Z judikatury

Ustanovení zákona o místních poplatcích, které nezletilým ukládalo povinnost platit za svoz komunálního odpadu, je protiústavní

publikováno: 16.08.2017

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhovělo návrhu Nejvyššího správního soudu na vyslovení neústavnosti § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném do 30. června 2012 v rozsahu, v němž ukládalo povinnosti nezletilým poplatníkům. Ústavní soud dospěl k závěru, že právní úprava, která zatěžuje nezletilé poplatkovou povinností bez ohledu na to, zda mají prostředky k jejímu splnění (nebo alespoň možnost si takové prostředky obstarat), zatěžuje je bez ohledu na možnost ovlivnit uložení platební povinnosti (např. zdržením se zpoplatňované činnosti) či se jí alespoň zprostit (např. uplatněním tvrdostní klauzule), je v rozporu s druhou větou čl. 32 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (absence zvláštní ochrany dětí a mladistvých), se čl. 3 odst. 1 (nepřípustná diskriminace na základě sociálního původu), a s čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 (rdousící účinek poplatku).

Státní orgány mají povinnost hledat řešení předcházející riziku fyzického násilí na dětech i jejich manipulace jedním rodičem proti druhému

publikováno: 10.08.2017

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) částečně vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ve výroku, jímž byl styk stěžovatele s jeho nezletilými dětmi omezen na polovinu ve srovnání s úpravou stanovenou prvostupňovým rozsudkem. Dle názoru Ústavního soudu došlo k porušení základních práv stěžovatele na rodinný život a na péči o děti zaručených článkem 10 odst. 2 a článkem 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

ÚS shledal nedostatečnou náhradu újmy za dlouhodobé odebrání novorozeného dítěte od matky

publikováno: 08.08.2017

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti nezletilé stěžovatelky a její matky a zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 v napadených výrocích. Těmito výroky totiž bylo porušeno základní právo stěžovatelek na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu a základní právo nezletilé, aby byl nejlepší zájem dítěte předním hlediskem rozhodování.