Započtení odměny advokáta proti pohledávce klienta

V BA č. 1-2/2016 byl otištěn na str. 54-56 judikát Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3569/2013, s touto redakční právní větou:

Advokát je oprávněn jednostranně započíst svou pohledávku z titulu odměny za poskytování právních služeb proti pohledávce klienta z titulu smlouvy o půjčce. Takový postup není v rozporu se zákonem o advokacii, ani etickým kodexem.

Musím upozornit na důležité souvislosti.

Na stránkách www.nsoud.cz je k tomuto judikátu uvedena právní věta:

Advokát může započíst pohledávku z titulu odměny za poskytování právních služeb proti pohledávce klienta z titulu smlouvy o půjčce.

Tím právní věta končí, protože jde o rozhodnutí občanskoprávního sporu a občanskoprávní argumentace v odůvodnění postačuje. Vztahem mezi povinnostmi advokáta podle stavovských předpisů a zmíněným zápočtem se odůvodnění nezabývá, o stavovských předpisech se nezmiňuje, bylo by to mimo předmět řízení. Nejde o přezkum kárného rozhodnutí.

Při zběžném čtení může uniknout ta skutečnost, že tacet neznamená automaticky placet. Správně se NS souvislostmi nad rámec řízení nezabýval. Řešil zápočet při pluralitě účastníků na jedné straně vztahu. Nereagoval výslovně na argumentaci dovolatele, pokud ten cituje kárná rozhodnutí, jejichž moc se pokouší vztáhnout i na otázku platnosti úkonu. Z toho, že mu soud ve věci nevyhověl, však nevyplývá soudní hodnocení kárných rozhodnutí.

A jsme u té části redakční právní věty, kvůli které píši toto varování. Věta „Takový postup není v rozporu se zákonem o advokacii, ani se stavovským předpisem“ podle mého názoru, podepřeného výše uvedeným vysvětlením a zejména stabilní kárnou praxí, k otištěnému judikátu nepatří. Bez opravy může čtenáře přivést k nesprávnému jednání a do kárného řízení.

Kárný žalobce a kárné senáty hodnotí určité úkony, byť občanskoprávně platné, jako úkony učiněné v rozporu s povinnostmi advokáta. Ustanovení § 16 a 17 nemohou zabránit tomu, aby advokát učinil občanskoprávně platný úkon, nevylučují např. započtení jako takové. Tím však není dotčena skutečnost, že v některých případech tak advokát učiní v rozporu se stavovskými předpisy a může být, jak se opakovaně stává, za občanskoprávně platný úkon kárně postižen. Je tomu tak proto, že předpisy o advokacii kladou na advokáty, kteří se jim svým slibem dobrovolně podrobují, přísnější nároky než na jiné občany. 

V odůvodnění příslušných kárných rozhodnutí se netvrdí, že by úkon nebyl platný, naopak, následky platného úkonu je měřena závažnost kárného provinění.

Příklady takových platných úkonů s připojenou kárnou kvalifikací a kárným opatřením lze nalézt snadno. Dovolatel zmiňuje č. 4/2005 Sbírky kárných rozhodnutí 2004-2005 a č. 7/2001 ze souhrnného věcného rejstříku ke kárným rozhodnutím 1991-2009. Ve Sbírce kárných rozhodnutí 2014-2015 jsou příklady pod č. 6/14, 10/14, 12/15, 18/15, 21/15, 25/15, 27/15.

Viz též kárné rozhodnutí otištěné v tomto čísle BA na stranách 60-61: substituční plná moc je platná, vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientů je také platné.

JUDr. JAN SYKA, vedoucí oddělení pro věci kárné ČAK