Veřejný přístup na účelové komunikace a provoz na nich nelze upravovat či omezovat formou obecně závazné vyhlášky, a to ani v případě účelových komunikací, které jsou ve vlastnictví obce

Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Při přezkoumání obecně závazné vyhlášky Ústavní soud zpravidla volí test čtyř kroků. V rámci prvního kroku Ústavní soud konstatuje, že přezkoumávaná vyhláška byla přijata a vydána zákonem předepsaným způsobem. Přijetím vyhlášky nicméně Zastupitelstvo obce Všeň vykročilo z mezí daných mu zákonem, tedy vyhláška neobstojí v rámci druhého kroku testu. Předmětem regulace je úprava provozu na vymezených účelových komunikacích, tento předmět i cíl regulace se zcela shoduje s předmětem a cílem úpravy provedené zákonem o pozemních komunikacích, který upravuje podmínky užívání pozemních komunikací, a zákonem o silničním provozu, který obsahuje úpravu provozu na pozemních komunikacích. Obec, ačkoliv je vlastníkem účelové komunikace, však nedisponuje v samostatné působnosti oprávněním provoz na ní jakkoliv regulovat a ovlivnit tak i případné negativní důsledky, které tento provoz způsobuje. K dalším krokům testu nebylo nutné přikročit.

Ústavní soud tedy uzavírá, že veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů jejího vlastníka, může v rámci výkonu přenesené působnosti podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích na žádost vlastníka a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností; obec tak proto nemůže učinit formou obecně závazné vyhlášky, a to ani tehdy, pokud jsou účelové komunikace v jejím vlastnictví.

Tím, že obec Všeň za účelem ochrany svého majetku přijala obecně závaznou vyhlášku vylučující určité účastníky z provozu na vymezených účelových komunikacích, ať již ve svém či cizím vlastnictví, vykročila z věcných mezí své samostatné působnosti, neboť normovala oblast, v níž nebyla a není oprávněna provádět právní regulaci. Ústavní soud proto návrhu vyhověl a napadenou obecně závaznou vyhlášku podle ustanovení § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pro rozpor s čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (ukládání povinnosti jen na základě zákona) a s ustanoveními § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, § 77 a § 124 odst. 1 zákona o silničním provozu a § 10 zákona o obcích dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušil.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 18/16 je dostupný  zde.

Zdroj: Ústavní soud