Na udělení státního občanství České republiky cizinci není právní nárok

Napadené ustanovení stanoví, že v případě, že v řízení vyjde na základě stanoviska policie nebo zpravodajské služby, které obsahuje utajované informace, najevo, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění se pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, přičemž tato stanoviska se nestávají součástí spisu.

Ústavní soud předesílá, že v případech, kdy státní občanství nevzniká ze zákona, ale na základě rozhodnutí orgánu státu, má stát nezadatelné právo rozhodnout, zda určité osobě občanství udělí, a pokud tak neučiní, neporušuje tím žádná základní práva. Z toho však nelze dovozovat, že by se na odůvodnění rozhodnutí ve věci státního občanství nevztahovaly požadavky na řádné odůvodnění rozhodnutí souladné s právem na spravedlivý proces. Oproti tomuto zájmu jednotlivce být zpraven o tom, které důvody vedly k přijetí rozhodnutí orgánu veřejné moci, však v daném případě stojí bezpečnostní zájem státu, který je rovněž Ústavou České republiky chráněnou hodnotou. Tento státní zájem představuje zájem existenční, který legitimizuje určité omezení právní sféry jedince; ostatně ve svém důsledku je to stát, který jedince chrání. K ochraně tohoto zájmu musí stát disponovat příslušnými nástroji a jedním z nich je i oblast ochrany utajovaných informací. Ústavní soud proto musí posoudit, zda jsou zájem žadatele o udělení státního občanství a bezpečnostní zájem státu v napadené právní úpravě ústavně konformním způsobem promítnuty, resp. zda jsou vzájemně vyváženy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená právní úprava sleduje legitimní cíl, kterým jsou bezpečnostní zájmy státu, k jeho dosažení současně zvolila racionální a nikoliv svévolné prostředky, neboť z odůvodnění rozhodnutí vylučuje pouze ty informace, pro které je žádost zamítnuta z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, přičemž v odůvodnění alespoň obecně uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Takovýto kompromis považuje Ústavní soud za ústavně konformní. Ostatně jak příhodně uvedla ve svém vyjádření k návrhu na zrušení předmětného ustanovení vláda České republiky, Vysvětlující zpráva Rady Evropy k Evropské úmluvě o státním občanství stanoví, že se u rozhodnutí, týkajících se národní bezpečnosti, uvádí pouze minimum informací.

Ústavní soud se však nemohl zabývat námitkou stěžovatele, která se týká výluky soudního přezkumu rozhodnutí vydaných podle napadeného ustanovení, která je obsažena v § 26 zákona o státním občanství, neboť jeho zrušení stěžovatel v návrhu neuvedl a Ústavní soud nemůže jít nad rámec petitu návrhu. Dlužno podotknout, že i kdyby toto ustanovení bylo přímo stěžovatelem napadeno, nemohl by být v této části jeho návrh přípustný, protože ustanovení § 26 nebylo v jeho řízení o udělení státního občanství uplatněno. Tento nález tak není překážkou k tomu, aby byla soudní výluka přezkumu do budoucna v řízení o kontrole norem věcně přezkoumána.

K výroku a odůvodnění nálezu uplatnili odlišné stanovisko soudkyně Kateřina Šimáčková a soudci Vojtěch Šimíček a Ludvík David.

Text nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/16 včetně disentů je dostupný  zde.

Zdroj: Ústavní soud ČR