Ústavní soud vyzval k citlivému řešení rodinných sporů a úctě k rodičům

Soud se v dané věci zastal muže, který prostřednictvím ústavní stížnosti napadl usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jímž byl uznán vinným pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a rovněž napadl usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení krajského soudu.

Trestná činnost, pro kterou byl stěžovatel odsouzen, spočívala, stručněji shrnuto, v tom, že v rodinném domě, jehož byl se svou manželkou spoluvlastníkem, a jehož část užívala (původně s jeho souhlasem) jeho dcera (poškozená) s rodinou, v době nepřítomnosti své dcery nejméně šestkrát vnikl do jí obývané části domu, nastěhoval si do ní své věci, a jiné věci z ní vystěhoval ven a přemístil do jiných částí domu, přičemž odstraněním kliky a zámku dveří způsobil poškozené dceři škodu 1000 Kč a též při této své činnosti poškodil lustr ke škodě poškozené ve výši 500 Kč, a posléze stěžovatel výměnou zámků znemožnil poškozené přístup do jednotlivých pokojů.

Stěžovatel takto popsané jednání v zásadě nepopírá, má však za to, že jej nelze hodnotit jako trestnou činnost. Upozorňuje na řadu okolností celého případu, kdy se jedná o dům, který sám stavěl, a který sice umožňuje bydlení více osob, nicméně má jen jeden vchod, jeden elektroměr a plynoměr, a je reálně nedělitelný. Stěžovatel přiznává, že do prostoru, užívaném dcerou, pronikl, přičemž odstranil i překážku, která mu v tom bránila, nicméně své jednání považoval za dovolenou svépomoc, kdy překážka mu bránila (vlastníkovi) v uložení osobních věcí, a byla tam umístěna neoprávněně, přičemž manžel dcery si jednostranně přivlastňoval další prostory v domě a na jeho výzvy k vyklizení, byť se dcera měla kam odstěhovat, nebylo reagováno, naopak byl fyzicky napaden.

Stěžovatel má za to, že příčiny a podmínky trestné činnosti jsou v chování a jednání dcery stěžovatele a její rodiny. Jeho dcera, pro kterou toho tolik udělal, na něho v rozporu s morálkou podala trestní oznámení přesto, že ona byla tím, kdo zákon porušoval. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení krajského soudu a Nejvyššího soudu, neboť se domníval, že jimi bylo jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a nedotknutelnost obydlí.

Nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3113/13 dostupný  zde.

Zdroj: Zdroj: Ústavní soud ČR http://www.usoud.cz/.