Ústavní soud k aktivní legitimaci k podání žaloby ve správním soudnictví

Stěžovatelka tvrdila, že výše úhrady byla stanovena nesprávně. Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl tak, že žadatelé o stanovení výše a podmínek úhrady léčivých přípravků z veřejného zdravotního pojištění podle § 39f odst. 2 písm. a) a b) zákona o veřejném zdravotním pojištění mohou podat správní žalobu pouze podle jiného ustanovení, než učinili v tomto případě – podle § 65 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí) a nikoliv podle § 65 odst. 1 soudního řádu správního (Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.). Nejvyšší správní soud kasační žalobu stěžovatelky ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl. Dříve, než Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl, čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu postoupil obdobnou právní věc rozšířenému senátu k posouzení, zda ve světle uplatněných námitek obstojí dřívější judikatura Nejvyššího správního soudu, na jejímž základě byl založen i rozsudek napadený v právě projednávané ústavní stížnosti.

Ústavní soud se ve svém nálezu plně ztotožnil s právním názorem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který v usnesení ze dne 9. 12. 2014 č. j. 4 Ads 35/2013 63, rozhodl, že jsou žadatelé o stanovení výše a podmínek úhrady léčivých přípravků ze zdravotního pojištění podle § 39f odst. 2 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, jako držitelé registrace těchto léčivých přípravků a účastníci správního řízení podle § 39g odst. 1 téhož zákona, v rámci soudního přezkumu rozhodnutí v tomto řízení vydaného aktivně procesně legitimováni podle § 65 odst. 1 soudního řádu správního.

Osobami, které jsou přímo dotčeny na svých veřejných subjektivních právech rozhodnutím o výši úhrad léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely hrazených ze zdravotního pojištění, musí být též účastníci řízení podle § 39f odst. 2 písm. a) a b) zákona o veřejném zdravotním pojištění. Jedině tak jim bude zajištěno právo na soudní ochranu a na spravedlivý (řádný) proces garantované Listinou základních práv a svobod.

Ústavní soud již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/05 zdůraznil, že rozhodování o zařazení léčivých přípravků do seznamu léčiv hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění zasahuje do práv jejich výrobců a distributorů, což se musí promítnout též do výkladu čl. 36 odst. 1, resp. 2 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí správního orgánu musí být založeno na objektivních a ověřitelných kritériích, aby bylo soudně přezkoumatelné a aby bylo vydáno bez zbytečných průtahů. Ústavní soud nyní doplňuje, že obdobná premisa musí platit též ve vztahu k rozhodování o výši a podmínkách úhrady léčivých přípravků z veřejného zdravotního pojištění.

Text nálezu sp. zn. IV. ÚS 3910/13 je dostupný  zde.

Zdroj: Ústavní soud ČR