Členský stát může povolit knihovnám, aby bez souhlasu nositelů práv digitalizovaly knihy
publikováno: 05.06.2014
Dle stanoviska generálního advokáta Niilo Jääskinena může členský stát povolit knihovnám, aby bez souhlasu nositelů práv digitalizovaly knihy, které mají ve svých sbírkách, a nabízely je na místech pro četbu elektronických knih.
Směrnice o autorském právu sice neumožňuje členským státům, aby uživatelům povolily ukládání knihovnou digitalizovaných knih na USB, nebrání však v zásadě tomu, aby byly tyto knihy tištěny jakožto rozmnoženiny pro soukromou potřebu.
Podle směrnice o autorském právu musí členské státy poskytnout autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat rozmnožování svých děl a jejich sdělování veřejnosti. Směrnice však členským státům umožňuje stanovit určité výjimky z tohoto práva nebo jeho omezení. Taková možnost existuje zejména v případě veřejně přístupných knihoven, které pro účely výzkumu nebo soukromého studia zpřístupňují uživatelům díla ze svých sbírek prostřednictvím k tomu určených zařízení. V projednávané věci Bundesgerichtshof (německý spolkový soudní dvůr) žádá Soudní dvůr, aby upřesnil rozsah této možnosti, které Německo využilo.
Bundesgerichtshof musí rozhodnout spor mezi Technickou univerzitou v Darmstadtu (Technische Universität Darmstadt) a německým nakladatelstvím Eugen Ulmer KG. Nakladatelství se snaží zabránit tomu, aby (i) univerzita digitalizovala knihu, kterou má ve svém knihovním fondu a kterou vydává Eugen Ulmer, a tomu, aby (ii) uživatelé knihovny mohli ze zařízení pro četbu elektronických knih zřízených v této knihovně tuto knihu tisknout nebo ji ukládat na USB klíč anebo takové rozmnoženiny z knihovny odnášet. Univerzita totiž zdigitalizovala dotčenou knihu a nabízela ji na zařízeních pro četbu elektronických knih. Nabídku nakladatelství na zakoupení učebnic, které toto nakladatelství vydává, a na jejich užívání ve formě elektronických knih („E-knihy“) univerzita nepřijala.
Ve stanovisku z dnešního dne (5. června 2014) měl generální advokát Niilo Jääskinen nejprve za to, že i když nositel práv nabídne knihovně, aby za přiměřených podmínek uzavřeli licenční smlouvy o užívání jeho díla, knihovna se může dovolávat výjimky stanovené pro speciální zařízení. Podle Niila Jääskinena se knihovna nemůže této výjimky dovolávat pouze tehdy, byla-li taková smlouva již uzavřena.
Generální advokát dále dospěl k závěru, že směrnice nebrání tomu, aby členské státy poskytly knihovnám právo digitalizovat díla ze své sbírky, pokud to zpřístupnění těchto děl veřejnosti prostřednictvím k tomu určených zařízení vyžaduje. Tak tomu může být v případě, že je třeba chránit originály děl, která jsou ještě chráněna autorským právem a jsou stará, křehká nebo vzácná. Tak tomu může být rovněž v případě, že dotyčné dílo konzultuje velký počet studentů a rozmnoženiny by mohly vést k nepřiměřenému opotřebení.
Niilo Jääskinen nicméně upřesnil, že směrnice neumožňuje celkovou digitalizaci sbírky, ale pouze digitalizaci individuálních děl. Možnost používat speciální zařízení nelze využít jen z toho důvodu, aby se provozovatel knihovny vyhnul nákupu dostatečného počtu hmotných rozmnoženin díla.
Niilo Jääskinen měl konečně za to, že směrnice neumožňuje uživatelům speciálních zařízení ukládat zpřístupněná díla na USB disk. Mimo jiné uvedl, že výjimka pro speciální zařízení je především výjimkou z výlučného práva nositelů práv na sdělování. Podle generálního advokáta pojem „sdělování“ vylučuje z rámce této výjimky možnost uložit dílo na USB disk, neboť se v takovém případě nejedná o akt sdělování, ale o vytvoření soukromé digitální rozmnoženiny. Takové rozmnožení není mimoto nezbytné k zachování užitečného účinku výjimky, třebaže by bylo pro uživatele užitečné. Dotčená výjimka se navíc nemůže vztahovat na úkon, kterým knihovna zpřístupňuje digitální rozmnoženinu uživateli, aby si z ní mohl vytvořit další rozmnoženinu a tu si uchovat na USB disku.
Generální advokát je sice toho názoru, že se výjimka pro speciální zařízení nevztahuje ani na tisk na papír, poznamenal nicméně, že na tisk díla přístupného na speciálních zařízeních se mohou vztahovat jiné výjimky stanovené směrnicí, jako je zejména výjimka pro soukromou rozmnoženinu. V tomto ohledu není podle generálního advokáta žádný rozdíl mezi kopírováním díla, které se fyzicky nachází v knihovním fondu, a tiskem stránek digitalizované knihy. V případě tisku na papír neexistuje nebezpečí rozsáhlé protiprávní distribuce, které existuje v případě digitálních rozmnoženin.
Úplné znění naleznete ZDE.
Zdroj: Soudní dvůr Evropské unie, www.curia.europa.eu