Články
Ke smlouvě o prodeji podniku či jeho části v čase rekodifikace
autor: Mgr. Ondřej Preuss publikováno: 30.05.2013
Nový občanský zákoník (NOZ), [1] který má nabýt účinnosti k 1. 1. 2014, je největším zásahem do soukromého práva v historii České republiky. V zásadě bude tento velekodex upravovat i veškeré závazkové vztahy. Tak i smlouva o prodeji podniku bude napříště zařazena do komplexu nového chrámu soukromého práva.[2]
Změna písemně uzavřené smlouvy ústně
autor: Právní věta redakce publikováno: 28.05.2013
Písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost; tento závěr se netýká smluv, u nichž písemnou formu stanoví zákon.
Ještě jednou k věcné příslušnosti soudů ve sporech z obchodních závazkových vztahů
autor: Mgr. Tomáš Jakubík publikováno: 27.05.2013
Na stránkách Bulletinu advokacie[1] se před časem objevil článek našich kolegů, zabývající se problematikou posuzování věcné příslušnosti soudu při podávání žalob na zaplacení částky přesahující 100 000 Kč v obchodních závazkových vztazích mezi podnikateli v případech, kdy se jednou žalobou uplatňuje více nároků se samostatným skutkovým základem. Na tento článek si nyní dovolím reagovat zejména s ohledem na novou judikaturu Vrchního soudu v Olomouci.
Jistoty dle § 202 insolvenčního zákona
autor: JUDr. Jaromír Císař, Mgr. Ing. Hana Pásková publikováno: 25.05.2013
Zákon č. 69/2011 Sb. přinesl (či navrátil) k 1. dubnu 2011 do insolvenčního práva úpravu popěrného práva věřitelů insolvenčního dlužníka. Jeho faktická realizace spojená s uplatněním tohoto jejich oprávnění u soudu ovšem přinesla věřitelům také řadu sporných otázek; jednou z takových „komplikací“ – judikatorně dosud ne(vy)řešených – které jim zákonodárce připravil, je institut jistoty zakotvený v § 202 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona (IZ).
Jak se vyvarovat chybné výpovědi z pracovního poměru?
autor: JUDr. Ladislav Jouza publikováno: 23.05.2013
Podle zjištění Vrchního soudu je každá druhá výpověď z pracovního poměru, kterou podává zaměstnavatel, špatná a ve většině případů pak neplatná. Taková situace nepřispívá k právní jistotě a ohrožuje ekonomickou situaci zaměstnavatelů (firem), kteří často musí poskytovat náhradu mzdy neoprávněně propuštěným zaměstnancům. Podívejme se na některé tzv. formální nedostatky výpovědí, které mohou způsobit jejich neplatnost.
Právo poškozeného na náhradu vzniklých přibraním zmocněnce
publikováno: 21.05.2013
Právo na náhradu nákladů vzniklých přibráním zmocněnce proti odsouzenému mají i ti poškození v trestním řízení, kteří nárok na náhradu škody neuplatnili nebo uplatnit nemohli, protože jim nějaká škoda či újma nevznikla. Rozhodování o právu poškozeného na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s přibráním zmocněnce nemůže být podmíno mírou jeho procesní aktivity, kterýžto faktor může hrát roli jedině při stanovení výše náhrady nákladů, nikoli však roli determinující přiznání či naopak nepřiznání práva na náhradu předmětných nákladů.
Odpovědnost římskokatolické církve za právní úkon v rozporu s jejími předpisy
autor: JUDr. Ronald Němec publikováno: 20.05.2013
Tento článek je čistě teoretický a má za úkol vytvoření debaty ohledně závaznosti kanonického práva římskokatolické církve vůči třetím osobám, zvláště v souvislosti s církevními restitucemi. Vzhledem k velké četnosti různých církví se budu věnovat jen římskokatolické církvi, kdyby se mělo pojednávat o všech církvích článek by se stal nepřehledným a zdlouhavým. Protože je článek psán převážně pro odbornou veřejnost vzdělanou ve světském právu, a nikoliv v kanonickém, budu občas zjednodušovat určité pojmy a nebudu se držet vždy přesné typologie označení všech institutů dle Codexu Iurex Canonici (CIC).
Doktrína „stand your ground“ při uplatnění práva na sebeobranu v USA
autor: Mgr. Aleš Dostál publikováno: 20.05.2013
V souvislosti s medializovaným případem Trayvona Martina se objevily v tisku informace o právu na sebeobranu v USA, které ne vždy odpovídají skutečné platné právní úpravě. Předně je nutné vyjít z toho, že tato problematika není upravena komplexně na federální úrovni, a proto se setkáváme se samostatnými úpravami jednotlivých států americké Unie. Byť jde o samostatné právní úpravy, lze mezi nimi vysledovat společné zdroje a principy, ze kterých vycházejí, přičemž jde o variace na tři výchozí zásady. K některým z nich bych se dále vyjádřil.