Žádost o azyl může být zamítnuta, pokud se žadatel účastnil na činnostech teroristické sítě

publikováno: 01.02.2017

Rozsudek ve věci C-573/14 Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides v. Mostafa Lounani: Žádost o azyl může být zamítnuta, pokud se žadatel účastnil na činnostech teroristické sítě. Není nutné, aby žadatel o azyl osobně spáchal teroristické činy nebo k jejich páchání podněcoval či se na jejich páchání účastnil.

V roce 2006 Tribunal correctionnel de Bruxelles (trestní soud v Bruselu, Belgie) odsoudil Mostafu Lounaniho, který je marockým státním příslušníkem, k trestu odnětí svobody na šest let za účast na činnostech teroristické skupiny – v daném případě belgické buňky „groupe islamique des combattants marocains“ (islámská skupina marockých bojovníků, dále jen „GICM“) – jakožto řídícího člena a za zločinné spolčení, padělání dokumentů a použití padělaných dokumentů a nedovolený pobyt. Uvedený soud zejména shledal M. Lounaniho vinným z „aktivní účasti na plánování sítě vysílající dobrovolníky do Iráku“. Konkrétně podvodné postupování cestovních dokladů bylo kvalifikováno jako „účast na činnosti buňky, která poskytuje logistickou podporu teroristickému hnutí“. V roce 2010 podal M. Lounani žádost o azyl u belgických orgánů. Vyjádřil obavu, že by v důsledku odsouzení v Belgii byl v případě návratu do země svého původu pronásledován, neboť by mohl být marockými orgány považován za radikálního islámistu a džihádistu. Tato žádost o azyl byla zamítnuta. Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu, Belgie), k níž byla podána žaloba proti tomuto zamítavému rozhodnutí, v roce 2011 rozhodla, že je M. Lounanimu třeba přiznat postavení uprchlíka. Poté, co belgická Conseil d’État (Státní rada) zrušila první rozhodnutí uvedené Rady, posledně zmíněná své rozhodnutí potvrdila v roce 2012. Rada pro spornou cizineckou agendu totiž shledala, že skutky konkrétně vytýkané M. Lounanimu nenaplňují znaky teroristických trestných činů jako takových, neboť Tribunal correctionnel de Bruxelles odsoudil M. Lounaniho za členství v teroristické skupině, aniž mu vytýkal spáchání teroristického činu nebo účast na něm. Nebylo prokázáno, že by GICM sebemenším způsobem začala uskutečňovat konkrétní skutek, který je součástí tohoto druhu protiprávního jednání, ani že M. Lounani skutečně jednal, a založil tak osobní odpovědnost za takový skutek. Podle Rady pro spornou cizineckou agendu nedosahovaly činy, za které byl M. Lounani odsouzen, stupně závažnosti vyžadovaného k tomu, aby mohly být kvalifikovány jako „činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN“ ve smyslu směrnice o postavení uprchlíka1 , takže dotyčného nebylo možno z tohoto důvodu vyloučit z postavení uprchlíka. Conseil d’État, k níž byl podán kasační opravný prostředek, se rozhodla položit Soudnímu dvoru předběžné otázky. Conseil d’État si přeje zejména zjistit, za jakých podmínek může být žadatel vyloučen z postavení uprchlíka z důvodu „čin[ů], které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN“, pokud byl v trestním řízení odsouzen za účast na činnostech teroristické skupiny, aniž sám spáchal teroristický čin. Soudní dvůr nejprve konstatoval, že ze spisu nevyplývá, že by M. Lounani osobně spáchal teroristické činy ani, že k páchání takových činů podněcoval nebo se jejich páchání účastnil. Pojem „činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN“ se však neomezuje na teroristické činy. Soudní dvůr zejména podotkl, že Rada bezpečnosti v rezoluci 2178 (2014) vyjádřila „hluboké znepokojení nad akutní a rostoucí hrozbou, kterou představují zahraniční terorističtí bojovníci“, jakož i své znepokojení ohledně sítí organizovaných teroristickými subjekty, které umožňují pohyb bojovníků všech státních příslušností a jim potřebných zdrojů mezi státy. Uplatnění vyloučení z postavení uprchlíka zakotveného ve směrnici se tedy neomezuje na skutečné pachatele teroristických činů, ale může se vztahovat i na jednotlivce, kteří jsou zapojeni do činností náboru, plánování, přepravy nebo vybavování osob, které cestují do jiného státu, než je stát jejich trvalého bydliště nebo státní příslušnosti, zejména za účelem páchání, plánování nebo přípravy teroristických činů. Soudní dvůr připomněl, že konečné posouzení žádosti o mezinárodní ochranu je na příslušných vnitrostátních orgánech, jejichž posouzení podléhá přezkumu vnitrostátního soudu. Avšak v rámci okolností, jež je třeba zohlednit, Soudní dvůr uvedl, že podle samotných zjištění belgické Conseil d’État byl M. Lounani řídícím členem teroristické skupiny mezinárodního rozměru, která byla v roce 2002 zapsána na seznam Spojených národů uvádějící některé osoby a subjekty, na něž se vztahují sankce, a na tomto seznamu zůstala zapsána i po jeho aktualizaci. Jeho činnosti spočívající v poskytování logistické podpory činností této skupiny mají mezinárodní rozměr, neboť se podílel na padělání cestovních dokladů a pomáhal dobrovolníkům, kteří chtěli odcestovat do Iráku. Podle Soudního dvora mohou být takovéto činy důvodem k vyloučení z postavení uprchlíka. Kromě toho skutečnost, že M. Lounani byl odsouzen za účast na činnostech teroristické skupiny a toto odsouzení se stalo konečným, je při individuálním posuzování, které musí provést příslušný orgán, obzvláště důležitá.

Zdroj: Soudní dvůr EU