadané insolvenční řízení mělo za cíl pouze znemožnit postup proti jejím dlužníkům a jednání insolvenčního navrhovatele při nabývání pohledávky bylo v rozporu s dobrými mravy, když byla pohledávka rozdělena jen za účelem zahájení insolvenčního řízení. Poté, co Nejvyšší soud odmítl její dovolání jako nepřípustné, obrátila se stěžovatelka na Ústavní soud.

Nelze vést exekuci proti nevidomému za protiprávní jednání, kterého se nemohl dopustit

publikováno: 16.11.2016

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Městského soudu v Praze, neboť jím došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces a vlastnické právo. Stěžovatel je těžce zdravotně postiženou osobou, pobírá invalidní důchod třetího stupně pro dětskou mozkovou obrnu ve spojení s praktickou slepotou, a proto je držitelem průkazu ZTP/P s nárokem na bezplatnou dopravu. V řízení před obecnými soudy byla proti stěžovateli jako povinnému nařízena exekuce na základě vykonatelného soudního rozhodnutí, kterým byla stěžovateli uložena povinnost uhradit dluh za jízdu v pražské veřejné hromadné dopravě bez platného cestovního dokladu. Stěžovatel podal návrh na zastavení exekuce, neboť namítal, že dosud neměl o vedení exekuce žádné informace, protože mu nebylo doručeno rozhodnutí o jejím nařízení a ani rozhodnutí nalézacího soudu.

K dodržení zásady zákazu reformationis in peius v trestním řízení

publikováno: 16.11.2016

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) částečně vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a částečně také rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, neboť jimi došlo k porušení stěžovatelova ústavně zaručeného práva na vedení trestního řízení a na potrestání způsobem, který je určen zákonem a dále právo být stíhán jen z důvodů a způsobem, který stanoví zákon ve spojení s právem na řádný proces. Ve zbytku byla stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Stěžovatel napadl prostřednictvím ústavní stížnosti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým mu byl sice snížen trest odnětí svobody, ale zároveň došlo ke zpřísnění trestu zákazu řízení motorových vozidel ze dvou na tři roky. Stěžovatel ve svém dovolání následně namítal především porušení zásady zákazu reformationis in peius (rozhodnutí k horšímu v odvolacím řízení), spočívající ve zpřísnění trestu zákazu činnosti v odvolacím řízení, ačkoli nebylo státním zástupcem podáno odvolání v neprospěch stěžovatele. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné a uvedl, že trest uložený krajským soudem nelze vnímat jako přísnější, jelikož zároveň se zvýšením trestu zákazu činnosti došlo i k zásadnímu zmírnění trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, a tudíž k celkovému zhoršení postavení stěžovatele v odvolacím řízení nedošlo.

K procesní (ne)způsobilosti důkazů získaných před podáním kárného návrhu

publikováno: 15.11.2016

III. senát (soudce zpravodaj Radovan Suchánek) zamítl ústavní stížnost stěžovatele, neboť rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího správního soudu nedošlo k porušení jeho ústavně zaručených práv. Stěžovatel byl rozhodnutím kárného soudu uznán vinným, že v rozporu s povinnostmi soudce dne 10. 10. 2014, v první den voleb do zastupitelstev obcí a do Senátu, přeposlal ze své soukromé e-mailové adresy na celkem 32 různých adres, včetně adres novinářů, zprávu s předmětem „KUBERA rozhovory – část“, který vytváří dojem, že je přepisem rozhovorů mezi politiky ODS, obsahujícím množství vulgárních výrazů a naznačujícím nezákonné jednání v něm uvedených osob, ačkoliv si byl vědom toho, že jde o smyšlený dokument. Stěžovateli bylo uloženo kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu tří měsíců, neboť svým zaviněným jednáním narušil důstojnost soudcovské funkce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí brojil ústavní stížností, ve které namítal, že došlo k porušení jeho práva na svobodu projevu, které je zakotveno v čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť jednání, za které byl odsouzen, mělo zcela soukromý charakter. Dále tvrdil, že došlo také k porušení jeho práva, podle kterého má každý právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké (čl. 37 odst. 1 Listiny), protože v kárném řízení bylo použito jako důkaz jeho nezákonně získané vyjádření ze dne 23. 10. 2014.

Princip omezené důvěry v dopravě a trestní odpovědnost řidiče za dopravní nehodu

publikováno: 11.11.2016

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces. V srpnu 2013 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl dopustit tím, že při odbočování vlevo omezil a ohrozil předjíždějícího motocyklistu, který do něj narazil. Řidič motocyklu utrpěl závažné poranění hlavy s trvalými následky a doživotním postižením.
Stěžovatel byl pravomocně uznán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s odkladem na zkušební dobu jednoho roku, a současně mu byla uložena povinnost zaplatit poškozeným na náhradě škody částku převyšující 800 tisíc korun. Stěžovatel tato odsuzující rozhodnutí napadl prostřednictvím ústavní stížnosti.

Nezabavitelná část dávek důchodového zabezpečení nemůže být postižena exekucí ani tehdy, je-li uložena na účtu u peněžního ústavu

publikováno: 10.11.2016

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Musil) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a usnesení Okresního soudu v Lounech, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a na pokojné užívání majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně základních práva a svobod.

Nabytí vlastnického práva od nevlastníka a posouzení dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí

publikováno: 09.11.2016

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek Krajského soudu v Plzni a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na ochranu vlastnického práva a řádný proces.

Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k problematice rozhodování o výživném pro nezletilé děti

publikováno: 08.11.2016

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu schválilo stanovisko k zjišťování možností, schopností a majetkových poměrů povinného v řízení o výživném pro nezletilé děti.