Ústavní soud zrušil přechodné ustanovení, které zpětně umožňovalo postih výlučného majetku manžela povinného v exekuci

Navrhovatel, Okresní soud v Karviné, ve svém návrhu tvrdil, že předmětné přechodné ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem z důvodu nepřípustného zpětného působení (tzv. pravé retroaktivity), neboť zpětně umožňuje – v exekučních řízeních zahájených před 1. 1. 2013 – postih výlučného majetku manžela povinného, je-li vymáhán závazek, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Navrhovatel ve svém návrhu též zpochybnil způsob přijetí napadeného přechodného ustanovení a tvrdil, že je „přílepkem“. Navrhovatel podal svůj návrh v průběhu exekučního řízení na majetek povinného, včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, a to v souvislosti s rozhodováním o návrhu manželky povinného na zastavení exekučního příkazu, jímž soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním všech jejích peněžitých pohledávek (a to splatných i v budoucnu), které má z titulu smlouvy o penzijním připojištění.

Ústavní soud se nejprve zabýval ústavní konformitou legislativního procesu, provedl „test úzkého vztahu“ předmětného pozměňovacího návrhu a dospěl k závěru, že přechodné ustanovení nelze označit za protiústavní „přílepek“ rozporný s požadavkem úzkého vztahu k novelizované zákonné úpravě, neboť se vládní návrh – stejně jako pozměňovací návrh – týkaly stejného zákona, tj. exekučního řádu.

Další námitku navrhovatele ohledně nepřípustné retroaktivity přechodného ustanovení shledal Ústavní soud jako důvodnou. Napadené přechodné ustanovení vyvolává retroaktivní účinky, jež lze označit jako účinky pravé retroaktivity, a to ve vztahu k exekučním řízením zahájeným do 31. 12. 2012, neboť (od 1. 1. 2014) na ně vztahuje právní úpravu exekučního příkazu účinnou až od 1. 1. 2013, a to navzdory výslovnému znění přechodných ustanovení k zákonu č. 396/2012 Sb., dle nichž řízení zahájená přede dnem 1. 1. 2013 se dokončí podle dosavadních právních předpisů (čl. IV, bod 1 zákona č. 396/2012 Sb.). Jestliže do 31. 12. 2013 exekuční soud mohl zastavit exekuci, pak od 1. 1. 2014 to již učinit nemohl, neboť zasáhl předmětný článek LII, bod 2, jímž byl exekuční příkaz proti manželu povinného podle 262a odst. 2 o. s. ř. prohlášen – zpětně – za legální. V tom spočívá podstata pravé retroaktivity napadeného článku LII bodu 2 zákona č. 303/2013 Sb.

Vzhledem k v nálezu uvedené standardní judikatuře obecných soudů (bod 87) manželka povinného v okamžiku zahájení exekučního řízení mohla důvodně očekávat, že - v souladu s tehdy ustálenou judikaturou obecných soudů - její pohledávka vůči penzijnímu fondu nemůže být předmětem exekuce formou přikázání peněžitých pohledávek vůči svému dlužníku z titulu smlouvy o penzijním připojištění. Retroaktivní změna ohledně použitelných způsobů exekuce a rozsahu exekučně postižitelného majetku manžela povinného tak ve svém důsledku může vést k vyloučení zákonné výluky ze společného jmění manželů dle ust. § 143 odst. 1 písm. a) zák. č. 40/1963 Sb., občanského zákoníku, což potenciálně zakládá zásah do ústavně zaručeného základního práva manžela povinného vlastnit a pokojně užívat majetek dle článku 11 Listiny, resp. článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jak Ústavní soud v jiné souvislosti vyslovil v nálezu ze dne 2. 11. 2010 sp. zn. IV. ÚS 362/10.

O pravou zpětnou účinnost (retroaktivitu) právní normy jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu a nároků účastníků z tohoto vztahu také v případě, kdy právní vztah nebo nároky z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu.

Zákaz pravé retroaktivity právní normy vyplývá z principu demokratického právního státu, obsaženého v článku 1 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud pravou retroaktivitu obecně (s omezenými výjimkami) považuje za protiústavní.

Text nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/14 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud