Turnaje v pokeru naplňující podmínky stanovené loterijním zákonem spadají do režimu tohoto zákona


publikováno: 27.08.2014

Nejvyšší správní soud této argumentaci nepřisvědčil. 

Novelou provedenou zákonem č. 300/2011 Sb., účinnou od 1. 1. 2012, došlo k podstatným změnám v zákoně č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále též „zákon o loteriích“ či „loterijní zákon“). Mimo jiné bylo do tohoto zákona přidáno ustanovení § 2 písm. m), podle něhož patří mezi loterie a jiné podobné hry „turnajové nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci karet, při nichž není předem určen počet účastníků a ani není známa výše vsazených částek, kdy účastníci platí vklad (sázku) nebo startovné, jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. Výhra se vypočítává podle podmínek stanovených herním plánem. Sázkové hry podle tohoto ustanovení nelze provozovat v mobilních hernách (kasinech). Tyto hry jsou uskutečňovány jako stolní hry, při nichž sázející hrají jeden proti druhému na hracích stolech na základě povolení podle písmene i), nebo prostřednictvím zařízení obsluhovaných přímo sázejícím (např. prostřednictvím sítě internet, interaktivních videoloterních terminálů, lokálních loterních systémů, výherních hracích přístrojů).“ Tato právní úprava ve svém důsledku směřuje na regulaci turnajů v karetních hrách.

Ve svém rozsudku rozebral vztah dvou výše zmíněných ustanovení zákona o loteriích. Konstatoval mj., že „ z celého legislativního procesu, jeho vývoje při regulaci společenských vztahů vznikajících v rámci určitých turnajových sázkových karetních her, lze vysledovat jasnou snahu zákonodárce podřadit tyto hry pod loterijní zákon. Jeho vůle je vyjádřena právě v § 2 písm. m) zákona o loteriích, kde výslovně specifikoval a upřesnil způsob, kterým musí být turnajová sázková karetní hra organizována, aby podléhala regulaci zákona o loteriích. U takových her vymezených v příkladmém výčtu zákonodárce předpokládal i naplnění generální klauzule. Nelze ovšem opomenout skutečnost, že pokud se zákonodárce rozhodl regulovat určitý způsob organizování takových her, bude loterijní zákon dopadat právě jen na takto organizované turnajové sázkové karetní hry s korektivem v podobě generální klauzule. Které hry zákonodárce výslovně pod pojem loterie nebo jiné podobné hry zařadí, je zcela na jeho úvaze.“ Měl za to, že v posuzovaném případě jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro aplikaci jak § 1 odst. 2, tak § 2 písm. m) zákona o loteriích. „Český loterijní zákon nedává žádný prostor pro zkoumání míry náhody zastoupené ve hře. Zákon o loteriích nikde nevymezuje, jaké procento náhody musí být ve hře zastoupeno, aby šlo ještě o loterii nebo jinou podobnou hru. Není stanoveno, zda míra náhody se má vyskytovat v převažující nebo v podstatné míře. Zcela jistě však náhoda musí být ve hře přítomna, a to v míře nezanedbatelné, což je v posuzovaném případě splněno. Pokud by se loterijní zákon vztahoval na karetní hry založené čistě na náhodě nikoli na určité kombinaci náhody a dovednosti, reguloval by pouze karetní hry typu „válka“ popř. „hromádky“, což je nepochybně výklad ad absurdum. Smyslem regulace zřejmě není přesouvat takové karetní hry do herního prostředí s nejvyšší mírou ochrany, tj. do kasina, zatímco karetní hry, které vedle náhody zahrnují i dovednosti, ponechat bez jakékoliv regulace“. Na základě těchto argumentů devátý senát Nejvyššího správního soudu pod vedením předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové kasační stížnost Asociace českého pokeru zamítl.

Informace k rozsudku ze dne 21. 8. 2014, sp.zn. 9 Afs 150/2013.

Zdroj: Nejvyšší správní soud http://www.nssoud.cz/