Ústavní soud shledal porušení práva na účinné vyšetřování v případě možného ohrožení práva na život

Ústavní soud shledal, že stěžovatelka v trestním oznámení hodnověrně tvrdila, že v průběhu porodu na ni zdravotničtí pracovníci nemocnice prováděli úkony, včetně silného tlačení na břicho (tzv. Kristellerova exprese), které nemusely být lege artis a případně mohly ohrozit její život. Vzhledem k tomu, že tvrzení stěžovatelky nebylo zcela nedůvěryhodné a nepravděpodobné, ale naopak podloženo i obdobnými případy z minulosti a názory lékařů, bylo povinností orgánů tyto její tvrzení účinně prošetřit ve smyslu práva na účinné vyšetřování, tak jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva.  

Účinné vyšetřování prováděné orgány činnými v trestním řízení, včetně fáze před zahájením trestního stíhání, musí splňovat kumulativně následující samostatné požadavky: šetření musí být a) nezávislé a nestranné, b) důkladné a dostatečné, c) rychlé a d) podrobené kontrole veřejností, včetně práva oběti na nahlížení do spisu. 

Ústavní soud shledal, že šetření provedené orgány činnými v trestním řízení v této věci nesplnilo požadavek důkladnosti. Policejní orgán předně opomenul vyslechnout řadu svědků, kteří se porodu osobně zúčastnili a to včetně lékařky, která porod vedla. Policejní orgán ani nevyslechl stěžovatelku. Policejní orgán si také neobstaral žádné odborné vyjádření k tomu, zda postup zdravotnických pracovníků byl lege artis a zda skutečně nemohl způsobit život ohrožující krvácení stěžovatelky. V tomto se nepřípustně spolehl pouze na písemné vyjádření jedné z podezřelých osob. Pochybením také bylo, že stěžovatelce nebyl umožněn přístup do vyšetřovacího spisu, aby mohla posoudit, zda šetření splnilo požadavky jejího práva na účinné vyšetřování. 

Nyní bude povinností orgánů činných v trestním řízení doplnit dokazování a teprve po takovém šetření, které splní všechny podmínky práva na účinné vyšetřování, rozhodnout, zda zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a zda je tedy na místě zahájit trestní stíhání proti konkrétním osobám či nikoliv. 

Ústavní soud v nálezu také obecně konstatoval, že poskytování zdravotní péče je vysoce žádoucí a společensky prospěšnou činností. V případech, kdy zdravotničtí pracovníci v dobré víře poskytují zdravotní péči s úmyslem zlepšit zdraví, či přímo zachránit životy pacientů, nelze tuto činnost v žádném případě nijak postihovat. To však příslušné orgány nezbavuje povinnosti vyšetřit případné možné pochybení, které by mohlo ohrozit život pacienta. 

Ve zbytku, ve kterém stěžovatelka nesouhlasila s řadou dalších lékařských zákroků, které měly být provedeny v průběhu porodu bez jejího souhlasu, avšak neohrozily její život, Ústavní soud stížnost odmítl, neboť shledal, že ohledně těchto zákroků se může účinně domáhat nápravy v občanskoprávním řízení. 

V tomto nálezu Ústavní soud také do budoucna jasně stanovil, jaké prostředky nápravy musí poškozený vyčerpat, než se může u Ústavního soudu domáhat porušení svého práva na účinné vyšetřování. Rozhodl, že pouhé podání stížnosti nebo žádosti o přezkum adresované státnímu zastupitelství nestačí. Po vyřízení tohoto podnětu je ještě třeba vyčerpat možnost dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství. Žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství (podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství) je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu a jako takovou je ji nutno propříště vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Je třeba si však uvědomit, že Ústavním soudem převzatá doktrína Evropského soudu pro lidská práva o povinnosti státu vést účinné vyšetřování, je vyhrazena jen pro případy nejzávažnějších zásahů do lidských práv, tedy zejména do práva na život či práva nebýt mučen, zpravidla není důvodné v případech majetkové trestné činnosti či zásahů do osobnostních práv jednotlivců. 

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1565/14 je dostupný  zde.

Zdroj: Ústavní soud ČR