oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Volný odstřel advokátů a daňových poradců povolen?

autor: JUDr. PhDr. Karel Šimka, LL.M., Ph.D.
publikováno: 03.04.2018

Tato otázka mi vytanula na mysli, když jsem si před pár týdny přečetl pozměňovací návrh poslance Jakuba Michálka, podle něhož by napříště bylo advokátům a daňovým poradcům uloženo stát se pomocnou stráží daňové správy při výběru daní. Museli by jí totiž udávat své klienty, pokud by se dozvěděli informace „nasvědčující tomu“, že ze strany klienta „nedošlo nebo nedojde“ ke splnění daňové povinnosti ve výši přesahující hodnotu 500 000 Kč.

Návrh naštěstí neprošel (zatím, chce se mi jako obezřetnému skeptikovi dodat). Pokud by prošel, začal bych se o právní stát v této zemi obávat více, než se jiní o něj obávají v Polsku kvůli tamním zásahům zákonodárné a výkonné moci do struktury a správy soudnictví.

Protože důvěrnost vztahu mezi advokátem (a daňovým poradcem, jenž je v českých podmínkách jakýmsi malým daňovým advokátem) a klientem jsem vždy považoval jeden z opravdu základních pilířů právního státu. Lidský život je složitý a má spoustu nejednoznačných, někdy i dost temných stránek. Nést některá tajemství či některé pochyby ukryty hluboce ve svém nitru člověk často sám nemůže; jindy potřebuje k jejich důstojnému řešení pomoc dalších lidí. Proto u profesí, které se s intimitou a temnými stránkami lidství setkávají nejčastěji, vznikla ochrana profesního tajemství. Je s nimi zkrátka spojena a zároveň obvykle i zákonem chráněna mlčenlivost. Ano, jde o kněze, lékaře a právníka (v našem moderním pojetí advokáta). V průběhu doby k nim v té či oné míře přibyli další, zejména novináři, ale třeba i psychologové.

Zatím platilo, že prolomení profesní mlčenlivosti musí být úzkou výjimkou z pravidla, opřenou o zatraceně vážné důvody. Při vší úctě k potřebě disciplíny při výběru daní myslím, že daňový únik nad půl miliónu za něco takového považovat nelze. Jde o středně závažné, „běžné“ nebezpečí, nesrovnatelné třeba s terorismem nebo s vlastizradou, kde zásah do advokátní mlčenlivosti jako cena za zachování „systému“ může být za určitých okolností přijatelný.

U advokátů jsou důvody pro ochranu mlčenlivosti zjevné a myslím i pro laika dobře pochopitelné – aby dokázal svému klientu opravdu dobře pomoci, musí jeho problém poznat do všech potřebných detailů a souvislostí. Je jedno, jestli jde o přípravu smluvního aparátu pro firmu, o boj o dítě v rámci rozvodu, o trestní stíhání za vraždu či o přemýšlení, jak platit co nejméně daní. Advokát, který není vůči státu chráněn mlčenlivostí, přestává být důvěrníkem a stává se pro potenciálního klienta spíše nebezpečím. Takže mu klient vše neřekne. Neb se právem obává, že by advokát nemohl mlčet. A advokát pak bude při obhajobě klienta či konání jiných kroků, jež by klientovi měly podle advokátova odborného náhledu na základě jemu známých faktů pomoci, nepříjemně překvapen. Co to znamená pro advokáty jako profesi (a u nás i pro profesi daňových poradců), není třeba právním profesionálům vysvětlovat. O tom, že by šlo o brutální vytunelování ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 3  Listiny), jednoho z nejdůležitějších základních práv týkajících se spravedlivého procesu, není rovněž třeba v komunitě právníků podrobněji hovořit.

Volný odstřel advokátů a daňových poradců se (zatím) odkládá. Návrh poslance Michálka (jehož bystrých, byť někdy radikálních postřehů v právních otázkách si jinak velmi vážím) by však pro příslušníky právnických profesí měl být důrazným varováním, skoro bych řekl mementem. Něco jako když kousek od freeridera prosviští lavina, sice jej nezasáhne, ale jen tak tak… Pokud si ani v téhle chvíli neuvědomí, že stojí v lavinovém poli a že každá další lavina ho už může zasáhnout, není mu pomoci.

Právníci a právnické profese jsou poslední dobou čím dál více terčem jakési tekuté nenávisti. Lidé v nich málokdy vidí pomocníky k uspořádání věcí; spíše nenasytné, nemorální a pyšné patricie. Důsledek je pak nasnadě – Michálkův návrh na omezení advokátní mlčenlivosti nenarazil na všeobecné odmítnutí, jak by se slušelo. Část společnosti, a významná, přiznejme si, byla přesvědčena, že to těm mizerům advokátským (a poradenským) patří.

Co s tím? Práce drobná, chce se mi říci s Masarykem. Nic jiného na krámě není. Žádný geniální počin, který by právníky učinil populárnějšími a pozitivně vnímanými.

Myslím, že v první řadě je třeba si uvědomit, že máme problém. Že my, právníci, jsme oním freeriderem, který se ocitl v lavinovém poli. K tomu je potřeba spolu napříč profesemi mluvit a být navzájem solidární. Takříkajíc držet basu. Když chce zákonodárce trápit advokáty a daňové poradce, mají se ozvat soudci, notáři, soudní exekutoři a – ano! – také státní zástupci. I když by jim v jejich práci slabší pozice advokátů jistě pomohla. Advokáti, soudci a další se naopak mají ozvat, když zas politici začnou „zařezávat“ státní zástupce. A tak podobně. Advokáti i jiné profese se mají například ozvat, pokud někdo bude chtít vrátit fungování exekucí před rok 2001. Či udělat z daňových poradců pomocnou stráž při výběru daní. A stejně tak by mělo být samozřejmostí, že ostatní právnické profese brání adekvátní ústavní a společenskou roli soudců. Právníci všech stavů, spojme se!

Dále je podle mého skromného soudu třeba se na jedné straně umět patřičně vypořádat s kostlivci ve vlastních skříních, na straně druhé komunikovat s veřejností a neustále a neúnavně přesvědčovat, že právníci jsou společnosti užiteční. Protože právě to může zvýšit důvěru veřejnosti v naše profese.

To, že se ve všech právnických profesích čas od času objeví jednání nehodné jejich stavu, je fakt, s nímž nic nenaděláme. Je to tak vždy a všude a zdaleka nejen u právníků. Musíme se však naučit na takové situace adekvátně reagovat. Na jedné straně nepanikařit a nenechat se svádět ke kampaňovitosti v kárných řízeních. Na druhé straně být nekompromisní, vyžaduje-li to situace. A nebát se o tom mluvit. Ostatně síla profesního étosu se projeví právě ve schopnosti řešit s chladnou hlavou a otevřeným hledím nepříjemné situace týkající se profese samotné.

Co se týče „práce s veřejností“, je třeba především bojovat s nejrůznějšími klišé. Že soudci jsou líní a hloupí. Že advokáti jsou hyeny schopné všeho. Že soudní exekutoři jsou bezohlední nelidové. Že státní zástupci za každou pitomostí vidí zločin. Že notáři jsou křečci tyjící ze svého výsadního postavení. A že všichni dohromady jsou zkorumpovaní. Proti těmto klišé lze bojovat například tak, že se do veřejného prostoru dostanou příběhy právních profesionálů, kteří se jim zřetelně vzpírají. A příběhy lidí, kterým chytrý a pracovitý soudce, bystrý advokát, agilní a důsledný soudní exekutor, uvážlivý státní zástupce a precizní notář pomohli dobře uspořádat jejich věci či vyřešit nepříjemný problém.

Nenechme se zkrátka odstřelit! 

Autor je soudcem Nejvyššího správního soudu. 

Zdroj: Právní prostor