ÚS zrušil pokutu pro notářku, která odmítla vydat policii závěť


publikováno: 22.07.2015

IV. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Vlasta Formánková) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a usnesení Policie ČR, KŘP Libereckého kraje, odbor hospodářské kriminality, neboť jimi bylo zasaženo do práva stěžovatelky na ochranu majetku.

Stěžovatelka jako notářka odmítla pro účely trestního řízení Policii ČR i přes souhlas okresního soudu k vydání věci vydat závěť či kopii závěti, kterou má v notářské úschově. Za to jí byla Policií ČR uložena pořádková pokuta ve výši 5 tis. Kč, proti které se stěžovatelka bránila stížností u Krajského soudu v Hradci Králové. V této stížnosti uvedla, že policejnímu orgánu sdělila, že s ohledem na trvající výjimečnost dané situace věc předkládá Notářské komoře České republiky, kterou požádá, aby byl osloven Nejvyšší soud a ten zaujal k celé věci stanovisko. Do doby vydání stanoviska nebude ve věci činit žádné kroky a usnesení o udělení pořádkové pokuty považuje za nezákonné. Krajský soud její stížnost zamítl.

V projednávané věci došlo ke střetu práv, resp. povinností stěžovatelky a oprávnění a povinností policejního orgánu, který je jako orgán činný v trestním řízení povinen postupovat v trestním řízení z úřední povinnosti. Dosahování účelu trestního řízení je v demokratickém ústavním řádu pravidelně spjato s řadou nezbytných zásahů do osobnostních práv jiných subjektů, než těch, proti nimž se řízení vede. Na druhé straně je stěžovatelka jako notářka povinna zachovávat mlčenlivost podle ust. § 56 notářského řádu a dodržovat též § 84 téhož předpisu, neboť tím ve své podstatě chrání soukromí dotčeného jednotlivce.

Ústavní soud judikoval, že k prolomení ochrany soukromí, včetně dovoleného zásahu do povinnosti mlčenlivosti, může ze strany veřejné moci dojít jen zcela výjimečně a je je-li to nezbytné, a účelu sledovaného veřejným zájmem nelze dosáhnout jinak. Při nedodržení některé podmínky jde o zásah protiústavní. Z hlediska imperativu ústavněprávních limitů při použití nástrojů trestního procesu je tedy zásah do soukromí jednotlivce přípustný tehdy, je-li zároveň akceptovatelný z pohledu zákonné existence a dodržení účinných a konkrétních záruk proti libovůli. V případě užití trestněprávních nástrojů omezujících základní práva a svobody jednotlivce se požadavek soudní ochrany základních práv musí projevit ve vydání soudního příkazu a v jeho dostatečném odůvodnění. Uvedené Ústavní soud vztahuje zejména k domovním prohlídkám, prohlídkám jiných prostor a pozemků, osobním prohlídkám, zadržení a otevření zásilek či odposlechům telekomunikačního provozu. Stejně se však uvedené vztahuje i k poskytování informací chráněných povinností mlčenlivosti notáře, neboť jejich sdělováním bezesporu též dochází k citlivému zásahu do soukromí dotčených osob.

V nyní projednávaném případě požadavky na kvalitu odůvodnění souhlasu soudce s vydáním závěti zesiluje i ta skutečnost, že zůstavitelka ani stěžovatelka nebyly účastnicemi řízení o vydání tohoto souhlasu. Ústavní soud přezkoumal souhlas vydaný Okresním soudem v Hradci Králové a zjistil, že mimo rekapitulaci žádosti policejního orgánu, zdůvodnění proč je postupováno podle ust. § 8 odst. 5 trestního řádu a citace relevantních zákonných ustanovení tento souhlas obsahuje pouze uvedení toho, že „soud má za to, že souhlas s vyžádáním údajů je třeba ve vztahu k potřebě řádného objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán zvlášť závažný zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 5 písm. a tr. zákoníku.“ Je tedy zcela zřejmé, že odůvodnění předmětného souhlasu výše uvedené požadavky rozhodně nesplňuje, když zcela chybí uvedení skutečností a úvah, které soud k vyslovení souhlasu s vydáním závěti zůstavitelky orgánům činným v trestním řízení vedly. Za této situace tedy Ústavní soud nemohl než dospět k závěru, že Okresním soudem v Hradci Králové nebylo ani elementárně garantováno respektování práva zůstavitelky na ochranu soukromí, a pokud stěžovatelka nevyhověla výzvě policejního orgánu k vydání kopie závěti zůstavitelky, vlastně tímto způsobem zajistila ochranu soukromí namísto orgánu veřejné moci.

I když v projednávané věci policejní orgán postupoval na základě předchozího souhlasu k vyžádání informací, došlo k situaci, v níž stěžovatelce byla uložena majetková sankce. Tak došlo k zásahu do vlastnického práva stěžovatelky za stavu, který nebyl ústavně konformní.

Text nálezu sp. zn. IV. ÚS 799/15 je dostupný  zde

Zdroj: Ústavní soud