Změna okolností, aneb „nejvylučovanější ustanovení“


autor: JUDr. Petr Veselý
publikováno: 12.08.2015

Ustanovení § 1765 odst. 1 stanoví, že „Dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění.

Z výše uvedeného je zjevné, že toto ustanovení se aplikuje zejména v následujících případech:

- neúměrné zvýšení nákladů plnění - v takovém případě bude nejspíše typicky chtít o změně podmínek jednat prodávající (kupní smlouva) či zhotovitel (smlouva o dílo), nebo

- neúměrné snížení hodnoty předmětu plnění - v takovém případě bude nejspíše typicky chtít o změně podmínek jednat kupující (kupní smlouva) či objednatel (smlouva o dílo).

V důvodové zprávě k ustanovením §§ 1764 až 1766 o. z. je pak uvedeno, že „Výhrada tohoto typu však nekryje takovou změnu poměrů, jež byla vyvolána prostým vývojem ekonomiky a trhu, nebo která pojmově spadá do okruhu tzv. běžného podnikatelského rizika. Pravidelně půjde o důsledky následného působení náhodných vlivů z vnějšku.

Doložka nedává poškozené straně právo smlouvu okamžitě ukončit, dává jí pouze právo počít o smlouvě znovu jednat. Dle poslední věty ustanovení § 1765 odst. 1 je pak až do doby, co se obě strany dohodnou o výsledku smlouvy, strana poškozená změnou okolností povinna své závazky nadále plnit. Nemůže je tedy přestat plnit s odkazem na podstatnou změnu okolností.

Dle ustanovení § 1766 pak, nedojde-li k dohodě v přiměřené lhůtě, může se kterákoli strana (typicky však strana poškozená změnou okolností) obrátit na soud. Pokud však dotčená strana neuplatnila nárok na obnovení jednání o smlouvě v přiměřené lhůtě, co změnu okolností musela zjistit (přičemž je stanovena domněnka, že přiměřená lhůta jsou 2 měsíce), soud návrh zamítne.

Někteří advokáti se obávají toho, že výše uvedené ustanovení může značně znejistit postavení obou stran, neboť kdykoli si jedna ze stran usmyslí, že smlouvu již nechce plnit, tak se prostě dovolá podstatné změny okolností. Mají za to, že by měla být důsledně dodržována zásada „pacta sunt servanda“ a strany si měly dopředu dobře rozmyslet, co podepisují.

Osobně mám za to, že není třeba mít z doložky podstatné změny okolností obavy, ba právě naopak, a to zejména z následujících důvodů:

- doložka je formulovaná poměrně přísně a rozhodně nepřipadá její uplatnění v úvahu „kdykoli si to jedna ze stran usmyslí“,

- doložka nezakládá právo strany prohlásit smlouvu za neplatnou či okamžitě přestat plnit svůj závazek. Naopak dotčená strana má právo pouze zahájit jednání o změně smlouvy a po dobu tohoto jednání je povinna plnit nadále,

- strana, která tvrdí, že byla poškozena změnou okolností, musí být procesně aktivní, vyzvat druhou stranu k jednání a podat žalobu. Nemůže postupovat tím způsobem, že pouze pasivně nebude plnit svůj závazek a v následné žalobě na splnění tohoto závazku se bude bránit tím, že došlo k podstatné změně okolností.

Pokud se advokát rozhodne i přes výše uvedené tato pravidla vyloučit, lze jen doporučit, aby to nebylo formulováno tak, že „se vylučuje uplatnění § 1765 a 1766 občanského zákoníku“. Jako příhodnější se jeví formulace „strany na sebe přebírají nebezpečí změny okolností“, která je předpokládána samotným zákonem v ustanovení § 1765 odst. 2 o. z.

Dále lze také doporučit, aby advokát, který se rozhodne vyloučit uplatnění těchto ustanovení, nejdříve informoval klienta o jejich významu, případně se ujistil, že to nebude právě jeho klient, kdo se bude v budoucnosti potřebovat těchto ustanovení dovolat. V opačném případě by se advokát mohl v budoucnosti dostat do velmi nepříjemné pozice – představte si takového klienta, u kterého dojde k podstatné změně okolností, bude se jí chtít dovolat a následně zjistí, že z důvodu aktivity jeho advokáta mu bylo toto právo ve smlouvě odňato, protože je to přece „strašný nesmysl, který je potřeba všude paušálně vyloučit“.

 

Autor je advokátem v Praze.