Z judikatury

Posouzení přípustnosti dovolání není záležitostí samosoudce, ale senátu Nejvyššího soudu

publikováno: 19.10.2016

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky SUZAP Plzeň, s. r. o., v likvidaci, a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a na zákonného soudce. Napadené usnesení postrádalo náležitosti, které jsou na soudní rozhodnutí kladeny (především stran odůvodnění a náležitého vypořádání se s jejími argumenty), a navíc dovolací soud rozhodl namísto tříčlenným senátem pouze jeho předsedou.

Soudní dvůr EU: Provozovatel obchodu, který nabízí zdarma přístup k wi-fi síti, není odpovědný za porušení autorských práv, jehož se dopustil uživatel

publikováno: 30.09.2016

Rozsudek ve věci C-484/14: Provozovatel obchodu, který nabízí zdarma přístup k wi-fi síti, není odpovědný za porušení autorských práv, jehož se dopustil uživatel. Takovému provozovateli však může být za účelem ukončení či předejití tohoto protiprávní jednání uloženo, aby svou síť zabezpečil heslem

K souběhu funkce předsedy představenstva a generálního ředitele

publikováno: 23.09.2016

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) částečně vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Okresního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě. Těmito rozhodnutími totiž bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces, právo na svobodné jednání, právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky a rovněž zásada, že smlouvy je třeba dodržovat (pacta sunt servanda). Stěžovatel působil ve společnosti OLMA, a. s., jako předseda představenstva (statutárního orgánu) a současně i jako generální ředitel. Do funkce generálního ředitele byl stěžovatel jmenován a výkon této funkce upravovala manažerská smlouva. V prosinci 2008 byl stěžovatel z obou funkcí odvolán. V lednu 2009 mu společnost OLMA dala výpověď z pracovního poměru. Stěžovatel se žalobou domáhal náhrady mzdy za výpovědní dobu, tedy za únor a březen 2009.

Opatřením předsedy krajského soudu nelze obcházet tzv. kolečko přidělování věcí insolvenčním správcům

publikováno: 22.09.2016

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) částečně vyhověl ústavní stížnosti společnosti LIQUIDATORS v. o. s. a zrušil opatření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Ve zbytku byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná a zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka je zapsaným insolvenčním správcem vykonávajícím svoji činnost v obvodu působnosti Krajského soudu v Ostravě. Předsedkyně tohoto soudu opatřením vydaným podle § 25 odst. 5 zákona č. 182/2006, insolvenční zákon, ve spojení s § 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb., jednacího řádu pro insolvenční řízení určila v konkrétním insolvenčním řízení jiného insolvenčního správce než stěžovatelku, přestože na ni připadalo v tzv. rotačním principu zákonné pořadí a zároveň stěžovatelku zařadila na konec pořadí. Toto rozhodnutí předsedkyně soudu odůvodnila pouze tak, že stěžovatelka nebyla určena a byla zařazena na konec pořadí „z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců“.

Soud musí pokračovat v řízení o určení, zda tu manželství je či není i poté, co jeden z „manželů“ ztratil způsobilost být účastníkem řízení

publikováno: 13.09.2016

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Fiala) vyhovělo návrhu Okresního soudu v Břeclavi a zrušilo dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů ustanovení § 376 odst. 1 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, týká-li se řízení o určení, zda tu manželství je či není. Okresní soud v Břeclavi navrhl Ústavnímu soudu zrušení předmětného ustanovení v souvislosti s řízením o určení, zda zde je nebo není manželství uzavřené mezi účastníky řízení (tzv. zdánlivé manželství) a to z důvodu podezření, že manželství nevzniklo, neboť v souvislosti se sňatečným obřadem nebyly splněny takové náležitosti, na jejich uplatnění je k tomu, aby manželství vzniklo, bezvýhradně trvat, v projednávaném případě mohlo jít o případ, kdy jeden ze snoubenců trpěl takovou duševní poruchou, která mu bránila vytvořit si vlastní vůli a vůle k uzavření manželství zcela chyběla. V průběhu řízení však jeden z účastníků řízení zemřel a soud by tak měl podle návrhem napadeného ustanovení v takovém případě řízení zastavit. Argumentace navrhovatele odůvodňující zrušení ustanovení byla založena na úvaze, že zastavení řízení by mohlo vést k faktickému zhojení původně pouze domnělého či zdánlivého manželství, což by mohlo vyvolat důsledky v rovině majetkoprávní s dopadem na dědické řízení podle zákonných dědických skupin.