Není konference jako konference

Pokud se však zamyslím hlouběji nad jejím přínosem i pro mne samotného, Pak ten skutečný spočívá ve vytváření si přístupu k výkladu práva pro každodenní praxi. Nejde jen o do krátkého časového okamžiku zhutněné seznámení se s konkrétními otázkami, u nich člověk neví, kdy a zda je bude potřebovat. Spíš jde o něco jiného, o celkový přístup k výkladu a chápání práva v jeho podstatě a tedy i ke způsobu řešení jiných, než zde diskutovaných otázek. Je až s podivem, kolik, při řešení byť i úzkého problému, je „mimochodem“ vysloveno dalších „mouder“, připomenuto právních postulátů, zajímavé judikatury a vzájemných souvislostí. To vše má vliv na posun ve způsobu právnického uvažování. Shodou okolností jsem právě dočetl příspěvek prof. K. Eliáše na letošní konferenci[1]. Již v jeho úvodu jsem nalezl z části i vyjádření toho, co se výše snažím naznačit. S laskavým souhlasem autora z jeho příspěvku cituji dříve, než dojde k jeho zveřejnění účastníkům konference.

„Analyzujeme-li jednotlivé právní pravidlo obsažené v zákoně, usilujeme o jeho výklad ve snaze porozumět, co jím chtěl zákonodárce adresátu sdělit, resp. rozpoznat, která práva nebo které povinnosti se zákonodárce rozhodl založit recipientovi. Non in legendo, sed in intelligendo leges consistunt[2]. K správnému výsledku nelze dospět jinak, než interpretací, přičemž pro postup de lege artis je mj. nezbytné porozumět kontextuálním vazbám zákonných ustanovení a smyslu jejich celku. Jinak řečeno, smysl jednotlivého pravidla pochopíme při respektování smyslu celku a jeho smysl zjistíme z významu jednotlivostí, z nichž se skládá celek. Úspěch takového snažení není možné bez stále korekce představ, ba předsudků, s nimiž se k rozboru zákonného pravidla původně přistupovalo. V tom je základ hermeneutického kruhu[3], který není bez významu ani pro právní texty.[4] Uvědomění toho je zvlášť důležité, pokud vykládáme právní pravidlo obsažené v zákoně, jenž teprve před nedávnem nahradil dosavadní právní úpravu. Neboť tehdy vystupuje dosti naléhavě riziko chybného výkladu poznamenaného „závislostí na cestě“, kdy se do nové právní úpravy určitého institutu snažíme vkládat smysl, jejž jsme si osvojili výkladem a používáním dosavadní právní úpravy.“

Současně si všímám i poslední věty dobře detekující častou příčinu našich pochybení vedoucích i k nadbytečným diskuzím o takto vykonstruovaných problémech. Napadá mne, že přínos konferencí vlastně spočívá i v naučení se zvládnout, bez studu a hany, zapudit vlastní stanoviska a přijmout jiný, více přesvědčivý, výklad. Zajisté je i proto člověk lépe připraven aplikovat právo po jeho rekodifikaci, pokud obdobně zvládal již dříve potřebu odhlížet od již i věkem pevně zažitých myšlenkových postupů. Lépe se mu hledá nový výklad určité i tradiční normy po celkové rekodifikaci. Jde tedy o přínos konferencí v přístupu k výkladu práva při jeho každodenní aplikaci více než o konkrétní byť důležité poznatky. Paradoxně jsem si však právě na těchto konferencích povšiml, že tuto schopnost neustále sebekritického přístupu a zájmu o stanoviska jiných mají často věkem ti starší a odborně uznávanější, patrně již poučeni vlastními prohrami, z nichž vítězstvím je pak pokora před právem.

Karlovarské právnické dny nejsou komerční či marketingovou záležitostí, nejde o navazování známostí, ale spíše shledávání spřízněných přístupem k právu. Je proto i správné a záslužné, že ČAK konferenci Karlovarské právnické dny spolupořádá a všemožně podporuje. Vrací se to jejím členům, zejména účastníkům konference, ostatním již skromněji v následné a již omezené publikaci příspěvků. To co je řečeno výše a jak se každý účastník sám podílí na diskuzi, není osobní účasti již přenositelné a stejně tak ne vlastní atmosféra konferencí.

HLASUJTE PRO SVŮJ STAVOVSKÝ ČASOPIS ZDE.