SD EU k rozporu právní úpravy členského státu EU s unijním právem
publikováno: 13.11.2018
Právní úprava členského státu, podle níž lze příjemci služby uložit povinnost pozastavit platby a složit jistotu, aby bylo zajištěno zaplacení případné pokuty, která by mohla být uložena poskytovateli služby usazenému v jiném členském státě, za porušení pracovněprávních předpisů prvního členského státu, je v rozporu s unijním právem. Taková vnitrostátní opatření překračují meze toho, co je nezbytné k dosažení cílů spočívajících v ochraně pracovníků, boji proti podvodům zejména v sociální oblasti a v prevenci zneužívání.
Společnost Čepelnik usazená ve Slovinsku poskytla Michaelu Vavtimu služby v odvětví stavebnictví o celkové hodnotě 12 200 eur. Práci provedli vyslaní pracovníci na domě M. Vavtiho v Rakousku. Michael Vavti zaplatil společnosti Čepelnik zálohu ve výši 7 000 eur. V roce 2016 provedla rakouská finanční inspekce na stavbě kontrolu a konstatovala, že se společnost Čepelnik dopustila dvou správních přestupků proti pracovněprávním předpisům. Po tomto zjištění finanční inspekce nařídila M. Vavtimu, aby pozastavil platby, a požádala příslušný správní orgán (Bezirkshauptmannschaft Völkermarkt, okresní úřad pro Völkermarkt, dále jen „BHM Völkermarkt“), aby uložil M. Vavtimu povinnost složit jistotu k zajištění platby případné pokuty, která by mohla být uložena společnosti Čepelnik v řízení zahájeném v návaznosti na kontrolu. Finanční inspekce požadovala, aby tato jistota byla složena ve výši rovnající se dosud neuhrazené ceně, tj. 5 200 eur.
BHM Völkermarkt této žádosti vyhověl a M. Vavti složil jistotu v této výši. Proti společnosti Čepelnik bylo zahájeno řízení v souvislosti se správními přestupky, kterých se měla dopustit. V říjnu 2016 byly společnosti Čepelnik za tyto přestupky uloženy pokuty ve výši 1 000 a 8 000 eur. Po dokončení prací společnost Čepelnik fakturovala M. Vavtimu částku ve výši 5 000 eur. Posledně jmenovaný tuto částku odmítl zaplatit s tím, že složil jistotu ve výši 5 200 eur u BHM Völkermarkt. Společnost Čepelnik tedy podala proti M. Vavtimu žalobu na zaplacení neuhrazené části z ceny.
Bezirksgericht Bleiburg / Okrajno Sodišče Pliberk (okresní soud Pliberk, Rakousko) se Soudního dvora táže, zda unijní právo zakazuje členskému státu, aby po osobě, která si v tomto členském státě objednala stavební práce, požadovala, aby pozastavila platby a složila jistotu ve výši odpovídající dosud neuhrazené ceně, pokud takové pozastavení plateb a taková jistina slouží pouze k zajištění zaplacení případné pokuty, která by mohla být později uložena v samostatném řízení poskytovateli služeb, který tyto práce provedl a který je usazen v jiném členském státě.
V rozsudku Soudní dvůr nejprve uvádí, že směrnice o službách[1] se nepoužije na taková opatření, jako jsou opatření stanovená rakouskou právní úpravou v tomto případě. V textu této směrnice se totiž uvádí, že se nepoužije na „pracovní právo“, což je pojem, který definuje široce. Soudní dvůr uvádí, že toto ustanovení nerozlišuje mezi hmotněprávními pracovněprávními normami na jedné straně a úpravou opatření určených k zajištění dodržování těchto hmotněprávních norem a úpravou zajišťující účinnost sankcí ukládaných v případě porušení těchto norem na straně druhé.
Soudní dvůr rovněž uvádí, že touto směrnicí se unijní normotvůrce snažil zajistit rovnováhu mezi cílem spočívajícím v odstranění překážek bránících poskytovatelům ve svobodě usazování a volnému pohybu služeb a požadavkem na zajištění vysoké míry ochrany cílů obecného zájmu a konkrétně potřeby zajistit soulad s pracovním právem.
Soudní dvůr uvádí, že vnitrostátní právní úprava, která stanoví odrazující opatření za účelem zajistit dodržování hmotněprávních pracovněprávních norem a úpravu sloužící k zajištění účinnosti sankcí ukládaných v případě porušení těchto norem, přispívá k zajištění vysoké míry ochrany cíle obecného zájmu, kterým je povinnost dodržovat pracovně právní předpisy.
Vzhledem k tomuto Soudní dvůr konstatuje, že pro takovou vnitrostátní právní úpravu platí výjimka pro „pracovní právo“ stanovená ve směrnici. Poté, co Soudní dvůr konstatoval, že se směrnice o službách nepoužije, zkoumal, zda je taková právní úprava, o jakou jde v tomto případě, v souladu se zásadou volného pohybu služeb[2] . V tomto ohledu připomněl, že za omezení volného pohybu služeb jsou považována všechna opatření, která výkon této svobody zakazují, brání tomuto výkonu nebo jej činí méně atraktivním.
Soudní dvůr konstatoval, že opatření, která objednateli díla v případě důvodného podezření na správní přestupek poskytovatele služeb v rozporu s vnitrostátními pracovněprávními předpisy ukládá povinnost pozastavit platby svému smluvnímu partnerovi a složit jistotu ve výši rovnající se dosud neuhrazené ceně za dílo, může jednak připravit příjemce služeb o možnost ponechat si část této částky jako kompenzaci v případě vadného plnění či prodlení s plněním a jednak upřít poskytovateli služeb právo požadovat zaplacení dosud neuhrazené částky z ceny za dílo. Taková opatření proto omezují volný pohyb služeb. Soudní dvůr nicméně připomíná, že takové omezení je přípustné, odpovídá-li na naléhavý důvod obecného zájmu, je-li způsobilé zaručit uskutečnění cíle, který sleduje, a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení sledovaného cíle nezbytné. Pokud jde o cíle spočívající v sociální ochraně pracovníků, jakož i boji proti podvodům zejména v sociální oblasti a v prevenci zneužívání, Soudní dvůr uvádí, že opatření stanovená dotčenou rakouskou právní úpravou, jež má zajistit účinnost sankcí, které by mohly být uloženy poskytovateli služeb v případě porušení pracovněprávních předpisů, lze považovat za opatření, která jsou s to zaručit uskutečnění těchto cílů. Pokud však jde o proporcionalitu takové právní úpravy ve vztahu k těmto cílům, Soudní dvůr konstatuje, že podle této právní úpravy lze přijmout taková opatření ještě předtím, než příslušný orgán konstatuje, že byl spáchán správní přestupek v rozporu s vnitrostátními pracovněprávními předpisy. Nestanoví dále, že se poskytovatel služeb, který je důvodně podezřelý ze spáchání takového přestupku, může před přijetím těchto opatření vyjádřit ke skutečnostem, které jsou mu vytýkány. Příslušné vnitrostátní orgány konečně mohou určit výši jistoty, jejíž složení může být nařízeno dotčenému příjemci služeb, bez ohledu na případné konstrukční vady či jiná pochybení při plnění smlouvy o dílo na straně poskytovatele, a může jít případně o částku značně přesahující částku, která by jinak byla zaplacena dotčeným objednatelem po ukončení prací.
Soudní dvůr proto konstatuje, že právní úprava členského státu, podle které příslušné orgány mohou požadovat po objednateli díla usazeném v tomto členském státě, aby pozastavil platby svému smluvnímu partnerovi usazenému v jiném členském státě, či dokonce složil jistotu ve výši odpovídající dosud neuhrazené ceně za dílo, aby bylo zajištěno zaplacení případné pokuty, která by mohla být uložena tomuto smluvnímu partnerovi v případě prokázaného porušení pracovněprávních předpisů prvního členského státu, překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cílů spočívajících v ochraně pracovníků, jakož i boji proti podvodům zejména v sociální oblasti a v prevenci zneužívání.
Zdroj: Soudní dvůr EU.