Úvodník

Stoleté výročí 1918-2018 a další osmičkové roky

autor: JUDr. Antonín Mokrý
publikováno: 12.11.2018

Ve dnech 20. až 22. září se advokáti České republiky a Slovenska sešli v Luhačovicích, aby oslavili sté výročí počátku svobodné a samostatné advokacie na území tehdy nově vzniklého Československa v roce 1918. Na dalších stránkách tohoto časopisu se ti, kdo nebyli na místě samém, dozvědí mnohem více o tom, jak oslavy probíhaly. Má reflexe této události je obsažena v dopise, který jsem zaslal stávajícím předsedům ČAK a SAK, JUDr. Vladimíru Jirouskovi a JUDr. Tomáši Borecovi, z něhož nezkráceně cituji:

Rok 2004: 8 000 Kč = rok 2019: 10 600 Kč

autor: JUDr. Vladimír Jirousek
publikováno: 23.08.2018

Mnozí jistě již z názvu tohoto úvodníku pochopili, že řeč bude o navýšení advokátních příspěvků. Z nadpisu však zároveň vyplývá, že fakticky o žádné navýšení nejde. Jestliže totiž inflační nárůst k částce 8 000 Kč za oněch čtrnáct let (sic!) od poslední úpravy příspěvku činí 2 676 Kč, pak jeho navýšení na 10 600 Kč s účinností od 1. ledna 2019, o němž představenstvo rozhodlo na svém červnovém zasedání, není ničím jiným než reflexí vývoje, resp. přirozeným ekonomickým narovnáním výše dané povinnosti.

Slušnost, nebo zbabělost?

autor: JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb.
publikováno: 21.06.2018

Nedávno jsem se setkal v tisku s titulkem „Zbabělost advokátní komory“ (Roman Roun, Parlamentní listy 17. 5. 2018). Stručně řečeno, obsahem článku byla informace, že Česká advokátní komora kárně postihla známou advokátku JUDr. K. S. za její názory. Autor uvedl rovněž, že známá advokátka nereprezentovala své názory z pozice advokátky a ČAK nepřísluší její vystoupení komentovat, či dokonce trestat. Vyjádřil se rovněž, že je pohodlnější trestat známou advokátku za její osobní názory nežli řešit podstatu věci. Bylo by pozoruhodné spočítat, kolikrát se autor vzdálil od reality a jak málo se na tento (pro někoho jistě líbivý) článek odborně připravil.

Advokát– věčný student

autor: JUDr. Radim Miketa
publikováno: 26.04.2018

Při svém vysokoškolském studiu jsem často slýchával, že výběrem právnické fakulty jsem rozhodl o tom, že studentem zůstanu vlastně navždy. Nepochybně každý, kdo chce ve svém oboru uspět, či nejméně nezakrnět, musí své vzdělání, znalosti a dovednosti trvale rozvíjet a prohlubovat, neboť, jak říká klasik, „kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Právník, a tím spíše advokát, je však k takovémuto celoživotnímu vzdělávání doslova předurčen, neboť trvale se vyvíjející právní úprava, vývoj judikatury či vznik zcela nových právních odvětví mu vlastně neumožňuje jednat jinak. Hodlá-li advokát svou profesi vykonávat odpovědně a svědomitě, ostatně tak, jak mu to ukládá zákon a stavovské předpisy, je k trvalému studiu fakticky odsouzen.

Co nám hrozí a co nás (snad) mine

autor: JUDr. Tomáš Sokol
publikováno: 22.03.2018

Nadpis je parafrází názvu článku, kterým svůj úvodník v minulém čísle začínal Vladimír Jirousek. Ale taky mementem aktuálních dějů. Čímž myslím atak na advokátní mlčenlivost. Od chvíle, kdy jsme se jakž takž usadili ve funkcích, prakticky neustále řešíme pokusy udělat z důvěrnosti informací, sdělovaných klientem advokátovi, trhací kalendář. Pochopitelně ve jménu těch nejlepších záměrů.