Z judikatury

Ústavní soud částečně vyhověl návrhu prezidenta republiky ve věci služebního zákona

publikováno: 09.07.2015

Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Milada Tomková) posoudilo návrh prezidenta republiky na zrušení zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, případně na zrušení dvaceti jednotlivých ustanovení tohoto zákona, a rozhodlo tak, že vyhovělo návrhu, pokud mířil na zrušení § 17 odst. 3 čtvrté věty zákona o státní službě umožňující vedoucím sedmi ústředních orgánů státní správy oponovat vládě v jejím případném záměru snížit v rámci systemizace počet služebních míst či objem prostředků na platy. V rámci jednání o systemizaci by totiž dle napadeného ustanovení byl vyžadován souhlas toho, kdo stojí v čele vyjmenovaných ústředních orgánů státní správy, s uvedeným záměrem vlády (výrok I.). Ostatní návrhy byly zamítnuty (výrok II).

Umožňuje-li zákon o svobodném přístupu k informacím dva výklady, je třeba upřednostnit ten, který je ve prospěch poskytnutí informace

publikováno: 07.07.2015

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti společnosti Seznam.cz, a. s., proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o odmítnutí její žaloby a o zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž bylo uloženo společnosti CHAPS spol. s r. o. vyřídit žádost o poskytnutí zdrojových dat celostátního informačního systému o jízdních řádech. CHAPS spol. s r. o. již byla v dřívějších rozhodnutích správních soudů shledána jako povinná osoba pro poskytnutí těchto informací, protože byla na základě smlouvy s Ministerstvem dopravy pověřena vedením celostátního informačního systému o jízdních řádech jako veřejná instituce. CHAPS, spol. s r.o. však informace neposkytla, a proto společnost Seznam.cz, a. s. podala žalobu proti její nečinnosti. Té bylo Krajským soudem v Brně vyhověno s tím, že lhůta pro vyřízení žádosti stěžovatelky uplynula již v roce 2011 a CHAPS, spol. s r.o. ji měla vyřídit poté, co krajský soud postavil najisto, že je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Výluka soudního přezkumu u pozastavení výplaty dotace byla protiústavní

publikováno: 01.07.2015

Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) dospělo dne 16. června 2015 na základě návrhu Nejvyššího správního soudu k závěru, že ustanovení § 14e odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 19. 2. 2015, ve slovech „a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání“, bylo v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Vysoká škola báňská – Technická univerzita se ve správním soudnictví domáhala zrušení rozhodnutí poskytovatele dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým došlo k pozastavení plateb na její projekt Centrum excelence IT4Innovations ve výši 23 436 947,44 Kč, protože poskytovatel dospěl k přesvědčení, že se vysoká škola dopustila porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie. Žaloba vysoké školy byla odmítnuta s tím, že podle zákona „poskytovatel nemusí vyplatit část dotace, domnívá-li se, že došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie,“ přičemž u tohoto opatření „je vyloučeno jeho soudní přezkoumání.“ Tuto zákonnou soudní výluku shledal Nejvyšší správní soud jako neústavní a navrhl Ústavnímu soudu, aby její neústavnost konstatoval. Nebylo totiž možné přistoupit ke zrušení sporného ustanovení, neboť to bylo zrušeno již zákonodárcem s účinností k 20. 2. 2015.

K ochraně vlastnického práva nabytého od nevlastníka v dobré víře

publikováno: 01.07.2015

IV. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Vlasta Formánková) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu. V nyní projednávané věci se odvolací ani dovolací soud otázkou dobré víry na straně stěžovatelky v podstatě vůbec nezabýval. Tyto soudy tedy ani nevážily možnost působení dobré víry stěžovatelky ve smyslu předchozích nálezů Ústavního soudu a naplnění dobré víry stěžovatelky s ohledem na všechny okolnosti případu nehodnotily. Již tímto jejich postupem tak došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces a na ochranu majetku.

Při stanovení „ceny obvyklé“ ve smyslu zákona o oceňování majetku musí soudy pečlivě zvažovat všechny okolnosti, které mají na cenu vliv

publikováno: 01.07.2015

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) vyhověl stížnosti stěžovatele a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se prostřednictvím žaloby domáhal po žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti (vedlejší účastník) náhrady škody ve výši 1.933.333 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem (dle zák. č. 82/1998 Sb.), když proti němu byla nařízena exekuce k vymožení částky 720.000 Kč, ačkoliv podal návrh na odložení exekuce a ústavní stížnost směřující proti exekučním titulům, přičemž však příslušný okresní soud o tomto návrhu nijak nerozhodl. V důsledku exekuce provedené prodejem nemovitosti v dražbě pozbyl vlastnické právo ke své nemovitosti, konkrétně ideálnímu podílu v rozsahu 11/12 domu a pozemků. Nemovitost byla prodána v dražbě za nejnižší podání ve výši 1.066.667 Kč, ačkoliv její odhadní cena činila 1.600.000 Kč a tržní cena 3.000.000 Kč.

Parlamentní indemnita se vztahuje výhradně na sdělení informace nebo vyjádření názoru na „chráněných fórech“

publikováno: 24.06.2015

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhlásil nález, kterým zamítl ústavní stížnost někdejšího poslance Věci veřejných, Otta Chaloupky, proti usnesení Nejvyššího soudu, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že stěžovatel nepožívá parlamentní indemnity ve smyslu čl. 27 odst. Ústavy, a tudíž není vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 10 odst. 2 trestního řádu.

Sněmovna schválila zavedení tzv. kurzarbeit

publikováno: 17.06.2015

V Česku zřejmě bude zaveden takzvaný kurzarbeit čili zkrácená pracovní doba. Schválila to Sněmovna. Zaměstnanci podniků, které kvůli hospodářské krizi či přírodní katastrofě nebudou mít pro své lidi práci na plný úvazek, by měli za dobu výpadku dostávat nejméně 70 procent mzdy. Zaměstnavatel by hradil 50 procent, stát 20 procent. O každé žádosti firem o tuto podporu by rozhodovala vláda.